Devadesát Dva

Viděl jsem to už chvíli zpátky, online na yt, ale donedávna tu ještě bylo nepovoleno hodnotit. 'Igelit' je kraťas s hrstkou známých hereckých tváří, kde každý tak nějak ojebává každého (jak je tradičně v Česku zvykem). Adamczyk se připravuje na fight, jeho přítelkyně Barbora Bočková je pryč, ale její kamarádka Beáta Kaňoková není... a když jsou postavy příběhu odstřiženy od přívodu vody během horkého léta, všechno nabere jakýsi takýsi dominový efekt a začne se zamotávat. Filmeček je tak akorát, definitivně ničím zvlášť nenadchne a spíše vyšumí okolo, ale určitě bych ho nezatracoval nebo tvrdil, že je za co se stydět, právě naopak, spíše jen, na tak krátkém poli toho víc nevyčarujete, než jen určitý dojem.

Na konci jsem musel střelit jeden z těch Billových typických smíchů. Sympatická stopáž, cca 6-7min dílů, kdy Bill Burr ohozenej jako školník, nebo hlídač, co to "vše zažil" dává krátký přednášky na malou kameru někde v zaprášeným bytě, sklepě, prádelně, nebo kde, na životní témata (jako např. že 1. pocit viny je znamením toho, že jste na tom vlastně dobře, 2. tajemství vás sežerou zaživa, 3a. populární, ale špatný důvod, proč začít vztah, je že se cítíte osamělí, 3.b to, že se chcete zabít, znamená, že nejste ve vztahu šťastní, 3.c "you've gotta find out if she is a cunt or not.", 4. že rodičovství není pro každýho, 5. nostalgie a žití v minulosti je nemoc, mrhání časem - minulost se už stala a lidi si vlastně ani nepamatují, co přesně se stalo 6. autenticita - musíte být sami sebou, nesmíte přijímat věci, co nejste vy, které vás začnou vzdalovat tomu, kdo jste. 7. do the best you can and dont be a dick) přičemž se v epizodách přechází do, obvykle dvou, krátkých příběhů a zbytek, samozřejmě, už nebudu vyzrazovat. Dost vtipná hříčka, co mě bavila. Komedie, jistě, ale spíše na straně pravdy... než humoru, tedy, do závěru. "IM WITH CLINT!"

Na tohle jsem dlouho čekal, protože jsem to chtěl vidět v původním znění, jakožto většina moderní maďarské kinematografie je u nás k vidění skoro vždy jen v dabingu. 'Külön falka' nás v počátečním rytmu elektrohudby (jakožto i já bych otevřel film asi podobně) vhodí do života Tibiho a jeho dcery Niki. Tibor byl v lochu (nejspíše za neúmyslné zabití manželky, když řídil opilý a měli spolu hádku, žárlivou scénu, což se ale dozvídáme až později ve filmu), pracuje jako sekuriťák v klubu a vyjídá ledničku bráchovi a jeho rodině, zatímco chrápe u něj na  gauči. Se svojí dvanáctiletou dcerou se neviděl sedm let a Niki navíc neví, jak její matka zemřela. Žije u své babičky. Tibi k tchýni pošle bratra pro vkladní knížku, kterou potřebuje, ale ta ho vypakuje a jak se bratr vrací do klubu, aby Tibimu řekl fuck off, protože mu s ním došla trpělivost, Niki ho sleduje a pak sama do klubu proklouzne a okamžitě je svědkem Tibiho násilné povahy, když zpracuje jeden nametený pár. I když je od jejich prvního setkání očividné, že Tibi se vlastně k dceři nehlásí, Niki se nenechá odradit a je to fascinující encounter, sledovat, jak dcera tíhne po otci, ale ne, že by mu podlízala, jen se mu ukazuje na očích, chce ho vidět a mlčí a nechává na něj sebe sama působit (nutno dodat, že Zorka Horváth je okouzlující, a taky skvělý protipól pro brutální vlčí vzezření otce, Gusztáva Dietze). Je zvláštní, že pro dva hlavní aktéry, tak i pro režisérku, která vychází silně z vlastní zkušenosti, je tohle debut. Postupně sledujeme hořkosladské sbližování až do hořkosladkého konce... tenhle film je velmi silný... ale člověk musí chápat čím a v čem. Člověk na konci dne nalezne velký jediný smysl ve svých potomcích. Hned po první noci je možné u Niki spatřit malý úsměv toho, že je s otcem, ten ji ale poté řekne, že má život naruby a  vidět se s ní nemůže. Pak mu to ale nedá a k dceři začne silně tíhnout. Je to kolotoč emocí, než se jejich synchronizace vycentruje. Slow-mo s teniskama. Synth sounds. Hudba je tu moc moc cool. Člověk je v tom od začátku, až do posledního nárazu do stromu. (...) Nikdy jsem neviděl tolik tíhnutí po sounáležitosti mezi otcem a dcerou, tolik "miluju tě" (bez toho, aby to za celý film bylo řečeno) a tolik syrové reality života, který jakoby vám házel pořád klacky pod nohy, až do (trochu očekávaného) heartbreaking finále, které ale, jak všichni chápeme, bylo správným tahem, hodným respektu. Smích se slzami v očích, ale taky kráčení hrdě skrze život, jako to, kdo jsem, coby protipól všech bezpáteřních křivých krys. "Pěkný hnusný." "Mně to chutná." Objektivně bych hvězdu ubral, ale prostě se mi to trefilo do nálady a chytilo mě to.

"Whats your name, madame?" "Kelly." "Kelly, Im gonna go soft on you, like every man that ever seen you naked." (...) Jimmy Carr to sází s takovým tím břitkým, nenásilným intelektem a ještě se tam do ksichtu směje přímo těm, které to uráží. Nebýt podcastu, ve kterém jsem ho slyšel a kde měl spoustu zdravých názorů na život, asi bych se k jeho standupu nedostal. 'His Dark Material' je podle mě silně cílen právě na tyhle skupiny lidí, co se příliš nechávají urážet, protože se jim sahá ne jejich citlivé místo, plný nekorektních vtipů, crowd worku, ale taky hodně empatie pro pochopení, že to jsou jen vtipy, jak hned na začátku Jimmy řekne, je rozdíl mezi znásilněním a vtipu o znásilnění. Obstojná záležitost. 7/10 (...) "Everyone is shaving their pussy. Mainly women. Everyone is shaving their pussy. And hipsters, the hipsters these days, they have beards, so society has the same amount of hair, just on different cunts. Everyone is shaving their pussy, no matter what you think of that joke, what a lovely opening. I think we all prefer the clean work service. There's a theory that men enjoy shaved downstairs on a lady, because it looks like a young girl's vagina. I wish. When my girlfriend shaves hers, it looks like pig's foot."

Vypíchl bych hlavně skvělej soundtrack, kterej stojí za samostatnej poslech a schopnost jakž takž udržet pozornost na poli tak malýho prostoru. Scénář není úplně nejdotáhlejší. Aja je pro mě děsně podceňovanej režisér a sleduju jeho kariéru roky a nemůžu říct, že by mě kdy vyloženě zklamal. Na jeho filmy se vždycky dá dívat a někdy vyjdou trochu lepší, někdy trochu horší. Třeba nedávná 'Kořist' byla snad jeden z jeho nejlepších filmů, který vychvaloval i Tarantino.

Jedna z mála show, ke které jsem se sice dostal mnohem později, než jsem plánoval, ale možná je to tak dobře, protože to je trochu retro feel good comedy, ale s každou sérií to zraje jako víno v tom, co to je. Skvělá chemie mezi postavami a ty spirály situací. Záležitost pro takové to nenáročné sledování k nějaké další činnosti. "You know what my Oscar speech would be, if I win an Oscar? I wanna thank the Academy, dont allow babies on plane. Good night." "They'd like that speech. You'd be hero."

Soulmates stuff. Alana and Gary who spend entire movie, running, doing, wanting and denying for one more end run, that is magic.

"Jste na mě to..." "No, řekni to..." "...sexističtí." "Piču." (...) "...a zejtra poletíš, ty Xeno na baterky, vole." (...) LMM má svoje momenty, ale strategie tvůrců se tentokrát jaksi minula účinkem, i přestože je výběr hereckých talentů slušný (např. skvělá Pavla Gajdošíková) náladou je to jaksi chtěné, nucené, scénáristicky už ne tak jisté a místy i dost blbé. Sice se LMM v pár místech slušně vyslovuje vůči woke a cancel culture, i když ji, co si budeme nalhávat, většinou jen trapně zesměšňuje a nechápe. To jde ale hodně opět i s výběrem herců, kteří tomu dávají či nedávají sami šťávu, ne každý má holt tah, jaký předvedl v osmi dílech sKORO NA mizině Kozub, třeba takovej Michal Isteník válí ve všem, v čem jsem ho doteď viděl, bohužel ale s jeho odchodem jako kdyby i započal konec tohohle projektu. Jeho vyobrazení typické české hlavy zkrátka nikdy nestřelí vedle (speciálně, podobně jako Martin Hofmann, když hraje horkou hlavu). To se ale nedá říct o všech ostatních aktérech. Skórka vždycky jako kdyby tak za pár dílů vymáčkl maximálně potenciál myšlenky a pak už dál objektivně neví, co s tím. 5/10

Výplach, kterej v první půlce držel snad jen trochu Kano a několik ikonických trademarků a motivů začíté značky MK. A abych pravdu řekl, z nostalgie vnímám Andersonovu původní adaptaci za dva levely zdařilejší a jen díky ní jsem tohle vlastně čeknul. Flashy mainstreamová nuda, která přesně ukazuje dnešní Hollywoodský produkty. Žádnej feeling. Nic.

Ray mi bude chybět. Neskutečný arch o hitmanovi a jeho casual životě, který říká věci tak, jak se mají a protože Scott Ryan je "truthteller" a těch pár různých videí, co jde najít o tom, jak se staví k filmu, jak se dívá na proces, vám dají dost dobrou představu o tom, jaký druh tvorby se vám prezentuje: -...theres only so many orgasms you can fake. -Tell me about it. -Do you fake orgasms? -Oh, heaps. -That must be quite hard as a guy. -Its next level. -Poor thing. -Hmm. Thanks. -When was the last time you had a real orgasm? -Oh... can I ask you something? -Yeah. -Why do you fake it? -Because sometimes you know that you're just not gonna get there and you don't want to make a guy feel bad. -So why don't you just say, "Hey, buddy, you're not doing it for me?" -'Cause I don't want to hurt someone's feelings. (...) What? I'm a nice person. -That's your problem. -You're not a nice person? -Pffft! Fuck that. -What's wrong with being nice? -It's weak. -How is it weak? -You're worrying about what people are gonna feel. You shouldn't. You should just tell them the truth. I mean this guy, you could've told him what the problem was, you could've sorted it out. But now. I mean, he's gonna go and sleep with somebody else and then he's gonna sleep with somebody else, then somebody else and then you've got all these women who are gonna have to fake orgasms, because nobody wants to tell him the fuckin' truth, you know? I mean you're not really helping out your sisters, aren't you? -Well, it's not my fault he was shit. -No. Of course not. But, you know, you could've done something about it,  -That's not my responsibility. -No, it's not. Definitely not. But you can't really complain, can you? -I'm not complaining. (...) -A little bit.) Sdostatek materiálu k opětovné "nečekané" binge sledovačce, když na to dostanete chuť, něco jako Black Books. Ale přitom si člověk vždycky říká to "co se dělo před a po". Myslím si, že jen ty scény, kde Scott Ryan, Matt Nable a "best buddy in the world" Justin Rosniak dělají společné hity by v rámci takového Hollywoodu vydaly na vlastní spin-off ve stylu 'Fast & Furious Presents: Hobbs & Shaw'. Ale 'Mr Inbetween' i přes svoje tearing momenty stojí na svých principech a má svoje silné momenty, které jsou hlavně o dobrém scénáři, protože čarují a s málem dělají jednu absolutně nezapomenutelnou TV show naprostou jízdou. Doufám v s04, Ryan řekl, že pokud se mu podaří přijít a napsat něco slušného, nebrání se tomu.