tahit

Jeho příběh je nejen obdivuhodný, ale zaslouží i nejvyšší ocenění. Čeští letci se vždycky uměli obětavě zapojit do leteckých bojů na všech frontách, a že pomáhali spravedlivé věci, o tom nemůže být pochyb, jak dokládá tento film. Děkuji také vřele tvůrci Ondřeji Krejcarovi za dojemný vzpomínkový dokument o statečném Františku Truhláři, jehož hlavní zásluha byla boj za svobodu. Zbylo po něm sice jen pár fotografií a řády s vyznamenáním, ale taky mnoho vzpomínek, těch, kteří ho měli rádi. Ostatně tento velký frajer válečného nebe by byl skvělou látkou, která by určitě zajímala filmového diváka. Vždyť kdo by nebyl zvědavý na život skutečného hrdiny rodáka z Podkrkonoší. Teď by měla přijít tečka. Co říci tedy závěrem. Jedno je zajímavé, kdyby se narodil v USA, tak je to určitě národní hrdina a minimálně už by o něm byl natočen alespoň film. Na otázku proč tomu tak není u nás lze odpovědět zcela jasně. Nu což, nejsou přeci peníze, že….. Hlavně že jsou na hlouposti.

Trochu polemické dílo zajímavého tvůrce režiséra Javier Gutierréz, který nechtěl šlapat cestou hollywoodské produkce a snažil se vymanit z klišé obdobných filmů. Řeknu rovnou na první pohled dílo zabalené v hábitu scifi a krimi vrženého lidstva do katastrofy slibuje nevšední podívanou, ale bohužel jde jen o dílo průměrné (alespoň pro mne), a to je škoda, protože zůstalo někde v půlce cesty. Samotná látka nabízela mnohem více. Problematické je pro mne zpracování, které působí poněkud samoúčelně a stroze.

Základní myšlenka, zachycení doby únorových událostí v její tragice, je pro film přitažlivá. Jsem na vahách, nevím, zda film chválit nebo hanit. Nápad, ten tu je, herci slušní, chmurný obraz temné minulosti taky. Příběh se samozřejmě tváří očividně hlubokomyslně. Soukromé drama ústřední dvojice a celá klenba děje se snaží umělecky komunikovat obrazovou řečí. Na druhé straně mě ladění příběhu až tak moc neoslovilo. Umožňovalo vnímat jen pouhé fragmenty průšvihů a pohřbených nadějí osudového období zmíněné dvojice. V případě tohoto filmu jsem trochu na rozpacích jak hodnotit. Takže co s tím? Zatím dám jen ***

Ocenění si zaslouží herec Trevor Howard, který nezpochybnitelně a velmi sugestivně zahrál postavu kapitána Bounty Williama Blighe. Všestranný herec Marlon Brando nevšedního talentu vždy přišel s něčím novým. I do této role dokázal vtělit své charisma. Přesto není bez zajímavosti, že během natáčení u hlavních protagonistů zmiňovaných herců nevládly vůbec žádné vzájemné sympatie, spíše naopak. Vstupme, ale opět do filmové krásy. Styl hollywoodského pojetí je velkolepou podívanou plně okouzlujících obrazů z Polynésie mimořádné přírodní pozoruhodnosti. Dalo by se zde mluvit o mnohém, ale zpět k filmu, který jistě potěší podmanivým dobrodružstvím námořníků, kterým držíte mimoděk palce. Třeba to bylo možná trochu jinak, ale rozhodně tato filmová verze pomalu již padesátiletá stojí určitě za vidění.

Netušil jsem, že cena života v Kongu je až tak hluboko za výnosným byznysem. Postoj tvůrců a jeho soucítění jsou v dokumentaristickém snímku jasné. O čemž svědčí i snaha natočit tragiku novodobé historie Konga bez příkras. Snímek se soustřeďuje především na těžký úděl žen a utrpení dětí. Při sledovaní filmu Slzy Konga, jsem si uvědomil kdesi na začátku filmu, že se dívám do očí skutečným obětem, v nichž je strach a bolest, kteří hledí do kamery skoro bez naděje, že se něco u nich k lepšímu změní. Jak vidět, je stále mnoho míst, které ilustrují neuvěřitelné hrůzy lidstva. Autorům filmu patří můj velký obdiv za to, že našli odvahu natočit a obnažit sdělnou filmovou formou strašné věci, které se zadírají pod kůži. Přimělo mne to přemýšlet, jak je vůbec možné, že se to děje, a že není, kdo by pomohl. Co říci na závěr? V čem je hlavní smysl tohoto snímku, který není spekulativní či nevěrohodný. Především v tom, že je nápomocen řadou informací a svědeckých faktů, který dává diváku jedinečnou představivost o skutečném dění v Kongu.

Tento TV seriál zajímavě otevírá divákovi průhled do světa precizní práce jednotek SAS jejich odvahy, která je obdivuhodná. Filmová konstrukce na rozdíl od hraného filmu neozřejmuje problém konkrétního terorismu do všech detailů, ale vystupují zde skuteční svědci a prakticky informují, jak skutečná událost proběhla a to jsou hlavní klady, které nelze opominout. Protože to je opravdu realita.

Sutjeska je rozhodně velkou podívanou. Děj zachycuje důležitou kapitolu hrdinských bojů za svobodu bývalé Jugoslávie. Film má brilantní sérii hereckých výkonů a imponující výpravu, která dobře zobrazuje příběh partyzánských bojů. Trochu připomenu fakta, která se drží historické pravdy. Celá operace se jmenovala Schwarz. V květnu roku 1943 zahájila cca stodvacetitisícová německá armáda včetně italských spojenců mohutnou ofenzívu proti dvaceti tisícům členů jugoslávských partyzánů vedenou komunistou Josip Broz Titem na Sutjesce. A že tam bojovalo mnoho nekomunistů je více než jasný. Tolik pravda. Předně je to především film o Sutjesce až poté o Titovi, ostatně bez něj by tento příběh nemohl ani fungovat. Tvůrci filmu dovedli perfektně natočit řadu sugestivně bojových scén, které mají vynikající spádnost a napětí. Jde o film, který stojí rozhodně za vidění, nikoli jako kdovíjak vznosné či umělecké dílo, ale jako velmi zdařile natočený válečný film s nádhernou přírodou.

Je to takové příjemné setkání se starým zámkem v Anglii a dobrou starou klasickou detektivkou. Upřímně řečeno, jedno se tomuto filmu nedá upřít. Nevšední černobíle navozenou atmosféru a krásnou hudbu. Západoněmeckým filmařům se kdysi podařilo vytvořit několik dobrých wallaceovek, které jsou a byli vždy vděčným námětem pro film. Pravda, díky stáří filmu je napětí filmu jaksi zlehčené, ale může být útěchou, že jde o film slušné kvality. A kdo má rád německé herce Eddi Arenta z filmových mayovek nebo démonického Klause Kinského, tak už proto stojí za to film vidět. A ještě něco. V roce 1933 byl vydán u nás Indický šátek v edici detektivní literatury pod názvem Poděšená lady a žádné opětovné vydání se již nekonalo. Při troše štěstí se dá sehnat v antikvariátech. Nemluvě o tom, že kniha je samozřejmě lepší.

Velmi povedený přepis literárního díla na stříbrné plátno. V každém případě jde o film, který dosáhl stejné popularity jako úspěšný stejnojmenný knižní bestseller Past na Popelku od spisovatele Sebastien Japrisot. Vlastně také díky realizačním schopnostem režiséra André Cayatta, který uměl děj zručně nadávkovat a rozvinout psychologii lidského chování a jednání. Stejně tak nelze přehlédnout skvěle rozehraný tajuplný děj, bez něhož by byl film asi ochuzen. Protože stupňované tajemné napětí poskytuje nevídaný požitek z filmu. Do dvojrole postav dívek Michaeli a Domenici vklouzla přitažlivá herečka Dany Carrell přímo parádně, ostatně tím přispěla ke zvýšení atraktivnosti filmu. Nebudu samozřejmě prozrazovat konec, ale domnívám se, že závěr je krásným vrcholem filmu.

Předstírané opilství a virtuozita herců Z. Štěpánka, V. Ráže a F. Smolíka jsou přímo vynikající. Neméně zdatně si vedou i další skvělí herci ve vedlejších rolích. Martin Frič se tehdy dokázal po několika méně úspěšných filmech opět vrátit na vrchol filmové kariéry právě tímto málo známým filmem.