Devadesát Dva

"...and doctor, a real doctor, look at me and said: WHO KNOWS?"

"Selfie? No, right?"

Jestliže ze srdce zbožňujete hongkongskou školu (moje jediné setkání v životě bylo na Islandu, kde jsem se studentky z Hong Kongu, co natáčí zvuk mlaskání krávy, zeptal, odkud je, podívala se na nás jen očima, zpoza svých brýlí a řekla "HONG-KONG") 'Lepší zítřek' vás určitě bude bavit. Je tu Yun-fat Chow nebo Chow Yun-fat, pořád to přehazujou, takže člověk nikdy neví, co je jméno a co příjmení. Kosící akce jako vždy. Kvalit 'Killera' nebo především ikonického 'Hard Boiled' to nedosahuje a poněkud se to vleče i přestože je to jen hodina a půl, ale dívat se na to i dnes určitě dá. Vyloženě žánrovka.

Možná kdybych nedávno neviděl De Palmovy variace na Hitchcocka ('Dressed To Kill', 'Body Double'), líbilo by se mi 'The Bedroom Window' o něco víc, ale tohle je poněkud prosťoučké a plané. Guttenberg, který si v 80's užíval výslunní svojí slávy (Policejní Akademie) se zapletl i do tohohle thrilleru, kde hraje architekta, který má aférku s Isabelle Huppert, ženou svého šéfa. Zatímco Steve si ho jde umejt, Isabelle oknem uvidí muže, jak napadá ženu a tak na něj z okna vystrčí svoje kozy, což násilníka efektivně zastaví a tak zrzavý kriminálník zdrhne (tím ale Isabellina pozitivní linie končí). Oběť hraje vcelku známá herečka Elizabeth McGover. A zápletka začíná. Zjednodušeně řečeno, Isabelle, ženuška, nechce upustit svých privilegií ohledně toho, že by se snad přiznala k roli svědka (-Kde si byla? -No za Vencou přece...), ale zároveň ji to pálí na jejím luxusním svědomí. A tak se Stevo, don Juan, jaký je, rozhodne, že bude "svědčit místo ní" (a ji z příběhu vynechají), což později zcela pohoří na faktu jeho krátkozrakosti a nošení kontaktních čoček. Bravo. Isabelle se postupně snaží od ohně distancovat a etablovat se zpátky do role bohaté ženušky a plánuje nechat Stevea, aby ho to potopilo samotného. Steveovi se situace zhoršuje, zamotává se do ní a jde víc a víc proti němu, až se nakonec ocitá sám mezi podezřelými. Nicméně, je to ve výsledku tuctový film, s tuctovým koncem, který toho příliš nenabízí. Místo zlé holky, která víceméně za svoje "hry dostane co zasluhuje", vám do náručí spadne ta ryzí, hodná, která je vám ještě vděčná, jako všechny oběti traumatických zážitků se v okamžiku snadno upne na sebemenší drbnutí jako projev toho, že je člověk anděl, který ji přišel zachránit, zatímco Anděl k tomu přišel jak slepej k houslím a řekl si "Hmm, tohle vůbec není špatnej deal." The End.

"WHATS UP, FAM?"

Harbour dává Hellboyovi vlastní zajímavej komediální spin, kdy dává vyniknout jisté "nevinnosti a zmatenosti" postavy (jako s tváří malého dítěte, které dumá, co se po něm chce). Tenhle prvek v původních dvou del Torových filmech příliš nezazněl, protože Ron Perlman víc stál na hláškách a sarkasmech a tady jsou postavy, mladší. a přiznejme si, vizuál a temná estetika 'Hellboye' byla jako stvořená právě pro del Torův styl, totéž už se ale nedá říct o rutinérovi Neilu Marshallovi, jehož casting na sesli režiséra podle mě byl kámenem úrazu, což ale mohl a měl tušit každý, kdo do tohohle investoval a myslel si, že to ošulí (jsou tu hordy režisérů, kteří by tu práci zvládli lépe). ale studio očividně chtělo rozjet sérii (Abe Sapien se teprve objeví na konci), nicméně Hellboy propadl tak, že se toho nedočkáme a tohle je efektivně u ledu. 'Hellboyovi' se dostává možná trochu  přehnaného dissu, ale zároveň je to šablonovité až běda, i když to má svoje brutální momenty, jako třeba masakry zplozenců pekla během finále, ale fakt, že to "jakž takž" vypadá a má pár momentů nevybalancuje tu všechnu ostatní plochost. 'Hellboy' tak nadále i přes to, jak ikonická a dobře napsaná postava s dobrým archem je, se jakoby konstantně nedaří rozjet nějakou delší franchise, kde by mohl pokračovat, sic původní dva filmy od del Tora považuju za úspěch, pořád to skončilo jen u dvou a všichni víme, že touha po dalších byla ve vzduchu.

Ray zemřel (ale nebojte...). Julian krade s pomocí Jacoba moč, kterou pak přeprodává lidem (na čisté testy) a Ricky se od něj distancuje a pěstuje solo trávu a jezdí v autě, kde jede jen zpátečka. Bubbles žije dva roky pod domem u J-Roca a Lahey má v hlavě opět jen plán jak dostat Ricka za mříže, tentokrát s pomocí nastrčeného kokainu. Tak se dá shrnout začátek 'Don't Legalize It' (zápletka s Rickem, kdy nechce, aby byla tráva legální, protože by přišel o svou "živnost"). Přijde mi, že tahle banda bude tak nějak pořád točit, dokud budou moct, něco, nějak. Mají spoustu fanoušků a ač je tohle taky už pomalu deset let od vzniku, člověk se od těch postav těžko odpoutává, protože je to tak trefné a autentické ve svých základních motivech. Mnoho lidí nechápe, že TPB jsou seriálem, který je jednoduše o přátelství a to ne takovém tom umělém, ale ryzím. I přes svoje neshody a rozepře, k sobě vždy Julian, Ricky a Bubbles nachází cestu a to nepateticky, jak se to poslední dobou nevidí a nenosí. A ač nejsem fanda delších věcí TPB, má to ten "dá se na to dívat vždycky" vibe. Sic je to rozvleklé.

O čtrnáct let později se Cameron vynořil s víceméně stejným příběhem, kdy se hrabivé korporace a jejich militantní zelený mozky staví jako protipól k bohatému funkčnímu ekosystému. Jake Sully si stihl po událostech prvního dílu založit rodinku a jak trefně říká "Happiness is simple." Mezitím si ale v laboratoři vypiplali novou verzi záporáka Quaritche, coby Na'vi, který má jeho vzpomínky, touhu pomstít se Sullymu a taky touhu být mariňák, takže začne hlavnímu hrdinovi brzo zatápět tak, že se Sully rozhodne chránit svůj lesní lid tím, že jakožto Quaritchův hlavní cíl uteče k vodním lidem, kde začneme sledovat, že vše funguje "stejně, ale taky trochu jinak". Opět sledujete, jak je vše provázané, žijete v symbióze a jste zpřízněné duše všech ostatních bytostí, které se snažíte hlouběji pochopit, jste součástí celku, jak máte v systému být, ne tyran, který se snaží si ho podrobit, aby ho mohl zkurvit. Nicméně v té druhé možnosti se reálně nacházíme. Jako příběh, je to hezký, ale zároveň to tak nějak podtrhuje bezradnost, když se člověk podívá, že většina lidí asi nemá čas nad tím přemýšlet víc, než že občas třídí plasty a tak Avatar končí spíše ve vodách disneyovské pohádky, než seriozního ekologického manifestu. Nicméně moje nejoblíbenější pasáž je asi o přátelství Lo'Aka s tulukem Payakanem a jak z nich to, že následují svoje srdce udělá outsidery, protože velké srdce vás jen vystavuje k tomu, aby vám na něj někdo šlápl. Nicméně zůstaňte sami sebou, říká film, protože se ukáže, že srdce na pravém místě není jednoduchá investice, ale nakonec se vždy vyplatí. Na to, že si dost lidí stěžovalo, jsem se bál, že A2 bude přeplácaná onanie, tak se to vlastně nekonalo. Cameron do tak patetických vod asi ani zabrousit neumí, na to je až příliš dobrej filmař. Ale že na starý kolena měkne, s tím bych souhlasil. Konec ušel, ale popravdě, myslím si, že se tam i bez té militantní čalamády dá vybrousit něco příběhovějšího, spirituálnějšího, čehož se Avatar spíše jen v několika scénách dotýká a je to škoda, protože si myslím, že má na to jít hlouběji.

Dávkovaný timing inteligentního humoru Marca Marona má svůj specifický šarm, a to ať jde od toho "We really did all we could, right? We brought our bags..." k Jesus & Avengers přes židovství a zdraví. Tématicky nic nového, nebo objemného, ale Marcův styl vás chytí.

Metaslasherová frančíza, která už je překroucená, jako když chcete vyždímat propocené tričko a které cestu vydláždil její otec Wes Craven (který ještě stihl natočit čtvrtý díl) přichází s dalším twistem a na palubu si přitáhla Ortegu, aby "pozvedla" kvality. Osobně, co mě pořád dokáže bavit je "jaký bude dialog o tom, kdo je vrah a jaká jsou žánrová pravidla podle postavy chytrolína party tentokrát?" a pak to občasné Dewey theme, které tam zabrnká a které pro mě bylo vrcholně načasované v pro mě stále nejlepším díle série - dvojce (a není to protože tam někdo ubodá Jadu hned na začátku, ačkoliv kdo by to byl řekl, jak se to dnes hodí) ale zkrátka tam vše, jaksi, v rámci toho, o čem pro mě 'Vřískot' je, zaklaplo nejlépe, mělo to skvělé, nečekané vraždy, napětí, byl to horor v pravém slova smyslu, zatímco s každým dalším dílem se víc a víc blíží komedii, kde se jen snaží přetočit vaše očekávání, ale už opravdu není s čím tolik hrát. Holt to asi pořád sype, ale od třetího dílu mi to říká míň a míň, přesto neodolám a musím nový díl vždy čeknout. Asi z nostalgie.