existimator

Povedený, emocionálně silný a k zamyšlení nabádající snímek. Příběh Sergia je sám o sobě velice silný, i když ne příliš známý. Filmové zpracování se tedy samo nabízí. A dopadlo velice dobře. Krom dobře vykresleného příběhu Sergiova života nám autoři dopřáli i vydatnou dávku romantiky a přiměli nás s postavamí soucíiti, že to až bolelo. Není to možná dokonalý velkofilm, ale za zhlédnutí jednoznačně stojí.

Začalo to obrovským očekáváním něčeho, co předčí i Hru o trůny. To ale začalo polevovat již s prvními uniklými informacemi a snímky z natáčení. Pořád jsem ale čekal, že to bude docela dobrý seriál. Ale obří zklamání přišlo již s první epizodou. Jako čtenář všech knih a hráč Divokého honu mohu říct, že na Witcherovi je špatně tak nějak všechno a obava fanoušků, že Henry Cavill je špatnou volbou se ukázala být tím nejméně podstatným problémem. První věc, která mě neskutečně ničí, je práce s časem. Přesto, že jsem četl původní knihy, nedokážu úplně přesně určit, co se dějě před čím, a vlastně vůbec to, že v čase skáčeme sem a tam, jsem pochopil tak v polovině série. Dokonale tomu napomáhá fakt, že postavy vůbec nestárnou a že Cirilla a Pavetta vypadají úplně stejně. Nebylo vůbec jednoduché pochopit, že se jedná o dvě zásadně odlišné postavy. Další fuckup je výběr herců. Yennefer vypadá jako placatá, usmrkaná školačka, která sice není o nic mocnější než ostatní čarodějové, ale ti se před ní můžou posr*t strachy a chodí ji prosit o rady přes to, že jsou jejími učiteli. Nebudu snad ani plýtvat časem, abych vysvětlil, co všechno na tom nesedí. K tomu Henry Cahill jakoby zapomněl, že nehraje sebe, ale Gerlta z Rivie. No a do třetice všeho zlého bych ještě upozornil na totální disrespekt, který má seriál k příběhu a detilům z knih. Třeba povídka o Zlatém drakovi byla z velké části o Geraltovém setkání s Yarpenem Zigrinem, ten se ale do hodinové stopáže už nejspíš nevešel. Podobně katastrofálně byla zpracována Bitva u Soddenu. V moderní historii světa Zaklínače je to sice jedna z nejdůležitějších událostí, ale v seriálu je ztvárněna jako naprosto nesmyslný masakr čarodějek v nějakém hradu. To, že jde o onu událost, jsem pochopil až ke konci epizody. A taky... ehm, ehm, černoši v Zaklínačovi prostě fakt nebyli. Jediným pozitivním aspektem je snad bard Marigold, který je docela dobře vystižen a jeho píseň Toss A Coin To Your Witcher, která má skvělou atmosféru.

Tohle bylo jedno z největších zklamání, jaké jsem v kinech zažil. Dychtivě jsem očekával velkolepou pecku, která krásně završí děj Marvel Universe. Místo toho jsem ale dostal tříhodinový nesourodý mix všeho, co v tomto vesmíru existuje. Připravte se na to, že postavy, které uvidíte, nebudou mít v příběhy žádnou roli... teda vlastně, on tam není ani ten příběh. Je to takové alternativní ztvárnění Avengers: Infinity War. Nic nového nepřibylo. Chvílemi jsem měl pocit, že sleduji sestřih filmů Marvel, jindy zase, že koukám na komedii, romantický film nebo třeba bezpříběhový akčňák. Pejsek a kočička prostě uvařili film. A ještě jedna věc byla naprosto přes čáru. Product Placement. POZOR SPOILER Dozvíte se, že Avengers jezdí Audi, Tony Stark používá deodorant Axe a Clint Barton zase Google telefon. A to ani nevím, jestli mi něco neuniklo. Jediným plusem je samozřejmě zpracování akčních scén a CGI. I když ani tyto aspekty nebyly nijak úchvatné.

Obvykle, když hodntím nějaký film nebo seriál, pečlivě se nad ním zamyslím a zvážím všechna pro a proti. Následně dojdu k nějakému závěru a napíšu komentář. U tohoto seriálu to bylo jinak. Nezvyklé bylo už to, že jsem celou sérii zhlédl za tři krátké dny. Chytil mě a nepustil. A když jsem se potom zamýšlel, proč mě právě tenhle vztahový seriál, což je žánr, kterým opovrhuji, tolik zaujal, popsal jsem několik celých stran papíru. Přesto jsem té záhadě nepřišel úplně na kloub. Domnívám se ale, že tenhle seriál je vyjímečný v tom, že se soustředí na příběhy každé jednotlivé potavy a rozvádí jejich povahy do nevídaných detailů. Z toho plynou dvě věci. Jednak jsou všechny postavy dokonale plastické, což my, diváci, vždycky oceníme, a k tomu si každý, kdo seriál sleduje, najde někoho, v kom se vidí a s kým se dokáže ztotožnit. Máme tak pocit, že děj Sex Education opravdu prožíváme. A že to není jen tak ledajaký děj. Všechny charaktery v seriálu toiž žijí svůj život, který se proplétá s životy ostatních. Samozřejmě, že se všechno točí kolem Maeve a Otise, to je ale samozřejmé. Jejich vztah je hlavní zápletkou. Tyhle všechny výborné aspekty vedou jen k jednomu problému, který z nich logicky vyplívá. Když si totiž najdete tu svou postavu a jste zvědaví, jak se její situace vyvine, epizoda zkončí a v té další se tvůrci pokusí vaši pozornost obrátit k někomu jinému. Máte proto pocit, že děj, který vás zajímá, stojí. Zároveň ale nestojí tak dlouho, aby vás přešla chuť pustit si další epizodu, právě naopak.

Celé je to vlastně strašně zdlouhavé a nesmyslné. Tenhle soubor několika spolu nesouvisejících příběhu z divokého západu by určitě dobře fungoval jako seriál a jsem přesvědčen, že by byl populární, ale jako film to nejde. Není to nuda, ale celou dobu jsem očekával, že se to všechno nějak propojí a ukáže se smysl, jenže to se nestalo. Krom toho jsem měl pocit, že je to spíš muzikál než westernové drama.

Začnu rovnou zcela upřímně. Od druhého Sicaria jsem moc nečekal. Byl jsem k němu skeptický kvůli změnám v režii a kameře. První díl tohoto dark akčňáku režíroval Denis Villeneuve. To je taková záruka kvality, která se před třemi lety i potvrdila. Když jsem si přečetl, že pokračování jednoho z mých nejoblíbenějších filmů bude natáčet Stefano Sollima, byl jsem nešťastný a zmatený. Proč?! Pro po esu, jako byl Villeneuve, obsadí roli režiséra Sollima? Naděje ve mne neuhasla jen díky scénáristovi Tayloru Sheridanovi, který zůstal. Jeho prohlášení „Sicario: Nájemný vrah bude oproti Sicario 2: Soldado vypadat jako komedie." se však ukázalo jako zcela nešťastné. Sheridan se asi přeřekl. Musel to zamýšlet přesně obráceně. Druhý díl Sicaria totiž silně zaostával v příběhu. Vypadalo to, že tvůrci přišli s nápadem na zápletku, která se jim ale přestala po nějaké době líbit, a tak ji změnili a vymysleli novou. Pak si ale asi řekli, že by bylo fajn přidat akční scény, které budou asi důležitější něž story. No, a nějak tak to asi bylo. Sicario: Soldado nakousl hned několik slibných příběhových linií. Každé z nich se ale po dvaceti minutách pustil. Pak tam skočily titulky a člověk s i řekl: „O čem to, sakra, vůbec bylo?". Musí se nechat, že ty akční scény byly moc fajn a já jsem si je užíval. Tyhle scény ale nebyly důvod, proč jsem na Sicaria šel. Chtěl jsem příběh jako v jedničce. Té navíc nechyběla ani ta akce. Kameru Dariusz Wolski zvládl celkem obstojně, ale bylo hodně vidět, jak moc se snaží napodobit práci Rogera Deakinse. Nakonec bych chtěl ještě ocenit hudbu. O tu se Hildur Guðnadóttir postaral naprosto bezvadně. Sicario 2: Soldado se na rozdíl od jedničky stal filmem, který zabaví. Možná si ho pustíte i víckrát. Nepovažuji ho ale za plnohodnotné pokračování filmu Sicario: Nájemný vrah.

Jsem rád, že si někdo dal tu práci, aby uctil památku architekta Jana Kaplického. Při hodnocení jsem se snažil brát co nejmenší ohled na to, jakou je pro mne Jan Kaplický významnou osobností, ale je to těžké. Náplň tohoto dokumentu je skvělá. Dozvíte se spoustu nových informací o nejkrásnějších architektonických skvostech světa a poznáte o něco víc pana Kaplického jako osobnost. Neskutečně mě mrzí, jak se někteří lidé v Česku staví k jeho práci. Až se za ně stydím. Jsem vděčný za tento dokument. Je výborný.

Tohle je budoucnost těch "umělých" filmů, které jsou teď tak populární. Liší se ale v jedné zásadní věci. Zatímco ostatní používají speciální efekty a počítačové animace jenom protože jsou cool, na Ready Player One je vidět, že je používá, protože je potřebuje. Jsou naprosto skvěle integrované do reálného světa. Spielberg prostě ví, co dělá. Krom toho má tenhle film skutečný příběh, který dává smysl, a dokonce je neskutečně zábavný. Není to jen hloupá slátanina, kde parta bad-ass hrdinů bojuje proti jiné partě villainů. Je to dechberoucí jízda do budoucnosti kinematografie. Teď je čas, aby se tím inspirovali ostatní. Krom toho je celý film napěchovaný detaily a spoustou easter eggů, které nejsou jen na úrovni současných her, ale často skrývají mnohem složitější význam nebo odkazují na nějakou old-school pecku. Něco takového bych chtěl vídat častěji.

Tohle je kvalitní komedie s řádnou dávkou černého humoru, který je ale, jak všichni víme, ten vůbec nejlepší. Je skvělé, že tento film nespoléhá na laciné žerty, ale na promyšlené vtipy založené na reálných absurditách sovětské politiky. Herecké výkony nejsou nijak dechberoucí, ale celkově je film Ztratili jsme Stalina zábavný. Nečekejte ale nějaký nezapomenutelný filmový zážitek. Spíše se připravte na necelé dvě hodiny dobrého humoru, na který za pár dní zapomenete.

Třetí díl uzavírá víceméně povedenou trilogii, na kterou už by se podle všeho nemělo navazovat. A za to můžeme být rádi. První díl byl naprosto špičkový, druhý fajn a tento už se stal takovou úplně průměrnou komedií. Není špatná, ale víckrát se na ni dívat nebudete. Poslední díl Fakjů pane učiteli postrádá příběh a je plný momentů, které nedávají vůbec žádný smysl. Pokud se chcete zasmát, je to dostačující film. Ale tím to tak nějak končí a je to škoda po tom, co jsme viděli v této sérii doteď.