HKstars

Frank je profík - bývalý voják, příležitostný kurýr, který má své zásady a doveze cokoli kamkoli. Nerozhodí ho kolona policejních vozů v patách, poradí si s malou armádou a naštve se jen ve chvíli, kdy jeho zásilka překračuje povolenou hmotnost. Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala a tak Frank jednoho dne otevře balík. Balík, který se podezřele hýbe a ze kterého se vyklube pohledná čínská dívčina... A problémy začínají - ochomýtající se inspektor francouzské policie, místní mafie zabývající se pašováním lidí a Frank, který neví kam dřív skočit. Ale jak už bylo řečeno, Frank je profík a nic ho nerozhodí. Transporter (Kurýr) je jednou z prvních vlaštovek úspěšné spolupráce Východu se Západem... Už loni jsme mohli vidět divočárny v akční komedii 51st State (ten film u nás vyjde až letos, ale je starší než Kurýr) z Anglie, kterou režíroval asiat Ronny Yu, ale až tahle Bessonovka dovádí kouzelnou fúzi do pověstné dokonalosti. Už v úvodu francouzského filmu v hlavní roli s anglickou hvězdou (Jason Statham) je víc než pádně naznačeno, že mixovat různé styly se vyplatí... Automobilové honičky střižené s pověstnou francouzskou důkladností vám připomenou Taxi, akční scény (hlavně ty bojové) zas vženou slzu do tváře každého fandy. Proč jen tohle nedělá Corey Yuen s Jet Lim v Americe? Z Jasona Stathama se během filmu vyklube ideální akční hrdina, schopný odříkat hlášky s lehkostí Jamese Bonda a překvapivě i ochotný k vynikajícím bojovým výkonům (v některých momentech vůbec není doublovaný, i když bych to čekal). Corey Yuen v roli režiséra akčních scén zkrátka dostal totálně volnou ruku a neodolatelně vypálil cejch HK akčního stylu na francouzskou filmovou zadnici. Ostatně až uvidíte souboj v autobuse (po němž následuje benzínový souboj, což je něco nevídaného (minimálně od dob OUTC 3 ;), úvodní likvidaci domu ve třech krocích nebo okouzlující finále, pochopíte co chci tímhle neobratným přirovnáním říct... Tenhle film zkrátka jede obrovskou rychlostí a neohlíží se na nikoho. Nebýt pár přestávek (většinou na povinnou příběhovou vatu - výslech na policii, vysvětlovačky, sex... ;) ani bychom si nevšimli, že překrásná Hsu Chi má stále s angličtinou problémy... V tomhle filmu se totiž nekecá, tady se jedná a to tím způsobem, že budete neustále balancovat na kraji křesla kam vás ďábelské tempo vyžene. Aniž bych chtěl nějak přechválit, tohle je HK dáreček na který jsme čekali. Bohužel nám ho nenese Jet Li, ale ani Statham není k zahození. 80%

Před třemi roky se proháněl po Francii ve fajnovém BMW a vozil v kufru vřískající (leč pohledné) čínské děvy a likvidoval překupníky. Žil sám, měl svoje pravidla a přišel na chuť francouzské kuchyni. Jenže teď popojíždí po Miami v novém Audi, vozí do školy synátora staré známé a jeho první pravidlo: Nikdy se nezaplést, vzalo za své. Malý Jack je totiž zvídavý a Frankův otcovský instinkt pracuje při servírování hádanek na plné obrátky. Ještě, že už bude končit a vymění roztomilého klučinu za mlčící balíky a kufry. Všechno bude jako dřív... Vidina staronové budoucnosti je však Lucem Bessonem rozšlapána na tisíc malých kousků, jeden italský pošuk se totiž rozhodl zlikvidovat osazenstvo vědeckého kongresu a hodlá to učinit pomocí ďábelsky složitého plánu a vražedného viru. Frank v tom zase lítá - jeho auto překračuje rychlostní limity, do cesty se mu pletou anorektické blondýny se zbraněmi, které jsou větší než předloktí Arnolda Schwarzeneggera a vzduchem létají pěsti, kopy a injekce s fosforeskující hmotou. Miami dvakrát přežilo Mizery, přežije ale Luca Bessona, kterému se scenáristické poučky už definitivně vykouřily z hlavy a chce nás zavlažovat už jen a jen celovečerními videoklipy? Frank Martin je zpátky a s ním i celá parta schovaná za francouzskou vypalovačkou z roku 2002, která přišla jak blesk z čistého nebe. Kdo by si tehdy pomyslel, že Jason Statham dokáže řezat protivníky i zatáčky v euroasijském stylu, s lehkostí a žánrovou čistotou, na jakou už se v Hollywoodu zapomnělo. Nehodlám Kurýra vynášet do nebes, ale sednul mi tehdy jako máloco a tak jsem se těšil na druhý díl a když na něj konečně přišla řada, zapálil jsem svíčky, zatloukl okenice a... zažil velké zklamání. Kurýr 2 je totiž i před nadupané trailery a "důkazy místo slibů" úplně jiný, než jeho starší bratříček. Pokud bychom to měli k něčemu přirovnat - jednička byla francouzským áčkem, dvojka je americkým béčkem, bohužel se vším, co k tomu patří. Máme sice k dispozici vyšší rozpočet a Frank je pořád stejně "macho", jenže tentokrát krom jednoho malého kloučka zachraňuje rovnou půlku Ameriky, musí bojovat s ujetými blondýnami (aneb pro efekt uděláme cokoliv) a nevýraznými záporáky s výrazným přízvukem, kteří mu nesahají ani po kotníky, zvlášť ve chvíli, kdy přijdou o střelné zbraně. Luc Besson nás v tom zkrátka zas jednou koupe a namáčí nám nos do louže plné slepých uliček a... měl bych říct něco o klišé, ale tenhle film je tak hloupý, až to tříská dveřmi. A to říkám jako člověk, který naivní zápletku prvního dílu přivítal, protože tak zbylo víc místa pro akční scény. I dvojka jich nabízí dost, ale jisté nenucenosti prvního dílu nedosahuje ani omylem, přičemž většinou akčních vrcholů filmu jsme viděli už v traileru a klipech. Nebýt melounového duelu s obrovským dredatým hajzlem a malé exhibice s tyčí (tam už bohužel Jasonovy schopnosti slábnou), zřejmě bych Coreymu nevyseknul poklonu, ale upřímně... zaslouží si ji za brilantní exhibici s požární hadicí (není to jen wushu variace jako ve většině "jetovek"), která je hongkongštější, než cokoliv, co od doby prvního Transportera vzniklo. A ve většině fightů jsou malé odkazy na akční scény jedničky. Nádhera, nicméně zkalená ne tak přehledným střihem a příliš zrychlenou realizací - Corey musel scény vymyslet a natočit ve vražedném tempu a to se obávám podepsalo na kvalitě technik i nápadů. Některé díry naštěstí zakryje hudba (někdy až příliš výrazná, Leterrier si dokonce do jedné scény vypůjčil vypalovačku z traileru na Sin City) a raketový střih a pokud přistoupíte na to, že v Kurýrovi 2 přestávají platit veškerá pravidla a hlavní hrdina dokáže i sebešílenější věci praktikovat bez mrknutí oka, s dokonale comicsovou nadsázkou (dvojka v tomhle ohledu HODNĚ přitlačila na pilu) zřejmě se dobře pobavíte a doporučíte snímek kamarádům. Nerad bych na milého Franka nějak zanevřel, rád ho uvidím v dalším díle, ale marná sláva, laťku nastavenou prvním dílem prostě tentokrát podskočil a sequelitida mu svázala ruce - od humoru přes akci až po obsazení. Evidentní rozdíl mezi Kurýrem číslo jedna a dvě je důkazem toho, že natočit efektní akční film dá sakra práci a ne vždycky se to povede dotáhnout do detailů. Leterrier znovu dokázal, že audiovizuálně se vyrovná zámořské produkci, Statham si svůj honorář bezpochyby zasloužil, ale tristní nedostatek scenáristické sebereflexe a zpackané finále mě nutí k tomu, abych odsoudil Kurýra 2 do hlubin průměru. 50%

Cynthia Rothrock nemá v našich končinách zrovna dobré jméno, ale je to především proto, že v průběhu devadesátých let zabředla do béčkových a céčkových titulů, které ji předváděly v tom nejhorším světle. Je věčnou škodou, že její první pokusy se shánějí mnohem hůře. Tenkrát jí objevil Corey Yuen a pokusil se z ní udělat "západní královnu východního filmu". Celkem se to povedlo a z tehdejší slávy žije Cynthia dodnes... Psal se rok 1989 a kdesi v Československu se právě cinkalo klíči, když se v Hong Kongu rozhodl Corey natočit nepřímé pokračování svého trháku Righting Wrongs. Opět si došel pro Cynthii a na sousední režisérskou sesličku posadil svého kolegu, špičkového choreografa a příležitostného komika, Manga Hoie. Děj filmu Coreyho příliš nezajímal a narychlo načrtnutý pašerák a penězokaz je tu jen coby tajemná figurka v pozadí, která vysílá další a další oživlé boxovací pytle, na kterých naši hrdinové prezentují své schopnosti. Hlavní hrdinka se jmenuje Cynthia, Billy Chow se v tomhle filmu jmenuje Billy Chow a v životopisu má napsaný osmý technický stupeň v Taekwon-du, ikdyž na plátně předvádí nefalšovaný thajský box. Tady už vás zkrátka nic nemůže překvapit, včetně epizodních roliček známých herců (Wu Ma, Tae Bo), v nichž si Corey drze utahuje z novinářů a médií. Ale zpátky k věci - Cynthia přijíždí do Hong Kongu vyšetřovat pašování zfalšovaných peněz, které se tisknou v redakci jednoho deníku. Přestrojení za reportérku jí však dlouho nevydrží a navíc zločinci unesou otce její kamarádky, ctihodného soudce, který odmítl brát úplatky. Naštěstí Cynthia sežene pomoc, ať už se jedná o obětavého novináře z konkurenční redakce (Mang Hoi) nebo nadrženého policajta (Chin Siu-Ho), který má pifku na Cynthiinu kamarádku. Pokud jste viděli některé starší Coreyho filmy, víte že právě on se velkou měrou podílel na budování "tváře" hongkongských komedií osmdesátých let. Tentokrát jde ale ještě o krůček dál (zřejmě zaúřadoval Mang Hoi v pozici druhého režiséra) a výsledek nelze brát vážně ani na chvilku, protože z jakékoliv serióznější situace se dřív nebo později vyloupne brutální gag, jenž vás naprosto uzemní. Úroveň některých fórů sice není nikterak vysoká, ale film drží pohromadě a uvolněná atmosféra zaměstná vaše oči i bránici, minimálně do chvíle než se za humny objeví nějaká akční scéna. Ani na těch Corey nešetří a opět dokazuje, že choreografie v moderním prostředí mu sedne. Cynthia je divoká jak název filmu káže a i když se na ní zjevně vystřídalo několik doublů, výsledný dojem je super a nebudu příliš přehánět, když Blonde Fury označím za její nejpovedenější film, minimálně co se fyzických výkonů týče. I ostatní drží krok a zajímavá je především kombinace východ-západ, protože krom již zmíněných borců - Billyho Chowa a Chin Siu-Hoa, potkáte i Vincenta Lyna a Jeffreyho Falcona. A věřte, že tihle kluci vědí jak zapůsobit... Tak a máme to za sebou. Corey si může připsat další čárku na tabuli dobrých skutků (poslední dobou mu to tam utěšeně přibývá), Cynthii se zpětně omlouvám, že jsem ji v letech blahé, Intersonicem způsobené, nevědomosti mylně nazval "neohrabanou čůzou" ;) a vy ostatní můžete vyběhnout shánět tuhle pecku do videopůjčoven. Její český název si nepamatuju (ten film má sakra hodně alternativních názvů), ale určitě ho najdete. Sestavu, která se sešla v obsazení nelze minout a navíc byste do smrti litovali, že jste si nechali ujít jeden z tradičních hongkongských depkovyprošťováků. Tenhle film by totiž rozesmál snad i mrtvolu. Tak už utíkejte. Kdo hledá, najde... 60%

Jet Li před kamerou, Wong Jing za kamerou, Corey Yuen zodpovědný za akční scény - to je sestava více než silná. "Legenda o Červeném draku" je dalším z výrazných kung-fu filmů, které se objevily v našich videopůjčovnách. Jet představuje Hung Hei-Kwuna (není bez zajímavosti, že jde o skutečnou historickou postavu, reálný šaolinský mistr Hung Hei-Kwun vytvořil jihočínský styl Hung Gar a podobně jako Wong Fei-Hungovi, i jemu se dostalo patřičné filmové pozornosti), jehož vesnice i rodina byla pobita císařskými vojsky nově nastupující dynastie Čching. Po krátkém úvodu se přesouváme o několik let později, kdy Hung křižuje Čínu se svým jediným přeživším synem (zde ztvárněným baculatým Miu Tsem, kterého možná znáte z My Father is Hero) a pátrá po vrazích své rodiny. Seznamují se s atraktivní zlodějkou Červenou fazolkou (?:-), kterou k mému potěšení hraje hongkongská krasavice Chingmy Yau;-) Do tichého městečka dorazí také císařská armáda hledající jakýsi poklad Shaolinu, jenž lze nalézt jen s mapou vytetovanou po částech na zádech pěti chlapců, se kterými se mezitím Kwun i jeho syn spřátelili. Začíná se tak odvíjet příběh Kwunovy pomsty a možná ještě něco navíc... Jak je na první pohled jasné, základní zápletka není nikterak originální a v podstatě jde o stokrát omleté téma "dynastie Čching versus Shaolinský klášter". Nicméně 70. léta máme již naštěstí za sebou a tak je i v Legendě o Rudém draku špetka invence. Tak především jde již tradičně o podivný čínský humor ("Pomohla bys mi vyprat ty skvrny z tátových spodků?":), který se ve filmu hned několikrát vynoří z hlubin jinak všeprostupující šaolinské odplaty a dále oplývá tento film ohromnou fantazií, která se odráží jak v ději, tak - a to především - v bojových scénách, které jsou kapitolou samy pro sebe... Jak je zřejmé z úvodního odstavce i z titulků filmu samého, akčním režisérem je proslulý Corey Yuen, hongkongský choreograf číslo 2 (prvenství již několik desítek let drží Yuen Wo-Ping:). Kupodivu však v případě Rudého draka zdaleka nejde o tuctové bojové scény, ale opravdu originální akci, která obsahuje jak klasické pěstní souboje, tak i tolik diskutované "lítačky", kterými ovšem Corey s mírou šetřil. Navíc je akce - ostatně jako zbytek filmu - prostoupená šílenými nápady: hlavní záporná postava, kterou v úvodu Jet hodí do ohně, mašíruje ve filmu v jakési rytířské zbroji a k dopravě zásadně používá podivnou plechovou polenici, ve filmu dojde k použití pro klasické filmy možná trošku nezvyklých zbraní, jako jsou například šicí potřeby...:) Navíc, Jet a jeho filmový syn používají rádi dlouhé kopí a opravdu je na co koukat. Co se záporných zážitků z filmu týká, nejde nezmínit právě onu poněkud nadsazenou akční choreografii, která možná nesedí každému. Naštěstí se však v tomto ohledu Rudý drak rozhodně nemůže rovnat známým zástupcům žánru wuxia a stojí někde na půli cesty mezi oběma protipóly. Dále jsem ve filmu narazil hned na několik "úsměvných" podivností (velitel rebelů si čte knihu s drobným čárovým kódem v rohu přebalu, jedna z postav se objeví v sáčku a s kravatou a čtveráckým kloboučkem, z "voskového muzea" (?:) se ve finále na střeše vyklube místní radnice včetně velkých radničních hodin... všechny tyto prvky mi k počátku dynastie Čching moc nesedly:-) , nicméně ty připisuji spíše výše zmíněnému čínskému humoru. V poslední řadě bych rád napsal, že pro diváky, kteří si už možná až příliš zvykli na kantonštinu a angličtinu, může být český dabing trošku nezvyk, nicméně musím uznat, že v češtině zní i hongkongské vtípky míň infantilně než v originálním znění:-) S českým překladem se přirozeně pojí i nejedna vada na kráse, například mandžuskou armádu kdosi překřtil na "manžuovu armádu" a jméno Rudé fazolky (Red Bean) nebylo pro jistotu přeloženo vůbec... New Legend of Shaolin rozhodně není úplně typickým zástupcem svého žánru klasických kung-fu snímků. Možná právě proto se asi nezavděčí všem. Nicméně pokud nebudete nad filmem moc přemýšlet a přihmouříte oko nad profláknutou zápletkou (však je to taky snad poslední exemplář tohoto vyhynulého žánru), je Rudý drak dobrou volbou na jednoduchý a zábavný film... 70%

Synonymem pro Indiana Jonese je v hongkongských filmech z dnešního pohledu bezesporu Asian Hawk Jackieho Chana, který v obou dílech Božských relikvií dokázal, že umí být s párem žvýkaček stejně cool jako Harrison Ford s bičem a kloboukem. Ale nebylo to tak vždycky a dá se říct, že Chanovou inspirací byly comicsové sešity s Dr. Wiselym, spisovatelem a dobrodruhem, který všude byl, všechno zná a je akčnější než jakýkoliv jiný pisálek. Taková postava nemůže zůstat stranou filmového průmyslu a Wisely (mnohdy v anglických titulkách přepisovaný nesprávně jako Wesley) se v roce 1985 objevil v celovečeráku Legend of Wisely, kde ho ztvárnil Sam Hui (Aces Go Places). Možná vám vrtá hlavou, kde jste něco podobného slyšeli nebo viděli. Stačí se podívat na český název a řadě z vás se rozsvítí oči. Vždyť je to Legenda o zlaté perle, legendární předrevoluční dobrodrůžo, které spolu s Aces Go Places (Bláznivé mise) zaručily v našich končinách Huiovi nesmrtelnou slávu (ale také smutný osud - spousta lidí si ho v těhle filmech dodnes plete s Jackiem Chanem). V Legendě o zlaté perle je Wisely ukecán svým kamarádem ke krádeži jistého artefaktu (to je holt archeologův denní chlebíček) a z názvu jste mohli usoudit o co se asi jedná. Z ukořistěné perly (stojí to jen kratičkou bitku s mnichy, ostatně souboje, ač jich je ve filmu dost, jsou velice bleskové) se ale neradují dlouho - letadlo se zřítí, kamarád zmizí a Wisely musí přijít na to, co vlastně chtěl s tou maxiperlou dělat. Do cesty se mu při pátrání postaví gangster Pak Kei-Wei a jeho půvabná dcera Sue. Na scéně se objeví i pohřešovaný kamarád a všichni čtyři se vydávají zpátky do Nepálu, aby vrátili perlu dřív než se stane "něco hrozného" - prostě apokalypsa intergalaktických rozměrů, anihilace pyramid a zjevení několika démonů - čekali jste snad něco jiného? Na filmu je vidět každý hongkongský dolar, za který se celý štáb vydal do exotických končin. Podíváme se k pyramidám, na nekonečnou poušť, ale i do starého dobrého Hong Kongu. Sam Hui umí být statečný, vtipný i akční, ale v tom posledním má velké rezervy a většinou ho trumfuje i Ti Lung se svým Wing Chunem. Ani Jones však nemusel umět kung-fu, aby se zaryl do srdcí filmových fanoušků a Legenda o zlaté perle je při osnování nadpřirozených efektů velmi snaživá a stejně si počíná i režisér Teddy Robin při udržování tempa. Je pravda, že těsně před závěrečným rozhřešením mu trochu ujede ruka a film začne být trochu repetivní, ale Huiovi se vždy podaří zachránit situaci tzv. za pět minut dvanáct. A to je nejdůležitější, protože dokud drží pohromadě atmosféra, nebudete remcat nad nedostatky v akčních scénách (Sam Hui není bohužel žádná extratřída) a s otevřenou pusou můžete sledovat, co všechno v Hong Kongu nevymyslí. Tedy alespoň já jsem tak před deseti, dvanácti lety činil. S odstupem času se dost věcí změnilo, ale Legenda o zlaté perle je stále ještě zábavnou a originální, leč zdaleka ne dokonalou podívanou. 60%

Vysoko převysoko nad naším světem (kam ani MIR nedohlédnul) je další svět (s všeříkajícím jménem "Zu"). Zde krom jiných žijí i strážci, kteří chrání náš svět před zlými silami. Jsou to mocní čarodějové a každý z nich ovládá zvláštní síly (něco jako postavy v bojových hrách, každý strážce má takové speciální kombo (supersilný úder), který se musí naučit). Zlo ale tentokrát udeřilo nečekaně silně a navíc je schopno strážce dobra zmást a přetáhnout na svou stranu. Ani velemocný Sammo Hung (jeho postava se jmenuje "Bílé obočí", až ho uvidíte, pochopíte) si neví rady, a tak nezbývá než zkřížit dvě komba a udělat superkombo. Zlo číhající v tajemné jeskyni ale nebude nečinně přihlížet... ehm, posloucháte mě ještě? ;) Legend of Zu je remakem stejnojmenné HK trikové klasiky od Tsuie Harka. Už v roce 1983 se Hark rozhodl natočit svou vizi fantasy světa v asijském stylu, kde postavy metají firebally, máchají všemocnými holemi a mění osudy nás smrtelníků v ultimátním souboji dobra a zla. A už tenkrát se mu povedlo natočit skvělý film (přineseme brzy minirecenzi), s, na svou dobu, převratnými triky, skvělými akčními sekvencemi a slušnými hereckými výkony. Triková bajka se na čas stala etalonem, který se Hark rozhodl po necelých třiceti letech oprášit. Dnešní možnosti počítačových triků se přímo nabízely, a tak každý čekal, jak si Hark poradí při překračování vlastního stínu... Neškolený (rozumějte neškolený v hongkongských filmech) divák si bude prvních třicet minut filmu připadat jako v blázinci... Odevšad se valí spousta nových postav, z nichž některé jen přijdou a umřou, popř. umřou a reinkarnují se do jiných postav... Hark prohazuje realitu s flashbacky jako zkušený skořápkář, aniž by dodatečně vysvětloval. Děj se prostě neohlíží a je jen a jen na vás, jak rychle se v novém světě zorientujete. A že je to potřeba - Zu Warriors nejsou akčním filmem a na příběh se klade velký důraz. Tsui Hark vám sice poskytne dost oddechu při pestrobarevných a trikově excelentně zvládnutých bitvách (ve kterých to skutečně "lítá"), ale na druhou stranu vás nehodlá vracet na správnou kolej, kdykoliv se ztratíte, což je docela riskantní krok, protože některé scény jsou i v hongkongské verzi jen obtížně srozumitelné... Zu Warriors jsou rozhodně zajímavou cestou do hlubin vizionářské duše Tsui Harka - jeho představivost jako by nebrala konce a díky skvělým trikům se před vámi otevře úplně nový svět. Svět, který ale není pro každého... Při tomhle filmu se nevyplatí dobíjet kredit, otevírat popcorn nebo umývat nádobí - vražedné tempo způsobí, že chvilka nepozornosti vás bude stát drahocenný střípek mozaiky, kterou už nedáte dohromady. Americká verze z této "mozaiky" vytrhnula pořádný kus (skoro by se to dalo přirovnat k rozbití hodně těžkým kladivem) a Miramax si pořádně naběhl, když se dočkal rozhorčených reakcí a velmi špatných kritik (takže film, nebo spíš to co z něj zbylo, raději vydá ke konci léta na videotrhu). My se možná dočkáme také (zřejmě jen na videu), ale šance, že by se k nám dostala ona hongkongská verze, je hodně (HODNĚ) mizivá. Škoda... 60%

Stanley Tong se v Hong Kongu proslavil jako jeden z nejlepších kaskadérů (díky své drobné postavě dubloval hlavně herečky) a ve své režijní filmografii má takové pecky jako Police Story 3 nebo First Strike (tedy Police Story 4). I on zkoušel své štěstí v Hollywoodu, ale byla mu připíchnuta jen megatrapná komedie s Leslie Nielsen zvaná Pan Magor (vycházela ze stejnojmenného kresleného večerníčku). Po téhle blamáži se Stanley zdravě naštval, sbalil kufry a odjel zpátky do Hong Kongu. Ještě v letadle zřejmě napsal scénář a během tří let dal dohromady nejen potřebné peníze (zřejme nezanedbatelnou částku), ale i vyšperkované obsazení, v němž se našlo místo jak pro nastupující hvězdy, tak pro veterány a nechybělo ani několik překvapení. Jedno nám Tong servíruje hned v úvodu, když jsou novopečení policejní kadeti, Darren (Aaron Kwok) a Alex (Wang Lee-Hom) svědky gangsterského vyřizování účtů. A to prosím přímo uprostřed módní přehlídky, na níž vystupuje Alexova budoucí snoubenka. Hoši to samozřejmě nenechají jen tak a zatímco Alex uhání tajemnou krásku Noriku (naprosto okouzlující Norika Fujiwara, kdykoliv vstoupí do záběru, muži omdlévají ;), Darren si dává rychloběh s letmým startem, aby dohnal číšníka, jenž má ještě teplou mrtvolu na starosti. K jeho smůle se z něj vyloupne korejská akční mašina Won Jin a i když je miláček ze Scorpion Kinga zlikvidován dřív, než se dostane do provozní teploty, jeho přítomnost jistě potěší. Brzy přijde řeč i na šéfa místních gangů, slovůtného Maa, který tráví dny obřezáváním bonsají a podepisováním šeků. Starý šéf zkrátka vyměkl a tak si na vůdčí post brousí zuby Tony, kterému už starý pán dlouho leží v žaludku a spolu s jeho bodyguardem (Ken Lo) už jen čeká, kdy nastane ta správná příležitost prohnat mu meč důležitými orgány. A ta šance je za rohem ve chvíli, kdy se na scéně objeví poslední figurka - americký drogový dealer Coolio (a ano, hraje ho Coolio), který hodlá Čínu zaplavit několika tunami solidního matroše. To se starému pánovi nelíbí a tak bude muset jít z cesty. Stejně jako policejní sbor i se zapálenými nováčky, kteří svou vytrvalostí a naivitou stihnou nadělat pěkných pár průšvihů mezi něž patří divoké honičky, souboje a taky pár nezbytných mrtvol. Tak to mají přece diváci rádi... Podobně zcela jistě uvažoval i Tong, když dal dohromady tak skvělý tým a chtěl z něj vymáčknout to nejlepší. Jeho vlastní scénář mu bohužel zkracuje žíly, kde to jen jde. Pominu taktně naprosto neuváženou a předčasnou likvidaci Won Jina (ten člověk svýma nohama táhne celý film... kde by bez jeho doublování byly obě popové hvězdičky v čele - pokud Aaronovi a Leeovi věříte, že umí sakra dobře kopat, je to především díky dokonalé souhře drátů a několika velice velice povedeným kombinacím ve finále, které Won Jinův rukopis prostě nezapřou), připustím i obsazení Coolia, jenž je ze začátku tím nejotravnějším gangsterem sezóny (není divu, že ho Mark Dacascos nesnáší, ani to nemusel mít napsané ve scénáři ;), ale časem si na to zvyknete. Ostatně to urážení čínské kultury a všeho kolem mu jde, lidově řečeno, pěkně od huby. Největším problémem však zůstává špatné vedení děje... Stanley Tong ve snaze zamířit zpět na americký trh a ukázat pomazaným hollywoodským hlavám jak dělat kvalitní filmy, zdá se trošku přestřelil. Je mi úplně jedno, že všechny postavy se snaží mluvit anglicky jak to jen jde (což přináší poměrně rozpačitý výsledek, protože většina postav umí anglicky velice špatně), ale onu nucenou hollywoodskou fazónu si nese i celý příběh - svádění, policejní výslechy, likvidace uvnitř mafiánské rodiny a opulentní přerody uvnitř postav... to všechno jako by vypadlo z nějakého hodně špatného amerického seriálu a i když se Tong snaží tyhle scény naoko parodovat a hranice mezi neúmyslnou stupiditou a lehkou satirou je v jeho podání mírně rozmazaná, ve výsledku se mu film rozpadá pod rukama. Možná to chtělo víc kvalitního lepidla, kterým jsou rozhodně jakékoliv akční scény. Tady Tong "zamachroval" a dostál své pověsti akčního umělce. Už úvodní "tréninková" scéna je vynikající, pochválit můžeme i akční honičku Lamborghini vs. formule a především finále, které se na první pohled zdá krátké, ale má výjimečnou gradaci. Krom choreografie je nutno vyzdvihnout hlavně kaskadérské kousky, které film v očích fandy hážou o pověstný stupínek výš, protože to co Tong v závěru vyvádí, skutečně nemá obdoby a "okenní souboj" považuji za perlu, kterou je nutno vidět. Bohužel jenom na akci (které tu není zas tak moc) film nestojí a Stanley si tentokrát ukousnul moc velké sousto. Možná kdyby zrušil několik příběhových linií o pomstě za padlé kolegy nebo o korupci pro dobro všech, a vešel se stopáží do hodinky a půl, pak bych možná zamával i sedmdesátkou. Takhle je to za "šede", především díky vychytané akční stránce a vybrané herecké smetánce. Ale bylo to o prsa. A že je má Norika móóóc hezký... ;). 60%

Vzpomínáte na Marka Gora? Postavu, která zajistila Chow Yun-Fatovi nesmrtelnost a jejíž image donutil spoustu lidí (včetně např. Quentina Tarantina) nakoupit rezervní sirky a dlouhý černý plášť? Nevyždímat takový potenciál do poslední kapky by byl hřích a tak se ve druhém díle Lepšího zítřku setkáváme s Markovým jednovaječným dvojčetem a trojka nás naopak zavede o několik let zpět. Do doby, kdy Mark ještě neuměl střílet a teprve sbíral zkušenosti. Děj se odehrává na sklonku vietnamské války, kdy se konflikty mezi americkými jednotkami, partyzány a vietnamským vojskem přiostřují natolik, že v zemi přestává být bezpečno. Mark a jeho bratranec Cheung (Tony Leung Ka-Fai) se tedy rozhodnou dostat svého strýčka (Shieh Kin, jistě si ho pamatujete jako záporáka z Enter the Dragon) do bezpečí Hong Kongu. Na podobnou operaci, ale potřebují peníze a to není taková legrace, protože např. letištní kontroly jsou mimořádně tuhé. Oba mají štěstí v neštěstí, když se náhodou seznámí s půvabnou Kit (Anita Mui), která má styky v místním podsvětí a může jim pomoci. Cesta ze země však vede skrz několik přestřelek (vojáci ve Vietnamu hrají pokud možno na obě strany a čekají, která nabídne víc) a bouřlivě se rozvíjející milostný trojúhelník - Kit se zamiluje do Marka, ale ten neumí její city opětovat, Cheung se pro změnu bezhlavě zakouká do Kit. I když trojice navenek svoje emoce neumí vyjádřit, daří se Harkovi budovat napětí i mimo akční scény. To je ostatně jediné záchytné lano, které nám v první půli příběhu poskytne. Až moc se snaží vykreslit novou situaci a charaktery, takže fandové předchozích Lepších zítřků by mohli skoro začít usínat. Tohle je úplně jiný typ filmu než nabízí John Woo, který ze svých filmů ženy vždy obratně vyšachoval. Jenže ve chvíli, kdy si začnete myslet, že film drží nad vodou jen herecké výkony (všichni jsou skvělí, proč to nepřiznat), přesune Hark děj do Hong Kongu a nechá milostný trojúhelník (který by zřejmě nevyřešil ani Pythagoras) rozetnout Hoem, nenádale se objevivším gangsterem, kterého Kit milovala "kdysi dávno". Jestli jsem si stěžoval na tempo, v druhé půli jako by film režíroval někdo úplně jiný - odevšad vykukují typické Harkovské podhledy a jízdy (po pěti minutách to trochu omrzí, ale dodává to filmu patřičný styl) a začne se dohánět i manko v počtu vyprázdněných zásobníků, protože Ho se chce Kitiných (za tohle by mě sinologové skalpovali ;) nových přátel rychle zbavit, což vyprodukuje slušný počet přestřelek a cestování z Hong Kongu do Saigonu a zase zpět. I když se nedočkáme ohromujícího finále jako v prvních dvou filmech, akce je v posledních dvaceti minutách trojky víc než dost. Možná vás překvapí, že nejlíp si se zbraněmi rozumí právě Anita Mui (dozvíte se dokonce, že právě ona naučila Marka střílet). Na tomto přístupu je jasně vidět Harkův rukopis (kterého vždy fascinovaly ženské akční hrdinky), stejně jako na milostné poloze příběhu. Otázkou je, proč se tedy na tenhle film tak složitě roubovala spojitost s Lepšími zítřky. Komerční důvody jsou víceméně jasné, ale právě díky nesourodosti trilogie si Harkův příspěvek vysloužil neoprávněnou kritiku fanoušků, kteří čekali, že i potřetí dostanou hutnou porci zpomalených přestřelek, holubic a hláškujících superhrdinů v dlouhých kabátech. Nic z tohohle v Harkově filmu nenajdete, tedy alespoň ne v množství v jakém byste to čekali. Přesto si "Steven Spielberg Východu" dokázal s vysoce nasazenou laťkou minulosti poradit a nešel snadnou stezkou kopírování svého kolegy. Natočil film, kterému paradoxně jeho kořeny překážejí v rozletu. Bez oné souvislosti s Wooovými majstrštyky by si ho možná všimlo víc lidí. Určitě by si to zasloužil. 70%

První a poslední (zatím) Jetův režisérský počin patří do kategorie filmů, které se vymykají běžné HK produkci, ale přesto (nebo právě proto) by měly patřit do sbírky každého fandy. Velkofilmový začátek, kdy dva (slovy) dva japonské tanky s podpůrnými jednotkami drtí čínský val a mezi exlodujícími těly a deštěm kulek proskakuje Jet (HK spin z deset metrů vysoké skály by vás neměl překvapit ;), je vzápětí ustřihnut a my sledujeme Číňany oslavující konec války (podlé té bitvy to rozhodně nevypadalo, že by vyhrávali, ale to vem čert)... Tenhle úvod ovšem hodně klame, protože zbytek filmu se nese v úplně jiném duchu... Born to defence je jedním z těch zajímavějších pokusů o vážný film (jen kdyby atmosféru vytrvale nenarušovaly vtipy o chcaní a další známé prvky svérázné čínské komiky). Jet hraje válečného hrdinu, který přijíždí spolu s několika spolubojovníky do rodného města... Květiny a sympatie však nečekají na něj a jeho druhy, všechnu smetanu slíznou Britové a Američani, kteří příjíždějí v džípech a nechávají se obskakovat jak to jen jde... Po několika konfliktech (Britové a Amíci jsou v tomhle filmu prezentováni jako parta všehoschopných hajzlů ;) vše spěje k neodvratné konfrontaci - Jet potkává dvoumetrového důstojníka a odhaluje tajemství západního boxu. Jak minuty ubíhají, američtí námořníci jsou stále agresivnější a Jet musí napnout všechny svaly, aby uštědřil jejich nabubřelosti pořádný políček... Nemá to lehké, protože scénárista ho vláčí bahnem a podráží mu nohy jak to jen jde. Ani v soubojích si hlavní hrdina neodpočine - image bleskurychlého Asiata je konfrontována s úderností západního boxu a když rukavice nepomáhají, začnou se hrdinové mydlit židlemi... souboje jsou dlouhé (hlavně souboj v baru) a zatraceně brutální, o krev a modřiny není nouze. Tahle depresivní poloha hlavní postavy ale příběhu nepochybně prospívá - atmosféra je ponurá a napjatá a Jet Li ze sebe ždíme jeden z nejlepších výkonů své kariéry (zvlášť co se týče herecké stránky). A když ještě dodám, že film se může pyšnit jednou z nejlépe provedených finálních scén, neměli byste váhat. Jen škoda, že Jet Li se při natáčení finále zranil a poslední tři minuty za něho zaskakuje nějaký kolega. Je to bohužel příliš vidět... inu, stane se a výsledek to nijak neshazuje, takže - váhal jsem mezi sedmdesáti a osmdesáti, nakonec dávám osmdesát, protože akční scény jsou skutečně lahůdkové... p.s. Znáte ten vtip s pochcanou košilí a mřížemi z Shanghai Noon? Jet tohle uměl už v osmdesátých letech. Takovej je to machr ;) 80%

Stýská se vám často po tradičním světě čínských superhrdinů? Místě, kde od mečů létají blesky a záporáci vrhají tepelně naváděné vějíře? Nevěšte hlavu, hongkongští filmaři nás ve svých titulech bohatě zásobují a Deadful melody je jednou z "dávek" po kterých vám bude dobře... Příběh rozhodně netroškaří a hned ze začátku se rozpovídá o nejsilnějším artefaktu světa bojových umění - magické lyře, která zlikviduje každého, kdo se jí postaví. Není divu, že tuhle věcičku by chtěl mít na krbu každý a tak se před chatrčí jejího novopečeného (a mírně nedobrovolného) majitele shromáždí pěkná kupa superborců - mistr duchů, mistr ohně, mistryně biče a pár béčkových vlasatců s přerostlými meči... Nebudu vás dlouho napínat, všechno dopadne masakrózně a celé neštěstí přežije pouze dcera majitele lyry, která, ustupujíc před dotírajícími mistry, spadne ze srázu přímo do vodopádu... Šestnáct let je klid a převážná většina světa bojových umění považuje magickou lyru za dávno zničenou. Nikdo neví, že dívenka přežila a tajně trénovala, aby se mohla pomstít... Čas odplaty nadešel, ale jen tak přijít na pole a všechny vymlátit, to by byla nuda, a tak se naše hrdinka jménem Snow (Brigitte Lin) uchyluje k menší lsti. Předává lyru jedné kurýrní společnosti, aby ji doručila jednomu z mistrů bojových umění. Využívá tak velitele kurýrů Luie (Yuen Biao) jako návnadu pro jednotlivé mistry, kteří mají o lyru pořád zatracený zájem. Snow však netuší, že jí s Luiem cosi spojuje a mezitím se schyluje k pořádnému krveprolití... Připomíná vám příběh něco? Nebudu vás dlouho napínat, protože i zahraniční recenze Deadful melody přirovnávají ke Swordsmanovi (hlavně druhému a třetímu dílu). S touto sérii film pojí nejen představitelka hlavní hrdinky, ale i předrátovaná choreografie a neuvěřitelná údernost kung-fu mistrů (která je místy až nechtěně vtipná). Děj samotný divákům příliš překvapení nenachystá a dal by se považovat za vývar všeho osvědčeného ze snímků předchozí dekády. Yuen Biao je okouzlující jako vždy a Brigitte Lin si opět libuje v netradičních způsobech popravování jednotlivých záporáků a opět se obléká tak, že si ji někteří pletou s chlapem (teda ne že bych to bral jako plus... ani mě to nějak nerajcuje ;))). Solidní podhoubí ještě doplňuje řada ujetých gagů (bez toho se holt tyhle filmy neobejdou. Příklad za všechny: Biao se spadlými kalhotami křičí na dívku: "No wonder you are scared. Get away or I´ll show you my dick again"). Jen z toho však tahle báchorka nevyžije a tak je na řadě hodnocení bojových scén... Tady už se pozvolna vytrácí optimismus, protože režisér pojal veškeré akční scény tak trochu "umělecky". Je pravda, že krom Biaoa nenajdeme v obsazení žádný vyloženě bojový "typ", ale surovost s jakou režisér seká jeden střih za druhým, je smutná a končí v zásadě dvěma efekty. Jedním nechtěným - i nadějné techniky jsou utnuty příliš brzy (míle před samotným kontaktem), druhým možná chtěným - díky kulometné kadenci záběrů režisér vyvolává dokonalý chaos a tak se v ďábelské rychlosti smazávají rozdíly mezi těmi, kdo kung-fu vládnou a těmi, kteří jen máchají rukama. Dráty pak přidávají výslednému dílu zkázy na majestátnosti a především v poslední půlhodině nebudete vědět, kde vám hlava (a nejen hlava) stojí... Deadful melody ztrácí body na maličkostech, kterých je naneštěstí příliš velké množství. Kdyby si režisér trochu líp pohlídal střih, lépe využil Biaoa (který sice odehrává svůj standard, ale v akci toho příliš nepředvede) a trochu víc si pohrál se speciálními efekty (na rok 1993 je to, v konkurenci filmů jako Swordsman 2 a 3 nebo Evil Cult Master, docela slabota a nepomohou ani výbuchy vylepšené barvičkami ;), mohl bych chválit o mnoho více. Takhle zůstávám na smířlivé šedesátce a film doporučuji hlavně skalním fandům žánru, popř. hodně hladovým kinofilům, kteří nejsou vybíraví. Ono někdy nemusí pršet, jen když kape... 60%