Mr.Nobody

Možná kdyby si tvůrci nechali informaci, že děj trilogie má předcházet všem dobře známému filmu Pelíšky udělali by lépe. Jednak tím dali divákům možnost srovnat tyto filmy, což Zahradnictví vůbec neprospívá. A v neposlední řadě divák pak může mít tendenci spojovat si postavy, které nelze s pelíšky spojovat. Celkově mám pocit, že jediným pojítkem tak zůstává rodina Krasouvých. Děj filmu je poněkud kusý, ale jistě proto, aby dávala smysl celá trilogie. Některé z předchozích komentářů narážeí na to, že období 2. sv. války se ve filmu moc neodráží. Nicméně válka se v příběhu poměrně významně odráží ve svých důsledcích, které ovlivňují vývoj postav. Postavy jsou velmi dobře vymyšleny. A zřejmě se v dalších pokračováních zajímavě vyvinou. Nicméně jedna z postav mne poněkud iritovala, protože je oproti ostatním poněkud nepřiměřeně výrazná. Konkrétně se jedná o postavu "Marči" v podání Sabiny Remundové. Řada otazníků mi pak zůstala u postavy Jiřího Macháčka. Celkově obsazení hodnotím jako velmi dobré. Rovněž i práce s hudbou byla dobře zvládnuta a filmu dodávala zajímavý rozměr. Byly tam i dílčí věci, které mi trochu vadily, ale výsledné hodnocení. Například Určité pochybnosti kolem postavy lékaře, či onoho zaměstnance železnice, které však negativně neovlivnily celkový dojem z filmu.

Po systematickém shlédnutí prvních sedmi sérií mohu konstatovat několik věcí. Předně i přes poměrně velké množství postav je až na několik výjimek příběh dobře vymyšlený. Jen některé rodinné vztahy jsou poněkud komplikované. Zejména co se týče toho rodu Targaryenů, Tyrellů, a Martellů. Svět ve kterém se děj odehrává a výtvarná stránka seriálu, jsou pak velmi dobře propracované aspekty. V sedmé řadě zejména. Dynamika příběhu je poněkud nevyrovnaná. začátek celého seriálu, i každé série je celkem poklidný, až táhlý. Zatímco závěr se neúměrně zrychluje. V průběhu seriálu je rovněž patrné určité zjednodušování většiny postav, zatímco některé postavy z rodu Starků, se poměrně výrazně "zesložitily." Stejně tak se poněkud komplikuje vývoj seznamu Aryi Stark. Některé postavy jsou nesporně mrtvé či živé, zatímco jiné, jsou poněkud nedořešené, či v celkovém příběhu natolik nevýrazné, že se snadno zapomenou. Současně došlo v sedmé sérii k určitému zjednodušení oproti předchozí sérii. Jde o to jak se skácí mrtví, okolo Bílého chodce, který jde společně s nimi. Což může určitým způsobem naznačovat nebo zjednodušovat další vývoj.Celkově je však zachována značná poutavost příběhu a sledovatelnost.

Tento film se může mnoha lidem zdát, jako další "romantická slaďárna." Osobně se však domnívám, že je to zajímavý způsob jak interpretovat inspirativnost Paříže, vnímanou očima tvůrčího člověka. Současně mně oslovila myšlenka prolínání různých časových úseků. Nebylo to sice propracované do detailu, ale i v tom byl vtip. A ten Woody Allen velmi dobře využil jako hybný prvek příběhu. Jedna věc mi v tomto filmu i při zapojení veškeré představivosti, nedávala smysl. A to, jak je možné, že dvě tak rozdílné postavy jako Gil a Inez to mohli dotáhnout až před svatbu? Nejsem sice odborník, ale za velmi zdařilé považuji i interpretaci postav různých umělců, kteří jsou líčeni roznorodě vždy s důrazem na určitou lidskou vlastnoct, která u nich dominuje. A ano, taky trpím myšlením zlatého věku.

Tato Talk-show představuje zajímavou diskuzní platformu, která vedle vysoce erudovaných odborníků dává prostor i lidem, kteří mají svůj podíl na vybraném tématu. Je nanejvýš přínosné, že se pořad zaměřuje na "nové problémy, nové doby," ve které žijeme. Výběr hostů je výborný právě díky tomu, že ti lidé, kteří tam přicházejí nemají potřebu se nějak propagovat. Současně si také velmi cením toho, že vše má velmi kulturní způsob prezentace. Bohužel i 120ti minutový formát je velmi krátký na to, aby se tak komplexní témata dala více než povrchně probrat. Každopádně je to jeden z nejlepších pořadů, které znám. Ne-li nejlepší.

No když jsem začínal tento film sledovat, byl jsem poněkud skeptický. Úvod byl takový, nepřesvědčivý. Nějak mi nešlo do hlavy, jak se dostane indický mladík na jednu z nejprestižnějších univerzit v Británii. Pak ale začal příběh dostávat trochu spád. Ale vzhledem k tomu, jak se film odvolává na skutečné události, a mé neznalosti teoretické matematiky, nejsem kompetentní jeho pravdivost posoudit, byť mám o některých událostech ve filmu určité pochybnosti. Velmi se mi líbil způsob jak bylo ve filmu vykresleno prostředí britské univerzity počátku 20. století. Ten konzervativní styl v kombinaci s architekturou byl velmi působivý. (Asi jsem ujetý na ty černé vzdušné hábity.) Celkově je ten film poměrně výpravný a ukazuje tu změnu člověka, který má inovativní přístup k tomu, aby to doložil. Výborně v tomto filmu pak excelovali pánové Toby Jones, Kevin McNally a v neposlední řadě i Jeremy Irons.

Petr Novotný, a jeho pořady jsou dle mého názoru postavené na jednoduchém humoru, který je možná statisticky populární, ale chybí mu nějaký smysl. Je to kvantitativně orientovaná zábava pro kvanta lidí. Člověk se u toho možná dlouze směje, ale po té hodině smíchu si musí zákonitě uvědomit, že si vlastně nepamatuje čemu se smál. Navíc co je tu TV Nova, je tu i nehumor Petra Novotného, který byl zřejmě už tehdy poněkud ne zcela zajímavý nebo inovativní.

Tohle je trošku těžší film. Předně je v něm obsažena poměrně jednoduchá, za to však velmi robustní psychologická vrstva. Film se totiž zabývá otázkou jak se vyrovnat s vlastní minulostí a minulostí své rodiny. Tak na jedné rodině a několika dalších aktérech popisuje situaci, která se odehrála v minulosti, ještě za komunismu v ČSSR. Postava sochaře v tomto filmu personalizuje ideál osobní svobody, který kontrastuje s ostatními postavami ve filmu. Nejvíce asi s postavou vyšetřovatele StB, ztvárněnou Ladislavem Chudíkem, jež v tomto filmu zastupuje lidi, kteří se dokázali smířit s tím, co dělají bez sebemenší výčitky, a dokáží na to být ještě vlastně hrdí. To ale není nejodpudivější postava celého filmu. Tou nejodpudivější je postava jeho ženy, která je v pozadí, do děje vůbec nezasahuje, a ke svému muži až nábožensky vzhlíží. Další postavou je profesor, který si zakládá na své pověsti disidenta, ačkoliv to byl svého času donašeč StB. To je dočista odporné ztělesnění snadné a výhodné falešnosti, jen proto, že soud rozhodl, jak rozhodl. Což výborně nahrává postavě postavě jeho ženy, která cíleně hlídá, aby jejich příběh byl vykládán jediným "správným" způsobem. Prostě ztělesněná cenzura. Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Ona každá postava filmu totiž představuje určitou lidskou vlastnost, a více či méně závažnou vadu. Nicméně důležitá je ještě postava nejmladší členky rodiny. Ta je velmi svobodomyslná, má v sobě i hodně svobodného ducha, který ale má své meze vytyčené strachem. Takže když má nějakým způsobem vyjádřit svůj názor na celý příběh, tak "strčí hlavu do písku" se slovy: "Já jsem v té době nežila..." Což je ve filmu asi to nejhorší, když má člověk možnost se k něčemu vyjádřit nezatížen minulostí a neudělá to. Toto vítězství alibismu a nezájmu, pak otočí vyznění celé postavy, kdy mnohý divák s ní může od samého začátku sympatizovat pro její nespoutanost. Celkově byl film velmi dobře zpracován po stránce umělecké, kdy každá scéna měla určitou atmosféru, která vždy umocňovala určitou emoci, která byla obsažena v jejím ději. a právě tyto vyvolané emoce vtahovali diváka do děje, ale předně jej nutily k zamyšlení a reflexi. Významnou složkou celého filmu pak byla i hudba, která byla opravdu výborně zasazená do děje.

Kdo si myslí, že je tento film o učitelce a škole, tak je poněkud krátkozraký. Ve skutečnosti je to velmi surová kritika lidí, kteří zneužívají své postavení, bez ohledu na to v jaké době žijí. Současně je v tomto filmu kritizovaná další lidská vlastnost,a to strach, který lidem neumožňuje se vždy rozhodnout podle toho, co si opravdu myslí. Je to vlastně stále aktuální kritika pohodlného se nevyjadřování, jen aby člověk nešel proti proudu. Takových negativních povahových rysů, jak jedinců, tak společnosti je plný celý tento film. Za důležité rovněž považuji zdůraznit kritiku jakési neadekvátní stigmatizace lidí, na základě obecného mínění, což je poměrně dobře vidět na postavě ztvárněné Martinem Pavelkou. která pod drsnou slupkou obsahuje také poměrně zajímavou osobnost, kterou nelze vnímat jednostranně. A v tomto filmu platí více než kde jinde věta z jiného hřebejkova filmu, Kawasakiho růže: "Ten ďábel tkví v tom detailu." Protože veškerá manipulace v celém filmu je založená na zdánlivých maličkostech, a surovém vydírání na nejcitlivějším místě.

Je to sice film určený spíše ženám, nicméně se zajímavě se vypořádal s tématem, které je pro mnoho z nás mužů zajímavý či zdrojem různých vtipů, a to zřejmě od nepaměti. To téma by se dalo shrnout jednoduchou otázkou, co se ženám děje v hlavě? To je nesporně zajímavá otázka, se kterou se tento film však vypořádal jen poměrně povrchně. Na druhé straně velmi jednoduchým vtipným a vkusným způsobem si hraje s myšlenkou čtení myšlenek přímo ve vědomí. Osobně si pak užívám pak onu lehkost s jakou se Mel Gibson vypořádal s celou situací. V tom tkví neuvěřitelný vtip. Film působí celkem dobře jako lehká komedie. Nicméně se domnívám, že potenciál Onoho základního nápadu je značně nevyužit.

Čistá duše je výborným filmem, který spojuje dvě roviny světa. Tu akademickou a lidskou. V jedné postavě, se tak protnula osobnost geniálního matematika s osobností nesmělého opatrného muže, který se staral o svoji rodinu. Na jedné straně tak člověk může pohlédnout do akademického světa plného ideálů, tvrdé práce a více či méně stanovených kritérií úspěchu. Pokud člověk film vidí a má možnost se setkat s někým z akademické půdy, tak může nabýt dojmu, že akademici mohou být trochu blázniví. Možná, že někteří mohou být. Na vlastním filmu mne však zaujal výklad toho, jak se člověk, který podle měřítek akademického světa může být zprvu považován za outsidera, a nakonec se stát uznávanou kapacitou. To lze považovat za velmi inspirativním a tomto filmu. Filmovému zpracování jako takovému nemám moc, co vytknout. Nicméně kromě výborného hereckého výkonu Russella Crowea není ve filmu mnoho věcí u kterých by si divák mohl říct: "Wow, super." Vedlo toho však je film zpracován do posledního detailu, takže jako celek působí velmi dobře. Na tom ak měla zásluhu i Jennifer Connelly, která do filmu vnesla Trochu jemné elegance a povahou své postavy vyrovnávala bláznivost postavyRussella Crowea.