Mr.Nobody

Postřižiny jsou jednoznačně zdařilým filmem, který dobře interpretuje novelu Bohumila Hrabala. Velmi oceňuji úspěšnou snahu zachovat postavy tak, aby každá měla svůj typický charakter včetně pozitivních i negativních osobních stránek. Negativa se hledají jen velmi obtížně. Protože i po stránce filmového řemesla je film velice dobře zpracován, a působí velmi poeticky, kdy poetika filmu velmi pěkně reflektuje poetiku Právě Bohumila Hrabala.

Tento film je dalším důkazem o tom, že filmové adaptace příběhů jejichž autorem je Bohumil Hrabal se musejí dělat nejen s dokonalou znalostí jeho díla, ale také jeho jemné poetiky, jež klade důraz na charaktery a vlastnosti jednotlivých postav. Z filmu sice unikly některé momenty, které by ten příběh lépe dokreslily, nicméně i tak je v něm poměrně hezky zachována jakási "hrabalovská poetika". Ačkoliv ta je lépe znatelná například ve filmu Postřižíny. Velmi pak oceňuji, že i nahota, která je ve filmu obsažena není samoúčelná a vulgární, ale jemná, ilustrativní a velmi noblesní. Dále pak oceňuji, že postavy, ačkoliv jsou velmi jednoznačné a jasně vystihující charakter, nejsou vysloveně předvídatelné, jako je tomu u řady jiných filmů. V každém směru je to tedy velmi zdařilý snímek, který si jistě vždy najde svého diváka.

V tomto případě se jedná o další předlistopadovou glorifikaci jakési všednosti s důrazem na to, že všechno jak to bylo, bylo vlastně super. Nejedná se tak vlastně o seriál, ale o prostředek formování veřejného mínění. Nicméně najde svůj užitek i v dnešní době, aby nás varoval před jakoukoli snahou kohokoliv, kdo by chtěl hlásat, jak má a nemá kdo a co vypadat. Je to prostě prvotřídní příklad propagandy.

Původně 3* nakonec jen 1*. Nejprve jsem se na to díval poněkud zrychleně, kdy jsem to zvládl asi za polovinu času. Film se mi zprvu zdál poměrně zajímavý dynamický plný zvratů atd. Po té, co jsem jej absolvoval po druhé v plném rozsahu, už to bylo výrazně horší. Nespoutanost mládí byla vystřídána jakým si zvláštním nihilismem středoškolských let. Bez ohledu na počet a tempo shlédnutí byly postavy sice různorodé a poměrně pestré, nicméně nezajímavé a předvídatelné, jako ranní dopravní špička. Slušné herecké výkony střídaly ty slabší. Je mi celkem jasné, že nepatřím zcela jistě do cílové skupiny, nicméně nemohu se ubránit domněnce, že tento film je silně povrchní a postrádá nějakou hlubší myšlenku a nenese žádné sdělení, které by stálo za zapamatování. Asi jediná zajímavá scéna celého filmu byla ta, kdy probírali ty deníky v tom podniku a hádali li se o tom, co je nebo není literatura. Nicméně film do určité míry splnil svůj účel, a vypomohl mi po několik desítek minut zaměstnat oči a uši. Ale vícekrát to absolvovat nepotřebuji a v několika málo hodinách ten film zcela jistě zapomenu.

Myšlenka vytvoření filmové galerie osobností je nesporně přínosná a neustále potřebná. Řemeslné zpracování je v tomto případě téměř podřadné. Daleko významnější je v tomto případě společenský přínos. A to z toho prostého důvodu, že společnost vždy potřebuje mít nějaké vzory, u kterých se může každý inspirovat. Lékaři, vědci, umělci, spisovatelé, fotografové, a další silné osobnosti společenského života, mohou prostřednictvím tohoto projektu promluvit a ovlivnit mnoho lidí. A to je nesporně příležitost pro mnoho každého, aby seč o něco snažil, a přestal jenom kecat. A to také považuji za největší přínos.

Muzikál je velmi zajímavý žánr. Vyžaduje širokou škálu nejrůznějších druhů lidské práce. Je zde potřeba umělecky prezentovat nejen samotné herecké a zpěvácké výkony. Ovšem, kdy měla být viděna nějaká práce, viděna nebyla. zřejmě je to jeden z těch muzikálů, který se bohužel svezl na vlně dobrých muzikálů, které mu předcházely. Navíc bylo zjevné, že předloha W. Shakespeara značně utrpěla. Hamlet sám o sobě je zajímavou hrou, ale ne v tomto zpracování. Už jen pro velmi nezvládnuté, kostýmy, hudební zpracování, texty písní, ztvárnění kulis, rekvizit nebo scény (úpravy jeviště) jako celku. Hamlet by mohl být zajímavým muzikálem, ale pouze za předpokladu, že bude zpracován seriózně. Bohužel po tomto počinu se zjevně nějakého lepšího zpracování nejspíš ještě dlouho nedočkáme.

Nevkus ztvárněný v tomto seriálu je opravdu nepěkný. Vedle toho mne asi nejvíc irituje prostá zkutečnost, že tento produkt posiluje řadu vykonstruovaných společenských stereotypů. Copak mohou být úspěšní jen ti, co se stylizují podle nějakých trendů, módy a hloupých časopisů? Více netřeba.

Mohu zodpovědně prohlásit, že se jedná o jednu z nejpěknějších pohádek. Je opravdu pro děti (ne jako dnes, kdy jsou pohádky pro zasněné dospělé). Je velmi laskavá, propracovaná a přesto i poučná jednoduchým sdělením akcentujícím klasické hodnoty. I obsazení je velkým pozitivem. A to nejen svou bohatostí, ale i vysokou kvalitou. Kdyby se tato pohádka využila jako prototyp všech filmů, bylo by se pořád na co dívat, a byly by to kvalitní filmy.

Životní příběh Lídy Baarové je jistě zajímavým/ inspirativním/ dramatickým/ kontroverzním (nemohu najít to správné adjektivum). Tak jistě může sloužit jako předloha pro řadu filmů či dokumentů. Toto je jeden z nich. Bohužel jeho zpracování je velmi nezdařilé. Konkrétně mi velmi vadí to, že se film zaměřuje výhradně na nejkontroverznější období. To jistě může zvýšit návštěvnost kin, a polepšit ekonomickou stránku filmu. Nicméně film samotný to nepříliš hezky poznamenalo. Dále je velmi sporné herecké obsazení. Řada postav je naprosto špatně obsazená. Příkladem může být role A. Hitlera v podání Pavla Kříže, která působí až komicky. Dále filmu neprospěla snaha o maximální možnou efektivnost a pompéznost. Ta působí místy až neurvale nebo naopak komicky. Dobré výkony a všeobecně plusy tohoto filmu předvedli pánové Martin Huba, Jiří Ployhar ml. a Michal Dlouhý. A stejně tak Zdenka Procházková.

Jeden z příkladů toho nejhoršího druhu bulváru. Z mouchy udělají senzaci. A informační hodnota je nulová. Navíc zcela normalní člověk nemá potřebu narušovat někomu dalšímu jeho soukromí, i když se o dotyčné(m) hodně mluví.