Tjaden

Tahle taškařice je alespoň pro mě nejslabším Zombieho filmem (The Lords of Salem jsem zatím neviděl). Námět, v rámci něhož skupinka znuděných boháčů pořádá pro své zvrhlé pobavení vyvražďovací orgie, není v dnešní době už ničím originálním. Samotné zpracování bohužel také ničím nepřekvapilo. Rozhodně však na Roba nezanevřu a budu se těšit na jeho další film. Třeba se mu podaří překvapit mě tak, jako kdysi u Vyvrženců pekla.

S. B. Cohen zas o něco zvedl laťku fekálností, jež je možné zobrazovat na filmovém plátně. Pokud se vám líbily jeho předchozí filmy, budete patrně spokojení i s Grimsby. Tentokrát si bere na paškál především anglickou bílou spodinu. Mně osobně o něco více sedli politicky satiričtí Borat a Diktátor.

Stejně jako mnohým zdejším nespokojencům, i mně se podařilo na "překvapivou pointu" přijít celkem brzy. Přesto se jedná o originální film se zajímavým stylem vyprávění. Prostě lehce nadprůměrný krimi thriller, od kterého sice nesmíte čekat bůhvíco, ale zároveň se nebudete mít čas nudit.

Film, u kterého se za každou cenu snaží zvítězit forma nad obsahem. Kdybych o případu Johna Buntinga a jeho party nic dopředu nevěděl a jen tak si Snowtown pustil, vydržel bych u něj maximálně půl hodiny. Díky tomu, že jsem o těchto nejznámějších novodobých australských vraždách už leccos načetl, byl jsem schopný se v ději a postavách ještě jakž takž orientovat. Přesto to šlo natočit mnohem přímočařeji a hlavně jednodušeji. Film stojí na dobrých hereckých výkonech (především Henshall v roli samotného Buntinga) a místy hodně tísnivé a depresivní atmosféře. To bohužel nevyváží chaotický a nepřehledný děj - až příliš mnoho věcí si musí divák sám domýšlet.

Doufám, že tohle byla pro Rickyho jen taková nepříliš vydařená protahovací rozcvička před Life on the Road, na který už se velmi těším! Snad se nám David Brent vrátí v původní parádě.

Závěr unikátní časosběrné dokumentární trilogie z produkce HBO, při jejímž sledování se nevyhnete mrazení v zádech a dalším nepříjemným pocitům. Realita arkansaského zapadákova devadesátých let - white trash, domy na kolečkách, zkažený nebo vůbec žádný chrup, povalující se plechovky od piva, povinný mullet na hlavě pro všechny osoby mužského pohlaví od tří do devadesáti let, Metallica ... Na jednu stranu se na konci dostaví určitá úleva, že byla trojice odsouzených po osmnácti letech (!) propuštěna, ale za jakou cenu?! Za cenu přiznání se k tomu ohavnému činu (inu, to je ten soudní systém nejsvobodnější a nejdemokratičtější země světa). Skuteční vrazi stále unikají spravedlnosti. Děsivé je, že podle nejaktuálnější verze byl jedním z pachatelů skutečně nevlastní otec jednoho z chlapců.

Ve výsledku dost velká slabota. Za vše mluví fakt, že nejzábavnější složkou filmu pro mě byl skotský akcent ...

Italský klenot, který bohužel zřejmě zůstane mimo pozornost zdejších uživatelů. 22 dílů ve společnosti nejslavnějšího římského gangu - Banda della Magliana, skutečně stojí za to. Parta mladých podnikavých kamarádů expanduje v divokém období italských dějin (70. - 80. léta) natolik, že začne křížit zájmy Camorry, Cosy Nostry, fašistů i podvratných tajných služeb. Je jasné, že jejich vzájemná oddanost nevydrží nápor milionů lir a vzrůstající moci. Ke konci je to už dosti smutná podívaná, při níž si jdou bývalí přátelé vzájemně po krku a z tvrdého jádra se podaří přežít jen nepatrné hrstce. Nostalgický závěr mě nutí si celý seriál v nejbližší době zopakovat hezky od začátku. P. S. Stefano Sollima umí výtečně pracovat s hudbou, což dokazuje i při svém nejnovějším seriálu Gomorra, který v současnosti běží na ČT2. Jak jsem však psal v úvodu - na rozdíl od něj se Romanzo Criminale na české obrazovky jen tak nedostane :-(.

Téma démonicky charismatických a nadpozemsky geniálních sériových vrahů je již zřejmě vyčerpáno. Jak se tedy zkusit alespoň přiblížit k Se7en nebo Mlčení jehňátek? No jistě, náš padouch bude stejně jako u výše zmíněných snímků 10 kroků před policií. Na rozdíl od nich však nebude pouze geniálním psychopatem, ale bude doslova číst budoucnost! Začátek ještě vypadá celkem slušně a uvěřitelně (existenci médií nezpochybňuju), ale na konci už jsem jen čekal snad jen na to, až po sobě budou Farrell s Hopkinsem v rámci střetu dvou senzibilů šlehat plazmové paprsky z konečků prstů... Je to škoda, takhle herecky obsazený film měl určitě větší potenciál.

Příběh bratrů Krayových má nesmírný potenciál pro filmové zpracování. Helgeland se bohužel rozhodl pro načančané a nesmírně "cool" pojetí, které možná osloví masy dychtivých puberťaček, zato mě celkem dost zklamalo. Očividná sázka na Hardyho charisma a snaha protlačit vtip do úplně každého dialogu byla zejména v první polovině filmu ubíjející. V kombinaci s barvami hýřící retro stylizací 60. let mi spíš připadalo, že sleduju rozverný český muzikál Rebelové. Já však chtěl ponurý a depresivní příběh o dvojici násilnických a zákeřných parchantů, jež si pozásluze oseděla přes 30 let v kriminále, respektivě v blázinci! Ocenil bych něco na způsob dvojepizody ze seriálu Whitechapel (2009), která se věnovala stejnému tématu mnohem zdařileji. Nicméně Hardy si s dvojrolí skutečně vyhrál a v druhé polovině film trošku zvážní, tudíž ty 3* nakonec udělím. Ale bylo to o fous!