GIK

50:20 – Vánoce. Parádní vánoční stromeček (máme tuhý komunismus roku 1958). V Boha věřící sedlák: „Noviny vám zabedňujou palice!“ Nevěřící družstevník: „Prosím vás, nechte toho alespoň na Štědrý večer.“ Následuje vyvrcholení Saturnalie: (půl)noční (asi tedy černá) mše. Evě Kubešové to zde moc sluší, není divu, že se do ní bratr raněného zakouká. Zednářská symbolika: do očí bijící skrytá ruka Deyla na pohřbu (1:14:21). Je to jistě neštěstí ochrnout, ale když Golem vyskočí z postele a začne běhat po stavení, těžko se ubránit úsměvu. Družstevníkovi se zajídá dřina na statku, ale v JZD se dělá i po nocích. Výborné výkony všech herců. Jan Sedliský sice ve vypjatých chvílích není perfektní jako jeho zkušenější kolegové, zato ale disponuje vytříbenou pohybovou kulturou. Škoda, že nedošlo na vesnickou tancovačku. Předvede alespoň ukázkovou stojku.

Zde by se měli diváci držet názvu filmu: ZTRÁTA ČASU. Poprvé v životě jsem viděl film na FilmBoxu, nebo jak se to jmenuje a naposled!! Jakmile někde uvidíte nápis „Natočeno podle skutečné události“ utíkejte pryč! To je ve vyšších kruzích kódové označení pro pravý opak. Taky nám zde hlavní postava pěkně symbolicky u cihlové zdi hodí tři šestky. Hlavně sekvence ze současnosti mají úroveň mýdlové opery třetí kategorie. Hlavní postava jako mladá holka dobrá, ale jako starší paní katastrofa.

Rozloučení národní umělkyně Baldové nepřekvapilo. Za slávu a bohatství zaplatila ve valutách a navrch přidala svou duši. Každý to viděl, neřeší to nikdo. Minimálně sedmkrát tam střihne tři šestky. Někdy i obouruč. Třeba je to pouhá náhoda a v některých případech možná jen hlásí: „je to ou kej!“. Heslo „obsazujeme za zásluhy“ zde kulhá na obě nohy. Jako v 73 má dvě dospívající dívky, jo? Staříci mají náctileté holky!! Martinovská taky neuvěřitelně přestárlá, vždyť je jí tam 25!! Chování a role maximálně pro osmnáctku! Tomášová jakbysmet. Vždyť je jí tam 29!!! V té době se snad vdávali v 18, ne?! Co nám to tady Krejčík tluče do palice? Brejchová v pořádku. Samozřejmě se přísahá a bere se Boží jméno nadarmo skrz naskrz celý film. Kavárna má symbolický název „U Netopýra“ (noční zvíře). Soudruzi nám dopřejí i špetku pravdy, když jedna z postav na adresu denního tisku pronese: „Nic se nestane, když si ty plácaniny nepřečtu.“

Hledají se ukradené loutky pro hru o tom, jak se zvířátka vydala na výlet. Ne do lesa nebo k rybníku, ale rovnou do vesmíru!!! Pes vyskočí z družice: „Mám v očích meteorický prach!“ Pejskovi vakuum vesmíru, stejně jako naší atmosféře, nevadí. Rakety. Plakát: Lupínek v nové hře: „CESTA DO VESMÍRU“. Ve třídě na skříni samozřejmě globus. 54. Minuta: velmi dlouhý a detailní záběr na podivnou SPZ 0G-66-4.. – nula nic neznamená, písmeno G je 33. v anglické abecedě při druhém počítání (při prvním je 7.) 3+3 = 6. Takže to máme skryté tři šestky. Pokud Vorlíček (nebo produkční Wolf – také symbolické) neznal numerologii (pochybuju), tak to G také vypadá skoro jako šestka. Nebo to může být jen fantastická náhoda. 57. minuta: pán musí přísahat, že loutku neukrad. Naprosto debilní loutková hra o vesmíru. Vymývání mozků malým dětem.

Nezvládnutá detektivka. U většiny scén jsem koukal jak puk a hlavu si mohl ukroutit nad některými hereckými kreacemi.

„Vojna vypukla!“ (sama od sebe) Hlavní hrdina to alespoň bojkotuje: střílí jen do vzduchu, nevybuchlé granáty hodí místo na „nepřítele“ vtipně do křoví. Vzbouřenci proti státní moci jsou někdy tak fajn, že se o nich dokonce natočí i oslavný velkofilm. A nejen to. Musí to být ale pouze ti správní pokrokoví rebelové, kteří vzbouření dostanou za úkol. Vše je dopředu domluveno, řádně zdokumentováno v médiích, následně umělecky zpracováno literárně i filmově, zakotveno v osnovách a vtloukáno do makovic. Symbolické číslo 44, protože: Jan 8:44 (Jste z otce ďábla a žádosti svého otce budete plnit.) Člověk, který si dnes dovolí neposlouchat papaláše, je těžce šikanován. Symbolika: 1:20:53 – tři šestky jak z učebnice.

„Kufr s vánočkou.“ Potrat. Vánoce – slaví všichni pospolu – Němci, Češi… Silně nábožensky založení komunističtí filmaři 50. let neopomenou udělat dojemnou propagandu tomuto „nekrásnějšímu křesťanskému svátku“. Hezká německá herečka.

Cigarety značky Globus. „Bomba. Vodíková nebo jenom atomová?“ ha ha ha – chlapy se řehtají na celé kolo. Asi dobře vědí proč (produkční skupina to ví určitě). Nejsem pyrotechnik, ale deaktivace bomby mi připadala extrémně naivní. Zvláště pak konec. V roli překrásné manželky záletného bagristy Marie Kyselková (nepoznal jsem ji). Myslím, že svůdná šenkýřka (Štěpánková) by proti ní neměla šanci. To by bagrista jedině musel být extrémní erotoman, ale takového by si zase hodná, plavovlasá dívka nikdy nevzala.

První povídka pojednává o svítícím kroužku nad hlavou jistého úředníka. Zde je nutno podotknout, že tento úkaz, lidově zvaný svatozář, nemá zhola nic společného s křesťanstvím. V Bibli o ní neexistuje jediná zmínka. Ve skutečnosti se jedná o pohanské uctívání slunce. Přišla s ní až Římskokatolická církev a umísťuje ji nad hlavy katolických „svatých“, kteří rovněž nemají s křesťanstvím nic společného, protože dle Bible (KJV) je svatý každý věřící křesťan. Fundovaný lékař postiženému poradí, že by měl říci něco proti Pánu Bohu. A to přece není pro (nejen) naše umělce vůbec žádný problém. Úředníček ze sebe obratem vysype několik rouhavých vět. Pozitivem této povídky je vedle výborných hereckých výkonů přítomnost půvabné Stanislavy Seimlové v roli stenotypistky, zde v hercích vůbec neuvedené. Druhá veselá povídka vypráví o nevěře. Roli nevěrnice si střihla Irena Kačírková a myslím, že v žádném jiném filmu před tím ani po tom jít to takhle neslušelo. Třetí povídka je hororová a to o obživlém dědovi. Zednářská symbolika: 2 x skrytá ruka: Marvan 1:04:30, Filipovský 1:23:04.

Zvláštní slepenec propagandy o geniálních a fantastických vědcích (v 50. letech si dokázali s chorobami ještě poradit) s detektivkou. V hlavní roli tetanus. „Možná má v těle miliony baktérií.“ Bu bu bu.