hippyman

Studio Walta Disneyho zde poprvé použilo technologii tzv. rotoskopie, která byla poprvé použita v animovaném snímku Out of the Inkwell (1918).

Ve filmu byla poprvé v historii použita technika rotoskopie, kterou vynalezl v roce 1915 Max Fleischer.

Navzdory skutečnosti, že se děj odehrává ve Skotsku, byl snímek natočen v Irsku. Většina herců a komparzistů v tomto filmu jsou Irové, ačkoli hrají Skoty a Angličany. Natáčelo se od 6. června do 28. října 1994.

Předlohou se stala skutečná událost, a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. března 1945 nedaleko železniční stanice Stratov, a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech na Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího.

Američan Amos Richards si zamiloval film natolik, že se do dějiště příběhu v Utahu vypravil podívat. V místě, kde uvízl filmový hrdina, však nešťastně uklouzl a poranil si rameno a nohu. Následně se čtyři dny plazil pro pomoc a zachránili ho až správci parku. Ti uvedli, že provoz v Bluejohn Canyon po premiéře filmu výrazně zhoustl a nadšenců jako Richards přicházejí desítky.

Jedná se o bakalářský filmový projekt z "The Animation Workshop, 2011".

U příležitosti výročí Palachovy oběti vznikla na toto téma i jiná díla. Historickou studii rekonstruující Palachův čin (součást knihy "Jan Palach 69") sepsal Petr Blažek, který byl také hlavním historickým poradcem Kristýny Vlachové při práci na filmu Poselství Jana Palacha. [Zdroj: Festival nad řekou]

Snímek obsahuje také dosud nezveřejněné záběry z Palachova pohřbu a následných demonstrací a zpracovává nové dokumenty a informace vydané archivy Ministerstva vnitra ČR. [Zdroj: Festival nad řekou]

Jde o režisérův absolventský film již roku 1977. Cenzurou byl všakna několik let zakázaný, a tak se na plátna kin dostal až v květnu 1981, v době tzv. Karnevalu Solidarity. [Zdroj: Festival nad řekou]

Pěvecká čísla si všichni hlavní představitelé nazpívali sami. Valná většina výstupů byla totiž zpívána živě přímo na place, žádné playbacky. [Zdroj: TV Max]

Hlavní ženskou roli krásné Ully Matthew Broderick původně nabídl Nicole Kidman, s níž pracoval na filmu Stepfordské paničky (2004). Přestože herečka prý na nabídku bez dlouhého rozmýšlení kývla, nakonec z projektu odstoupila kvůli přílišnému pracovnímu vytížení. [Zdroj: TV Max]

Herečka Cote de Pablo na soundtracku k seriálu zpívá píseň „Temptation“. [Zdroj: TV Max]

Protagonistka Mia Wasikowska pravděpodobně po otci, australském fotografovi, zdědila zálibu ve focení a během natáčení fotila ostatní herce a štáb přímo na place. Při natáčení Jany Eyrové měla dokonce tajný kapesní fotoaparát v jednom ze svých historických kostýmů. Jedna fotografie, kterou takto pořídila, se dostala až do finále australské národní fotosoutěže. [Zdroj: TV Max]

Pilotní díl měl americkou premiéru v září 2010, shlédlo jej 14,2 milionu diváků a stal se nejsledovanějším programem dne. [Zdroj: TV Max]

Kolem tzv. remaku Okna do dvora (1954) vznikl i právnický rozruch. V září 2008 podali držitelé práv k povídce Cornella Woolriche žalobu na studio DreamWorks kvůli tomu, že Disturbia onen text využila, aniž by si na něj koupila práva. Jako předloha Hitchcockova filmu byla povídka oficiálně uznána. Tentokrát ale newyorský okresní soud žalobu zamítl s tím, že v Disturbii je příliš mnoho nových vedlejších dějových linií, zatímco ty hlavní jsou "podobné jen na nechráněné úrovni všeobecnosti".

Lidé týmu scénáristů pro inspiraci posílali fotky svých kamarádů, kteří si také říkají Ozzák. [Zdroj: TV Max]

Nova Martina Dejdara do role Ozzáka vůbec nechtěla obsadit, ale na odpovědnost Tomáše Baldýnského roli dostal. [Zdroj: TV Max]

Casting na Ozzáka byl problém. Všichni ho na zkoušce hráli jako nepříjemného ožralu. Oldřich Navrátil, jeden z možných Ozzáků, scénář po přečtení roztrhal. [Zdroj: TV Max]

Postava Ozzáka se měla původně jmenovat Kissák, ale Baldýnskému se Kiss nikdy nelíbili. Tehdy uslyšel v restauraci píseň Ozzyho Osbourna. [Zdroj: TV Max]

Šéf scenáristického týmu Tomáš Baldýnský vzpomíná na hledání scenáristů, kdy si na začátku pozvali asi 70 adeptů, následně vytvořili kreativní skupiny a v jednu chvíli bylo celkem 12 týmů scenáristů. Nakonec se ukázalo, že jen ti, co již někdy tvořili scénář, byli schopni napsat další. [Zdroj: TV Max]