HKstars

Dětské komedie jsou prazvláštní, specifický žánr snad v každé kinematografii, ale v Hong Kongu se podobné žánry schovávají spíš za hradby televizní produkce. Pokud nějaký tu a tam vykoukne na DVD, je to okamžik hodný zapamatování. A věřte, že na Dragon from Shaolin jen tak nezapomenu a vy taky ne. ;) Celé to začíná velice nevinně - sledujeme výlet počestných shaolinských mnichů do stoky civilizace. Zatímco starší bratři si hodlají užít všech hříchů, které velkoměsto nabízí, malý Siu hodlá dodržet všechna pravidla - nejíst maso, nechlastat, nenavštěvovat bordely a konat dobro, kde to jen jde. Právě při honbě za zlodějem se v metru ztratí svým dvěma opatrovníkům a chtě nechtě začne prozkoumávat město na vlastní pěst, přičemž potká tlouštíka, zloděje s dobrým srdcem, který umí hlavou lámat šutry a mezi jehož vrcholná čísla patří zavěšení cihly s provázkem na (bacha teď to přijde) penis (já vás varoval) a metání tohoto závaží v soustředných kružnicích kolem vlastní osy. Inu, za peníze člověk udělá hodně. ;) Podobných zaručených legrácek, ze kterých by vás neprobudila ani dobře mířená rána kladivem, je tu víc - podezřelé proboření hlavních hrdinů do vlaku, pád z nebe do KRYTÉHO bazénu a další věci. Je to od tvůrců snad nějaká rafinovaná parodie nebo se při minimálním rozpočtu nehledělo na oběti skryté na stránkách scénáře? Po několika minutách a provařených vtipech vám to ale asi bude jedno, protože infantilní atmosféra nezmizí ani když se na scéně objeví lidumil Yuen Biao, snažící se dovézt vzácnou památku na místo jejího původního určení. V patách má bohužel vlastní bratra s ambiciózní milenkou a partou bodyguardů, který tutéž památku slíbil jakémusi Arabovi. A pak je tu ještě pohledná Vivian Hsu jako zlodějka z donucení (tady skutečně všichni kradou jen proto, že musej ;), ale to už symbolizuje jen kapičku romantiky do podezřele rozehraného guláše. Gagy jsou vyčpělé, dětští herci přehrávají ostošest (hlavně tlouštík má zaděláno na několik zlatých malin) a nechutně civilní kulisy prozrazují, že z hlubin televizní dramatické tvorby se tenhle film vyhrabal jen díky roku výroby (v letech 1996-1997 se skutečně točilo ledacos, jen aby se něco točilo). I Biao ze začátku vypadá spíš jako dobrotivý důchodce než akční hvězda a i když se postupem času rozkope (a vyváží tak rozpačitě vypadajícího shaolinského teenagera a otravně přebuzené zvuky), situaci už nezachrání. Klasicky gradující hongkongské finále odehrávající se v rozjetém vlaku je jen mlhavým náznakem, že "by to možná šlo", kdyby všichni měli víc peněz, času a dobré nálady. Takhle se jen můžeme podivit nad tím, v čem všem si Biao nezahrál... Pevně věřím, že hongkongská omladina kolem deseti let hravě vytěsní mínusy tohoto filmu z hlavy a po jeho zhlédnutí si půjde do parku procvičit okoukané znalosti na pasivních žebrácích, ale to jsou příliš chabé argumenty. Doporučuji tento film jen v případě krajní nouze či krajní opilosti... 30%

O pohledu českých filmových distributorů na asijské trhy jsem si vždycky myslel to nejhorší. Ač je jistě chvályhodné, že se k nám občas nějaký hongkongský film dostane, většinou jde o metodu "vybereme něco náhodně", popř. "jéé to má hezký název, berte to". Právě do druhé z těchto škatulek patří nedávný produkční počin Tsuie Harka - Vampire Hunters. Od Bontonu to byl hned dvojnásob nešťastný tah, protože nejen, že Vampire Hunters patří k tomu nejslabšímu co Hark vyprodukoval (poslední dobou to začíná být pravidlo a z Harka se stává hongkongský Luc Besson), ale Vampire Hunters navíc diváka konfrontují čínským pojetím upírů, oživlých mrtvol a rituálů, které člověk neznalý Mr. Vampire nebo alespoň jednoho dílu Chinese Ghost Story prostě nezná. Zapomeňte na česnek, stříbro - čínští upíří umějí létat, mají nadlidskou sílu, jejich dech dokáže zabíjet, jejich ruce vystřelují lana a firebally a jejich majstrštykem je porod náhradních hlav nebo rychlé přesuny pod zemí... To je ještě relativně v pohodě a i běžný divák by zřejmě takovou ultimátní potvoru zkousnul (kdyby její schopnosti nebyly doprovázeny smutně levnými triky), ale až na scénu napochodují oživlé mrtvoly se svým poskakováním (takhle se mimochodem zombie chovají v čínské kinematografii úplně normálně), budou zadržovat smích jen ti neotrlejší... Nové vychytávky typu upířího "predátor-like" vidění, které lze vyrušit namočením do vody, to už bylo docela silné kafe i na mě... To všecho se ale při troše štěstí dalo využít ve prospěch výsledku, kdyby režisér Wellson Chin (který točí až nebezpečně "Harkovsky". Skoro se mi vnucuje myšlenka, že je to Harkův pseudonym... pokud ano, Harkovy schopnosti od dob OUTC nebezpečně zeslábly) nesáhnul po tak stupidním scénáři... Příběh party upířích lovců je totiž naivní a prázdný jako sto let vyhlodaná mrtvola. Není tu nic co by zaujalo a to jsem ochoten filmu odpustit dost asijských úletů nad kterými bude běžný evropský divák kroutit hlavou. Děj je předvídatelný na deset minut dopředu a postavy jsou tak nudné, že jim přímo přejete smrt. U většiny se dočkáte, protože pro HK kinematografii typická přehuštěnost postavami je tu velice rychle řešena pomocí akčních scén. Jedině díky nim letí hodnocení tak "vysoko", protože Chi Chuen-Hua choreografuje bitky postaru a z neznámých herců ždíme maximum, aby filmu alespoň trochu zachránil kožich. Jeho wushu exhibice jsou vítaným osvěžením (a není jich zas tak málo), ale snímek od průšvihu nezachrání... Jakýmsi příslibem naděje je poměrně dlouhé a dynamické finále, jenže levné počítačové triky a chaos organizovaný kameramanem a střihačem pohřbí i ty zbytky dobrých nápadů, které v Harkově scénáři zbyly. Takže? Tsui Harkovi přičteme další čárku na cestě do tvůrčího pekla, Wellsonu Chinovi bych pro příště doporučil točit jen domácí video (popř. trochu popustit uzdu fantazii a nesnažit se dělat takhle sucharské filmy) a vám všem bych doporučoval, abyste se tomuhle filmu zdaleka vyhnuli. Kvůli těm pěti minutám slušných akčních scén to nestojí za to a pokud chce někdo dobrovolně trpět jen proto, že má rád netradiční horory, ať si radši půjčí Twins Effect... Když mučit, tak pořádně ;) 30%

Po velikém úspěchu Jackieho dobového filmu Miracles, se hned následující rok vyrojilo několik podobných titulů. V jednom z nich se do Shanghaie třicátých let minulého století vydává i dobrácký venkovan Yuen Biao, aby zde navštívil svého "velkého bratra" (George Lam) - vojáka a vynálezce. Ten zrovna od svého nadřízeného (Brita jako poleno) dostává za úkol ostražitě sledovat dceru místního mafiánského bosse (Sammo Hung), která právě přijela z Ameriky. Problém je v tom, že Sung (Anita Mui) kdysi s velkým bratrem chodila, stejně jako jeho Ting-Ting, která sice nahání britského oficíra, ale stále poočku šilhá na velkého bratra. Rýsuje se nám tu staronový milostný trojúhelník, před kterým malý bratr (Biao) raději uteče se slovy "ještě něco mám" a jde si prohlížet zákoutí velkoměsta. Příběh se tu půlí do dvou linií - v jedné se velký bratr snaží dokončit dílo Jana Tleskače a zároveň najít tu pravou lásku, ta druhá znázorňuje malého bratra, kterak se nevědomky zaplétá do osidel zločinecké organizace ve snaze pomoci partě akrobatů (samozřejmě, je v tom zase ženská). Zhruba v půlce filmu řekne mafián malému bratrovi: "Neexistuje absolutní dobro, ani absolutní zlo", ale všechny linky příběhu naznačují, že jakkoliv se snaží malý bratr konat dobro, stojí na špatné straně barikády. Do všeho se pak ještě připlete revoluce, mezi jejíž zastánce patří i Sung a Ting-Ting. Velký bratr neví koho by měl vlastně zavřít, ale mafiánský boss v tom má jasno a uzavře s šéfem Britů špinavou dohodu, která má všechno vyžehlit... Robin Kwan měl v roce 1990 smůlu, protože i když natočil osobitý příběh, byl jeho film smeten a zastíněn mnohem známějším Jackieho filmem. Shanghai, Shanghai ale není druhým Miracles, i když by se to mohlo na první pohled zdát. Z Chanova díla si Kwan přivlastnil jen kulisy, bezchybnou práci s kamerou a kouzelnou Anitu Mui. Všechno ostatní už je trochu jiné kafe a Kwan při své anabázi skrz Shanghai třicátých let pokládá trochu závažnější otázky, aniž by však sklouznul k nějakému mentorování nebo se nás snažil naučit cosi o čínských dějinách. Ano, Britové jsou tu opět za ty nejhorší, ale zůstávají v pozadí až do úplného konce (kdy to teda rozbalí v superakčním finále). Příběh se soustředí na skupinku několika postav, které musí čelit překotným událostem. Vojáci se snaží dostat mafii, mafie se snaží dostat tašku napěchovanou penězi určenými pro revoluci a členové revolučního hnutí se snaží dostat se z toho všeho živí, protože po nich jde úplně každý. Scénář není nikterak košatý, ale vyhrává na celé čáře dobře napsanými postavami. Nejvíc prostoru dostává malý bratr Yuena Biaoa, který včas pochopí že peníze nejsou všechno a přidá se k revoluci. Kolem této hlavní linie se točí všechno ostatní a vypíchnout bychom měli hlavně postavy George Lama, Anity Mui a Sammo Hunga - ty hlavního hrdinu vedou a rámují důležité okamžiky filmu. George Lam patří do skupiny těch méně slavných, ale jeho vojenský oficír se smyslem pro čest je oním Mirkem Dušínem, kterého příběh potřebuje, k zachování morální rovnováhy. Anita Mui dostala velice zajímavou roli, která ji nutí hrát hned na tři strany, navíc má dokonalé taneční sólo s Yuenem Biaoem a na konci se za mohutné podpory drátů (choreografie Yuena Taka a Diona Lama je fajn) předvede i v akčních scénách. A Sammo Hung? Ač podivně předabovaný (asi aby se zdůraznila jeho padoušská stránka) je skoro až tragickou postavou mafiána, který postupně shledává, že všichni jeho blízcí ho opouštějí nebo podvádějí, aby mohli konat dobro ve jménu revoluce. No a tak se rozhodne je všechny zabít. Smutné... Shanghai, Shanghai je podařené drama o tom jak to tenkrát mohlo a nemuselo být. Je velká škoda, že narazilo na tak těžkotonážní konkurenci, protože jinak má sakra dobře rozdáno - výprava, herci, samotný scénář, to všechno vysoce převyšuje hongkongské standardy a ani Robin Kwan na pozici režiséra nijak nezaváhal (ač v tomhle oboru není příliš kovaný). Osud filmu nepřipravil plné sály diváků a nadšené ovace, a tak patří Shanghai, Shanghai k těm pověstným "ztraceným perlám". 70%

Prvních pár minut filmu vypadá jako kdyby při střihu Swordsmana 2 upadly na podlahu a odplazily se do jiného filmu. Ching Siu-Tung se holt nezapře. Jenže jakmile přestane Elvis Tsui trhat lidi na malé kousíčky a ukopávat hlavičky řadovým vojákům, objeví se na scéně Stephen Chow a kormidlo režie převezme Wong Jing. O tom jak se o film přetahuje komediální torpédo a wire-fu maniak je pak celý zbytek a je to "bitka" hodná pozornosti. Stephen Chow hraje opět losera, kterému jeho chabé schopnosti nijak nebrání v hutné vyřídilce. Tuhle pózu ostatně dovedl k dokonalosti. Jeho Wei Siu-Bao (v americké verzi překřtěn na Wilsona Bonda ;) je megafrajírek, ale když jde do tuhého, bere poslušně do zaječích. To však nebyl případ bitky v jednom bordelu, kde zachránil život šéfovi rebelů. Protože je to zároveň jeho idol, záváže se k infiltraci do císařského paláce. Jenže tady už začínají problémy - Wei si splete vchod a místo náboru do kuchyně se dostane do kastrovací kanceláře, která vyrábí eunuchy. Na poslední chvíli je zachráněn Hoi Tai-Fuem (Ng Man Tat), jenž na pozici dvorního eunucha kuje v paláci nejrůznější pikle. Weie to sice zachrání (alespoň na čas) od kastrování, ale ten zas musí něco slíbit Hoiovi. Tímhle stylem se v podstatě seznámíme s veškerým osazenstvem paláce - královnou matkou (Cheung Man), jejím synem (císařem) a dcerou (vrcholně nadržená Chingmy Yau). Chow tu naplno využívá svojí "diletantskou" komiku, takže se vždycky nechá chytit nebo do někoho omylem vrazí. A všichni chtějí využít jeho služeb k nějaké sebevražedné misi. Nejzábavnější na celém filmu je bezpochyby to, že se hlavnímu hrdinovi daří likvidovat velmistry a odhalovat spiknutí a to všechno jaksi mimochodem, bez většího přispění. Nevím jestli měl Wong Jing zrovna dobrý den, ale když se přenesete přes šílené věci (typu Ng Man Tat se zblázní a po zasažení smrtícím jedem začne pít z formal-dehydu vlastní penis, který mu v dětství odňali ;) a ještě šíleněji rotující mistry (Ching Siu-Tung je zas jednou v ráži, i když po stránce choreografie nepatří Royal Tramp k jeho majstrštykům), je tahle komedie brutálně zábavná a Chow je doslova k sežrání. Styl jakým se dostane i z těch největších průšvihů je neodolatelný a pár okamžiků je věru geniálních. Škoda že Wong Jing a Siu-Tung se na postu nejvyšším nějak lépe nedohodli, film se tváří všelijak a pronásleduje ho jakási aura nedotaženosti (tu ovšem Chow zakrývá celým svým tělem (především tedy jistými partiemi, jež dostanou pořádně zabrat ;) a grandiózním výkonem). Nebýt "to be continued..." závěru, asi bych řekl, že to byla naprostá ptákovina bez děje. Což asi stejně řeknu po zhlédnutí dvojky, každopádně to nic nemění na faktu, že párkrát se skutečně zasmějete od plic, pokud máte pro Chowa slabost a pár hongkongských komedií už jste viděli. Tahle totiž patří k těm drsnějším a plně docenit její nuance dokážete až po pečlivém proškolení na lehčích filmech (třeba zmíněná trilogie Swordsmanů). 60%

Druhý Royal Tramp navazuje přesně tam, kde jednička skončila. Wei (Stephen Chow) si užívá blahobytu, ale za humny se začínají stahovat mračna. Podvodnice, kterou v závěru jedničky odhalil, se transformovala do velitelky dračí sekty a spolupracuje s konkurenčním místo držícím, jenž plánuje zaútočit na císaře. Ještě předtím se ale jeho syn má oženit s císařovou sestrou (Chingmy Yau), aby naoko potvrdil svou loajalitu. Jenže ta čeká dítě s Weiem. Vítejte do bláznivého světa... podruhé. Ve druhém díle převzal otěže Ching Siu-Tung o něco pevněji a je to sakra poznat, protože film je akčnější, postavy mají ultimátní schopnosti a všechno lítá, co nohy má. A úplně nejvíc Brigitte Lin, která nastoupila do role Cheung Man z jedničky (po trasnformaci následuje změna podoby, malou nápovědu nám ostatně tvůrci přichystali už v závěru jedničky) a stejně jako ve Swordsmanech plní roli megasupermanky. O své schopnosti ale brzy přijde a bude to samozřejmě díky Weiovi, který se ve filmu předvede jako megasukničkář a svede prakticky každou sukni v dohledu (se speciálním afrodiziakem pak i ten zbytek ;). Jeho šarmu pod tlakem okolností podlehne i Brigitte a Chow získá její schopnosti, což Siu-Tungovi postačí k organizaci úchvatných bojových sekvencí (nepřítel má totiž na své straně Yam Sai-Kwoona). I když je film na první pohled mnohem akčnější (a po téhle stránce i vychytanější), nezapomnělo se na staré postavy a především brutální humor. Royal Tramp 2 beze zbytku naplňuje definici šílené komedie a to i tím, že se v něm neděje nic a všechno. Příběh postrádá jakoukoliv logiku a i když se odehrávají současně dvě, tři dějové linie, vůbec nevíte, která bije, protože Chowova postava snad už ani neví, kdy lže a kdy mluví pravdu. Jenže jeho Wei je opět k zbláznění vtipný a nemohu si pomoct, čím víc Chowovek mám za sebou, tím je mi jeho specifický humor sympatičtější. Jsou tu rozhodně dětinské vtipy, mnohé trikově nezvládnuté a většinu jeho filmů pronásleduje mírná televizní fazóna, ale ten obsah si rozhodně užijete, pokud víte jak má vážně míněný film o swordsmanech vypadat. Royal Tramp si totiž z tohohle žánru dělá legraci ústavičně a jeho sitcomový timing a kadenci gagů trumfne máloco. Původně mi bylo trochu líto, že Siu-Tung příliš tlačí na pilu, co se týče osnování různých spiknutí a vztahů mezi postavami, protože to nezávaznost "chowovek" tlačí směrem k vážně míněnému akčňáku. Výsledek ale funguje nad očekávání dobře, film dokonce není žánrově tak rozervaný jako první díl a Wong Jing (zřejmě) se nebál jít v některých vtipech do krajnosti, takže vás čekají zvuky z grotesek, šílené honičky a velice humorné akční scény. Ne každý je na takový mix připravený (neopakuji se už v tomhle, pokud se jedná o Chowovy filmy? Sorry, každý má právo být varován), ale pár nás je a Chow velice dobře ví na jakou strunu má zahrát, aby nás uspokojil (a nemluvím teď samozřejmě o těch vtipech souvisejících s penisy ;). 70%

Pokud byla Zrada a pomsta první historické kung-gu, které jsem kdy spatřil, totéž platí o Magic Crystal pokud mluvíme o šílených kung-fu komediích. A s potěšením musím konstatovat, že tenhle film skoro nezestárnul. Pod režií i scénářem je podepsán Wong Jing, což předem vylučuje jakoukoliv kontinuitu nebo snad logiku - zahoďte hlavu a ocitnete se ve světě, kde existují mluvící krystal s nožičkami, trávicím ústrojí a rodidly, které jsou ve skutečnosti mimozemskými počítači. Jeden takový objevil Andyho kamarád v Řecku a vysloužil si tak pozornost Interpolu i KGB. Než se k němu stačí Andy a kolegové z Interpolu (Cynthia Rothrock a Max Mok z OUTC série) dostat je zlikvidován poskoky sadistického ruského zabijáka Karova (Richard Norton), který má kontakty v hongkongském policejním sboru a tak je vždy o krok před našimi hrdiny. To už se krystal přesouvá z Řecka (tyto sekvence ze všeho nejvíc připomínají turistickou vložku) do Hongkongu a krystal, cestující inkognito v Andyho kufru, se tu skamarádí se synkem Andyho poskoka (toho hraje sám Wong Jing). To přináší řadu skutečně humorných situací (některé jsou z dnešního pohledu dost naivní a hloupoučké, Jingovu scenáristickou bezradnost však často zachrání výkony herců (naprosto dokonalý Chan Pak-Cheung, který si doslova ukradne dvacet minut filmu sám pro sebe) a především neutuchající akce). Wong Jing si byl moc dobře vědom možností, které skrývá zajímavé obsazení a tak souboj střídá souboj, i když se občas budete škrábat na hlavě a marně přemýšlet, kde se vzalo tolik protivníků a proč se tak nadrženě zraňují o pěsti hlavního hrdiny. Akčním scénám by možná prospěla lepší kamera, ale choreografie je výborná a především Cynthia Rothrock a Richard "Bolí to?" Norton ze sebe ždímou maximum. V zápalu boje pak zapomenete na úlety ala "Andy Lau z ničehonic ze své sportovní tašky vystřelí harpunu s třicetimetrovým lanem a skočí ze čtvrtého patra", protože jakkoliv úchylnou věc Wong Jing vymyslí, vždy ho zachrání buď stylové provedení nebo totálně odzbrojující humor. Nikomu zřejmě neujde, že Magic Crystal se snaží svézt na Spielbergových filmech, ať už jde o E.T.ho nebo třeba i Indiana Jonese (závěrečná sekvence odehrávající se v podzemí chrámu bohyně Athény), ale nebere se při tom vůbec vážně, což je víc než dobře, protože krystal papající zmrzlinu a mimozemšťana, který vypadá jako nepodařený recyklační experiment bych v seriózní filmové produkci asi nevydýchal. Ale to už je holt Wong Jingův trademark, osobitým a trochu ušmudlaným způsobem vykrádat filmy. Někdy se mu daří líp a někdy hůř, tenhle pokus ale rozhodně patří k těm úspěšnějším. 70%

Wong Fei-Hung útočí na Ameriku? Řeknu vám, nevím sám co si o Masterovi myslet ;) Tsui Hark ho natočil v roce 1989 jako podivuhodnou americko-hongkongskou mozaiku, ale v samotném HK ho vydal až o tři roky později pod názvem Wong Fei-Hung ´92. Jedná se rozhodně o jeden z nejujetějších počinů jeho a Jetovy kariéry... Pokud jsem vás navnadil, čtěte dál. V bezejmenném americkém městě se setkáváme s mistrem Takem (Yuen Wah - namaskovaný do podoby stárnoucího mistra a doktora v jedné osobě), jenž zkouší štěstí v Americe za pomoci tradiční čínské medicíny (jeho obchod se jmenuje Po Chi Lam!). Než se stačíte rozkoukat, začne na vás Tsui Hark zběsile útočit nenadálým množstvím informací - objevuje se zkrachovalá baletka, americký mistr bojových umění s jeho "street fighting" školou, jehož image by mu jistě zajistila slibnou kariéru rockové hvězdy (ovšem jeho styl oblékání směřuje spíš k čtyřprocentní menšině) a pak na scénu konečně přijíždí náš hrdina Jet (Jet Li), žák mistra Taka, který konečně dostal vízum a přijel svého učitele navštívit. Po menším incidentu s mexickými zlodějíčky (kteří se nakonec stanou jeho bezmeznými obdivovateli a žáky) a několika mezikulturních scénáristických křečích (ve filmu se střídá kantonština s angličtinou tak zběsilým tempem, že nemít film anglické titulky i v anglicky mluvených pasážích, asi bych se totálně ztratil) však Jet nachází Po Chi Lam bez mistra, zdevastovaný a pro jistotu ještě zkonfiskovaný místní bankou, které mistr nezaplatil měsíční splátku. Co se vlastně děje v tu chvíli neví ani hlavní hrdina, ani zmatený divák... I když je počáteční tempo nemilosrdné, film po chvíli nečekaně zvolní a scénárista s až neuvěřitelnou drzostí přihraje všechny postavy na ta správná místa, bez ohledu na to, že logika si v tu chvíli bere dovolenou. To však zdaleka není jediný důvod proč si budete při sledování Mastera ťukat prstem do hlavy... Tsui Hark se pokusil natočit hongkongský film v americkém prostředí, ale pod rukama svázánýma americkou produkcí se mu splašila jakási akční komedie, které se americké publikum bude bát a to hongkongské nad ní nevěřícně zakroutí hlavami. Je to podle klasického přísloví "ani ryba, ani rak" - Master má sice solidní choreografii (finální souboj předvede ve formě i Yuena Waha, ale povolení bleskurychle kopat tu má tentokrát Jet Li), nicméně pokud zrovna nebojuje Jet nebo hlavní záporák (tomu někdo s rychlostí citelně pomohl při postprodukci), je to až zoufale pomalé. Krom akčních scén tu najdeme i kopu docela dobrých gagů a pro někoho možná i trochu romantiky (ovšem ne té klasické jakou znáte z amerických filmů, tahle asijská je přeci jen o poznání drsnější). Jen škoda, že většina scén působí děsně křečovitě - Jet Li dovede být v některých momentech roztomilý, stejně jako parta jeho mexických kamarádů, ale většinou budete vystaveni béčkovému záření nejvyššího kalibru. Mastera však nelze jednoduše odsoudit, protože představuje zvláštní hybrid, který ve svých nejlepších momentech dokazuje, že má plné právo na existenci. Možná to v průběhu sledování pochopíte a začnete ho brát jaký je. Potěší vás některé popkulturní a mezinárodní gagy, užijete si masakr v autobuse nebo Jetův míčový trénink (který on sám skutečně používal) a možná se i pobavíte při závěrečné scéně, která se zjevně dodělávala na poslední chvíli a tak si štáb nelámal hlavu s žíněnkami nebo pojezdy pro kamery, které nebetyčně trčí v některých záběrech. Výsledná neutrální "padesátka" tak má mnoho odstínů a každý si v ní musí najít to své. 50%

Tenhle film je klasikou klasik nejen proto, že ho natočil Yuen Woo-Ping (choreograf bojových scén v Tygr a Drak), nejen proto, že v něm hraje Jackie Chan. Vybrali jsme ho prostě proto, že je to bomba :-) Kdo totiž nezná příběh o nezbedném Fei-Hungovi, kterého jeho otec za trest poslal na výuku kung-fu ke svéráznému strýčkovi, ten se nemůže počítat mezi fandy Jackieho Chana a o filmovém kung-fu toho moc neví. Příběh je sice průhledný, až to bolí (a kdo není fanda Jackieho komediálních kousků, asi to celé neukouká), ale tenhle film je od začátku až do konce postaven na bojových scénách. A jak Jackie, tak Yuen Woo-Ping dokazují, že za mlada to uměli (ač je to neuvěřitelné) daleko líp. Takže ten, kdo si myslí, že nejlepší kung-fu scény jsou v Matrixu, ten ať čte pozorně dál a možná pochopí svůj omyl... Dějové linie jsou dvě (to je co říct na takový film :-). V první sledujeme příběh Fei-Hunga a ve druhé cestu nájemného vraha (který vraždí svou unikátní a neporazitelnou kung-fu technikou) Thunderfoota. Tyto linie se samozřejmě ke konci filmu střetnou a vyvolají velký souboj. Mezitím se ale Jackie mnohému naučí. Na začátku příběhu je to mladík, který se popere skoro s každým (dokonce i s vlastní tetičkou, kterou nepozná), když ale (s dobrým úmyslem) poštve proti otci sousední "gang", je za trest poslán ke svému strýci, aby se naučil morálce, kung-fu a poslušnosti. Pokud to někomu nezapaluje nebo nezná Jackieho Chana, měl bych poznamenat, že je to celé stylová komedie, takže to nikdo neberte smrtelně vážně. Jackieho strýček (Siu Tien Yuen - otec Yuen Woo-Pinga...mimochodem, ty čínská jména jsou možná obrácena pozadu, znáte US pravidla) je sice na první pohled ožrala (a ukáže se, že bez oblíbeného vína se jeho bojové vlastnosti rapidně snižují), ale jeho trénink a hlavně neporazitelná technika "osmi opilých opic" (opravdu zajímavá technika) udělají z Jackieho opravdového velmistra. Když se napije, samozřejmě... Ač je myšlenkově film dosti zvrhlý (však také Jackie říkal, že ve druhém díle museli mládež poučovat, že pít se nemá), bojové scény v něm předvedené skutečně nemají obdoby (a Jackie jen málokdy předvedl něco, co se jim dokázalo vyrovnat). I když některým může připadat hodnocení nadnesené, ve své kategorii se jedná o revoluční film a klasiku, která by neměla chybět žádnému fandovi bojových umění. 100%

Hlavním hrdinou je Hyeon-Su, který se právě s rodinou přestěhoval do lepší čtvrti a nastupuje na místní střední školu. Doma ho neustále buzeruje otec (majitel školy Taekwonda), ale ve škole to možná bude ještě horší. Tehdejší pevný vojenský režim se odrazil i v těchto výchovných zařízeních - studenti mlátí jiné studenty, ty pak mlátí dozorce, občas učitel a když i učitelé selžou, dostanou nakládačku od ředitele. Zdánlivý chaos má však svojí křehkou hiearchii, ve které se dobře daří úplatkům a šikaně. Hyeon-Su je snad tou nejbojácnější osobou na světě, takže se rychle všemu podřídí. Světlým momentem v jeho životě se pak stanou cesty školním autobusem, kterým jezdí domů i půvabná Yu-Jin. Po jednom z konfliktů ve třídě se Hyeon seznámí s Woo-Sikem, protekčním synkem, kterému procházejí rvačky, takže pro ránu nejde daleko. Ten vytáhne Hyeona na diskotéku a funguje jako průvodce po novém světě. Jeho povaha je protipólem Hyeonovy plachosti a než se náš hrdina naděje, začne Woo chodit s Yu-Jin, které společně pomohli, když si na ní dovolovali studenti z konkurenční třídy. Režisér Yu Ha si dává s rozvojem romantické linky filmu hodně na čas a na mikroskopickém rozvádění školního tématu je vidět, že scénář psal podle vlastních zkušeností. Od chvíle kdy se Hyeon setká s Yu-Jin (byť jen pohledem), sledujeme dvě linie - hlavní hrdina se snaží získat pro sebe dívku svých snů (ta mezitím začne chodit s jeho nejlepším kamarádem a i když se jí to příliš nezamlouvá, je jasné, že se něco musí pokazit, aby Hyeon převzal iniciativu... tyhle trojúhelníky naštěstí nikdy nemají dlouhého trvání) a najít své místo ve škole a v životě. V tom mu nepřímo pomůže Bruce Lee a odtud pramení i onen americký název snímku. Už v první půlce vidíme studenty jak napodobují ve třídě Bruce a legendární dojo scénu z Fist of Fury. Pomáhá jim to zapomenout na militantní vedení státu, které denně cítí na svých zádech - přijdete do školy se špatně upraveným límečkem a hned za vraty vás čeká výprask. Poté co záležitosti ve škole vyeskalují na nejvyšší možnou míru, odchází Woo-Sik ze školy a Hyeon zdánlivě přichází o svou dívku. Zmaten a převálcován na nejvyšší možnou míru začne s tréninkem bojových umění. Překvapivě nejde o otcovo Taekwondo, ale o Jeet Kune Do (hezky podle příručky). Tréninkové pasáži je věnován jen zlomek celkové stopáže, ale jako předehra k velkolepému finále to stačí. Pomalu bublající nenávist k šikanování spolužáků pak vyústí v "odvetu na střeše", jedinou velkou akční scénu celého filmu, která je však úchvatná spíš svou bezprostředností a brutalitou než technickým zpracováním a kvalitou technik. Ale už jsem upozornil na to, že v tomhle filmu o akci vůbec nejde. Yu Ha chtěl upozornit na to, jaké to tehdy bylo a není těžké si představit, že podobné kastování a skrytá šikana panuje na korejských (a nejen korejských) školách dodnes. Navíc i když se zdá, že jsem vám v recenzi "vykecal" celý děj, čeká vás pár překvapení, především originální vývoj romantické složky by mohl fanoušky hollywoodských romantických komedií dost překvapit. Once upon a Time in High School je od začátku do konce kvalitně zpracovanou kronikou, životním úsekem jednoho mladíka a díky slušným hereckým výkonům a přesné práci režiséra není problém se do příběhu ponořit. Důležité motivy jsou vypíchnuty a všechno sedí. Osobně mi však přišlo, že Yu Ha mohl tempo snímku trochu lépe vyvážit. V některých pasážích budete očima popohánět ukazatel kupředu, aby už konečně hrdina "něco" udělal, jiné scény jsou naopak zabity nedostatkem prostoru (pasáž se servírkou, důsledky útěk Woo-Sika, důsledky finálního souboje). A pak je tu ještě jeden čistě subjektivní problém - ve filmu mají všichni stejné školní uniformy. Ačkoliv herecké výkony jsou bezesporu nadprůměrné, měl jsem občas skutečně problém rozeznat jednu postavu od druhé. To není nejlepší vizitka, teď jde akorát o to, zda se to vztahuje k filmu nebo mé osobě. ;) U milostného objektu hlavního hrdiny tehle problém mít nebudete, Han Ga-In vypadá dost "nekorejsky", ale je moc roztomilá. A na závěr - nečekejte od toho probůh druhé Volcano High. Tohle je vážně drama - bez stylizace, rozmáchlých akčních scén a počítačových efektů. Pokud alespoň jednu z těhle věcí potřebujete k přežití dvouhodinového filmu, pak byste zrovna tenhle měli přeskočit. 70%

Jackie je svým způsobem klikař. Zatímco hollywoodské hvězdy po pár průšvizích padají a musí fanoušky i přízeň producentů horko těžko získávat zpět (John Travolta by mohl vyprávět), Chanovi jeho americké braky á la Chůva v akci v jeho domovině projdou (možná i proto, že jsou tam nenápadně zahrabány pod koberec a rychle z kin zmizí) a ještě zajistí, aby mohl hollywoodský honorář vrazit do něčeho hodnotnějšího. Což je v tomhle případě spíš gangsterka Město zločinu (Shinjuku Incident), kterou najdete na DVD. Ale kvůli té tu dneska nejsme. Malý velký bojovník jí je na míle vzdálen místem, dobou i žánrem, jedná se totiž o dobovou válečnou komedii, ve které Jackie hraje prosťáčka, který má ale pro strach uděláno, je chytřejší než se zdá, a je rozhodnutý - když už se v té nesmyslné válce ocitl - ji trochu sabotovat. Spojitost s českým Švejkem je evidentní, proto se na ni odkazuje ve většině komentářů a recenzí, ovšem režisér Ding Sheng má zjevně pro trochu přihlouplé hrdiny slabost - viz jeho předchozí Underdog Knight, ve kterém bojuje se zločinem mladý voják s poškozeným mozkem. Malý velký bojovník na první pohled připomíná čínské válečné pecky z poslední doby - třeba Warlords - spousta akce, spousta vojáků, možná trochu moc zpomalovaček a filtrů, ale dostatečně "umazaní" hrdinové, abyste všechny ty kulisy baštili i s navijákem. Na rozdíl od Jetova dramatu, ale Bojovník zůstává čistokrevnou roadtripovou komedií, ve které se bojuje jen zřídka a vždycky tak nějak "ze srandy". Ne že by se nekrvácelo, ale občas se umírá jen naoko, jak vám Jackie a jeho finta s falešným šípem názorně předvedou. Ústředními postavami jsou Jackieho farmář a mladý generál z druhé strany barikády, kterého už velení odepsalo (a po zjištění, že je živý na tom nehodlá nic měnit). Dobromyslný farmář doufá, že mu úlovek postačí k tomu, aby se mohl vrátit z válečného na rýžové pole, ale po cestě nesourodá dvojice potká vojáky, bandity, medvědy... zkrátka všechno, co si v tomhle specifickém subžánru dovedete představit. S výjimkou samotného závěru, který je typicky asijsky osudový, jede film podle skoro až západních pravidel a navíc představuje Chana ve skvělé formě. Situační komiku zvládá levou zadní, nějaké to tajtrlíkování s mečem nebo bambusem zvládá i na stará kolena a otočky a náročnější akrobacii moudře přenechává jiným. Komika tu zkrátka dostala přednost před akcí, a tak vznikla dobovka, ve které se místo poletování vzduchem řeší nesmyslnost války, důležitost kamarádství a význam životního údělu. Možná trochu ohrané, ale pro průměrného evropského diváka určitě srozumitelnější, než klasická wuxia nebo některé Jackieho šílenosti z devadesátek. Když mimochodem k Malému velkému bojovníkovi přičteme Karate Kid, vypadá to, že nám Jackie definitivně dospěl do stádia učitelů a komických postaviček. Pro někoho to může být konec kariéry, pro jiného začátek nové. Jackie tuhle změnu prorokoval už před nějakými deseti lety. Možná k ní dochází poněkud pozdě, ale rozhodně plodí zajímavé filmy. Jen tak dál... 60%