Beagle

Oděvy a výpočetní technikou už tak trochu 80's retro snímek, tématem a kvalitou pořád in. A taky připomínka toho, že zatímco Charlie Sheen frajerem býval, jeho táta Martin a Michael Douglas jimi jsou pořád.

Pěkný, i když tuze osamělý krátký dodatek ke Gravitaci.

Nevím, jestli nejsou čtyři hvězdy přece jenom moc, ale protože byl Chris Pine v roli zprvu sobeckého zmetka vynikající, nemůžu než filmu zatleskat.__Po několikadenním váhání jdu na tři.

Peace, Love & Misunderstanding (český název odmítám použít) je předvídatelná rodinná romantická podívaná s poměrně banálními zápletkami prvních lásek dospívajících dětí a hledání cesty matky a dcery zpět k sobě. I přes tu vstupně docela otravně znějící premisu se ale film nese na zvláštní vlně ne úplně nesympatické hippie pohody, v oblaku kouře trávy, kterou babička pěstuje "pro vlastní potřebu" ve sklepě a doprovázená příjemnou hudbou. Jane Fonda si pak svou roli viditelně užívá, vzpomínajíc na vlastní zlatá sedmdesátá.

Je to krásné, ale autora předlohy Sparkse to nezapře ani náhodou. Mně Zápisník jedné lásky srdce nezlomil, osudovost s velkým O se mi v tom prostě najít nepodařilo. A ten natahovaný konec je tam z čisté vypočítavosti tvůrců, zcela zbytečně...

Viděla jsem 5 absurdních minut seriálu s resuscitací na chodbě činžáku (po nalezení domu se správným číslem popisným). O víc než těch 5 minut Sanitky 2 nestojím.

Vyniikající tiché drama pro dva hráče. Ať už spolu Susan Sarandon a Sean Penn mluví přes mříže, plexisklo nebo se na závěr filmu navzájem dotknou je jejich souhra bezchybná, a i přes pokojný závěr vás režisér/scénárista Robbins chytře (a tak trochu znepokojivě) nenechá rozhodnout, jestli s Ponceletem soucítit, nebo mu ten trest přát. Rozhodně film, který by si minimálně příznivci hlavních dvou představitelů neměli nechat ujít.

Všechno podstatné tu už asi bylo řečeno. Mně Gravitace připravila hodinu a půl strhující podívané a dobré dvě hodiny (komorové) tachykardie. Vynikající po všech stránkách, obsazení Sandry do hlavní role byl od Cuaróna tah hodný šachového mistra. Houstone, přepínám a končím.

Divadelní hra převedená na plátno není vždycky to nejpoutavější podívání. V rukou člověka, zamilovaného do filmu, jakým Dustin Hoffman jistě je, a s čtveřicí vynikajících herců ovšem tenhle Kvartet může ladit, místy téměř dokonale. Přidáme-li k tomu krásný hudební doprovod, rozeznívající všechny chodby, salóny i zahradní altány Beecham House, skutečné veterány britské hudební scény ve vedlejších rolích a absenci jakékoliv sebelítosti či přehnaného sentimentu hlavních postav, máme tu skutečně povedenou jednoaktovku.

Concussion je v zásadě smutná sonda do života (ne)jednoho manželství, v němž se dva milují, ale po letech už si navzájem nejsou schopni dát absolutně všechno. Z úplně typického obrázku rozkladu partnerského vztahu však Concussion vyjímá hned několik věcí - že manželky jsou tu dvě (tady se nabízí paralela s filmem Děcka jsou v pohodě, a nejen s ním) a taky způsob, jakým se Abby rozhodne uspokojit své léta zanedbávané potřeby. Concussion je dobrý film, držící se přesně na hraně originality, aniž by za každou cenu ve snaze skandalizovat sklouzával k lascivním záběrům z Abbyina druhého života. Robin Weigert (pro mě dosud prakticky neznámá) podává skvělý výkon, ať už jako maželka v domácnosti Abby nebo její alter ego Elenore, celý snímek pak zřetelně profituje z přítomnosti ženy jak na režisérské stoličce, tak podepsané pod scénářem. Snad jen ten konec by stál za úvahu, osvobozující na straně jedné, ale v dlouhodobém horizontu možná daleko destruktivnější, než se na první pohled může zdát. Ale to už tak někdy s filmy které začínají ranou baseballovým míčkem do hlavy bývá.