Rozprávky bratov Grimmovcov: Braček a sestrička

Samotná pôvodná rozprávka od Grimmovcov nepatrí medzi ich najoriginálnejšie a toto spracovanie prekonalo mieru infantilnosti, ktorú som ochotný akceptovať. Myslím že by sa dalo tieto rozprávky natočiť aj vážnejšie a zachovať pritom atraktivitu aj pre deti - takto je to fakt len pre deti...Osobne som sa rozosmial pri zaklínadle "raz dva tri - vytriskni" a tiež požiadanie o ruku 20 sekund po spoznaní je rekord ..Princezná je na nemku celkom pekná, princ je sympaťák ale samotné herecké výkony sú slabé. (25.12.2013)

Systematicky se prokoukávám pohádkami bratří Grimmů. Pohádku od pohádky zvyšuji hlasitost, protože ruchy z toho, co ti dva předvádějí v rakvích, už notně připomínají zvuk rotačního kulometu. Začátek byl ještě poměrně slibný. S tím, že krásná sestřička nebude krásná, jsem se vcelku smířila, je to německá pohádka, že bude bratříček nesnesitelný olezlý spratek, jsem zjistila záhy. Záporačky byly vybrány dobře, rozkydlá zrzka i její matka (brunetka obdařená chladnou nepřístupnou krásou, ať tedy máte představu o všech) sedly do svých rolí jako vosy na meloun. Nepříjemný bratříček se změnil ve velmi příjemného srnečka, opravdu krásné zvíře, navíc se vzápětí v ději objevil sympatický mladý král. A tady to, co zatím jen drhlo, začíná vytvářet už rovnou gordické uzly. Král se třeba vůbec nedoví, že ten srnec je jeho švagr. Mladá královna je zlikvidována a původce dané taškařice nevyvíjí snahu odstranit tělo (nebo tušil, co se stalo, pak je záhadou ignorace té hrdličky). Mladá královna se smí vrátit třikrát a neuváženě tam courá, aniž by se co zlého dělo, nebo aniž by to mohlo mít dopad na její vysvobození, nemluvě už vůbec na vysvobození jejího bratra. Že se kolem kolébky motá strašidlo, nikdo nepostřehne, protože kolébka bez stráže, bez chůvy, bez kohokoliv, je někde na chodbě v průvanu, záclony tam vlají jak plachty výletní jachty a mimino, pravděpodobně notně podchlazené, se neodváží ani vydat zvuk. Jak to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne, pravda, nejsem si jista, zda to je dobře. Třeba si konečně řekli, jak se jmenují. Představa, jak si říkají Bratříčku, Sestřičko, Králi a Moje milovaná a, úplně nejlepší, Mé dítě, je skutečně pekelná. Za krásu toho srnce, za diadém mladé královny a vcelku dobrou první polovinu jsem ochotná přimhouřit oko. Přiznávám, že v závěru už oči mhouřím tak, že jsou zaťaté jak pěsti Mohameda Ali. Mám obavu, že bude hůř. V pohádkách, co mi z téhle série ještě zbývají, žádné zvíře není. Růženku a statečného krejčíka může zachránit leda to, že bych si uvařila zvěřinový guláš. (01.06.2015)

Bratři Grimmové mají takové pohádky, plné kruté reality, zlosti a zášti.. málokdy jejich příběhy končí opravdu šťastně, většinou hlavní hrdinové naleznou "šťastný konec" v náruči osvobozující smrti. Kdo se ale ujme jejich filmového zpracování, měl by si dát záležet. Rozhodně více, než v tomto případě. (03.01.2010)

Mezi nebem a zemí se najde ledacos, mimo jiné i fenomén zvaný německá pohídka představující nám zamilovaného prince, který při svém dvoření vypadá, jako by právě prodělával lobotomii mozku a podle toho se i chová. Čarodějnice si zase myslí, že když jednu šoupne do postele a druhou z ní odstraní, nikdo si nevšimne, že došlo k záměně. U lobotomického prince by se to snad povést mohlo, ale proč si němci myslí, že o mozek přišli i poddaní a diváci? (26.11.2016)

Grimmové... (04.01.2010)