Devadesát Dva

Další z věcí, okolo které jsem kroužil roky. Brilantní casting, opravdu skvělá sešlost všech herců a všichni přesní... nicméně u mě to vyhrál Kevin Kline, takhle odehrát rozpětí lidský dřevo až emocionální kolaps, přičemž tu postavu chápete a soucítíte s ní - myslím si, že tohle je jeho nejlepší role. ___ Samotný film je sedmdesátková mozaika sexuálního sebepoznávání, odehrávajícího se mezi dvěma rodinami střední třídy. A velmi věrohodné postavy, které tak nějak tápají se vším a selhávají ve všem. U Anga Leeho si můžete hodit mincí, jak dobrý to bude, někdy tak, podruhé onak. Objektivně, za 4. Ale tenhle film má v momentech v sobě cosi opravdu zvláštního.

"She was no different from anyone else." Jeremy Irons, muž s hlasem a Juliette Binoche, femme fatale - opět casting jak vyšitý, pro oba herce. Pamatuju si je oba ze spousty rolí, co mi připadají víceméně jako variace na tutéž postavu. A to je asi tak vše: co od tohohle filmu očekáváte, to i dostanete. Sex... drama. Z dnešního pohledu možná už trochu očekávatelný, klišoidní konec, na druhou stranu, i zápletka nebo film nehrají na nějakou "novou" vlnu, spíše dělají variaci na starý známý motiv.

Jeden z filmů, co jsem viděl kdysi jako kluk v TV, ne kompletně, přičemž jsem prošvihl začátek, možná i konec, nevzpomínám si.... vzpomínám si na scénu, kdy (tehdy, stejně jako letos já, sedmadvacetiletá) Mihulová ukáže kozy a nohy ve chlívě a Holub ji tam přefikne. Jako kdyby všechny sexuálně-násilné scény a filmy byly vždy silně zafixované v mé paměti. Takže když jsem na 'Krávu' takhle po letech narazil, uvědomujíc si, oč jde, milerád jsem si rest doplnil a sjel celý film znovu. Snímek je silně naturalistický a český v tom ryzím slova smyslu, odér, mentalita tehdejších lidí, žijících v dané pohorské oblasti, každodenní boj, tvrdá práce i život, ale taky jednodušší, přízemnější přístup k jeho hodnotám (což dnes lidem chybí)... a do toho být navíc outsider. Velmi přesný casting, chci říct Mihulová a Holub jsou už jen svým vzezřením absolutně přesní. A film je tak minimalistický a repetitivní, ale právě ta repetitivnost je znakem mnoha skvělých knih i filmů. Kachyňa, ač jsem si od něj dlouho nic nepustil, jako obvkyle dělá z mála mnoho.

Dvě hodiny trvající build-up pro očekávanou nekompromisní odpravovačku, v ústřední roli s "eastwoodovským" Kevinem Costnerem a "tradičním" Woodym Harrelsonem. Tentokrát z pozice mužů zákona, z venčí celého příběhu, neidealizující a neromantizující ústřední zločinecké duo. Líbilo se mi to pro tu oldschoolovost hlavních postav, pro jejich minimalistické herectví (i celkový minimalismus filmu) starých ostřílených odpravovačů, kteří se v noci budí tím, co provedli a nesou si svůj zákon i svoje činy jako kříž. Jednou za čas, Costner vždycky přijde s filmem... nasadí v něm ten svůj obličej a vy víte, že se brzo bude střílet - a obvykle to stojí za to. 75%

Zahlerovy praktický efekty při násilných scénách žeru, stejně jako jeho na dřeň černý humor a nekompromisní styl. Zdlouhavý úvod mi absolutně nevadil, by naopak, poslední dobou se rád nořím jak do knih, tak do příběhů filmů, co vám dají prostor vcítit se do postav, takže tohle byla opět solidní jízda, sice bych řekl, že o poznání slabší, než předchozí Blok 99, ale k Zahlerovi hledím do budoucna s velikým očekáváním, jeho filmy mají silný sociální podtext a jsou absolutně nekompromisní a v rámci krimi thrillerů je na absolutní špici.

Adaptace desetistránkové povídky - při téhle stopáži docela masakr. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, byl jsem zvědavý, kam se ta plíživost vyvrbí a definitivně jde o jeden z nejzajímavějších filmů svého roku, na který se dá dívat hned z několika hledisek, především ale jako na sociální drama, když to tak řeknu (nicméně zařadit ho žánrově mezi mysteriózní mi přijde přeci jen trochu nadnesené). Nemyslím si ale, že záměrem bylo se nějak ostře zabývat právě sociálním stavem Jižní Koree, nebo dramatickým trojúhelníkem tvořícím středobod filmu. Myslím si, že je to o vizuální podmanivosti kinematografie jako takové a nikdy nekončícím příběhu života a jeho tragických zápletkách, rozuzleních, situacích. V tomhle případě mě zaujalo, jak jednotlivé akty byly provedeny tak nezaujatě, nečekaně. Člověk zmizí z vašeho života a zmizí nečekaně, zničehonic. Jste Velký Gatsby, máte všechno, ale stejně to od vás může vzít ve vteřině člověk, co nemá nic. Malé pravdy. Podmanivý film, myslím, že jako většina, by stál někdy za to dát si ho na tripu, jenže to je ten problém, většina filmů stojí za to na tripu.

Jeden z mých nejdelších restů. Kdysi jsem v TV viděl část, neviděl jsem začátek a nepamatuju si konec. Ale samozřejmě, citlivost, civilnost, minimalismus a lidskost, s jakým je příběh vyprávěn, jak do něj přispívají všichni, kdo se na filmu podíleli. Je to jedna z těch devadesátkovejch bomb, co se povedla. Docela přemýšlím, jestli už není správný čas konečně taky zkusit si něco přečíst od Irvinga, když už konečně přišel čas na to zhlídnout tenhle film.

Jedna z věcí, okolo které jsem kroužil strašně dlouho. Osobní dlouholetý projekt Guillerma del Tora. A nejvíce na něm lze samozřejmě vyzdvihnout režii, to pomalé, ale jisté vyprávění. Nejde o film, který by byl absolutně unikátní v něčem specificky, od scénáře, přes herce, ale hádám, že del Toro do filmu především zakomponoval osobní zkušenosti, nebo vzpomínky, nebo něco, co se váže k jeho rodině (například. jak si poranil ruku a proto ve svých filmech často nechává postavy, aby byly zraněny podobným způsobem). Skvělá záležitost, ale řekl bych, že sympatičtější pro samotného del Tora, ne už tolik pro jeho publikum.

Děsně přetažené a pomalé vyprávění, se skvěle namakeupovanou Nicole Kidman. Jenže i ty nekončící jízdy na její zestárlý, vrásčitý, unavený obličej nakonec přestanou fungovat. Je to taková snaha o napodobení všech těch aktuálně populárních krimi sérií a thrillerů, která ale v zásadě příliš moc nepřináší a funguje jen v několika málo momentech (a řekl bych, že mnohdy těžce neví, co chce říct a tváří se jako něco většího, než co ve skutečnosti je).

Vzpomínám, že když jsem si poprvé pustil první díl, ihned jsem začal kamarádovi spamovat situace a momenty a hlášky... a když jsem se s ním následující den viděl a šel ven, nemaje čas mrknout na další díl, řekl mi, no, já jsem to sjel až k pátýmu dílu (ten byl tehdy pár týdnů zpět k mání) a začal mi zase on spamovat hlášky, situace a momenty. Na bednu nečumím, ale závěr jsem musel jet, dnes 25.2.2019 live přenos na ČT webu. "Franto. Úhel!" Seriál MOST je nemilosrdně realistický a stejně jako je humorný, je i cynický a přímý. Těším se na opětovné, nostalgické projekce v budoucnu. Hudební selekce je on point, samý vypalovačky, stejný shity, co můžete slyšet v českejch hospodách a rádiích. A Prušinovský opět dokazuje, že je možná největší českej talent, kterej rozumí duši moderního tuzemského člověka, duši té bílé špíny, jakou je většina z nás a dává tomu skvělej punc, že řeší otázky jako rasismus, změna pohlaví, být ztracená existence, konflikty v rodině, rodičovství. Spousta skvělých maličkostí, hlášek, situací, uvažování postav, co tohle dělají kultem už teď. Je veliká škoda, že se Průša tak zásadně rozhodl (nesledoval jsem přímo jak mluvil o tom proč) ale nepokračovat v seriálu. Svým způsobem je tohle zakončení bezvadný a jakékoliv pokračování by ho mohlo spíše a jen nabořit jeho auru, ale na druhou stranu, kdo by nechtěl znovu cítit tu esenci. Takže za mě: "DYCKY MOST!"