emkon

Po seriálu Bad Buddy je tohle další majstrštyk z dílny GMMTV. Originální a hodně poutavý příběh. Skvěle odvyprávěný. Gun v hlavní (dvoj-)roli naprosto přesvědčivý. Klobouk dolů.

Velmi povedený a koukatelný seriál, který chytí za srdce. Na korejské poměry překvapivě dobrý. Škoda jen, že seriál je poměrně krátký, jen osm dvacetiminutových epizod. Potenciál rozvoje postav a děje by byl obrovský. Chápu ale snahu tvůrců ctít knižní předlohu.

Thajská produkce je hodně podceňovaná. Společně se seriálem Bad Buddy považuji tento seriálový skvost za vrchol LGBT tvorby. Zatímco u mého oblíbeného Bad Buddyho jsem si u prvního dílu nebyl jistý, jestli to chci sledovat, a teprve až od třetího dílu si mě seriál získal, u Until We Meet Again to bylo úplně jinak. Ten mě chytil za srdce okamžitě. Tam se na začátku prvního dílu něco stane a postupně se rozkrývá tajemství. Každý díl končí nějakou událostí, která nutí koukat na to dál a dál. A když už se seriál blíží ke konci, a už se dá odhadovat rozuzlení, tak se zase něco podělá, a děj je tak napjatý až do poslední scény. To je to, proč mě seriál tak neuvěřitelně zaujal, a dal jsem mu 14 hodin svého času během 3 dnů.

Tohle mě vždycky dostane. Do sledování jdu s nulovým očekáváním, nemám ponětí o čem to je, nebo že to vůbec existuje, a pak zde dostanu tak silný příběh, který mě dlouho rezonuje v hlavě.  Příběh se točí okolo skutečnosti, že nevlastní bratři Tae Seong a Hae Bom se vůbec poprvé dostávají ve škole do stejné třídy, přestože několik let bydlí v jednom domě. Odhalují tajemství, proč byl jejich vztah odtažitý, a proč najednou nastává zlom a vzájemné citové vzplanutí. Tento seriál ukazuje sladký, jemný, něžný a roztomilý příběh lásky mezi dvěma spřízněnými dušemi.

Hodně dobré. Hodně dojemné. Thajská produkce je vážně nedoceněná.

První Ohmova (Pawat Chittsawangdee) filmová role, a hned úspěch. Na Bangkok Critics Assembly Awards za roli Dewa zvítězil v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Ten kluk prostě umí vyjádřit emoce, umí před kamerou brečet. Že je Ohm velmi talentovaný herec, ukázal později v oceňovaných seriálech He's Coming to Me a Bad Buddy.

"Nesměli být přáteli, přitom nemohli zůstat jen přáteli." - - - - - - Do sledování jsem šel s nulovým očekáváním. Neviděl jsem trailer, neměl jsem ponětí o čem to je, nebo že to vůbec existuje, a on se z toho vyklubal naprosto úžasný seriál. V každém díle je pořádná dávka humoru, lásky, emocí a zvratů. Slušná horská dráha. Zejména u dílů 5, 6, 7 a 10 je to masakr, tam je téměř nemožné udržet slzy. I přes poměrně dlouhou stopáž jednotlivých dílů (50-60 minut) děj poměrně rychle plyne, je bez hluchých míst. A jak jsem si vygůglil, příběh je natočen podle knižní předlohy. Musím ocenit výborný scénář a režii. A soundtrack!!!. A hlavně herecké obsazení obou hlavních hrdinů!!! Nanon a Ohm jsou úžasní!!! Chemie mezi hlavními představiteli je vážně neuvěřitelná. Aby také ne, když herci jsou v civilním životě blízcí přátelé. Oni své city totiž nehráli, oni jsou takoví doopravdy. Bad Buddy boduje i ve vizuálním vyprávění. Přestože seriál neměl rozpočet ani průměrného amerického televizního pořadu, režisér skvěle využil potenciál. Když je scéna emočně důležitá, dá se jí patřičný prostor. Když si Pat a Pran dají svůj první polibek, odehrává se to na střeše výškové budovy s výhledem na noční Bangkok. Tato scéna trvá šest emocemi nabitých minut, a režisér nespěchá. Za doznívajícího songu Cloaked Emotions si nejprve Pat pětkrát povzdechne, než se vůbec přiblíží k Pranovi, protože ví, jak důležitý okamžik to je. Zatímco Pat vyznává své city Pranovi, kamera je zaostřena na oba protagonisty, a světla velkoměsta v pozadí se rozostří v něco abstraktního. Na okamžik jsou Pran a Pat jediní dva lidé na světě, což vede k zoufalému (z Pranovy strany) a euforickému (z Patovy strany) polibku, při kterém jsou obě postavy v slzách. Tahle scéna mě dostala do kolen. Chválím, že dějová linie se točí jen okolo obou hlavních hrdinů, zbytečně neodbíhá k jiným postavám. V prvních dílech jsou poměrně časté návraty do minulosti, aby se chování a jednání postav dalo lépe pochopit, aby ony kamínky do mozaiky do sebe přesně zapadaly. Díky za tuhle sérii. Pro mě je tento seriál tím nejlepším z asijské seriálové tvorby, a největším překvapením letošního roku. 100% - - - - - - EDIT: Po měsíci jsem viděl seriál znovu, a neskutečně mě to bavilo i podruhé.

Očekával jsem love story. Po shlédnutí první epizody jsem byl ale v rozpacích. Oba hlavní hrdinové mají k sobě propastně daleko, mají naprosto odlišné povahy. Maze, šéf mediální agentury, ješitný, arogantní a pěkně vyčůraný, a Phab, který je malířem, neřeší svůj život, neřeší nezaplacené složenky. Postupem času si oba uvědomují, že je k sobě něco přitahuje. Od třetího dílu nastává zlom. Jejich sbližování jsem začal fandit, a seriál mě začal neuvěřitelně bavit.

Byl by to výborný film, kdyby do hlavní role Mikeho neobsadili navenek retardovaně působícího Tristana Barra.

Po druhém shlédnutí musím zvýšit hodnocení na 5*. Obsazení hlavní role neznámým Grantem Davisem (Ben), který byl vybrán až na konkurzu byl risk, který ale 100% vyšel. Ten kluk je neuvěřitelně uvěřitelný. Jiskření mezi hlavními představiteli (Grant Davis a Davi Santos) je úžasné. Děj filmu má i přes delší stopáž poměrně slušné tempo, které v poslední třetině graduje. Jedinou vadou na kráse je snad jen nízkorozpočtovost, která je vidět na některých záběrech (scény v Paříži a Chicagu se točily v Portlandu, podivný interiér letadla, atd). To ovšem nemění nic na tom, že film si mě získal a rád na něj kouknu znovu a znovu...