Leoric

Když jsem se smutně vracel z Holandska do Čech autobusem, přišlo na tento film. S vědomím, že je zde kladně hodnocen jsem se naň těšil, už jen díky přítomnosti Jeana Rena. Spálil jsem se, stejně tak jako u nadhodnocených Holiday a Love Actually. Lehce nadprůměrný Reno nezachránil smutně podprůměrného Depardieua, natož pak ani unylý scénář s očekávaným koncem..

Tvoření kultovních filmů jde Mikemu jak vidno dobře, třebaže pro mne Chakushin Ari takový poprask není. To nic nemění na faktu, že na filmu odvedl kus dobré práce, dokázal vytvořit strach z těch nejbanálnější věci, a to je právě téměř vždy to nejfunkčnější řešení. Škoda jen, že nevlastním v telefonu onu vyzváněcí melodii, kterou děsí náctileté školačky ve svém dílku. :)

Snaha o alegorii neobsahuje žádnou hlubší myšlenku, stejně tak i film jako celek.. Carpenter vůbec nevytěžil z celého potenciálu, který marně volá po využití, a tak vznikla akční fraška s nesmyslnými hláškami a dementním hrdinou.

Tak tady mi Michele Soavi připravil jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec, jakoby věděl, co potřebuji ke štěstí.. Zpočátku vtipná zombiekárna s originálním nápadem přejde v existencionální filozofické drama s notnou dávkou psychedelie. Nikdy nezapomenu na naléhavost a krásu, s jakou mne tento film začal pohlcovat ani na stav, ve kterém jsem zůstal poměrně dlouho po závěrečných titulcích. Tento nenápadný režisér si vybudoval můj neutuchající obdiv a neschnoucí slzu v oku. Nejenže má na svém kontě tři hororové opusy lepšící se jeden od druhého, ale hlavně pak tuto důstojnou tečku v podobě svého posledního hororu..

Další ze série průměrných adaptací románu Stephena Kinga. Tohle dílko má smůlu na masky a občasně i špatné herce, ale uchovalo si svůj půvab. Nebýt roztrhaného scénáře, mohl tento nenápadný film ve své škatuli vlkodlačích příběhů vyniknout.

Sugestivní zážitek, pro mne možná nejlepší Fulciho film. Příběh svoji kvalitu má, gradaci bohužel zabije scénář, který se v závěru filmu prostě rozpadne. Voní pro mne i nostalgií, protože jsem jej viděl před dlouhým časem, a samozřejmě jsem na něj nezapomněl, protože svojí naturalistickou brutalitou se dokáže vpálit do mozku.

Přestože zápletka není nikterak originální a příběh je doslova vysvětlen, mám z filmu dobrý pocit. Atmosféra by se dala krájet nožem, a třebaže lekačky na mne téměř nepůsobí, některé v tomto filmu se tvůrcům skutečně povedly.

Tato Fulciho šílenost mne už od začátku fascinovala. Decentní čtyřicátník poslouchající svoje kýčovité symfonie obědvá kus mrtvolky, jež mu tleje ve sklepě, a sleduje přitom dovádění své oběti na videu. Když dá najíst i kocourovi, přesune se do sklepa za vzletného tančení a začne rozjuchaně rozřezávat motorovou pilou vousatou slečnu. Potom už jen stačí ze zbytků udělat mleté maso a dát pojíst i prasatům, které zahladí všechny stopy. Téměř dokonalý zločin, kromě zábavy ještě spousta peněz, nakonec není tak těžké ve městě najít další bohatou vdovu. Takhle absurdně-morbidně zábavný je snímek bohužel jen na začátku, dál už vám nabídne jen nudu, stupiditu, a Fulciho ve své nejslabší podobě.

Pro mne zatím nepřekonaný vrchol giallo. Argento navodil v tomto filmu takovou atmosféru, že by se dala břitvou krájet. Vrah zde působí opravdu studeně, nahání strach, a Jennifer Connelly je zde mystická a krásná. Co dodat? Jen se kochat.

Donebevolající zprznění odkazu House of Wax, Vincent Price musí dělat v hrobě trojitá salta s vruty. Přítomnost hloupé Paris Hilton (naštěstí méně, než ve skutečnosti) svědčí o podbízivosti, bohužel ani druhá prsatice nezachrání tento idiotský slasher.