LoneGunman

Jen několika málo filmům jsem, coby zájemce o WWII, schopen odpustit, že zobrazuje historické události jinak, než jak se ve skutečnosti udály. Tenhle je jedním z nich. B-17 "Memphis Belle" je skutečná, jenže její pilot se nejmenoval Dearborne ale Morgan a na svojí 25. misi neletěla bombardovat továrnu v Brémách ale Lorient ve Francii a... a vůbec. Tvůrci si ale v tomhle případě neohnuli realitu proto aby podnikli (slovy Zděňka Svěráka z traileru k Tmavomodrému světu) "samoúčelnou cestu za akčností", ale proto, aby vytvořili rámec pro to nejlepší, nejrealističtější a nejpůsobivější filmové zpracování zážitků amerických bombardovacích letců. A myslím, že minimálně do doby, než světlo světa spatří připravovaná minisérie známá dosud pod pracovním názvem "Mighty Eight" od tvůrců Bratrstva neohrožených a Pacifiku, jím i zůstane. Jde prostě o dobrý film, tou nejsilnější scénou je pro mě ovšem ta, kdy velitel základny čte dopisy blízkých padlých letců, do kterého jsou promítány skutečné archivní záběry. Z téhle scény mrazí.

Tak trochu jiný válečný film. Pro to, abyste si jej užili je třeba se v tématu trochu orientovat. Pro zájemce o druhou světovou válku je to však hodně zajímavá podívaná. Tom Selleck (tipnuli byste si ho jako představitele hlavní role v takovémhle filmu?) je skvělý. Co víc říct? Snad jen, že našince potěší i připomenutí toho, že v té válce bojovali i Češi - přímo z úst samotného Ika :) Není to film pro každého, je ale hodně dobrý.

Coby zájemce o vojenskou historii a WWII především jsem - jako ostatně na každý válečný film na velkém plátně - vyrazil s notnou dávkou skepse. Všechno ale dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Film skončil před několika hodinami a mě pořád běhá mráz po zádech. Žádný jiný válečný film se mnou nedokázal udělat to, co Dunkirk. Mnoho válečných filmů vás přibije k plátnu - svojí brutalitou, napětím, spojením s postavami nebo historickou přesností - a donutí vás žasnout, přemýšlet, cítit vztek a smutek. Ve všech se válku ale díváte shora, sledujete ji zpovzdálí. Dunkirk je jiný, Dunkirk vás totiž přenese přímo tam, do pekla, které se na přelomu května a června roku 1940 rozpoutalo na plážích u Dunkirku. Vy nesledujete vojáky, kteří jsou zoufalí, vy tu zoufalou touhu dostat se domů cítíte, vnímáte ji každou buňkou svého těla. Styl, kterým Nolan tenhle příběh vypráví je dokonalý - tři dějové linie, jedna trvající týden, druhá den, třetí hodinu. Je potom úžasné sledovat jednu situaci několikrát, pokaždé z jiné perspektivy. Hlavní postavy, se kterými válečnou zkušenost sdílíte jsou dobře zvolené. Zvlášť si mě získal majitel jachty Moonstone, starý člověk, který jede do války na několik hodin a zdánlivě do ní vůbec nepatří, ale který je ještě předtím, než vůbec odrazí v Anglii od břehu, válkou zasažený stejně, z jistého úhlu pohledu možná dokonce více, než sami vojáci na plážích. Tak jo, má ten film nějaké slabiny? Ale jo, pár. Z historického hlediska je samozřejmě ovlivněný po sedmdesát let pěstovanou mytologií založenou na zásadním významu oněch malých, soukromých plavidel. Ono to bylo trošku jinak a jejich význam až tak zásadní nebyl (jestliže ale můžeme zpochybnit jejich strategický význam, odvahu jejich posádek zpochybňovat nelze ani v nejmenším!). A pak je tu poslední scéna "letecké" dějové linie, která toho patosu obsahuje na můj vkus už přeci jen trochu moc. Ale jsou to jen malé mušky na jinak neskutečně atmosférickém filmu, který pro mě letos bude téměř určitě představovat filmový vrchol.

Pozapomenutý klenot naší raně porevoluční kinematografie. Je to samozřejmě dáno i tématem, které je neobyčejně silné a naší novodobé historie se dotýkající.

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, Princezna ze mlejna je pro mě nejlepší "novodobá" pohádka a na Vánoce by to bez ní zkrátka nešlo. Tím, že jí Zdeněk Troška natočil, si u mě udělal oko, které ani deset Kameňáků nezničí. Pohádka je laskavá, správně pohádkově naivní, řekl bych dětsky čistá a jsou v ní povedené písničky. Co byste chtěli od rodinné pohádky víc? Propracovanou psychologii postav a vícevrstevnatý příběh? Ale jděte...

Partičku jsem okusil zpětně až poté, co se na její adresu vynořila poměrně slušná porce pochvalných komentářů. A bylo to velké, ale opravdu velké zklamání. Až příliš často (vlastně skoro vždycky) se "hry" zvrtnou v bezduché překřikování a příval vulgarit bez jakéhokoliv hlubšího smyslu. To že má být improvizace na úrovni? Pánům hercům bych doporučil zhlédnutí Ruské rulety, ve které Kaiser s Lábusem předvádí opravdovou improvizační genialitu. Tohle je víc než o parník vzadu.

Plnohodnotné pokračování kultovního Vymítače ďábla z roku 1973, tentokrát v seriálové podobě. Nejprve to vypadá na klasické schéma "posedlá dívka - skeptický, mladý kněz - zkušený bijec démonů" a člověk se ptá, jak chtějí autoři něco takového natáhnout do deseti dílů. Jenomže pak dojde k několika zásadním dějovým zvratům a příběh přeci jenom rozkvete. A že ten příběh není špatný! Jenže ono to ostří má dvě hrany. Na jednu stranu se tu rozvíjí zajímavý příběh, dobře natočený, a divák chce vědět jak to všechno nakonec dopadne. Na druhou stranu to ale přestává být Vymítač ďábla. Zkrátka a dobře, tu mrazivě děsivou atmosféru exorcistického rituálu a osobního souboje démona s knězem, kterou známe z filmu prostě nelze v takovémhle seriálu udržet protože stejně tak jako opakovaný vtip přestává být vtipem, přestává být opakovaný děs děsem (i když to autoři s těmi vymítáními rozhodně nepřehánějí za což jim patří dík). Když ale na Vymítače ďábla zapomenete (což není úplně snadné, vzhledem k ději) tak si užijete parádní jízdu někde na pomezí fantasy a hororu (jak již bylo zmíněno v předchozích komentářích). Na konci si autoři nechali dveře k další sérii otevřené dokořán, tak uvidíme jestli se jí skutečně dočkáme. Za mě 4 hvězdy. ------------------------------------------------------------------------------------------------ Tak druhé série jsme se skutečně dočkali a po zhlédnutí jejích prvních dvou dílů musím říct jediné - tohle vypadá na pekelnou jízdu a pět hvězd!