Falconica

Plnej počet dám, na to byla ta invaze až příliš působivá, abych strhávala hvězdy, ale za ten konec umučit a zalejt do betonu...

V první řadě všechna čest- poslední, co bych kdy čekala, je to, že se mi může líbit film o obřích superkovových robotech, co se mění na superauta, superletadla a supervšechno:-) Úžasné efekty, člověk, co si vyhrával s jejich designem a všemi těmi otáčejícími se hejblátky a součástkami musel být buď cvok anebo génius:-) Skvělá atmosféra, místy klišoidní,ale to bych chtěla na Amících nemožné... Co mi vadilo? Mno, mohli si odpustit ty superkůl hlášky typu : JÁ JSEM MEGATRÓN!Bum bum bum....tatata:-), též "úžasní" byli Destruktor, Bonecrusher a spol:-)))...mimochodem, vysvětlí mi někdo, jaktože robota z planety, kde -jak jsem tak pochopila- bylo všechno mecha, pojmenovali BONEcrusher? nicméně za ty jména nemůže ani tak film jako předloha... též Autobotíci byli čestní, až se z toho místy zvedal kufr...já mám holt ráda hlavní hrdiny, kteří mají i své temné stránky a ne jen ty dobré. Z filmu jsem navíc pochopila, že být zachycen při pádu ze sta metrů obří robotickou dlaní, je cosi jako "hladké přistání" :-D Stěžejní krásce se ani v prachu drcených budov nerozmazal perfektní make-up...ale to mě nepřekvapilo:-) co mě překvapilo, bylo to, že měla odřený lak na nehtech;-) Takže bych to shrnula...asi mi to neuvízne navěky v paměti pro skvělý příběh, překvapivý děj nebo snad vtipné hlášky:-P(jediná povedená byla ta s Wolverinem:-) ), ale určitě si to zapamatuji pro úžasnou vizualitu a obdivuhodnou podívanou... A otázka na závěr...proč u všech bohů musí záporáci vždycky vypadat líp jak klaďouři...komu má pak člověk fandit? Frenzy forever!

Rozjezd byl slušný, náraz tvrdý. Začátek navodil atmosféru kvalitního skorohororu. Neviditelný nepřítel, pouze pár nepřirozených jevů. Přeložený toaletní papír, odpočítávající budík…Blažila jsem si:“Áno, takhle nějak má vypadat horor. Nic nevidim a třesu se jak ratlík“ Dokonce jsem se bláhově domnívala, že by to nakonec třeba mohlo být lepší než Záhada Blairwitch…ale pak se tam objevila nějaká jetá „holografická projekce“ jakéhosi týpka, navíc měla nějak mizernej signál, takže byla dost zrnitá.( Ne že bych snad někdy viděla skutečného ducha, ale takhle určitě nevypadají. K stvoření něčeho takového by bohové museli mít dost nejapný smysl pro humor.) S pokračujícím průběhem se tam ti černobílí exoti začali nějak nebezpečně rojit- a to už jsem nevydržela a otráveně přeskočila zbytek filmu až na konec, abych aspoň ten nezmeškala. Kam až můžu soudit(ani si nemyslím, že bych toho dějově nějak zásadně moc promeškala), tak i ten stál nanejvýš za zrezlej hřebik.

Obyčejnej nadprůměrnej film...je sice dobrej, ale jednou stačilo. Strašně přeceněnej...

Definitivně jsem degradovala na Strahováka...já se dívám na Červenýho trpajzlika...ó bohové. Nejhorší na tom je, že vim, že je to totální volovina...a teď si myslíte, že jsem ještě k tomu zralá na doktora...:-)

Viděno dnes asi po stomiliontý pátý: Ne, ještě pořád mně nepřijde divný to sledovat stále dokola..

Jedinej dobrej Stalloneův film...hlavně docela podařený vtipy. Zejména pak pro mě legendární scéna, jak nadává mašince na pokuty:-D

Takovejch let, co jsem psala komentář k tomuhle filmu...prostě cítim potřebu se vyjádřit líp. Kdo moje hodnocení trochu sleduje, ten už tuší, že se většinou nehrnu do sledování filmů z reálného prostředí. Tehdá jsem udělala výjimku, protože to byl Filmový klub na Dvojce a ten dával vždycky dobrý filmy. To shánění potom bylo brutální, ale stálo za to. Někdy prostě narazíte na kus, kterej se vám tak vryje do duše, že to ani roky nesmažou. A přitom je to pořád jenom film. Nicméně pro mne jde tady o víc. Tohle je o hodnotě života. O zoufalství z něj ale i o chuti do něj. O pocitu vyloučení, o potřebě vyřvat se ze svejch trablů, když vám společnost říká, že byste neměli brečet a měli byste se přemoct. O chuti postavit se na vrchol věžáku, stoupnout na atiku a prostě vzteky zařvat do větru, že to neni fér. protože to tak je. Život neni fér a život bolí a někdy je tak podělaně nepochopitelnej. Přesto je ale nádherný ho žít, protože dává tolik možností. A o tom je pro mne tenhle snímek. Jakou hodnotu by měl váš život, kdybyste ze dne na den přišli o všechno? Našli byste odvahu se od všeho, co vám tíží nohy, se oprostit, prostě se rozběhnout a skočit? Protože to podle mne není vůbec o tom se zabít, ale o tom najít novou sílu a novou chuť do života. Pocítit jeho hodnotu. Proto Nový Rok je prostě můj film. Film, kterej si budu pamatovat i na smrtelný posteli.

Poslední jednorožec...ideál mého dětství...kouzelná bytost mých dávných snů. A také úžasná sentimentální vzpomínka na film, který jsem tehdy viděla sice jen jednou, ale nikdy nevymizel z mé paměti. Po dlouhých letech konečně shlédnutý znovu a znovu... a konstatuji, že jako dítě jsem měla výborný vkus na pohádky. Neomrzí. Všechny moderní pohádky hravě strčí do kapsy...všechny najednou.

Spoiler! Ta scéna před proměnou, jak Anakin stojí na "terase" s tim svým šíleným pohledem...tak přesně tam...tam pro mě tohle všechno vrcholí.