Recenzie (3 101)
Zámena (2010)
Absurdní zápletka rozehrává sentimentální brnkání na divákovy emoce ve velmi dobré kvalitě.
Raw (2016)
Raw je dalším důkazem, proč se zuby nehty vyhýbám novodobé francouzské kinematografii, kde se až na čestné výjimky (Leon, Zvrácený, Nedotknutelní atd.) za posledních 20 let nenatočilo nic dobrého. Nesympatičtí herci, otravná hudba, pseudofilozofické záměry. Francie již nikdy nezopakuje svá zlatá léta filmu, stejně tak jako Česká republika (resp. Československo).
Traja veteráni (1983)
Točit za bolševika exotickou pohádku s trojicí nejlepších tehdejších herců, to samo o sobě mluví za vše.
Tajemství smrti slečny Neznámé (2016)
Konečně závan čerstvého hororového vzduchu s příměsí čarodějnického šmaku, kterým se u mě tvůrci trefili do černého.
Šílení kanibalové (2016)
Pesimistický snímek, který se určitě musí líbit Tarantinovi - drobná blondýnka bez dvou končetin na cestě za pochopením světa je vděčným objektem. Nesedělo mi tempo a zbytečná rozvleklost některých scén, dvě postapo party v čele s kanibaly jsou však velmi věrně znázorněny a plusem je i herecké obsazení, hodně potěšil nemluvný Momoa, Jima Carreyho v kůži prohnilého bezdomovce ani nepoznáte. Obecně nechápu, že film s tímto tématem a hereckým ansámblem unikl českým distributorům a nevlastní ani český název.
Pach krvi 6: Krvavý hotel (2014)
Šesté pokračování úchylné série mě nezklamalo, pořád je o třídu lepší než první díl a o dvě třídy lepší než kterýkoliv horor z české produkce s výjimkou Ghoula. Zajímavé prostředí, rajcovní Sadie Katz, nahota, brutalita, krev - všechno, co má správné béčko mít, máte zde.
Svet podľa Daliborka (2017)
Inscenovaná fraška, která má k dokumentaristické práci hodně daleko. Netušil jsem, že na krále idiotů se bude korunovat sám režisér v závěru. Daliborek je sice primitiv, ale Klusák ho předčil. Píseň o hermafroditovi famózní.
Avenged (2013)
Zabíjení i vlastní myšlenka inkarnace a rozpadu těla jsou originální, chvílemi je však snímek tak hloupý, že nemůžete hodnotit výše.
V zajatí démonov 2 (2016)
Wan se veze na nešokující vlně mainstreamového hororu a k budování atmosféry opět využívá již přežitých a dnes už trapných prvků (vrzání dveří, blikající autíčka atd.), poté se však děj zlomí a režisér dává důraz na samotnou posedlost a exorcismus a to udělal sakra dobře, protože musí uspokojit většinu hororových nadšenců. Nejlepší Wanův film za posledních 10 let.
Kids (1995)
Viděno několikrát v různých životních obdobích, Kids byli a budou trpkou sondou mezi děti ulice. Jeden z filmů devadesátých let, který by měl asi opravdu vidět každý.