Kobitch

Film o jednom celoživotním smolařovi byl příjemným překvapením, z obrázků film vypadal tak trochu odpudivě a nevlídně. Ale opak je pravdou — ano, nemůžu říct, že by ty plastelínové figurky byly nějak krásné, ale film je to pozoruhodně vtipný a tragikomický, od začátku mě dokázal naladit svým humorem. Harvie je smolař a smůla se mu lepí na paty a někdy jí jde naproti doslova čelem, vypadá trochu jako retardovaný Homer Simpson a podle internetových zdrojů je i částečně autobiografický. Adam Elliot, autor snímku, o pár let později natočil stejnou technikou celovečerní (a povedený) film Mary a Max. [Oscary 2003]

Ale jo, Veverčák Scrat baví i po těch letech. Dnešního diváka už sice vůbec ničím nepřekvapí, protože své ječení, mlácení a škrábání předvedl už několikrát, ale první Dobu ledovou mám pořád hodně rád a doprovodné filmečky s nešikovnou veverkou se mi líbily už tehdy. V pozdějších celovečerácích byl Veverčák asi to nejlepší v daném filmu, i proto si tyhle jednohubky člověk užije i dnes. [Oscary 2003]

Zajímavý snímek ani ne tak tím, co zobrazuje, nýbrž svým pozoruhodným vznikem. Začátky prací na snímku se totiž datují až do roku 1945, kdy se jistý Walt Disney a Salvador Dalí (možná jste o nich slyšeli) dali dokupy s cílem natočit krátký animovaný film. Kvůli finančním problém byl však snímek uložen k ledu, zůstaly kompletní storyboardy a 17 vteřin snímku. V roce 1999 byly materiály k filmu objeveny v archivu a studio mu dalo zelenou. Po několika desítkách let se tedy snímek podařilo dokončit, nešlo však už jen o tradiční kreslenou animaci — tu doplnila i počítačová grafika. Samotný snímek je vcelku zajímavý, ale nijak přehnaně. Dalího surrealismus někomu sedne a někomu ne, pro mě byl snímek průměrnou podívanou. [Oscary 2003]

Oceňuju originalitu snímku. Oceňuju, v jakém naprosto minimalistickém duchu to bylo animované. Oceňuju, že v jednom či dvou momentech to bylo trochu vtipné. Ale jinak to bylo extrémně otravné, nevkusné a byl jsem velice rád, že má film jen pár minut. Koukat na to o něco déle, asi by se mi spustila krev z nosu a začal bych se dávit. Ne, tohle opravdu nebyl výjimečný snímek, tohle byla uřvaná blbina. [Oscary 2003]

Pixare, Pixare. Už zase? Já vím, dívám se na ty oscarové ročníky v obrácené chronologii, takže tohle byl v podstatě jeden z těch prvních pixarových animáků a neměl bych ho porovnávat s těmi, co přišly až po něm. A musím uznat, že po vizuální stránce se povedl a zub času se do něj nijak významně nezakousl. Bohužel tomu schází nějaká náplň, která by dokázala přinést více, než jen obyčejné klišé „každý za něco stojí, ať je takový nebo makový“. Dost nezajímavé, bohužel. [Oscary 2003]

Nad očekávání. Co pro zombie žánr udělali rychlonozí zombíci v Úsvitu mrtvých, to se zde daří díky zombie hierarchické společnosti s úžasným králem a ještě lepší královnou, jejíž scény mě maximálně bavily. Ne snad, že by šlo o nějaký filmový klenot, nicméně to od zombie béčka snad ani nikdo nečeká. Dave Bauptista až překvapivě dobrý, nikdy jsem ho za pořádného herce neměl, ale tady dokázal nejen strhnout nesourodou partu žoldáků k mission impossible, ale ani herecky nezklamal. Bavil jsem se dosyta.

S třiceti minutami nejdelší film (a to jsem viděl jen první díl dvoudílného filmu) ze všech pěti nominovaných. Krátký film si představuju jako něco s maximální délkou do 15 minut (i to mi přijde hodně, ideálně do deseti). Tohle na mě bylo moc dlouhé a brouzdal jsem při tom na internetu (což je věc, kterou jinak u filmu zásadně nedělám), protože mě film ani tolik nebavil. Jde o adaptaci knihy spisovatele Roalda Dahla z rok u 1982, kterou jsem nečetl. Ve zkratce jde o šest tradičních pohádek (Červená Karkulka, Sněhurka, tři prasátka apod.) převyprávěných trochu modernějším stylem a různě se prolínajících. Na mě to působilo trochu jako dort pejska a kočičky a navíc mě nezaujala ani výtvarný styl. Animace mi přišla velmi toporná, jako kdyby nějaký grafik — junior zkoušel, co všechno lze udělat v 3D Studiu Max. Za mně tedy slabota a doufám v co nejméně dlouhých filmů v dalších (i předchozích, které budu dále procházet) ročnících. [Oscary 2017]

Negative space jsem viděl dlouho před tím, než jsem začal s pravidelným sepisováním krátkých recenzí na nominované filmy na Oscara. Naprosto mi učaroval — krásná stop-motion animace, nádherné loutky, spousta hravých nápadů, téma odcizení syna a otce. A navrch podkres jednoduchých smyčců od nizozemského skladatele Brama Meindersmy, které filmu dodávají zvláštní atmosféru. Film je založen na básni amerického básníka Rona Koertgeho. V podstatě je to doslovný přepis básně, kterou si můžete přečíst například zde. [Oscary 2017]

Hezká animace, roztomilé „strašidlo“ a poslání, že žádný člověk se nerodí špatný, ale stává se jím vlivem okolností a okolí (s čímž souhlasím). Klasická pixarovka, se vším, co k ní patří — záporák se polepší, uvědomí si svoje chyby, najde si cestu k ostatním atakdále. Jak jsem si postěžoval minule, že velká studia bych z krátkých filmů vyňal — tak na tom trvám. Lou je sice velmi dojemný film, nicméně se nijak nevymyká šabloně. Přesně z toho důvodu mám rád filmy od malých studií: každý je jiný, ať už stylem, nebo obsahem. U Pixarovek většinou dostanu něco pěkného, ale stále stejného. [Oscary 2017]

Legenda košíkové Kobe Bryant a zfilmovaná verze jeho dopisu, který věnoval při sportovní derniéře své celoživotní lásce — basketbalu. Kobe, který film sám namluvil, se spojil s animátorem Glenem Keanem a legendárním skladatelem Johnem Williamsem a společně vytvořili něco, co vás dojme, i když vám basketbal nebo sport obecně nic neříkají. Tohle je film o celoživotní vášni a lásce, a je jedno, zda jde o basketbal, jídlo, nebo cokoliv jiného. Film je krásně ručně kreslen a animován. Ve světle letošní tragické události (Kobe Bryant v lednu zemřel společně se svojí dcerou a dalšími pasažéry při pádu helikoptéry) je film ještě dojemnější — už nejde o loučení Kobeho s basketbalem, ale diváka s Kobem. [Oscary 2017]