Mikah

Tak to bylo opravdu divné :). Vůbec jsem nečekala, co se stane v prvním příběhu, tak jsem zůstala s otevřenou pusou a běžela se podívat na ČSFD, na co se to vlastně dívám. Interior design ***, Merde ****, Shaking Tokyo ***.

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Po Babce druhý nejlepší snímek zhlédnutý na 44. ročníku MFFKV, který mě skutečně zaujal a ani nešlo se u něj nudit. 41-letá Raquel pracuje přes dvacet u jedné rodiny, tak není divu, že se stává se zatrpklou ženskou, trpící migrénami, se zvláštními zvyky. Práci si ale vzít nenechá. Když si rodina všimne, že je toho na Raquel příliš, najímají novou služku, která jí bude pomáhat. S tím ovšem Raquel nesouhlasí a nebojí se ani zamknout novou pomocnici venku, jen aby od ní měla klid. Ještě ale není vše ztraceno a před Raquel se otevírá možnost najít novou chuť do života...

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Tento film jsem ani nechtěla vidět, ale dostala jsem něco, co jsem nečekala a co mě skutečně příjemně překvapilo. Žena od cirkusu nalezne malou dívku, upuštěnou v parku a díky dobrému srdci si ji okamžitě vezme domů, kde má v úmyslu se o ni dobře postarat, než se objeví pravá matka, a to i napříč nesouhlasu maličké, jež neustále volá mámu. Za pár dní ovšem už při vyslovení tohoto slova křičí„ne“... I nuzné podmínky jí dokáží vytvořit šťastné dětství, pokud kolem ní jsou lidé plni lásky. Je to příjemný a místy i zábavný film, který mi utekl velmi rychle. Když jsem odcházela ze sálu, slyšela jsem jen pozitivní ohlasy.

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Kvůli délce jsem mylně předpokládala, že bude film plný zbytečných scén, u kterých budu umírat nudou. To se však naštěstí nesplnilo. Camino je dívka, kterou má každý rád a její matka je chválena za to, že z ní vychovala dobrou křesťanku. Pak se ale ukáže, že má zhoubný nádor a nemá naději na přežití. Camino, která vždy všechno brala s optimismem, se ptá, proč jí to Bůh dělá, na což jí matka odpoví, že to dělá proto, že ji miluje a že jí závidí návrat do nebe. Vštěpuje jí do hlavy, že má milovat Ježíše, ať se děje co se děje, Camino slibuje a před sebou vidí svého Ježíše. Realita je prokládána sny a prorockými slovy Camino, v nichž je občas těžké se zorientovat, ale dobře tam zapadají. Očekávala jsem sice něco jiného, ale i přesto se mi ze sálu vůbec nechtělo odcházet.

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Začal film, He Zhiyuan si čtyři minuty prohlížel prasklinu na stropě, diváci se zasmáli, a tak to pokračovalo. Jsem asi jedna mála, kterým až tolik nevadí dlouhé záběry na nic a film mě vlastně bavil. Ovšem ten konec mě trochu zklamal.

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Tak to byla hodně velká nuda. Vůbec jsem se orientovala v tom, která postava je která, ale to je stejně asi jedno, když činy všech postav byly nad mé chápání. Dvě nesympatické ženy se snažily získat přízeň příšerného muže, který nebyl schopen lásky a ony si toho asi nevšimly. Modlila jsem se za brzký konec...

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Původně jsem na film ani nechtěla jít, ale ještě byly volné lístky, tak jsem využila příležitosti. A je to ten nejsilnější film, který jsem na letošním festivalu v Karlových Varech, viděla. Dlouho mě film sice nijak nebavil, ale pak se začalo vyjevovat, co chce vlastně sdělit a po skončení jsem nemohla popadnout dech. Kdybych se na to dívala sama, jistě brečím jak želva tak, jako spousta lidí v sále.

Dle mě se nejedná o nic světoborného, ovšem sklizenému úspěchu se nedivím. Je to milá komedie, jejíž děj sice zavání naivitou a kýčem, ale na příjemný čas, během kterého se člověk chce odreagovat, je ideální.

Jediný anime seriál, který se mi líbil. Nejdříve jsem viděla hraný film, do něhož jsem se zamilovala, a proto jsem neodolala ani seriálu. Film a seriál jsou sice rozdílná díla, ale obě si ode mě vysloužila nejvyšší hodnocení. I když první polovina byla dokonalá a ta druhá značně zaostávala, bavila jsem se výborně a ani si nepamatuji, kdy naposledy ve mně nějaký seriál vyvolal takové nadšení, které by mě nutilo pouštět si další a další díly. Celý děj se vlastně odehrává v hudebním průmyslu, mezi kapelami Blast a Trapnest a sleduje osudy dvou dívek, které se jmenují Nana. Jsou sice rozdílné, jak jen to jde, ale to hlavní je spojuje. Odcházejí do Tokia, aby šly svou vlastní cestou, mají své ideály, ale zjišťují, že vůbec není jednouché jich dosáhnout. Na druhou stranu jim ale jejich rozhodnutí přináší do života něco, o čem se jim kdysi ani nezdálo. Obě poznávají spřízněnou duši, zažívají vztahy, obě potkává úspěch, po jakém toužily, i když v trochu jiné podobě, než v jaké očekávaly. Nana je nezapomenutelný zážitek a jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděla.

Jak si tak pročítám komentáře, někteří tento pořad hodí do odpadu kvůli tomu, že se snaží „ošklivým ženám namluvit, že jsou sexy“, ovšem když kdysi kousek zhlédla já, vadilo mi právě to, že se tu ženu snažili změnit tím, že jí bez svolení vyházeli oblečení ze šatníku, oblékli do oděvu dle jejich výběru a nalíčili ji, i když jí to nebylo příjemné. Vůbec neprokazovali respekt a úctu k osobnosti dámy.