Likan7

Rigsby Terminátorem, co já ještě v těch seriálech neuvidím?

Proč nevznikají sportovní filmy s cyklistickou tématikou? Protože nemají jednoduše moc co nabídnout. Cyklistika není zrovna vděčné téma pro film, tedy alespoň pokud to režisér vezme jako rodinné drama o trochu rozbité rodině. Ani vlastně nevím, jestli bych to nazval drama, protože pokud nepočítám tak posledních 20 minut, moc dramatických věcí se tu nestane. Bráchové si k sobě najdou cestu a podniknou těžký závod. Taky Vám to přijde nezajímavý?

První závěry jsou audiovizuální lahůdka, poslední scéna atmosférická, audiovizuální pecka, kterou budu mít v hlavě dlouho. Jenže všechno mezi těmito body je takový divný nic, který jsem většinou ani pořádně nepochopil a trvalo mi dlouho, než jsem se zorientoval co se sakra stalo, jednou jsem si musel otevřít Wikipedii. S von Trierem nemám zatím takové zkušenosti, ale jak Nymfomanka, tak Jack staví dům se mi dá se říct celkem líbily, nebo je alespoň dokážu respektovat. Melancholii ale respektovat nikdy asi nebudu. Pokud víte co je von Trier zač, tak Vás Melancholie asi nepřekvapí, ale pokud se mě někdo zeptá, jestli to má vidět, tak rezolutně řeknu "ne".

S Unesenými mám jeden zásadní problém. První díly jsou fajn, scénáristicky to sice není žádná sláva a o tricích raději mlčet, ale už uběhlo téměř 20 let od natáčení, takže speciálně triky se musí v porovnání s dnešní dobou logicky odpustit. Jenže můj problém je v postavách a v časové ose. První tři díly se řeší na relativně malém časovém prostoru a celkem fungují. Dokud je na scéně Joel Gretsch, tak mě to baví. Postavy jsem přijal, vrtkavou vykonstruovanost v pohodě přešel. Jenže potom se začně zběsile skákat v čase. "Po 10 letech, po 8 letech, po 12 letech" a já mám z toho najednou guláš. Během tří dílů jsem si tak nějak uspořádal postavy a herce, jenže najednou bum, postavám je o 10, 15 let víc. Děti jsou dospělý, dospělý staří nebo mrtví, máte tu najednou tím pádem spoustu nových hlavních postav, ke kterým nemáte vztah a Vy musíte začít od začátku. Pak se ale ani nenadějete a najednou se uprostřed dílu skočí o 5 let a všechno je zase jinak. Nápad to byl zajímavý, ale pro seriál tohle prostě fungovat nemůže. Poslední díly se zase odehrávají v "normálním" čase, takže si zase na ty postavy můžete zvyknout, jenže jsou šíleně nezajímavý a Vás to už nebaví. Spielbergova ruka tu je dost znát - hudba, tlačení na rodinu a takovou tu dobrotu a lidskost. Kdo ho má rád, tomu to vadit nebude, já zase tak velký Stevenův fanoušek nejsem, takže mi vlastně nic moc nezůstalo.

Potvrzení toho, že Scorsese není moje krevní skupina (i přes zdejší slabé hodnocení). Většinou jsem byl úplně mimo mísu a 2 hodiny sledovat Nicolase Cage v depresi sice ve mě samotném depresi nevyvolá, ale zívání až až.

Než se film rozjede, je půlka pryč. než se nám představí fantasticky vypadající Kelly LeBrock v přiléhavých minišatech, je půl filmu pryč, proč na to vlastně teda koukat? Snad jen na tu Kelly, která byla tehdy absolutně top. Akce neoslni logicky dnes, ale přijde mi, že nemohla oslňovat ani v roce 1990, nebo však nikoho tehdy nebilo do očí, že to Seagal dostal 2x od nějaké brokovnice nebo něčeho podobného a nejen že přežil, ale po první ráně ještě vstal a vyklidlil pár nepřátel?

Trvalo mi to setsakrametsky dlouho, ale závěr třetí řady mě bavil a snad se to už se mnou nebude tak prát. Epizodní příběhy mě nebaví a ruku na srdce, Elementary zatím o ničem jiném pořádně není.

Bavila Vás první řada? Bude Vás bavit i druhá. Skvělý prostředí, fajn postavy a i když mají příběhy hodně velký důraz na poučení malých dětí, bavit se budou i dospělý.

Ani sexy Kstew tohle nemohla zachránit. Holky jsou celkem v pohodě, hlavně Naomi Scott působí dost sympatickým dojmem a hlavně díky ní funguje ve filmu trochu vtipu, ale scénář je jednoduše tak nudný a hloupý, že se téměř nejde bavit. Druhá půle je vyloženě utrpení a prakticky cokoliv po překvapivé twistu je peklo. Na fajn 2 filmy že začátku tisíciletí budeme ještě s láskou vzpomínat. Tohle se nepovedlo. Banks by měla nechat režisérskou židli kolegům, co to umí a maximálně se vrtět před kamerou. Co je to poslední dobou za strašný zvyk dávat režii ženských hlavních postav ženským? Nemám proti tomu nic, ale proboha, režisérka musí umět režírovat. Že je ženská fakt nestačí!

Jennifer je krásnější, čím je starší a do romantických komedií jako by se narodila. Už jako zdrhající nevěsta v Přátelích byla sympatická až na půdu a to jí vydrželo dodnes. Jenže tady je okolo ní tak divný a hlavně nevtipný příběh, že vlastně nevím co by se mi na Co je šeptem mohlo líbit. Mladej Ruffalo je divnej, Costner neslanej a humor film snad vynechal vůbec. Jsem jediný komu základní příběh přijde fakt úchylný a Ruffalo jako blbeček?