tlesk

Film, kterým to všechno začalo. Velkou devizou Marvelu při nastartování filmového světa bylo, že neměl k dispozici práva na své nejslavnější komiksové postavy, jako jsou kupříkladu Spider-Man, X-Men, či Fantastic Four. A nešlo jen o hrdiny, ale i mnoho postav  vedlejších a záporných záporných, spadajících do jejich sérií. Proto tvůrcům nezbylo než zariskovat a pokusit se proslavit s méně známými charaktery. K „nakopnutí“ světa použili paradoxně poměrně béčkového hrdinu, který sice patří mezi první Avengery, ale nikdy nebyl tím největším tahounem hlavně v oblasti prodejů. Ve filmu přesto vše zapadlo na své místo a Robert Downey Jr. se ukázal být dokonalou castingovou volbou. Postava geniálního vynálezce mu padla jako ulitá a není divu, že dnes Iron Man patří k nejoblíbenějším superhrdinům vůbec. Vše začalo sestrojením obleku takřka na koleni v jeskyni v teroristickém zajetí. Samo stvoření Iron Mana je ve filmu takřka mystickým momentem a pro mne osobně se tento film řadí na špici celého universa. Nejen proto, že byl první, ale prostě proto, že se na něj i poněkolikáté skvěle dívá a příběh je nejen uvěřitelný, ale nepostrádá spád a dobrého záporáka, což se bohužel později opakovaně ukazovalo jako největší špaténka filmového Marvelu…

Zde se musím trochu rozepsat, protože druhé Avengers považuji spolu s třetím Iron Manem za vůbec největší zklamání celého MCU. Po nečekaném úspěchu Strážců galaxie přišel film, který měl být vyvrcholením celé Druhé vlny. Šlo o snímek, jenž měl nejen splnit nesmírná očekávání fanoušků, ale i připravit půdu pro nadcházející události universa. Režisér a scénárista Joss Whedon tak stál před těžkým úkolem: navázat na předchozí úspěch svých prvních Avengerů, přijít s něčím novým, a trochu „pošoupnout“ hrdiny nutným směrem. Druzí Avengers trpí prokletím většiny sequelů. Divák je namlsaný z již viděného a touží vidět něco nového, co mu vyrazí dech. U natolik provázaného filmového universa, které Marvel buduje, to platí dvojnásob. Málokteré pokračování dokáže naplnit touhy svých diváků. A i když ano, první dojem lze získat jen jednou. To vše lze krásně ukázat u filmů postavených pouze na akci, příkladem budiž Bayovi Transformers. U prvního dílu je člověk u vytržení z obřích, mlátících se robotů, bezpočtu výbuchů a akčních scén. U pokračování se sice může bavit stejně, ale přece jen by rád něco neotřelého, co ještě před tím neviděl. S postupujícími pokračováními tak nejspíš onen „wow effect“ z autobotů může jen konstantně klesat. Nejinak je tomu i zde. Celé filmové universum Marvelu trpí stejnou vadou, a tou až na pár výjimek ploší, nevýrazní záporáci. A co vlastně dobrého záporáka dělá dobrým? Krom jiného je důležité znát motivaci postavy, chápat proč dělá to, co dělá a co tím chce získat. Člověk by se měl být schopen s postavou ztotožnit a do určité míry ji pochopit. To jí tak dodá na uvěřitelnosti. Ultron byl po všech těch nevýrazných boxovacích pytlích konečně příslibem záporné postavy, která si může diváky získat. Umělá inteligence s otiskem mysli geniálního vizionáře, vytvořená za účelem ochrany světa. Perfektně vybavená pro tento účel nejen nesmírnou silou, ale i intelektem, trpící jediným drobným nedostatkem- šílenstvím. Smutné je, že právě Ultron je největší slabinou celého filmu a nikoli kvalitní záporák, nýbrž jen další šablonovitá figurka. Bohužel se nikde nedozvíme celkovou motivaci Ultronových činů, ani to proč Avengers, a zejména svého stvořitele tolik nenávidí. Co však zamrzí nejvíc, je to, jak se robot v průběhu filmu chová. Ultron by měl být, neděste se toho srovnání, tak trochu jako HAL 9000 z filmu 2001: Vesmírná odysea (komiksová verze se jím koneckonců inspirovala). To znamená chladný, logicky kalkulující, s kapkou lidskosti, bijící se s šílenstvím. V Avengers: Age of Ultron se tvůrci snaží o určitou paralelu se Starkem, jakousi jeho temnou stránku, odraz jeho osobnosti. Bohužel to značně selhává a osobnost mechanického záporáka je dovedena do extrému. Ultron zde byl postaven do pozice maniakálního, vraždícího a pubertálního děcka s prakticky neomezenými možnostmi, s nimiž neví co si počít a tak pouze celkem nesmyslně kope kolem sebe. Celý závěrečný, a nutno si přiznat, tak trochu hloupý plán na zničení lidstva imitující meteorit, jenž zničil dinosaury je sice dobrou sekvencí pro akční scény, ale geniální plán, hodný Ultronových možností to rozhodně není. Ultron měl k dispozici všechny vědomosti a možnosti (nejen) internetu! To znamená prakticky veškeré vědění lidstva! Mohl se nabourat kamkoli a celkově měl bezpočet možností Avengers zničit dříve, než by si vůbec stačili uvědomit, která bije. To by ale celý film trval pár minut. Pomineme-li toto a zaměříme-li se na jeho fyzické schopnosti a celkovou odolnost, dostaneme se ke smutnému faktu, že i zde selhává. První Avengers trpěli tím, že tu krom anonymní armády chitauriů nebyl v zásadě nikdo, kdo by se jim postavil a srazil je na kolena. Zde této absenci dost pomohlo to, že se hrdinové na začátku bili mezi sebou. V tomto pokračování už jsou však pevně semknutí a měl to být právě Ultron, kdo je dokáže konfrontovat a postavit se jim v boji. A ani tady jsem se snad ani minutu nebál o osudy postav, protože Ultron byl opravdovou hrozbou jen na počátku. A když už nastane nějaký ten boj, v němž se s ním hrdinové střetnou, působí to značně rozpačitě. Divák nemusí být velkým znalcem komiksů, aby věděl, že vibranium dokáže velmi dobře pohltit náraz a celkově je nesmírně odolné. O tom koneckonců svědčí scéna z prvních Avengers, ve které Captain America právě svým vibraniovým štítem zastaví úder Thorova kladiva Mjölniru. Jak je potom možné, že Ultron, celý stvořený z vibrania, po ráně Hulkovy pěsti odletí do dáli jako hadrový panák? Odhlédneme-li však od Ultrona směrem k ústředním hrdinům, není si, až na prapodivnou milostnou linku dvojice, či spíše trojice Black Widow, Bruce Banner/Hulk, na co stěžovat. Celá ona „Lovestory“ mezi Hulkem/Brucem a Black Widow musela vypadat zajímavě na papíře, ale ve filmu byla nedotažená a nedomyšlená. Celkově všechny postavy jednají tak, jak jsme na ně zvyklí. Z hereckého ansáblu je nepříliš překvapivě nejvýraznější Robert Downey Jr. Rozpačitě působí i podtitul filmu vzhledem k tomu, že „Ultronův věk“ trval maximálně pár týdnů. Zrození Visiona, příchod Wandy a Pietra (a Pietrova následná smrt), připravování půdy pro další rozšiřování fikčního universa (Wakanda, zárodky Občanské války superhrdinů) ale fungují výborně. I když asi nikdo dosud úplně nechápe, jak vlastně Vision funguje a co vše umí. Zápletka se také točí okolo dalšího Kamene nekonečna, obsaženého v Lokiho žezle, tedy kamene mysli, s jehož pomocí vznikl android Vision. Objevení Thanose v potitulkové scéně pak opět navnadilo na střet, kterého se v současnosti už brzy dočkáme.

Ant-Man je spolu se Strážci galaxie jednoznačně největším překvapením celé Druhé fáze. Film provázelo množství porodních bolestí, kdy došlo k přepisování scénáře a výměny režiséra (Edgar Wright, jeden z nejvíce cool tvůrců dneška od projektu po tvůrčích neshodách odešel a uvolnil místo Peytonu Reedovi). Přesto ve výsledku nabídl nebývale hravou a konzistentní podívanou, která do universa vnesla zase trochu zdravého svěžího vzduchu. Tentokrát příliš nevadil ani (zase) šablonovitý děj, ani (zase) šablonovitý záporák. Zejména díky výborným nápadům (závěrečnou bitku nevyjímaje) skvělému castingu a nápaditému zasazení postavy Hanka Pyma (Michael Douglas) do kontextu universa a děje filmu, čehož jsem se po zjištění, že oblek Ant-Mana oblékne Scott Lang (Paul Rudd), docela bál. Nebylo třeba.

Film, ve kterém je „napodobenina Hana Sola, ta modrá z Avatara, co je tentokrát zelená, chodící strom a mluvící mýval,“ měl představit nepříliš známé komiksové hrdiny. Povedlo se mu to na jedničku a Strážci galaxie se s perfektním soundtrackem, vesmírnou akcí a nahláškovaným humorem stali jedním z nejúspěšnějších snímků celého MCU. Star-Lorda, Gamoru, Draxe, Yondua, Groota a Rocketa si diváci zamilovali a jejich filmová jízda se rázem stala velmi překvapující podívanou. Ve vedlejší úloze se zde pak znovu objevil šílený titán Thanos, otec právě Gamory a antihrdinky/záporačky Nebuly. Hlavní nemesis Strážců se v tomto případě stal Ronan, který byl (opět) bolestně nevyužitý. Také zde došlo k odhalení Orbu, dalšího Kamene nekonečna, konkrétně kamene síly.

Po poněkud mdlém představení hrdiny, který mezi ty ostatní svou staromilností příliš nezapadá, přišla rána. Štítem. Návrat prvního Avengera ukázal Steva Rogerse zcela v jiném světle a naservíroval divákům perfektní akční špionážní superhrdinskou jízdu, která má výborný drive a patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsme zatím v rámci MCU měli možnost vidět. Boj se skrytou buňkou HYDRY uvnitř S.H.I.E.L.D.u a s jedním dávným přítelem, ve kterém se nedá nikomu věřit nám předvedl pár nových, a pár starých známých postav. Capův kamarád z války, jménem Bucky, jak se ukázalo, rozhodně není po smrti a jeho postava ještě má co říci (nakonec se z něj ostatně stane středobod Občanské války superhrdinů). O Nicku Furym a Black Widow, jenž zde figurují nemluvě. Jedná se o první marvelovský projekt bratrů Russových, kteří jsou v současnosti velkými jmény na poli komiksového filmu.

Druhý díl Thora se rozhodl vnést do dříve rozjuchaného a projasněného Asgardu (a dalších světů) trochu temnější notu a poněkud přitvrdit. Následkem toho však byl nešvar, jaký jsme mohli vidět kupříkladu u Batman V Superman z konkurenční stáje DC, a sice že se film bral možná až moc vážně. Dojmům pak moc nepomohl ani elfí zloun Malekith, který, jakkoli měl potenciál, zůstal zoufale nevyužit a byl příliš nezajímavý a nudný. Nedozvěděli jsme se o něm prakticky vůbec nic, a jeho motivace byly až směšně klišovité. Zde se zkrátka plně rozvinula největší deviza, která mě na MCU (jakkoli jej mám jinak rád) vadí. A to jsou velmi často nudní, nebo nevyužití záporáci. Nicméně i tak měl Temný svět svá pozitiva. Jedním z nich je prohlubující se vztah Thora s Lokim a jeho podhoubí. Kdy se o obou dozvídáme více a dostáváme se na kloub vší časem zakonzervované nenávisti a frustraci. Zároveň vidíme, že vše není černobílé a Loki je spíš než zlým, tak trochu tragickým antihrdinou… Rovněž mě velmi překvapil závěrečný zvrat, u kterého jsem zůstal zírat s otevřenou pusou. Představil se zde Aeter, což je jeden z Kamenů nekonečna, konkrétně reality.

Ačkoli se mnou bude většina nesouhlasit, toto je pro mne celkově nejslabší film s Iron Manem. Nicméně, sérii filmů, tak jako v případě První fáze, opět odstartoval Tony Stark. Mělo se jednat o depresivní a temnou reakci postavy na události po prvních Avengerech, která bohužel tak nějak spolkla sama sebe a dějově do celé série příliš nezapadá. Třetí Iron Man bývá chválen za odlišný tón, než mají ostatní marvelovky. Snímek v první půli výborně buduje napětí, hrdinu srazí na kolena a vezme mu všechno. Představí Mandarina, opravdu děsivého zlosyna, který v divákovi skutečně vzbudí respekt, až se nemůže dočkat až uvidí Mandarina v akci… Jenom proto, aby se ukázalo, že Mandarinem je ve skutečnosti někdo jiný. Někdo, kdo má stejné motivace, jako Syndrom v Úžasňákových. Nemluvě o Extremis, která v komiksech funguje docela jinak než zde, což je na pováženou vzhledem k tomu, že se na scénáři podílel právě autor onoho komiksu. Tento rádoby překvapivý zvrat je něčím, co zcela podkopává nohy výborné a bezútěšné první půli filmu a mění ji v něco zcela jiného. Dost dobře nechápu snahu tvůrců o to, zesměšnit mystičnost a fantastiku okolo jednoho z nejlepších hrdinových záporáků, když točí komiksový film, ale dobrá. Přejděme dál. Tonyho stále zdokonalovaná zbroj, která v Avengerech vydrží úder Thorovým kladivem, se zde několikrát nelichotivě rozlétne na kousky po mnohem slabších nárazech (argument že v oněch okamžicích ve zbrojích zrovna nikdo není je celkem nefunkční vzhledem k tomu, že na konci obleky bez pilota bojují) a Mandarin spolu se svými nohsledy je trhají na kousky, jako by snad byly z papíru. Nehledě na to, že role Iron Mana v příběhu je zcela degradována tím, že záporáka ve výsledku ani nezneškodní on. Plus ještě zcela prázdné a zbytečné gesto, kdy Tony zničí všechny své obleky, které nejen že jsou nesmírně drahé, ale ještě ke všemu na nich strávil léta práce. Takhle, ono by to bylo hezké gesto, kdyby se opravdu jednalo o poslední film, ve kterém se Tony Stark objeví. Ale vzhledem k tomu, že je všem jasné že to tak nebude, je to trochu hloupé. Přesto má Iron Man 3 řadu skvělých momentů a stále se jedná o slušný akční film. Shane Black však alespoň mě trochu zklamal.

Ačkoli tomuto filmu mnozí přezdívají „Avengers 2,5“ a skutečně to je částečně pravda díky účasti celé řady postav, o Avengerech tento snímek doopravdy není. Cílí totiž na klín, vražený mezi dva vůdčí superhrdiny, tedy Captaina Americu a Iron Mana. Klín přichází zprvu v osobě generála Rosse (známý „protivník“ Hulka), který tvrdě prosazuje zákon o povinné registraci superhrdinů. Což v praxi znamená, že každý hrdina musí zveřejnit svou totožnost a podřídit se autoritě vlády USA. S tímto překvapivě souhlasí svého času rebel Tony Stark, zatímco Steve Rogers je jako živoucí symbol Ameriky a všech ctností naopak proti. Zcela zásadní roli v příběhu pak sehrává Bucky Burnes, který je v mnoha ohledech právě tím druhotným klínem, jenž vyvolá mezi dvěma dominujícími hrdiny spor na život a na smrt. Podnítí jej Helmut Zemo, který na rozdíl od komiksové předlohy nemá žádný kostým a jde o záporáka s až překvapivě lidským rozměrem a motivací, která navíc výborně zapadá do posloupnosti univerza. Bratři Russoové zde ve svém druhém snímku MCU prokázali schopnost ukočírovat film s velkým množstvím postav a kvalitním padouchem, což se později mělo plně projevit v Infinity War, kterou po odchodu Josse Whedona dostali na starost. V tomto filmu se pak mimo jiné poprvé představil v rámci MCU Spider-Man s tváří Toma Hollanda, a Black Panther, jehož hraje Chadwick Boseman.

Doctor Stephen Strange je v komiksovém světě Marvelu velmi významnou postavou, přičemž funguje jako jakási spojnice s mystickými dimenzemi a mentor řady postav. Zde se opět prokázal výtečný cit, jaký v Marvelu mají při obsazování postav. Benedict Cumberbatch se pro roli arogantního čaroděje snad narodil, navíc jeho charisma blockbusterový film plně utáhne. Nejvyšší čaroděj planety Země tak dostal překvapivě svěží a zábavný sólový film, který ačkoli úplně nevybočil z šablonovitých mantinelů pro marvelácké sólovky (záporák Mads Mikkelsen a jeho herecký potenciál zůstaly povážlivě nevyužity), se trochu lišil vlastní mytologií, pokud to tak lze nazvat, a přinesl zase něco trošku nového. Dále se tu objevil další z Kamenů nekonečna, konkrétně Oko Agamottovo (Kámen času), které Strange využil při střetu s mocným Dormammu z Temné dimenze.

Jeden z nejvíce „vyhypovaných“ snímků roku 2018 (a podle mě i lehounce nadhodnocený) nám konečně mnohem lépe přiblížil Wakandu (ta je poprvé zmíněna v druhých Avengers), utajený, pečlivě izolovaný pozemský ráj v Africe, disponující obrovským bohatstvím v podobě moderní technologie a největších zásob vibrania (vzácný kov, z něhož byl vyroben kupříkladu štít Captaina Americy a ke svému zdokonalení jej použil i Ultron), a těm co jej neznají z komiksů i co je vlastně zač Black Panther. Jedná se o povedený akční film, jehož příběhová kostra by se s trochou nadsázky dala přirovnat ke Lvímu králi. Snímek se stal hojně sledovaným mimo jiné i proto, že většinu štábu tvořili převážně Afroameričané. Jde bezesporu o jeden z nejlepších filmů v rámci MCU, který nám příjemně přiblížil významnou lokaci, která sehrává (a jistě ještě bude hrát) velmi významnou roli v rámci celého fikčního světa. Ačkoli příběhem prostupuje klasický boj o nástupnictví a moc, je zde i silně cítit otázka určité rasové vyhraněnosti, která je velmi dobře vyřešena v závěru, kdy se Wakanda se svým ohromným bohatstvím otevře světu. Celkem mne ovšem zamrzela malá úloha Klawa (Andy Serkis), u kterého jsem doufal že se více předvede. Škoda.