Slepejsek

Příběh potlačený do pozadí, možná i pasovaný jen do role kulisy. Snad i proto nakonec zůstávají všechny nadnesené otázky nezodpovězené (i ty zdánlivě jasné odpovědi lze totiž v kontextu snadno zpochybnit. Opravdu to tak bylo? Nebo je to jen jedna možná varianta?) Nemám rád filmy, kde se většinu času hlubokomyslně mlčí (a kouří). (Až příliš to zavání prázdnotou a bezradností - vystříhat tyhle scény, tak je po celovečeráku - no i na ten to dalo jen s odřenýma ušima...). Přidám-li k tomu špatný zvuk (pár hovorů se ztratilo v neslyšitelnu), je mi skoro do breku. Jediné co to aspoň trochu zachraňuje, je vizuálno. Autor jako by to věděl a tak - v rámci "záchranné mise" v něm místy nadměrně tlačí na pilu. Bohužel. Příště to bude chtít mnohem více pozornosti věnovat hlavně scénáři...

Samotný průchod únikovými místnostmi je poněkud překotný, víc zmatečný než promyšlený; jednotlivé místnosti hodně nevyrovnané vizuálně, ale i dějově (místy je třeba zahodit i logiku, aby to zuby rozkousaly). No, budiž - nechce to po vás přece mozek (a luštění hádanek s hrdiny), účelem je naopak vypnout a jenom se nechat bavit. Taková kukačka na počítačovou hru. Hm, to umím hodinu a půl strávit fakt zábavněji. Hlavní problém je ale v tom, že to nedává smysl ve vyšším levelu. Místo překvapivé pointy přichází jen bezradné přešlapování, které nemá za účel nic jiného než připravit půdu pro další pokračování.

Není pochyb - Woody senilní, jeho slova (a filmy) řídnou. Zůstává jen ta jeho muzika a řemeslo. A slabost pro staré filmy (tady asi to nejzajímavější, když svoje příběhové alter ego nechá jeho trable prožít skrz filmové plátno). Jinak jakoby i ty nejkousavější allenoviny (třeba jak dělat křena na rande své ženy s jejím milencem) nějak vyšuměly...

Film nostalgicky ometá prach z dobových rekvizit, které ožívají jakoby nikdy nezemřely. Přesto na mne působí jako prošvihnutá šance. Důvody vidím dva: 1) annonce (viz výše) jakoby popisovala trochu jiný film - nemyslím si, že Florence si chtěla "otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou" - prostě jenom knihkupectví; stejně tak si nemyslím, že Violet se za něco mstila, prostě měla jinou myšlenku a Florence jí překážela; kde jsou ty "probuzené dlouho potlačované emoce"? 2) kromě zmiňovaných emocí mi tu vůbec chybí nějaký ohlas okolí - ve filmu to bije do očí v okamžiku, kdy Florence objednává 250ks Lolity - jen tak pro sebe? Anebo s vidinou, že to prodá - pak ale musela ona a potažmo její knihkupectví ovlivňovat okolí mnohem více než kolik je film ochoten ukázat. Pak se ale i konání postav posunuje do trochu jiné roviny. A v tom vidím chybu filmu - že skutečné důvody a emoce jsou schovány někde hluboko pod povrchem a ty si je diváku tahej z prstu. Dohaduj se. Jak hodně to osciluje třeba v pasáži ostré komunikace s právníkem. Připadám si jako bych se jako rybář díval na mrtvou hladinu rybníka zatímco dole šrotují všechno živé a doma jsem našel obálku s useknutou ploutví a na základě toho šel plakat na půdu, že za ten masakr jsem odpovědný já. Chci říci, že osoby jednají a cítí na základě událostí, o kterých divák nic neví. Mimochodem jaký vliv to chtěl starý blázen uplatnit? A proč ho očekávaný výsledek "zabil"?

Hlavní problém filmu spočívá v tom, že neví, čím by chtěl být. A tak je tu od všeho kousek a dohromady od ničeho nic. Jakoby Havlík jen načrtnul téma a všechno se vymýšlelo až na place. A tak se tu Troška (uřvané hospodské hádky) mísí s lacinou parodií (až na výjimky celá linie tajné agentky), sem tam intelektuálský vtípek (jako když si Ramba na pohřeb manžela vezme tričko NIRVÁNA) s dětskou vyprávěnkou (většina vystoupení toporného Filipa Březiny) či trapno (meziplanetární sex) se slzami vystřiženými ze Spielberga (návrat mimozemšťana domů). Chtělo to asi větší nadhled a nesnažit se být za každou cenu vtipný (i hořký úšklebek nad tragikomickou situací je někdy víc než pilou lechtaná bránice).

Asi jediný výrazný přešlap letošní přehlídky SCANDI. Abstraktní guláš bez koření (sůl nad zlato!), jen klišé (umění nemá sloužit penězům) vyvařené do univerzální hnědé omáčky. TO NENÍ O KRIZI UMĚNÍ, TO JE KRIZE UMĚNÍ... PS: Mimochodem: k čemuže vlastně jsou umělecké školy?

Zamlklý zabiják, osamělá extratřída, citlivý k zvířatům, kamarádský k dětem... sorry, ale to není zrovna nejoriginálnější klišé. Samurajská linka jako filosofická berlička proti spotřebním koltům animáků? Mafiánská linka nejvíc září v (chtěně?)parodických scénách na střeše. Celkem dost vaty a scénáristických svévolností. Dost nevyrovnaná hudební linka (výrazně chybí překlad textů). A nechoďte na mne se zmrzlinou. Je to s ní jako se špenátem. Říkali to v rádiu.

Naprosto bezzubé finále ("toto není zúčtování"). Rozvleklé, zoufale bezradné, ubohé vytloukání kapitálu ze starých čísel, těžce pošroubované, aby se to nerozsypalo a nerozprsklo. Unavený a místy nelogický pokus o vyvrcholení - jenže kde nic není ani tráva neroste.

Jelikož jsem do kina vyrazil střízlivý, tak v podstatě od únosu z nemocnice kostrbatá nuda, která mi nepřišla ani vtipná ani zábavná, jen vytočená na maximální obrátky - ber kde ber - a doplněná "bolestivým" zvukem tak, aby divák zaručeně neusnul. Nekonečné čekání na pointu únosu - ale roztahané jsou už některé scény před zmiňovaným únosem (útěk z loupeže či dohady přítelkyně s matkou o kreditku a vlastně o cokoli), stejně jako po něm. Absurdní mi nepřišel ani tak Connie jako spíš postavy kolem něj (černošská babička a její naprosto flegmatická vnučka). Ještěže aspoň policajti nespali a udělali tomu všemu rázný konec.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nezasmál. Ale nemám z toho dobrý pocit. Ten film je o looserech a jeho humor, na můj vkus, až příliš, sází právě na jejich looserovství (od pitvořivého zlodějíčka po chápavého a pomáhajícího fízla). Ať do úsměvu natáhnete kterýkoli koutek, vždycky budete cítit hořkou pachuť...