Recenzie (679)
Hrdina (2002)
Strhující chvilka filmové poezie, kterou kazí jen místy chybějící kontinuita ve střihu, ale to může být v DC opraveno. Tenhle film můžu už od dětství, tehdy jsem hlavně padal ze soubojů, ale dnes to dostává punc geniální nadčasové filmařiny.
Pod zemou (2014)
Přehled efektivní filmařiny s více či méně povedenými hororovými výjevy s minimálním rozpočtem a debilním scénářem.
Tiché miesto (2018)
Jeden z mála filmů, který končí přesně v momentě, ve kterém by měl. To ale nemění nic na tom, že je to artově pojaté béčko a já se vlastně celou dobu nudil, protože jsem o ty dotyčné strach neměl, asi tím, že o nich nic nevím. Jako stylistické cvičení ok.
Herkules (2014)
Takhle role moc Rockovi nesedla, mel jsem pocit, ze pulku casu potlacoval svoje manyry, pro ktere je tak oblibeny. Kazdopadne filmu hlavne chybi nejaky uchopitelnejsi pribeh, takhle se pred nami odehrava serie navazujicich scen bez dumyslnejsiho propojeni. Ale nuda to zase neni, to ne.
Ja, Tonya (2017)
Přiznám se, že ty filmy vyprávěné retrospektivně hlavním hrdinou moc nemusím. Tady se de ale o level výš, vyprávěj všichni, bourá se čtvrtá stěna a celé je to tak trochu číslé Pain & Gain. Guláš slušný, mohlo to mít trochu lepší katarzi, ale nakonec to bylo víc než jsem čekal.
Kým spíš (2011)
Podvratně natočený film, kdy hlavní úchyl je hlavní hrdina a v napjatých scénách mu prostě fandíte. Narozdíl od Dextera, ale nekoná žádné dobro a jde mu jen o osobní obohacení.
Grizzly Man (2005)
Nevím kdo je větší magor, jestli ústřední osoba nebo režisér, který šel do něčeho a nemohl mít tucha co najde. Každopádně měl štěstí a podařilo se mu vykřesat maximum z materiálu. Tady se nehraje na shock value, ta nejlepší scéna je někdy uprostřed, tady jde Herzogovi o pointu.
Posvätná hora (2015)
Chudák strejda Benjen. Kamkoli se uchýlí, čekaj na něj nějaké potvory. Slušná atmosféra, napínavé scény a nikdy to nesklouzne do úplné debility. Co víc si od hororu přát.
Fakulta (1998)
Myslete si co chcete, ale faktem je, ze zpetne je tenhle snímek jedním z nejlepších zástupců filmového postmodernismu na přelomu tisíciletí. Napasovat testovací scénu z Věci na sňupání drog je přímo geniální a triky z ranku MIB vypadaj stejně blbě jako tehdy, což znamená že nezestárly. Rodrigezovo numero uno a skvadra mladých hvězd potěší. Ideální chlastací film, který si užijete i za střízliva.
Sedem (1995)
Až na poslední scénu je to nadprůměr, kde si užíváte "pěkné" věci typu kamera, herci, vraždy a tak. Ale ta poslední scéna, to je geniální pasáž.