Igelit

Igelit Aktivistka proti plastům a její přímočarý manžel bezohledně usilují o úspěch pod vlivem bezohledných přátel. Finále je pro všechny bizarní a tragické – mrtvé tělo, celý byt, rybičky, exkrementy, přátelství a společnost jako celek – to vše skončí zabaleno v igelitu. (29.02.2024)

Viděl jsem to už chvíli zpátky, online na yt, ale donedávna tu ještě bylo nepovoleno hodnotit. 'Igelit' je kraťas s hrstkou známých hereckých tváří, kde každý tak nějak ojebává každého (jak je tradičně v Česku zvykem). Adamczyk se připravuje na fight, jeho přítelkyně Barbora Bočková je pryč, ale její kamarádka Beáta Kaňoková není... a když jsou postavy příběhu odstřiženy od přívodu vody během horkého léta, všechno nabere jakýsi takýsi dominový efekt a začne se zamotávat. Filmeček je tak akorát, definitivně ničím zvlášť nenadchne a spíše vyšumí okolo, ale určitě bych ho nezatracoval nebo tvrdil, že je za co se stydět, právě naopak, spíše jen, na tak krátkém poli toho víc nevyčarujete, než jen určitý dojem. (03.03.2024)

Tomáš Brožek v režisérském duu Mugshots spolu s Jindrou Malíkem točí reklamy a šoty. V Igelitu si vyzkoušel scénář a režii delšího formátu než reklama. Je vidět, že mu to ještě nejde, jak by asi chtěl, přesto jsem byl mile překvapený. Viděl jsem sice český krátký příběh ze života několika postav, něco jako drsnější bakaláři, ale cítím v něm určitou originalitu a naději o nalezení uměleckého výrazu. Protagonisté se zde pohybují v umělém (: hle Igelit!) vesmíru mysli Tomáše Brožka. Nevím, jestli existuje jméno pro žánr filmů, kde jeden malý skutek jedněch postav ovlivní drasticky životy postav druhých. Aniž by nějak tušili, na konci filmu se jejich osudu propletou jednou silnou událostí. Myslím, že v devadesátých letech se víc točili podobné filmy. Napadají mě teď jen knoflíkáři, ale bylo jich víc. Takový žánr je Igelit. Chválím Tomáše Brožka, že si zkusil větší projekt než reklamy a pokud to nevzdá, budu zvědavý na další. (29.02.2024)