Elyssea

Abych pravdu řekla, podobných příběhů jsem viděla spousty a vždy je to stejné. Učitel a žáci, z nichž je vždy nejdrzejší dívka a pak je tam onen záhadný chlapec v pozadí, který v sobě skrývá velkou bolest. Tak to opravdu většinou je. Díky bohu alespoň za to, že Matthew své žáky neokouzlil zpěvem ani tancem (jako Antonio v té nebetyčné konině na stejné téma), ale svým způsobem výuky. Mimochodem právě Matthew je osoba, na které příběh stojí a nutno uznat, že obstál se ctí.

Děj to vlastně nemá, ale těch 100 minut uteklo ve společnosti Caryho a Ingrid jako voda.

Německé pohádky nemají prostě to kouzlo. Vše je hrozně přetrikované, čarodějnice přehrává a ještě ke všemu Němky nejsou hezké princezny. To, že král je poněkud mdlého rozumu mě nepřekvapuje, ale proboha mohli ty děti nějak pojmenovat. Nebo se stále oslovovali jen Bratříčku a Sestřičko?

Ne tak špatné, jak jsem díky zdejšímu hodnocení očekávala. Tahle komedie není nijak objevná, originální nebo přehnaně vtipná. Je to určitě velmi dobrý film na holčičí dvdpárty. Jen jsem nikde neobjevila Stacy Keanan.

Už dlouho se mi nic tak špatně nehodnotilo. A také mi už dlouho žádný film nepůsobil takové fyzické utrpení. Délka filmu je úmorná, tempo vyprávění pomalé a některé scény zbytečné. Na druhou stranu jsem dlouho neviděla tak odporně přesný výkon v hlavní roli a několik působivých okamžiků, které dají zapomenout na to, že i přes drama malíře a jeho ženy je film někdy až nudný. Asi je to na mě příliš intelektuálské.

Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit hodnocením a jménem Zac Efron. Charlie St. Cloud je film o bolesti a žalu a nutno říci, že Zac se za svůj výkon rozhodně stydět nemusí. Pokud se bude jeho herecká kariéra ubírat podobným směrem, má reálnou šanci HSM zastínit. Jeho herecká partnerka vlastně ani neměla moc co předvést a malý Sam byl občas trochu na obtíž. Scénárista se nevyhnul několika klišé a frázím, které by si mohl (a měl) odpustit, ale tyto chvíle se dají lehce překonat a snímek umožní na ně zapomenout. Hlavně díky krásným exteriérům a povedené kameře. Film je natočen velice citlivě a záleží jen na divákovi, jestli jeho obsah přijme, nebo jestli ho bez váhání odsoudí jako kravinu. Já to přijala a musím říct, že Charlie St. Cloud mě velice mile překvapil.

Na třetím místě se umisťuje Bill Nighy za roli Victora Maynarda. Zahrál svého nájemného vraha skvěle, jak je jeho dobrým zvykem. Na druhém místě se umístil Martin Freeman a jeho zářivý úsměv psychopata. První místo zcela neočekávaně vyhrává Rupert Grint za roli Tonyho, ve které není ani trochu Ron. Zbytek osazenstva se také pral statečně. Wild Target je totiž takové dobře zabalené a navoněné nic s pár dobrými hláškami. Ale uběhne to zatraceně rychle a příjemně.

Škoda, že se Lindsay Lohan více věnuje alkoholu než hraní, protože talent ji zjevně neopustil.

Life As We Know It je jedním z těch filmů, na které se příjemně dívá a rychle zapomíná. Existuje mnoho variací na dané téma (nejvíc mi utkvěl BabyBoom) a tato ani-ne-komedie trpí několika scénáristickými nešvary. Vtipné scénky o dětských plínkách jsou v každém druhém filmu, kde se miminka objevují, takže úsměv na tváři loudí jen těžko (čestnou výjimkou je kšiltovka). Milostná linka je těžce předvídatelná - (Je pravda, že u takového filmu s předvídatelností nelze nepočítat, ovšem jednou bych na takový námět viděla pořádné drama.) - scéna na letišti je jedno z největších klišé. Proč si vždy hrdinové musí všechno uvědomit na poslední chvíli a pak rychle spěchat, než druhá osoba odjede/provdá se/ ožení se. Přesto s hodnocením mířím vysoko a to hlavně díky sympatickému Joshi Duhamelovi a Katherine Heigl, která protentokrát nepřehrávala.

Špatné. Být Warrenem a mít takovou rodinu, tak utíkám co mi síly stačí. Celý ten film jako by nevěděl, kým je. Někdy kolem poloviny začne být trapný (celá ta eskapáda kolem Andie MacDowell) a trapnost vydrží až do konce.