Recenzie (634)
Apartmá v hotelu Plaza (1971)
Walter Matthau na tři způsoby, pokaždé jinak a pokaždé geniálně. Jednoznačně vydržte až do třetího příběhu o nevěstě v koupelně a jejím zoufalém otci...:)
Čas tajemství, čas lásek (2007) (TV film)
Čas tajemství a Čas lásek (česky vyšly spolu s Maminčiným zámkem a Tatínkovou slávou pod názvem Jak voní tymián) znám prakticky nazpaměť a jejich televizní zpracování od Thierryho Chabreta mě velmi potěšilo. Dávám za 4, knihy film totiž zdaleka nepřekoná...
Surfistka (2011)
Příběh Bethany Hamiltonové je možná obdivuhodný a inspirativní, to ale nic němění na faktu, že snímek, který její příběh popisuje, se naprosto nevymyká průměru a svým průběhem sleduje vývoj desítek podobných filmů. Takže za tři.
Príliš vzdialený most (1977)
Velmi epické, s několika perfektními, hořce vtipnými momenty a s prvotřídním obsazením. Tenhle film určitě strčí do kapsy většinu z těch válečných filmů, které jsem měla možnost vidět.
Konečne spolu (2007)
I přes nesporné kvality scénáře a hereckého obsazení (Hunt, Firth, Shenkman, Midler a snad i ten Broderick, kterého až tak v lásce nemám), mi konečně spolu k srdci nepřirostlo a obávám se, že na vině je zřejmě právě režie v podání hlavní přestavitelky.
Sunset Boulevard (1950)
Ach, ta Norma...
Krstný otec (1972)
Každá z těch 175 minut stojí za to. Od svatby jednoho z členů rodinného klanu až po křtiny dalšího, Coppola vykouzlil na plátně jednu z nejlepších rodinných ság kinematografie. A koňská hlava v posteli je jen jednou z připomínek toho, jak moc legendárním se snímek stal. A taky toho, že to není jen tak ledajaká rodina, o níž tu bude řeč.
Dom (2011)
Nejvíc mi dům připomněl Slámovy Divoké včely, jen tam bylo víc té obyčejné lidské tragédie, než momentů k pousmání. Ale lehce optimistický závěr mě nakonec docela potěšil.
Légia (2010)
Přesně tak, úvod je zábavný a napínavý (obzvlášť babka v růžovém svetříku), ale po odhalení základní premisy filmu už to jde s kvalitou a únosností prudce dolů...
Neklid (2011)
Nemám ráda filmy o smrti a umírání, které jsou prvoplánově postavené na ždímání slz z diváka. Restless ale není film o umírání (ač by se to tak na první pohled zdát mohlo) a už vůbec si neklade za cíl diváka zdeptat. Je to poetické dílo o tom, jak jsou lidé schopni se navzájem obohatit, zabvit jeden druhého strachu ze smrti a naučit se konečně mít rád život a vodní ptactvo. Vynikající výkony podávají Mia Wasikowska i Henry Hopper, Ryo Kase je pak zřejmě opravdovým duchem kamikaze Hiroshiho. Poetické, posmutnělé ale s velmi pozitivním vyzněním. A taky chytré.