LoneGunman

Exkurze Kena Burnse do Druhé světové války v podobě cyklu "The War" mě totálně dostala, byť jsem jí v hlubinách Netflixu našel víceméně náhodou. S "The Civil War" už jsem díky tomu šel na jistotu a hned zkraje musím říct, že tohle je snad ještě lepší (pokud je to vůbec možné). Více než 11 hodin napěchovaných informacemi, během kterých autoři provedou diváka nejtemnějším obdobím americké historie. Pro našince, který má o válce "Severu proti Jihu" spíše kusé a povrchní informace a který sice zná pojmy jako Gettysburg, Shiloh nebo Antietam či jména jako Lee, Grant nebo Sherman, ale chybí mu ten zastřešující kontext je to dokument jako dělaný, po jeho shlednutí už pak bude tohle období nejen znát, ale bude jej i chápat. Opravdu se přitom nemusíte bát, že by šlo o nudné předčítání faktů, zpracování je totiž dokonale dech beroucí. Neskutečné množství archivních materiálů, perfektní hudební doprovod, předčítání citátů či dopisů přímých účastníků, generálů stejně jako obyčejných vojínů, a v některých případech dokonce i jejich přímé výpovědi (poslední veterán zemřel v roce 1959, existoval tedy prostor jejich zážitky zaznamenat i audiovizuálně)! The Civil War je zkrátka naprostá bomba, kterou by si neměl ujít nikdo, s alespoň minimálním zájmem o historii. Už teď se těším, až si udělám čas na Burnsovu "The Vietnam War"!

Hory, voda a kolo - tři největší sportovní záliby Čechů a taky pozadí pro teenagerovské oddychovky Snowboarďáky, Rafťáky a nově i Bajkery. Bohužel, tam kde první dva kousky disponovaly jistým kouzlem, pro které jim dodávala palivo především fungující chemie dvojice Kotek-Mádl, o Bajkerech se to říct úplně nedá. Já vlastně cítím, že jsem k tomu filmu trochu nespravedlivej, scénář totiž není o nic tupější než ten Snowboarďácký a Rafťácký, technické zpracování taky ne, tak v čem je problém? Jde prostě o to, že ústřední postavy zásunu chtivých (tihle o této své charakteristice sice ze začátku na rozdíl od svých předchůdců ještě neví, ale to je jen detail) mladíků hrajou o několik tříd nižší ligu než Mádl s Kotkem, to je celé. Zatímco v prvních dvou případech celá konstrukce působí vlastně docela pravděpodobně, v tomhle případě by snad působilo uvěřitelněji, kdyby jim ty rychlobruslařky daly ze soucitu hned na první dobrou...

Jo! Costner s Harrelsonem ukazují všem dnešním filmovým rádoby-hrdinům jak vypadají skuteční drsňáci ze staré školy. Ať už si o Costnerovi myslíte cokoliv, faktem je, že ve westernové síni slávy by mu mělo patřit čestné místo. Kdysi dávno dokázal Tancem s vlky tenhle - v té době paběrkující - žánr vzkřísit a i teď ukazuje, že mu má pořád co dát. Je úplně jedno, že se film odehrává ve třicátých letech, jižanský americký venkov byl až do 2. druhé světové války de-facto pořád divokým západem. Je to prostě western v tom nejlepším slova smyslu. To mimo jiné znamená, že nepotřebuje tunu nesmyslných a nerealisticky ztvárněných přestřelek (uvědomili jste si někdy, že neslavnější přestřelka celé historie divokého západu, ta u O.K. Corral, trvala všeho všudy 30 vteřin a padlo při ní 17 výstřelů?) a přesto vás dokáže přikovat k obrazovce svojí dokonalou atmosférou. Fakt, že je film inspirovaný skutečnými událostmi tomu dodává další rozměr a také si u filmu uvědomíme, že některé věci se prostě nemění a pitomci adorující brutální vrahy a zločince byli blbí tehdy stejně jako jsou blbí dnes. Netflix si opět zaslouží pochvalu. Ale ne tu dnešní, s potleskem a ovacemi. Tu starou, chlapskou - ruku na rameno a pokývání hlavou.

Bývaly doby, kdy jsem měl tyhle post-apo, survival filmy rád. Ale v poslední době je jich už nějak moc, speciálně pak se štemplem Netflixu. Jako zábava ve vlaku po cestě z práce - OK, ale na nic víc to nemá.

Velmi inspirativní film a doklad toho, jak nesmyslné jsou generalizace a klišé vztažené na celé národy, neřku-li kontinenty. Afrika má neskutečné množství problémů, na tom se asi všichni shodnou. Otázka je, co to pro nás znamená. Tenhto film nám připomíná, že to znamená hlavně to, že je tam ohromné množství lidí, kteří musí den co den de-facto bojovat o přežití svoje a svých rodin bez možnosti spolehnout se na kohokoliv jiného. Nejsou o nic méně inteligentní, inovativní, vynalézaví než lidé na západě, na rozdí od nás ale nemají pod nohama pevnou půdu kvalitního (i když...) a všem přístupného vzdělávacího systému, základnu rozvinuté ekonomiky a stejně tak my prakticky neznáme strach ze špatného konce, který mnohde v Africe neznamená nezaměstnanost a sociální dávky, nýbrž zcela reálně hrozící smrt hladem. Je mi líto, že ani některé komentáře pod tímto filmem se neobejdou bez ironického shazování všeho afrického. Pokud v takovýchto podmínkách dokáže někdo něco takového jako mladý William Kamkwamba, patří se před ním smeknout a je úplně jedno jestli ten fyzikální princip znali už ve starém Řecku nebo ne. O to tu totiž vůbec nejde. Pokud tohle někdo považuje za ospravedlnění své hate-tirády, ukazuje světu mnohé, avšak ne o Africe, o sobě... Závěrem bych řekl snad jen - jen víc takových středoškoláků jako je William, v Africe i u nás! A ještě poznámka: Hloupí Afričané, co prodali své stromy i přes varování, že to způsobí zápaly a následná sucha? Možná, ale o co jsme chytřejší my, když necháme politiky dělat to samé u nás, s celou naší ekonomikou?

Nesmírně silný cyklus. Z některých dílů (např. ten o tragédii u Nových mlýnů z roku 1936) běhá mráz po zádech. Od plného hodnocení dělí Osudové okamžiky jen několik nepovedených epizod, za všechny havárie A. Dubčeka, kterou se pokouší vysvětlovat jakýsi pomatenec s virgulí. Nebýt těchto úletů, bylo by to za pět hvězd.

Krásná pocta člověku, jehož jméno patří mezi ty, které budou lidé znát i za stovky let, kdy na všechny ostatní jeho a naše současníky už dávno zapomenou. Hlavním pocitem po jeho skončení je u mě ale smutek - kam se poděla naše touha posunovat hranice a ochota podstupovat pro to oběti? Vím, že to zní jako svého druhu klišé, ale tenhle film nastavuje zrcadlo naší současnosti. Proč jsme se přestali dívat nahoru? Filmy jako je tenhle mají moc probudit tu touhu v nových generacích, proto volám: jen houšť a větší kapky!

Ha! Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že ve svých 38ti letech ocením seriál o sexuálních a vztahových problémech britských středoškoláků plným počtem hvězd, klepal bych si na čelo. Ale prostě nemůžu jinak. Tohle je pro mě seriálový objev roku! Dokonale vtipné a hluboké zároveň. Tohle si nenechte ujít!

Zatímco u prvních dvou dílů nelze ignorovat, že si vydobyly de-facto pozici kultu a disponovaly jistým kouzlem, díl třetí už překročil hranici trapnosti neúnosně. Série "Slunce, seno" bohužel pomáhala vytvářet kult "obyčejného člověka" a malé české buraství je zde předkládáno jako charakterový klad. Třetí díl tuto adoraci malosti dovádí k dokonalosti. Být to parodie a obžaloba českého maloměšťáctví, mělo by to smysl. Jenže ona to parodie není!

Brutální propagace chlastu a hospodské kultury, která by již byla v dnešní době nenatočitelná. Parta alkoholiků doplněná o psychiatra Dr. Práška (který nejspíš do této společnosti chodí profesně) tráví podstatnou část každého dne u stolu jedné obyčejné putyky. Topič Babula si na pracoviště jenom odskakuje po každém patnáctém pivu, řidič Novák se v nejednom díle netají tím, že nějaké to pivo za volantem není až takový problém, nemluvě o tom, že když má jednou za uherský rok pohlídat děti, tak pro něj nepřipadá v úvahu nic jiného než je vzít sebou do hospody, advokát v podání Jana Kanyzy do sebe hází rumy v kteroukoliv denní i noční dobu a takto bysme mohli pokračovat dále. No jo, je to reklama na alkoholismus, jenže kdo by do hospody občas rád nezašel, že? Ve své době, která se ještě nevyznačovala dnešní upjatou korektností (ve špatném i dobrém slova smysluú, se ale jednalo o nejlepsí sitcom a každý milovník inspirativního hospodského prostředí si jej pravděpodobně užije i dneska.