tahit

Asi se nemýlím, když napíši, že film je určen především příznivcům nezapomenutelných příběhů z Londonových knih a dobrodružně laděným divákům. Nevím, jestli je to nejlepší příběh o psu jak se všude píše, ale jedno vím jistě, že jeho dobrodružný kolorit je asi nejznámější. Určitě nabízel pro zfilmování hezčí dějové prvky. Pokud jde o samotný filmový příběh žel je slabší. Nechci moc srovnávat film a knihu, ale kniha to prostě u mne vyhrála. V tomto případě je film hodně dlužen této krásné knize. Přes všechny výhrady dávám ze slabosti k pejskům hvězdičku navíc. I když hlavní hrdina pes Buck (německý ovčák), který zde byl tak trochu na druhé koleji přihrával spíš lidem, než herci jemu.

Drsný a nekompromisní obraz židovského vyhlazovacího tábora, který bohatě rekonstruuje esesáckou surovost v té nejsyrovější podobě. Lze tedy říci jen velmi obecně, že tento film v zobrazení historické události a tragických momentů má svou realitu. V tomto směru jde o dobré dílo televizní práce. Co napsat na závěr? Není zde zcela jasné, jak je možné, že se židé různých národností, včetně ruských židovských vojáků, opravdu tak rychle a dobře dorozumívali? Že by si nepomáhali znakovou řečí rukama a nohama? Určitě by to dodávalo filmu větší věrohodnost či autentičnost. Pak se nabízí jediné možné vysvětlení, že všichni mluvili židovským jazykem? Že existoval tábor Sobibor s hromadným útěkem mnoha zubožených vězňů bylo pro mě překvapením. Nejspíš se shodneme, že rozhodnutí prchnout z koncetráku je hodné obdivu. Zpátky k filmu, který je svým obsahem hodně smutný, nicméně se jedná o neobvyklé a strhující drama, ale v žádném případě to není film, který bych musel vidět ještě znova.

Připomeňme si, alespoň ve stručnosti, že starých dobrých filmů v každém případě není nikdy dost. Nepochybnou kvalitou je naprosto skvělý Barry Newman, který určitě nezklame příznivce akčních filmů ze sedmdesátých let. Asi není třeba dodávat, že britští tvůrci kriminálních příběhů jsou vždycky nápadití a opravdu umějí zaujmout. Rozhodně doporučuji.

Režisér Ridley Scott a scenárista Brian Helgeland vytvořili poněkud jiný obraz zromantizované legendy ze Sherwoodu, než je obvyklé. Historicky nevěrohodné, ale myslím, že to filmu zas tolik neubralo na přitažlivosti. Jak jsem už naznačil výše. Znáte ten pocit, když si myslíte, že už o anglosaské legendě všechno znáte a najednou přijde dějová kostra, která není předvídatelná, ale má to i svojí krásu po éře povšechně známých historek Robina Hooda. Nádherné dobové reálie staré dobré Anglie jsou nedílnou a příjemnou součástí pro potěchu očí. Ze všeho nejvíc se mi líbil výrazný Max von Sydow v roli tchána. Mužný představitel Russell Crowe si zjevně ve staré zbroji svoji roli užíval. Cate Blanchett nedostala velký prostor, ale působila příznivým dojmem. Možná je škoda, že legenda Robina Hooda v tomto pojetí mohla nabídnout mnohem víc, než jen typicky hollywoodskou velkopodívanou.

Možná by se dalo říci, opět jedna zrozená pohádka. Ostatně je třeba rozlišit fakta a filmové vyprávění. Pokud je někdo přesvědčen o tom, že to je pohádka, v takovém případě není co řešit. Přesto podívejme se blíže na filmovou verzi, která může vyvolat určité otazníky. Proto není zcela bez zajímavosti si připomenout fakta. Autentický obraz historické skutečnosti života a smrti Anastázie se jasně opírá o nezvratné poslední výsledky vědeckých poznatků, že nemohla přežít. Není pochyb o tom, že lidé mají rádi záhady. Zkusme se na to podívat z pohledu druhé strany, která věří, že Anastázie přežila. Dost možná je to naivní, ale i oni mají pár argumentů o své pravdě. Leč ve vztahu k testům DNA je logické, že poněkud ztrácejí na lesku. Co napsat závěrem. Že z tohoto hlediska, buď jak buď, záhada to tak trochu je. Film je poněkud zdlouhavější. Přimhouřím-li oči nad některými nelogičnostmi příběhu, tak jde o velmi dobré filmové dílo, které určitě zaujme, ale nepřekvapí.

Pozoruhodná televizní inscenace. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč tak hodnotná díla jako tento film, jsou často zastrčena někde v televizních archívech a téměř se vůbec v televizi nevysílají. Realita, že občas podprůměrný film plný tupostí a nevalné úrovně běží během roku na všech programech dokonce vícekrát, je prostě nepochopitelná. Mě jako příznivce opomíjených dobrých starých věcí docela mrzí. Je potěšitelné v této souvislosti vidět vynikající české herce, kteří by mohli úspěchem konkurovat komukoli ve světě. Zakončím to slovy. Bravurní výkon Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Ilji Racka a dalších zanechal ve mně pocit, že stále máme nebo jsme měli herce vysoké úrovně hereckého umění. Nelze ani opominout režii Františka Filipa, která je velmi zdařilá.

Příběh, který je příjemný nejen vizuálně, ale i hudebně. U tohoto filmu se zabývat otázkou, zda všechno vylíčené historicky souhlasí, mi přijde zbytečné. Podle mého názoru je podstatné, že díky filmu dnes vím, že to byla nevšední žena, která se vymykala společenským stereotypům bez možnosti uplatnění vlastních snů.

Příznivci akčních filmů si asi přijdou na své. Prostoduchý příběh, který není ani zvlášť objevný. Již od úvodu vzruchu na plátně ve své podobě dává vytušit v nekonečné sérii akcí a rvaček o co jde. Mrtví se počítají na tucty a potoky kečupu smáčí zem. Ano, tento žánr, má dlouhou řadu příznivců, o tom není jistě pochyb. Samozřejmě fyzický výkon stárnoucího Sylvestera Stallonea je také obdivuhodný. Nicméně na faktu nic nemění, že bez hvězdného obsazení superválečníků, několika vtipných hlášek a speciálních efektů by nepřekročil ani akční béčko. Prostě klasika akčního filmu s typickým americkým happyendem. Producent na filmu určitě neprodělá, jak vidno dle hodnocení. Je jen otázkou, zda jen právě komerční úspěch Silvestra Stallonea opravdu uspokojí? Nakonec v jednom letitém rozhovoru o své kariéře Stallone praví: Moje popularita by nestačila, byly časy, kdy mě u filmu téměř odepsali. Protože moje návraty jsou čím dál tím víc náročnější.

Děj táhnou hlavně Ivan Luťanský a Vladimír Dlouhý a nevyzněl vůbec špatně. Podle mého názoru způsob hereckého projevu je věrohodně zahraný. Zde se opravdu podařilo slušně zobrazit pravděpodobnost některých rodinných osudů a to bez laciných romantizujících filmových gest.

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů.