D.Moore

Nebylo to vůbec jednoduché, ale povedlo se. Velmi sympatičtí herci, příjemně dobrodružná atmosféra, žádné násilné scenáristické veletoče ve snaze co největšího odlišení se od původních snímků, téměř žádné moderní filmařské zbytečnosti (s výjimkou občas roztřesené kamery). Nepatřím k divákům, kteří by o filmových Mayovkách mluvili jen a jen s úctou a obdivem (podle mě je z velké části vylepšil až náš dabing) a asi také proto nemám s touhle takový problém.

Vím, že konkurence je velká, ale přesto si myslím, že Výstřely na Broadwayi jsou jednou z nejlepších komedií Woodyho Allena. Nezaměnitelný (nejen) černý humor v kombinaci s dobovou gangsterskou atmosférou a do jednoho skvělými hereckými výkony, to je zkrátka něco pro mě. Jennifer Tilly a Jim Broadbent jsou tady obzvlášť výborní.

"Á, už to začíná vonět... Ne, to jsem já." Vaříme s Mírou je o něco jednodušší a lidovější parodie než Luxus na talíři, no ale ona si taky právě tu jednoduchost a lidovost bere na paškál, takže se není čemu divit. Utahuje si nejen z prostoduchých kuchyňských dobytků, kteří v zájmu podbízivé originality snědí cokoliv, ale i z lidí, kteří se jimi nechají inspirovat. A to je dobře. Obzvlášť tedy Mírův humor je tak rafinovaný, že se člověk opravdu cítí trapně, ačkoli se zároveň smíchy mlátí něčím do hlavy. "Je to rychlý, levný, děti se po tom utlučou a ještě vám zbyde na pívo."

"Chudý zdobí stříbrem, my zlatem." Neskutečná parodie - doufal jsem, že něco takového někdy vznikne, protože všech těch odborníků na vaření jsem už opravdu přejeden, ale že to už vzniklo, to jsem dodnes netušil. Je sice pravda, že pokud doma nemáte sicilské citróny, normanské máslo, rumunské lanýže z Banátu, třešně z Chile, americké rozinky nebo čerstvě nadojené oslí mléko, podle rad Roberta Mikluše si ani nenamažete chleba, ale záchvatům smíchu to nijak nepřekáží. Naopak - kdo by měl humoru málo, ať se začte do komentářů pod jednotlivými díly a žasne, jak se lidé navzájem trumfují v soutěži o nejdelší vedení na světě. "Když nemáte husí vajíčka, tak použijte nekompromisně husí."

Bezchybné herecké výkony, zejména tedy ty dva hlavní, o tom není pochyb. Jenže co by byli tak kvalitní představitelé platní, kdyby neměli štěstí na zajímavý námět a na režiséra, který ho dokázal zajímavě také natočit. Až na evropský "vtip" s podchodem pro žáby a na "vtip" s obrácením pacientky to bylo velmi dobré - jemně citlivé a s krásným koncem.

Když Zaz říká, že ať jí jakkoliv, na pódiu se vždycky cítí dobře a má radost, není to žádná přetvářka. Je to vidět. A slyšet.

Prvotřídní koncert. Musím říct, že Lady Gaga, která mě svým obvyklým repertoárem a provokativním vystupováním nikdy pořádně nezaujala, se tady předvedla jako špičková zpěvačka a okouzlující šoumenka. Na slávě Tonnyho Bennetta se rozhodně nijak nepřiživuje, naopak je mu zcela rovnocennou partnerkou. Klidně to mohlo být i delší.

Příjemně zasněná metafora s více než nádechem absurdity, navíc zručně a dobře zahraná (kromě Evy Josefíkové obzvlášť Svatavou Milkovou). Jen mohla být kratší a loutky klidně vynechat. I když...

Jeden z mých nejoblíbenějších Holmesových případů a zároveň nejlepší díl první série tohoto seriálu. Pátrání je trochu odlehčené a vánoční nálada mu dává hřejivý nádech lidskosti, Jeremy Brett exceluje a David Burke mu coby Watson stačí, jak jen to je u této dvojice možné.

Pravda, nijak převratné dobrodružství to není, ale až tak přísnou kritiku si podle mě nezaslouží. Film kazí hlavně to, že tvůrci opět neznali míru a za každou cenu potřebovali natočit například naskakování na vlak nebo finále se stádem digitálních zvířat... Jenže je asi ani nenapadlo, že víc než o takové zbytečné a navíc ne moc dobře udělané scény by divák stál třeba o alespoň trochu napínavý závěrečný souboj muže proti muži, při němž by se mohl třeba jen maličko bát o hlavního hrdinu nebo o jeho dámu v nesnázích. No co. Alespoň že první hodina se mi sledovala vcelku dobře, prkenný představitel Tarzana byl vlastně sympatický, Samuel L. Jackson mě tu a tam pobavil a Gregson-Williamsova hudba mile překvapila.