Beagle

Godard mě nevzal za srdce a sympatie si u mě Michel v podání Jeana-Paula Belmonda taky nezískal. Přesto filmu neupírám kvalitu, ani jedno totiž zřejmě nemuselo být účelem.

Za originální myšlenku, překvapivě cynické pojetí a sympatického Duchovnyho (a překvapivě docela snesitelnou Demi) dávám čtyři hvězdy.

Když se Liam Neeson na*ere, je schopný čehokoliv. 96 hodin je od začátku do konce velmi svižně odsýpající a mrtvoly vršící akční kousek, ze kterého nevychází francouzi (a zejména jejich policie) nejlíp. Hudba slušná, herecké obsazení také, přesto mi to jednou bohatě stačilo a nějaký (morální/intelektuální/dějový/logický) přesah v tom nedoporučuju hledat.

Tak je to pár dní, co jsem Železnou lady viděla a upřímně nejsem pořád schopná film nějak objektivně posoudit. Jedno je jisté - Meryl je fenomenální. Dokonale se proměnila nejen v Margaret Thatcherovou na vrcholu sil, ale i v Margaret starou, nemocnou, zmatenou. O zbytku filmu už se ale v takových superlativech zatím mluvit nedá.

Tolik promarněných šancí jsem už dávno neviděla. Ano, mít ve filmu tuhle sestavu a nevytřískat z toho alespoň tři hvězdy, tomu říkám promarněná šance. Nehodnotím, nedokoukala jsem. Možná to někdy zkusím znovu.

Tu jednu hvězdu jsem strhla za poslední čtvrtinu filmu, kdy se utrpení všech na plátně i před ním jen zbytečně a chladně (a tak trochu nelogicky) prodlužuje. Pořád mi ale tihle potomci Havaje a svých rodičů přišli jako jeden z těch nejchytřejších a nejpoutavějších filmů, ketré jsem v poslední době viděla. Clooney podává životní výkon. A ten havajský soundtrack je vynikající.

Smutné, tiché, inteligentní, progresivní, psychoanalytické, psí, veselé, pozitivní, autobiografické, duhové. A první film, za který Christopher Plummer získá cenu Akademie. Bravo.

Tragédie o třech jednáních je velmi "teatrální" díl, nejen tím názvem a prostředím (jedna z hlavních postav je herec, rozuzlení se dočkáme na jevišti), ale i celým pojetím - postavy jsou představovány jedna po druhé, s dramatickým nájezdem kamery a nad každou mrtvolou, která přibyde, se rozsvítí kužel světla. Taky tu máme hned několik míst činu a mezi nimi desítky kilometrů (zdolávaných Poirotem opakovaně vlakem). Upřímně řečeno, celá ta snaha o přikrášlené drama je v podstatě zbytečná. Suchet sám o sobě dokáže vybudovat napětí až až, a první díly celé série se naprosto obešly bez berliček zpomalených záběrů a prostřihů na létající karty kolem Poirotovy hlavy. Na druhou stranu, pořád je to kvalitní detektivka podle geniální předlohy a to se nevidí dnes a denně. Takže i přes kritiku za pro mě minimální Poirotovské 4 hvězdy.

Hlava rodiny Henry Fonda a jeho systém rozdělování pokojů a ložního prádla v novém domě pro 18 dětí ve mě prostě vzbudily respekt. Dobrý film, sice s lehkou moralitou (nejen) na konci, ale pobavíte se.

Není to romantická komedie, kterou bych doporučila. Jde o místy hlučný, místy hluchý film s mě nepříliš sympatickou Kristen Bellovou a "manželem Fergie" Joshem Duhamelem, kteří se možná snaží, ale stejně jim to na tom plátně neklape. Mám ráda romantické komedie, i ty hloupé, které ale člověku tak nějak přirostou k srdci, takže přimhouří oko nad příležitostnou trapností nebo dlouhou stopáží. Rande v Římě ale mezi tyhle filmy nepatří.