Recenzie (3 096)
Pach krvi 6: Krvavý hotel (2014)
Šesté pokračování úchylné série mě nezklamalo, pořád je o třídu lepší než první díl a o dvě třídy lepší než kterýkoliv horor z české produkce s výjimkou Ghoula. Zajímavé prostředí, rajcovní Sadie Katz, nahota, brutalita, krev - všechno, co má správné béčko mít, máte zde.
Svet podľa Daliborka (2017)
Inscenovaná fraška, která má k dokumentaristické práci hodně daleko. Netušil jsem, že na krále idiotů se bude korunovat sám režisér v závěru. Daliborek je sice primitiv, ale Klusák ho předčil. Píseň o hermafroditovi famózní.
Avenged (2013)
Zabíjení i vlastní myšlenka inkarnace a rozpadu těla jsou originální, chvílemi je však snímek tak hloupý, že nemůžete hodnotit výše.
V zajatí démonov 2 (2016)
Wan se veze na nešokující vlně mainstreamového hororu a k budování atmosféry opět využívá již přežitých a dnes už trapných prvků (vrzání dveří, blikající autíčka atd.), poté se však děj zlomí a režisér dává důraz na samotnou posedlost a exorcismus a to udělal sakra dobře, protože musí uspokojit většinu hororových nadšenců. Nejlepší Wanův film za posledních 10 let.
Kids (1995)
Viděno několikrát v různých životních obdobích, Kids byli a budou trpkou sondou mezi děti ulice. Jeden z filmů devadesátých let, který by měl asi opravdu vidět každý.
Čvirik (2016)
Pixar prakticky nikdy nezklamal, s Ptáčátkem už vůbec ne.
Znamení smrti (2008)
První půle je poměrně slibná a předkládá typickou atmosféru špinavého exploitation, potom se však převalíme do hloupého slasheru, kterému navíc chybí funkční záporáci.
Pach krvi 5: Krvavý masaker (2012)
Odraz od pomyslného dna a zlepšení oproti čtvrtému dílu. Ještě lépe než jindy se můžete těšit na originální jatka s odkazy na tradiční horory a chvílemi až vlnu exploitationu. Vzhledem k tomu, že jde o ždímání zajetých struktur série již pátým pokusem, podle mě dopadl lépe než dobře.
Pach krvi 4: Krvavý počiatok (2011)
Nejslabší je poslední třetina, kde se nenajde špetka logiky a člověk je z filmu hodně zklamaný. Pach krve se samozřejmě nehodnotí v rámci žánru, ale samotné série - dvojka i trojka byly lepší.
Yongseoneun eupda (2010)
Na jihokorejskou produkci příliš teatrální a zbytečně komplikované, v určitých pasážích naopak infantilně dovysvětlované. Stále nad průměrem evropských thrillerů, ale daleko pod laťkou toho nejlepšího z Jižní Korey, a to jen například za rok 2010.