Mezičas

Vynikající drámo, které by si zasloužilo plné filmové zpracování. Silný příběh o rozchodu, spravedlnosti i opaku, odhodlání a přirozených i autoritativních citech. Také o bratrské lásce a pomoci. Síla zvítězit nad nepřízní osudu, který si každý vytváří sám, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Velká řada vynikajících herců i výborná režie a scénář. Věrohodný obraz boxerského prostředí i rodinného krbu, který ovšem skomírá a je potřeba ho rozdmýchat. (11.03.2013)

V textu typický Hubač - často frázovité papírové dialogy, mnohdy rovnoběžné nebo i přímo se míjející s realitou (ovšem trefná Vinklářova poznámka, že box dnes chtějí dělat jen Cikáni by asi v roce 2010 měla velké potíže se zachováním v konečné podobě dílka), inscenované často v laciných studiových kulisách. Boxerské realie a bezprostřední výkon Ivana Luťanského (vedle násilně chlapáckého Haničince, jemuž jsem to nikdy moc nevěřil) mne však nadmíru potěšily. (13.09.2010)

"Jestli člověk musí umřít, tak by měl umřít na to, co má rád." Můj hrdina z dětství tady není nedělní pohádkový princ, ale všední kluk z masa a kostí, kterému se životní problémy lepí na paty, ale který nepřestává bojovat, po troškách hledat pohlazení. Tělem, srdcem a duší nastupuje do ringu, k osobnímu zápasu, který mnohé dává tušit, ale nesmí ho zcela vyřadit, dostat na lopatky... Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dálek modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Majitel medových vlasů. Kralevic žižkovský, stříbro Zlaté kapličky. Ivan Luťanský. (07.11.2017)

Tak jsem dneska znovu tenhle televizní film mohl po letech vidět. Dneska (5.9.2010) se dával na CT2, pro připomenutí si nedožitých 80. narozenin herce Petra Haničince. Ale vedle něho jde i o připomenutí Ivana Luťanského, a dneska vlastně už i V. Dlouhého. Přijde mi zajímavé, jak ten, kdo zde napsal obsah, tak se nápadně shoduje i s těmi, co ho napsali na CT teletexu a na na internetu - Seznam.cz. Ale hlavní pro mě byl příběh otce a dvou synů, tak jak ho napsal J. Hubač. je to taky ukázka toho, jak je politika a režim nedůležitý, a jak člověk stále potřebuje pro svůj život to či ono, a pokud to nemá, tak je nespokojený, hledá, bojuje... (05.09.2010)

Ukrutná scenáristická (socialistická) degradácia hereckého talentu všetkých zúčastnených. Čo majú znamenať vety typu: "Jde mi to na nervy, hřbitovy, funusy, všechny ty šaškárny. Člověk by měl na to kašlat. Mrtví jsou v nás a ne v těch schnilejch dírách. Kýbl a hadr, to je celé naše vzpomínání. Pán Hubač ? ? ? (06.09.2010)