HKstars

Poslední film, který udělali "tři bratři" spolu. Jackie hraje právníka a nenapravitelného děvkaře, ale k jeho smůle vždy obhajuje tu nesprávnou stranu. Teď dostal velký případ firmy, která znečišťuje životní prostředí a k tomu, aby se dostal žalující straně na kobylku, potřebuje pomoc svých přátel - překupníka se zbraněmi Wong Fei-Hunga (!!! ;) Sammo Hung) a mírně ujetého experimentátora Tung Taka (Yuen Biao je tentokrát přímo k sežrání). Trojice se "zkušeně" infiltruje do soukromí majitelky rybí farmy, která je ohrožena svinstvem, jenž továrna vypouští do vody. Sammo se ale do šarmantní dámy bezhlavě zamiluje a Jackie si navrch nabrkne její kamarádku, což rozhodně nebylo v plánu a stane se to důvodem menší rozepře mezi triem kamarádů. Sammo pak pokračuje v pátrání na vlastní pěst a zjišťuje, že v továrně vedené permanentně hulícím Hua Hsien-Wuem (Yuen Wah vypadá téměř k nepoznání ;) se nevyrábějí jen vládou schválené chemikálie... Už od první minuty se Dragons Forever veze na vlně kvalitní akční komedie, ve které překvapivě zbylo trochu místa i na romantiku. Ta vůbec nepřekáží a dodává tak filmu zvláštní, u Jackieho málo viděnou, polohu která je navíc ideálním odrazovým můstkem pro akční scény (Jackieho první rande s Ling je nezapomenutelnou honičkou, to druhé zas překazí partička najatých zabijáků, díky nimž se poklidný výlet na lodi změní v akční inferno). Akce je tu vůbec víc než obvykle a jména ve vedlejších rolích (Billy Chow, Benny Urquidez, Chin Kar Lok, Dick Wei) napoví, že se máme na co těšit. A skutečně - (nejen) akční finále odehrávající se v továrně, patří do zlaté síně filmových bitek. Dragons Forever jsou šťavnatým plodem spolupráce tří legend, který v devadesáti minutách nabízí to nejlepší z HK kinematografie osmdesátých let. Jackie je v nejlepší formě, Sammo exceluje na všech frontách (jako režisér, herec i akční hrdina) a Yuen Biao zřejmě nikdy nehrál takového poděsa, ale přesto ho budete milovat... Ani jeden z herců si nekrade navzájem prostor na scéně a ve finále jedou všichni za jednoho a jeden za všechny... Ortodoxní fanda má co dělat, aby mu z toho neukanula slza ;). p.s. pár lidí to zajímalo, takže: Bennyho Urquideze při některých stuntech nahradil Mars, Jackieho zas Chin Kar-Lok. 80%

V roce 1985 se Jackie Chan rozhodl "přehodit výhybku" a za tehdy astronomický jeden milión amerických dolarů natočil akční film nové HK vlny. Současné lokace, minimum humoru, maximum akce. Kvůli tomuhle trháku vzniknul proslulý "Jackie Chan´s stunt team" a není se co divit, protože Police story je plná fantastických, dnes již stoprocentně kultovních, kaskadérských kousků (úvodní průjezd vesnicí, zastavení autobusu, závěrečných třicet minut). Krom toho Jackie dokazuje, že i bez podpěry v podobě humoru je schopen uhrát náročnou roli. Skvěle mu sekunduje Bill Tung jako starší inspektor, Maggie Cheung jako jeho přítelkyně (tato role ji proslavila) a v neposlední řadě Yuen Chor jako dokonale slizký záporák. Jackie v rozhovorech prohlašuje, že první Police Story dodnes považuje za svůj nejpovedenější a nejoblíbenější film. Není divu - pětihvězdičková akce, neuvěřitelné výkony a svěží filmový vánek, který v HK kinematografii nenechal kámen na kameni. Jestli jste Police Story ještě neviděli, zákonitě si musíte připadat méněcenní ;). 100%

Druhý díl na sebe po úspěchu jedničky nenechal dlouho čekat a příběh pokračuje tam, kde skončil. I když se Ka Kui vyznamenal, díky "svérázným postupům", je odsouzen do podřadné role dopraváka. A co hůř, jednoho dne kolem něho projede záporák z jedničky a mává příkazem o propuštění. To hodně naštve, nicméně Ka Kui se krom hrozeb z jeho strany musí postarat ještě o záhadný gang pyromanů, kteří vydírají velké společnosti. Kdo nezaplatí, bude rozmetán na milióny kousíčků. Druhé díly bývají kritickým artiklem, protože jejich tvůrci se za každou cenu snaží trumfnout originál. Jackie však prokazuje dostatek originality i zápalu pro věc a pod jeho rukama (Jackie režíroval oba první díly) roste film o němž skutečně můžeme říct, že je dražší, akčnější a minimálně stejně dobrý jako jeho předchůdce. Znova se dočkáme úžasného finále (s mimořádně propečeným zakončením) a Jackieho postava bude muset prokázat hned dvojnásobek svého obvyklého maxima, aby se vypořádala nejen se záporákem z jedničky, ale i s novým triem nebezpečných záporáků v čele s hluchoněmým mistrem bojových umění (Benny Lai). I dvojka Police Story se zkrátka povedla - stejně povedená atmosféra, vynikající herecké výkony a bezchybná akční stránka. Skoro to vypadá jako že se jednička a dvojka točily naráz (ve skutečnosti je tu rozestup tří let), protože vypadají tak trochu jako jednovaječná dvojčata, což je ale vzhledem ke společnému otci docela pochopitelné. Verdikt je i tentokrát jasný - vidět musíte obě. Jednička bez dvojky to je jako pravačka bez levačky. A vy přece nechcete, abychom vám uřízli ruku ;). 100%

Původně závěrečnou část trilogie Police Story natočil Stanley Tong a byla to dobrá volba, protože i když se třetí díl od předchozích Ka Kuiových eskapád dost liší, stále nechává laťku hodně vysoko. Jackieho charakter se (asi odměna za zásluhy) musí spojit s čínskou armádní policií (v čele s agentkou Yangovou, kterou hraje Michelle Yeoh) a inkognito proniknout do vězeňského tábora. Zločinec velkého formátu známý pod přezdívkou Panter (Yuen Wah) totiž plánuje útěk a je v zájmu čínské policie, aby byl úspěšný. Pokud Panter uvěří, že Ka Kui je přítel, může to vést k odhalení celé distribuční sítě. Jako obvykle se ale všechno tak trochu zamotá a v nebezpečí se ocitne nejen Ka Kui, ale i inspektorka Yangová vydávající se za jeho sestru. Trojka (též známá jako SuperCop) je v očích některých fandů spíš levobočkem celé série než důstojným pokračováním. Může za to nejen výměna režiséra, ale i posun filmových trendů. Čtyři roky posunu oproti druhému dílu jsou prostě vidět a už se točí trochu jinak. Na Tongově režii je znát agresivita a videoklipovitost, scénář si zas nemohl odpustit trochu nezbytného humoru. Výsledku to však (alespoň podle mého názoru) prospívá. Chan si s chutí střihne pár gagů a s Michelle Yeoh mu to víc než sluší. Záporák v podobě Yuena Waha je sice zřejmě nejslabším článkem filmu, ale to vám bohatě vynahradí závěrečných patnáct minut, které se, jako již tradičně, nesou ve znamení nejlepších scén celého filmu. Až uvidíte Jackieho plachtit na žebříku pod letící helikoptérou nebo až budete zírat jak Michelle Yeoh plachtí s motorkou přímo na vlak, odpustíte tomuhle filmu cokoliv. 80%

Nejnovější film Jet Liho není čistokrevné kung-fu, jak by jeho fandové možná čekali, ale spíše americky střihnuté akční sci-fi. Jet se dal do týmu s režisérem několika epizod Akt X a především povedeného hororu Nezvratný osud, Jamesem Wongem. Bohužel, Wong, zdá se, všechnu energii vyplýtval na inteligentní horor a na Jedinečného už mu moc sil nezbylo. Příběh nastíněný v prvních dvou odstavcích je totiž to nejlepší, co vás potká. Počátečních patnáct minut slibuje velké věci, je nám předhozena relativně originální zápletka (na akční film) a hned v úvodu se dočkáme velice pěkné akční scény s povedenými a originálními triky. Potom ale scénáři dochází dech a jde jen o mdlou honičku Jet Liho s Jet Lim, což se navíc občas těžko poznává, protože postavy se pořád převlékají (vřelý dík Jetově charakternímu herectví, zlý Jet má vždy křečovitě stažené obočí :-). Scénář opravdu celé těžiště filmu odsunul někam na konec, a tak divákovi po úvodním "namlsání" nezbude než čekat na závěrečný duel, ke kterému všechno spěje. Jistě během toho čekání potěší perličky, které demonstrují nadlidské schopnosti obou Jetů - takové překopnutí ocelového sloupu, přelamování brokovnic a uhýbání kulek nevidíme každý den, místy je to opravdu pěkné pokoukání, jenže pokud vám ke štěstí nestačí pár povedených fíglů a Jet Liho zevnějšek, budete se chvílemi nudit. Střízlivá stopáž filmu naštěstí zaručuje jakž takž spád (i když místy, zejména kvůli špatně napsaným partům Delroye Linda a Jasona Stathama, se jede přes hrboly). Je to ale akční film, a tak lze mnohé odpustit, zejména když se nakonec dočkáme grandiózní bojové scény (také bohužel jediné, zbytek jsou jen útržky akce, ne delší než jednu minutu) - souboje Jeta s Jetem. Toto velkolepé finále se odehrává v opuštěné továrně (jak jinak) a konečně dává příležitost akčnímu choreografovi Corey Yuenovi (který s Jetem spolupracoval na všech novějších filmech), aby ukázal, co v něm je. I když vysvětlovat Jetovi, co má použít sám proti sobě, je poněkud komické. Abych se tedy vyjádřil k závěrečné scéně: Oba Jetové jsou velice dobře sehraní, vypadá to, že spolu opravdu bojují (ne že máchají do prázdna, kam bude počítačem vkopírováno jejich druhé já), ale jde spíš o trikovou podívanou (říznutou občasným pseudo tai-chi) než nějaké poctivé kung-fu. Ne že by mi vadily dráty, ten závěrečný boj se mi i líbí (v choreografii jsou obsaženy prvky, které by bez triků prostě udělat nešly), ale celý film je spíše než na akci založen na počítačových tricích (dosti levných, bohužel), což skutečné schopnosti Jet Liho dosti omezuje. Film nám sice ukáže Jet Liho, jak dělá věci, které jinde neuvidíte (vysoké skoky do výšky, superrychlé pohyby, supersilné údery), všechno ovšem ve střídmém americkém podání, pokud bude někdo očekávat akční orgie z Jetových starších (hongkongských) filmů, ten se nevyhne zklamání. Předchozí řádky možná zněly trochu pesimisticky, ale Jedinečný je nakonec, zejména díky střízlivé stopáži a dobře natočené akci (kdo by nechtěl vidět, jak se bojuje s policejní motorkou v každé ruce?), vcelku koukatelným kouskem. Nesmíte ho brát jako seriózní sci-fi, ani jako hard-core kung-fu, spíše jako akční béčko pro zpříjemnění sobotního odpoledne. Není to žádný majstrštyk (a fandové Jet Liho budou možná ještě přísnější), ale s trochou nadsázky si tohle "intergalaktické kung-fu" určitě užijete... 50%

Jiang Hu je další z nekonečné řady gangsterských filmů o triádách (člověk se nemůže ubránit dojmu, že Triády si tuhle sebepropagaci štědře sponzorují, tahle šuškanda ostatně existuje už od dob Young and Dangerous) a také jeden z nejambicióznějších, protože v něm hraje víc než polovina herců z trilogie Infernal Affairs (samozřejmě v jiných rolích, ale k tomu se ještě dostaneme). Náhoda tomu chtěla, že jsem měl v jednom týdnu před sebou jak Jiang Hu: Triad Zone od Danteho Lama, tak o čtyři roky novější (letošní) Jiang Hu od debutující Wong Ching-Poa. A dopadlo to překvapivě - naprosto opačně než jsem si myslel. Rád bych vám popsal, proč se mi Jiang Hu nelíbilo do té míry, aby si zasloužilo vyšší hodnocení, ale režisér mě svou taktikou staví do nelehké situace. Film se odehrává ve dvou rovinách. V té první sledujeme pana Huanga a Leváka, dva nejvýše postavené gangstery ve městě. Huangovi se právě narodil syn a Levák mu v dobrém radí, aby skončil dokud je čas, emigroval na Nový Zéland a věnoval se rodině. Jenže Huang se nenechá z vedoucího postu jen tak vytlačit, hlavně proto, že ví o Levákově nezralosti a brutalitě. Stačí aby jeden z podřízených udělal chybu a může si i s celou rodinou hledat místo na hřbitově. Je jasné, že tihle dva budou muset své dlouholeté přátelství posunout novým směrem a tak Levák pozve Huanga do restaurace na "poslední večeři páně". Zatímco dva kamarádi nad vínem diskutují o šachové partii, řízení gangu a spoustě dalších existenčních tématech, ve městě se na jejich pokyny začnou pohybovat figurky reálné. Máme tu plán na zavraždění tří menších bossů a zabijáky, najaté na likvidaci Huanga. Levák ale netuší, že Huang je o krok před ním a podnikl zásadní protiopatření. Teď bych chtěl napsat "Divák je ovšem napjat jako struna", ale nejde to, protože bych vám lhal do očí. Divák se nudí jako nikdy. Abych nebyl za úplného trotla, napíši teď o co ve filmu jde (bílým písmem, kdo se nechce nechat překvapit, ten ať si to přejede myší, ale varuju vás): Zpočátku to vypadá, že dvě oddělené linie - Levák a Huang v restauraci a Turbo s Wingem, dva mladí teenageři, najatí na vraždu Huanga, se odehrávají ve stejném časové rovině. Ale není to pravda, Turbo je Levák a Wing je Huang před cca patnácti-dvaceti lety. Režisér vtipně mate diváka, protože Edison Chen (Turbo) hrál v Infernal Affairs mladší verzi Andyho Laua (Huang), i to je ale prohozeno, protože mladší model Laua je představován Shawnem Yuem (ten pro změnu v Infernal Affairs hrál mladého Tonyho Leunga). Je to sofistikované, ale... ...o nic jiného ve filmu nejde a pokud jste si předchozí "tajný" odstavec přečetli (já vás varoval), nemusíte s Jiang Hu ztrácet čas. Ano, jsou tu výborní herci (Andymu Lauovi to s Jacky Cheungem sluší), všechno je to slušivě natočeno (především finále v dešti se povedlo), ale je to úplně o ničem. Celý film stojí a padá se zásadní zvratem, který vám má po vzoru Šestého smyslu ukázat, že jste prosťáčci a neměli jste ignorovat zásadní stopy a vodítka, které vám režisér během filmu nabízel. Tahle uměle vybudovaná komplexní stavba ale nijak neospravedlní předchozích osmdesát minut filmu, v nichž se prakticky nic neděje. Andy Lau s Jackym Cheungem snědí dva steaky, Shawn Yue se zamiluje do prostitutky a Edison Chen málem osouloží psa (ano, to je TENHLE film ;). Je tu pár nadějných okamžiků (motiv matky, která ztratila díky gangům manžela i syna), velice sugestivních scén (zmlácení Edisona Chena), ale ani jedno neslouží příběhu. Ten totiž režiséra vůbec nezajímá, jen tak osmdesát minut šolichá všechno kolem a nedočkavě přešlapuje na místě, aby to na vás mohl na konci vybalit a prostě "zamachrovat". Jiang Hu se tváří chytře, ale to neznamená, že chytrý opravdu je. Musím uznat, že jsem byl asi nějak otupen, ale pointu jsem dopředu neodhadnul. A také je pravda, že díky posledním deseti minutám alespoň trochu zapadne do sebe celé to snažení Andyho Laua a Jackyho Cheunga (ten je opravdu ve formě a bylo potěšením ho znovu vidět ve velké roli), bohužel druhá linie je odehraná i napsaná o několik tříd hůř. Má to svůj důvod, ale vyplatí se kvůli tomu zahodit dobře rozjetý film? Nemyslím. Wongův film je divným hybridem podobným dortu pejska a kočičky. Příliš mnoho ingrediencí a ambicí škodí a to i v případě, že máte po ruce ten nejlepší ansámbl. 50%

Dante Lam je pekelník. Prozrazuje to už jeho jméno, ale v současném Hong Kongu snad neexistuje režisér, který by byl schopen bez mrknutí oka točit na přeskáčku totální odpad a velice zábavné filmy. Nechápu dost dobře jak to dělá, možná v tom figurují drogy, měsíční fáze nebo schopní producenti, šlapající při těch nadějných pokusech Dantemu na krk. Čert ví, u Jiang Hu: Triad Zone však někdo šlapal velice aktivně, takže se nemusíte bát vložit tuhle gangsterku do přehrávače (i v případě, že jste si ji spletli s filmem Jian Hu z roku 2004). Světem Triád vás pomocí voice-overů (na začátku vám bude v rychlosti vysvětleno, co znamená jiang hu, tak se mě neptejte ;) provede Jim Yam, vůdce jednoho z gangů, gangster s dobrou pozicí, manželkou i milenkou. Nečekejte ale osudový příběh o vzestupu a pádu jednoho gangstera (i když... jemná linka v tomhle stylu se ke konci přeci jenom vyloupne), Dante snaživě vrší flashbacky a Tony Leung Ka-Fai nanáší pomádu, aby vypadal mladší a mladší (jeho "manželce" Sandře Ng stačí trochu pudru), takže sledujeme Jima od jeho zlodějských začátků v Londýně (sledujte cameo Richarda Ng) až k jeho konci v Hong Kongu (sledujte cameo Erica Tsanga). Co odlišuje Jiang Hu od stále rostoucí hromady filmů o Triádách? Ta nejjednoduší (ale zároveň taky hodně odvážná) věc, kterou může režisér udělat - Dante Lam si z toho všeho dělá legraci a to prosím velice stylově. Jeho humor je uvolněný, ale také hodně střízlivý, protože díky chytrému pointování dovádí zpočátku vážně míněné situace ad absurdum. Ale je to zajímavé a vůbec to neubližuje hlavní dějové linii, kterou Tony Leung táhne vpřed úctyhodným charismatem své postavy. V zásadě jde o to, že ho chce někdo zabít, na čež ho upozorní mladý policista (Eason Chan) přibližně deset vteřin předtím než se to stane. Jim má zkrátka pech, zatímco ostatní vůdci gangů umírají přirozenou smrtí na nejrůznější choroby, on musí mít zrovna na krku zabijáky. Ano, o jeho život zdaleka neusiluje jen jeden a tak se Jim musí trochu zamyslet sám nad sebou, svým vztahem k manželce, však to znáte. Ano, zní to neuvěřitelně nudně, ale Dante tu používá nadsázku ve sloních dávkách, stejně jako ve zbytku filmu. A jednou jedinkrát za film přestřeluje a dostává se do míst, kde i ostřílený fanda HK filmů kroutí hlavou. Během jednoho útoku Jima totiž zachrání slavný generál Kwang Kung Tao, jehož podobiznu v životní velikosti má Jim v ložnici a denně se k ní modlí. Najednou je tu tenhle "bůh" z masa a kostí (s podobou Anthonyho Wonga!) a hodlá Jimovi rozdat pár rad (čas od času to dělá). Následuje totálně neuvěřitelná pasáž (která je nefalšovanou parodií), ve které se Kwang zúčastní porady gangu, rozdá pár mouder Jimovi i jeho manželce (která se právě dozvěděla, že její muž má milenku) a prostě zmizí, stejně rychle jako přišel. Hlavním důvodem, proč při jeho zjevení nevypnete televizi a nejdete se třísknout hlavou do zdi, jestli se vám to třeba nezdálo, je rozhodně Anthony Wong, který odvádí maximum a nenechá spadnout děj do trapnosti. Podobně snaživí jsou ale všichni a pokud jste např. Tonyho Leunga neznali (resp. jste znali jenom slavnějšího Tonyho Leunga Chiu-Waie), po tomhle filmu na něj nezapomenete. A Dante Lam po Beast Cops zase výrazně vyvažuje hříchy spáchané na publiku skrze Twins Effect. Ještě jeden takhle zábavný film a odpustím mu úplně. A když je recenzent takhle shovívavý, to už něco znamená. 70%

Bylo to v roce 1996, kdy se Donnie rozešel ve zlém s Yuen Woo-Pingem (stalo se tak na place Iron Monkey 2) a jako malé naštvané děcko se přesunul na svůj vlastní píseček a začal dělat vlastní bábovičky. Tou úplně první je jeho režijní, scenáristický a bůhvíjaký ještě debut Legend of the Wolf. Velké oči, málo písku a dva rozhádané tábory fanoušků, přičemž nejnevinnější dotaz v jejich verbálních bitvách zní "proč se to sakra jmenuje New Big Boss"? ;). Dějová linie se snaží být působivá ve chvíli, kdy rozetne film na dvě časové roviny. Sledujeme nájemného zabijáka (pro další vývoj naprosto nepodstatnou postavu), která se chce přesvědčit o tom, zda legendární "Wolf", o kterém se toho tolik vypráví, skutečně existuje. Tajemný muž, Wolfův poskok, ho zavede do temného bytu, kde sedí-leží zestárlý Wolf (Donnie Yen s make-upem třetí generace) a tady už na diváka vyskočí první flashback. Rázem se dostáváme o třicet, možná čtyřicet let dozadu, kdy Donnie co by statný junák prožívá svá dobrodružství. Problém je, že ačkoliv je příběh komplexní (a celkem úspěšně se tak v úvodu tváří), ve chvíli kdy se objeví flashback flashbacku ve flashbacku, začnou i ti důvěřivější pochybovat o Donnieho duševním stavu. Některé střihy jsou navíc tak matoucí, že nevíte zda jste zůstali ve stejné scéně, nebo už se děje něco úplně jiného. Donniemu to možná na papíře všechno hrálo, ale výsledná celuloidová masa je pastí na nepozorné diváky. Vlastně je pastí na všechny, protože spletitý příběh vám zamotá hlavu, i když se budete bránit sebeurputněji, za což mohou především herci (někteří vesničani zjevně viděli kameru poprvé v životě a do svých replik montovali bonusový text) a Donnieho umělecké křeče (epileptické prostříhávání dvou záběrů do sebe je tím nejlepším co můžete členům rodiny nabídnout ;). Nikdo by zřejmě nevyčítal divoký střih a neposlušnou kameru v bojových scénách, ale pokud je tímto způsobem vyroben celý film, vzbuzuje to dojem tvůrčí zoufalosti. Donnie na žádném charakteru nesetrvá dlouho, žádnou emoci nedotáhne do konce. I hlavní postava je neprostupná, zvlášť když ji Donnie hraje jako životem zuboženou trosku, která neustále musí s někým bojovat. Vrcholem je pak laxní sledování předehry osudového finále. Až budou vaší milované sekat hlavu, neberte si příklad z Donnieho výrazu ve stylu "když umřela, tak umřela". Zkrátka a dobře dějová linie skrývá mnohá nepříjemná překvapení, díky kterým si běžný divák bude po deseti minutách přát, aby se herci už jenom mlátili a pokud možno nemluvili, nepřemýšleli a hlavně nehráli. Chudák ještě neví, že akční scény ho nezachrání. Celý film se tak stává klecí, ze které je jediná cesta. Tlačítko na ovladači s nekompromisním nápisem "STOP". Ale pro ty odvážné, kteří by chtěli film dokoukat do konce... Akční scény jsou imponující použitím extraširokých záběrů a kýčovitých barviček (filtry jsou moc pěkné) a proč to nepřiznat, Donnie umí kopat jako málokdo. Jenže k čemu je celý widescreen, když většina klíčových úderů proběhne mimo oko kamery. Snad Donnie nemohl sehnat dostatek kvalitních bijců a stuntmanů, takže většina záběrů probíhá tak, že Donnie běží skrz skupinu obětavců a mlátí kolem sebe, přičemž divák si v té smršti střihů domýšlí co se vlastně děje. Osobně věřím, že se tam dějí zajímavé věci (pač Donniemu občas skutečně vyjde krok a vystřihne fajn trik), ale neuvidíte je. A možná byste je neviděli, i kdyby je kamera milosrdně zabírala, protože Donnie je mistr ve zrychlování, pač to podle něj vypadá cool. Ano, vypadá cool když se z nebe snese Finist, jasný sokol převlečený za kung-fistu a hlavou dolů zavěšen na jakýchsi liánách začne Donnieho zasypávat ručními kombinacemi (přičemž oba si to navzájem vykrývají) a všechno je dvoj až trojnásob zrychleno (a aby se to nepoznalo, operuje Donnie jen a jen se záběry na polodetail a detail). První pět vteřin to vypadá docela fajn, tu zbylou minutu už to začíná být poněkud omšelé. Prozrazuje se tak zásadní věc, která provází všechny Yenovy filmy - neznalost míry. Jako režisér rád experimentuje, ale když ujede a "přetáhne" nemá nikoho, kdo by mu poradil (nebo si poradit nenechá). Když pominu neuvěřitelně komplikovaný příběh, jenž diváky odradí po několika ne-úplně-logických kličkách, zbudou tu akční scény (je jich dost), které zřejmě měly být pilířem snímku. Nejsou - některé jsou nepřehledné, některé příliš přetrikované (zrychlení, dráty) a finální megasouboj je až příliš zdlouhavý (s nečekaně brutálním koncem, který však svou dramatičností vyzní spíš komicky), žádná z akcí nemá v důsledku takový potenciál, aby vás donutila vydechnout nadšením, protože i ty nadějné (lesní běh) se ztrácejí ve změti nenavazujících střihů. Legend of the Wolf je smutným důkazem toho, jak moc se může vymknout experiment z ruky. Zajímavé je, že ačkoliv i další filmy (Ballistic Kiss) potvrdily Donnieho neochotu měnit postupy a přizpůsobit se trendům, stejně jako podivnou žánrovou orientaci, jeho debut je natolik kontroverzním kouskem, že se kolem něj vznáší jistá aura kultu. Na světě skutečně existují fanoušci, kteří budou bojové scény bránit do posledního dechu (asi skutečně vidí za roh záběru) a s kamennou tváří vám vysvětlí veškeré dějové zvraty a dokonce i podtexty uměleckých záběrů. Přiznám se, že jim závidím, protože i po druhém shlédnutí mi Legend of the Wolf připadá jako duševní výron, který měl zůstat v šuplíku. Marně se modlím, aby jednou nastal den, kdy Donnie s těmihle tvůrčími eskapádami skončí, postaví se před kameru a zeptá se "tak co mám dělat?". Pro jeho kariéru to bude to nejlepší... 40%

Děj filmu se odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně v roce 1920. Navzdory názvu hlavní hrdina není škorpióní král, ale mladík, který sní o tom, jak se stát hrdinou s velkým "H" a jak chránit utlačované i slabé, chudý brát a bohatým.. vlastně obráceně :-). Svoje sny tento mladý muž realizuje (zatím) pouze díky přirozenému talentu ke kreslení comicsových kreseb. Film má ze začátku dost slušný odpich, příběh se začne odvíjet od jednoho ze snů, kdy se ocitáme v pravém wuxia filmu, maličko připomínající Robina Hooda, tedy spíš Iron Monkey :-). Právě při této úvodní pasáži jsem se docela lekla, že mě zrak (a paměť) klamou, když se v ní objevil herec Chin Kar-lok a evidentně to byla hlavní postava. A já si říkala, ´To že je Scorpion King, kterého si pamatuji z traileru?´. Naštěstí ne :-). Sen končí u praktické ukázky výuky čínského učitelského sboru vykládajícího o Shakespearovi, čímž se dostáváme do příběhu samotného. Ten vypráví jednoduchý děj o "náhodné" záchraně jedné dívky před prostitucí, těžkém životu otců a lehkém a darebném životu jejich synů ;-), přerodu obyčejného prosťáčka v hrdinu a vlastně o tom, jak se sny plní. Vedle tohoto robinovského, pardon iron-monkeyovského ;-) základního proudu, tu do hry vstupuje ještě osud francouzského Číňana a jeho školy výuky svalů (kulturistiky nebo čeho), který musel být nadevší pochybnost odkojen samotnou Alcmene, protože po svém papá Diovi zdědil nejeden sval. Dojem pravého nefalšovaného čínského Herkulese navíc umocňuje skoro po celou dobu filmu (nebo po celou jeho roli) to, jak chodí ve filmu oblečen (když zrovna neukazuje svaly, což je stejnak asi 1% záběrů s ním) a (ne)nápadně rozmístěné sochy na řecké olympijské motivy. Jedno stehno tohoto chlapíka by obědvalo 10 lidi a ještě by se přecpali (jo, to už je morbidní, ne? ;-)). Druhým na první pohled "zapadlým" (nebo dobře schovaným ;-)) motivem je starý dobrý nenápadný postarší muž, který v pravou chvíli ukáže své skutečné já a to, že ač do té doby ve filmu ani prstem kung fu nezacvičil, tak ho ovládá zatraceně dobře a stane se tak učitelem našeho skoro hrdiny. Tuto roli si zde zahrál Lau Kar-leung a když už o tom mluvím, je to tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jde (pro mě) o bezchybný výkon. Jak v časti dialogové/dějové, tak v časti fightové exceluje a podle mého názoru i o hodně přehrává hlavního kladného herce Chin Kar-loka. Dostavám se však konečně k podstatnému přínosu celého filmu a tím je poslední motivek hlavního zlouna. Korejský herec Won Jin, který se zhostil role škorpióna, na mě udělal skvělý dojem. První samozřejmě svou fyzickou zdatností, se kterou provádí ve filmu všechny ty nemožnosti, příjemně mě ale překvapil i hereckým výkonem - to, že je škorpiónů král mu skutečně s klidem věříte. Udělala jsem drobnou "chybu", že jsem se nejprve nedočkavě podívala na film :-) a až pak prohlédla přiložené "Features". Kdybych bývala viděla nejprve rozhovor s ním, nikdy bych "nevěřila", co taková sušinka dovede :-). Ten člověk je fakt magor :-). To, co dělá se svým tělem, je za hranicí mého (podotýkám, že mého) chápani, a to teď vážení nemluvím o filmu, který oplývá značným množstvím drátů, až z toho někdy jde hlava kolem, ale mluvím o jeho sampleru, který je na DVDčku přiložen. Popsat se to nedá, to se musí jedině vidět. Abych se vrátila k původnímu tématu - Won Jinův charakter má zastupovat špatné hochy. Ovšem zrovna jeho postava zas až tak špatná není (jak tomu je asi u všech HK filmů), jeho dobrá stránka má spočívat v tom, že v podstatě jen chrání svého invalidního tatínka. Že se jedná o tatínka, který obchoduje s mladými dívkami a prodává je jako prostitutky, že pro handicap pouhých pěti prstů na každé ruce muselo být zlato v domě použito i na jeho zuby, že to zkrátka není žádný lidumil, to je vedlejší (yuk). Ono skutečné zlo reprezentuje tedy spíše on. Každopádně, ač je Scorpion King poloviční zápornou postavou nebo ne, u mě to vyhrál a já mu po celý film držela palce. (A pak ještě Lau Kar-leungovi, no :-)) Ostatně proti Králi stojí v přesile dobro (tahle věta má jako myšlenkově navazovat na tu před závorkou) schované za mladíkem v tréninku, Herkulovými svaly o síle 500set liber v úderu pěsti a v podobě postaršího, leč stále nesmírně zdatného kung fu mistra-kuchaře. A to už JE nefér, to musíte uznat ;-). V průběhu mého prvního sledováni, jsem se neubránila několika úsměvům, které vyvolalo pár scén. Kupříkladu onen čínský Herkules alias Arnie Schwarzeneger zastaví jedoucí auto (rok 1920, žádné moderní Porsche, ano?) tím způsobem, že se proti němu postaví a rukama ho nejprve tlačí zpátky, poté si s přední nápravou trochu zaposiluje ve vzduchu a nakonec si ještě s řidičem pohraje nad hlavou. Co mě trochu víc rozesmálo, byly scény, kdy si náš nehotový hero maluje bojové postoje a styly, aby si je lépe zapamatoval a naučil. Nic proti tomu, ale když to dělá i v okamžiku, kdy přisel vysvobodit svou dívku a rozbít těm zlým ústa, ke všemu v situaci, kdy se jeho mistr potí proti devítinásobné přesile (ne, že by je nezmáknul levou zadní), tak to už bylo na cenu :-). Nějaké další větší zápory jsem nenašla, snad jen to, že ve scénách, ve kterých zrovna není Won Jin nebo Lau Kar-leung, film trochu ztrácí na dynamičnosti a jen proloženi bojovými scénami udržuje vaši pozornost stále napjatou v přijatelných mezích. Bojové scény jsou docela dost létací, nicméně je v tom nádech značné originality (aspoň mně se to tak jeví) a všechny fighty mě nadchly. Závěrečný souboj je lahůdka, ten je vážně boží. (Won Jina na ty zdi museli snad lepit, jinak už potom nevím :-)). P.S. Jo a jinak jsou to naprostí šílenci. Minimálně po pěti stuntech by normální člověk už nikdy nevstal. Ten průlet/proskok proskleným oknem a dopad na schody... brrr, trnuly mi všechny zuby (tedy především jejich nekovové části ;-)). Já nechápu, jak to někdo mohl přežít. Pochopitelně je to efektně zpomaleno, abyste si to řádně vychutnali. A to nepočítám ty klasické pády přes židle, stoly, schody.., kterých si tu taky užijete dost a dost. 80%

Co napsat? Tenhle film mě zaujal už před lety v katalogu HK Flix, ale až teď se mi konečně dostal do ruky. Váhal jsem nad tím, zda si ho mám skutečně pustit. Věděl jsem, že to bude slabé, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jeden z nejlepších kung-fu filmů si může vykoledovat tak otřesné pokračování. Na obranu všech - Fist of Legend 2 je celuloidový kripl, vznikl čistě za účelem komerčního znásilnění jedničky a nikdo z prvního dílu s ním nemá nic společného. Robert Tai, režisér filmů jako Mafie vs. Ninja, má naopak s filmem společného až moc. Produkce, režie, scénář... to je dost hříchů na jednu osobu. Jet Le (ne, to není překlep) v hlavní roli je prý oficiální dvojník Jeta Liho, ale připomíná spíš Donnieho Yena a při pohledu na jeho bojové schopnosti mi nešlo do hlavy, co kdy měl s Jetem společného. No možná to byl double pro nasvěcování scén. Už první scéna vás zarazí do křesel, protože jde o remake finále Fist of Legend, resp. jeho poslední části - Fujita s mečem proti Chen Zhenovi s páskem. S detaily si Robert Tai nedělal starosti, takže ani jeden z představitelů nekopíruje pohyby, všechno je tak třikrát zrychlené (s otřesnými zvukovými efekty, které nemají obdoby NIKDE) a hlavně - odehrává se to úplně jinde. Každý školák ví, že Fist of Legend končí v dojo, jenže Robertu Taiovi se zřejmě víc líbí jakési přístavní molo s kamenitou zdí. Jet Le tu není úplně nešikovný, ale připomíná spíš akrobata (nicméně když už dělá HK spin, potřebuje tak tři střihy ;), jakékoliv pokusy o kopy a údery vypadají neslavně. Je to ale ještě pořád odvar, proti tomu co nás čeká. Nastupuje totiž dějová linie, která si nic nezadá s nejhoršími filmy od Godfrey Hoa. Tai měl na natáčení asi hodně málo času a nedivil bych se, kdyby vyrazil s dvaceti lidmi a třemi kamerami do lesa a každému týmu (kameraman, klapka, skriptka ;) řekl ať jde na jinou stranu, najde nějaký rovný plácek a něco natočí. Ve střižně se to pak dalo dohromady, z čehož vyplývá skutečnost, že jsem neměl šanci cokoliv pochopit. V příběhu se točí revoluce, Dr. Sun Yat Sen, ruský bojovník, který chce s Chen Zhenem změřit své síly a partička gangsterů v čele s Bolo Yeungem (chudák Bolo, že se nechal natlačit do podobného filmu), ale ani jednu linii jsem nedokázal chytit za ocas a sledovat až do konce. A konec naštěstí přijde brzy, jediný klad filmu je jeho střízlivá délka. Jinak ale v osmdesáti minutách uvidíte všechno možné - přímé kopie scén z jedničky, Rusa s neskutečně huňatou čapkou, skupinu ninjů, která se umí proměnit v miniaturní slaměné koule nebo klona Bruce Lee, který si to s Bolem rozdá v souboji na nunčaky (při téhle scéně jsem málem umřel smíchy). Největší problém ale není v tom, že je všechno amatérsky natočené a nedává to smysl. I když to nejsou přehlédnutelné položky, film selhává v tom úplně nejdůležitějším, v tom, kvůli čemu vlastně vznikl. Bojové scény jsou tu alfou a omegou, jenže... krom Jet Leho a toho ruského chudáka tu nikdo neovládá ani základy bojových umění. Hlavní duel filmu (Chen Zhen vs. Rus) se dá ještě (s přimhouřením obou očí a stažením jasu na minimum) jakž takž vydržet, ale všechno ostatní je hrůza. Nijak nepomohlo zrychlení o stovky procent, herci prostě neumí bojová umění. Jejich údery nemají sílu, nejsou správně provedeny a myslím, že kdybych zašel do jakékoliv školy bojových umění mezi začátečníky, vybral bych o třídu lepší bojovníky. To byla na Tchajwanu (kde film s největší pravděpodobností vznikl) až taková krize nebo Tai do filmu obsadil svou rodinu a známé? Chtěl jsem tenhle film nějak vtipně odstřelit, ale nejde to tak lehce jako v případě filmů od Godfreyho. Tady prostě vždycky vykoukne snaha zarýžovat na slavnější předloze a člověk jen bezmocně sleduje jak Tai klesá hlouběji a hlouběji do zetkového bahna. Při skupinovém zhlédnutí se zcela jistě dobře pobavíte (pokud na to máte dobrou náladu), ale při sólo projekci je to (i díky bezpohlavnímu dabingu) depresivní nuda. Berte to na vědomí a vyzývejte tenhle film na souboj jen pokud jste v přesile. ;) 10%