Emo-haunter

Krásná a poučná disneyovská klasika, která i po skoro staletí nadchne, pobaví, ale i dodá důvody k zamyšlení. Takové věci se už dneska netočí, nádherná animace, atmosféra, prostě bomba krátkometrážní snímek! :) Nedivím se tomu oskarovému ocenění:)

Fuu, já tak úplně nevím, jak tento film v celkovém hodnocení nejracionálněji pojmout. Možná jsem jen totálně přemlsaný, a sám ani nevím čeho, a nebo to zkrátka nebyl můj šálek kávy. Mrazivá a chladná atmosféra, o tom žádná, ten sever má co do atmosféry říct fakt hodně, je to doopravdy ryze depresivní snímek, ve kterém nenalezneme ani špetku pozitivity, to cením, a za to tu hvězdu klidně dám, ale co dál? Těch pár dobrých nápadů, které by se dali spočítat na prstech jedné ruky, a to ještě některé prsty na té ruce máte amputované, nezakryjí jakousi nenaplněnou vizi, kdy jsem si na konci filmu řekl - počkat a to je jako všechno? Šablonovitost postav, kdy vás ve své podstatě nikdo nezaujme, nikdo vám nepřiroste k srdci a je vám tak nějak celou dobu jedno, jak to skončí? A když už přeci jen máte chvíli, kdy i čekáte nějaký ten speciální zvrat, tak se vám téměř ničeho nedostane? Upřímně, pokud by mi za pár let o tomto filmu něco řekl, co si z něj pamatuji, řekl bych jen - přestřelka a scéna na vrcholku hory. Já nevím, možná mi jen nedocvaklo, jaké kvality ve snímku doopravdy jsou, a zůstaly mým očím skryty. Uvidíme, třeba dám v budoucnu další projekci. Bohužel, aktuálně víc jak 5/10 dát nemohu... Závěrem ovšem děkuji režisérovi za zprostředkování hlavního tématu filmu, který je určitě vážný, a o kterém by se mělo mezi širokou veřejností více vědět a něco s tím i do budoucna dělat.

Určitě plusové body za hodně kvalitní atmosféru, to vyobrazení až postapokalyptické scenérie mělo sílu, plusové body určitě i za zatím nedoceněného skladatele Davida Winga, tím ale tak nějak moje pozitivní hodnocení končení. Je mi záhadou, proč takové role vůbec Arnold bere, jen kvůli němu jsem si ten film pustil. On po těch svých největších rolích (poslední dobrou roli beru jako Plán útěku) jakoby si vybíral jen filmy, ve kterých trpí jako nikdo na světě, jen o všechny přichází (Sabotáž, Maggie, Cesta bez návratu), až se konečně vrátil opět ke své ikonické roli Terminátora. I tak je pro mě tajemstvím, proč takto hyperinteligentní člověk bere takové prazvláštní role. Stejně jako Cesta bez návratu, i zde čekáme na ten jeden moment, který se má stát, a opět jsem si po skončení filmu řekl - a to má být jako všechno? Všichni jen mlčí, trápí se, pláčou, deprese by se nestačila rozkrajovat, ale chybí tomu nějaké pořádné hluboké dialogy, existenciální prvky, smíření se s nevyhnutelným - jediné, co film dokázal zachytit je bezvýchodnost situace, a stále si nalhávání falešných nadějí, že přeci jen se Maggie uzdraví, a vše bude jako dřív. Nic takového ovšem nepřichází, ta naopak bere vše do vlastních rukou. Film je ve finále i přes atmosféru sterilní, unylý, a nepřináší vesměs žádný zajímavý prvek. Šlo to udělat daleko lépe, a mohl to být poměrně silný film i v červených barvách na tomto portálu. I když v něm moc věcí nedávalo absolutně žádný smysl, totální tragédie to přeci jen není, a tak lepší dvě hvězdičky rád dám. ***4,8/10***

Takahata se snažil o jakési sociálně-existenciální metafyzično, o nějaký konkrétní přesah, ale zůstal za mě tak na půl cesty. Co musím ocenit je celkem dobrý přístup k rámcové kompozici, ale člověk se přeci jen místy občas ztrácel v ději a v pointách daných flashback reálií. Samotná představitelka je super, ale její prolínání vzpomínkami a života na venkově jako celek není dostatečně vykreslené do hloubky, a tak vás potom ten moc pěkný závěr sice celkem dojme, ale nejste schopni mu stoprocentně uvěřit. Jinak oceňuji opět příjemnou animaci, moc pěknou hudbu, kontrast mezi životem ve velkoměstě a na venkově, a soulad s přírodou. Má to několik dobrých nápadů, ale přeci jen jsem čekal něco více. Nebo jsem se měl zkrátka ponořit do nesnesitelné těžkosti bytí?:) Celkový dojem ***6,5/10***

Celkem obyčejný televizní snímek od Ghibli, který ničím nevybočuje z řady. Vlastně se tam toho ani moc nestalo. Dvě hvězdičky za animaci, která zvolila poněkud chladnější barvy - když srovnám třeba tripovitou Naušikou, je to velký rozdíl, zde je to ovšem kompatibilní a vykresluje to jakýsi sociální funkcionalismus té doby v Japonsku, takže i svou slušnou atmosféru film doopravdy má. Tím ovšem moje kladné hodnocení končí, to ostatní je jen takový lehký teenage náčrt zaobírajicí se problémy dospívání a začínání chápat toho, jak náročná realita dospělých je. Na tak krátké stopáži samo sebou nešlo vytvořit nic moc světoborného, avšak dale se s tím udělat mnohonásobně víc (5 centimetrů za sekundu je toho důkazem). Celkový dojem ***4,8/10***.

War is hell po stopadesáté. Tato válka skončí tehdy, až všichni do jednoho zemřou.

Takový typ filmů mě dokáže akorát tak nasrat aneb příběh o tom, jak si mladý perspektivní klučina nechá pohřbít své životní sny neempatickou, arogantní, rozmazlenou a pojebanou píčou, ke které, byť jsem se o to snažil celý film zuby nehty, nedokázal vytvořit ani mizivé zrnko sympatie. Navíc první půlka je hodně urychlená, a ten vztah protagonistů není vytvořen do hloubky, takže vlastně ani v nejmenším nejde poznat, co na ní vlastně celou tu dobu Tsuneo viděl a co ho tak chytlo za srdce. Čím víc se Josee chovala jak píča, tím víc z ní byl Tsuneo hotový. Takže asi tak. Takhle to za mě funguje jen v paralelních vesmírech. Nechci urážet spisovatelku ani režiséra, musel bych přečíst knihu, abych pochopil, jak moc je to věrné předloze, a jestli v té knize byla Josee také taková, ale prostě toto mě akorát tak vytočilo. Hvězdička za příjemnou hudbu a pěkný vizuál.. Mé celkové hodnocení doopravdy degraduje z 90% jen velká nesympatie protagonistky, který mi zkrátka celý film pila krev a v ničem jsem jí nefandil. Jestli byl toto nějaký feministický záměr poukázat na to, jak lehce si můžou někteří chaláni zkurvit život, tak se to povedlo na výbornou. Jo, a aby bylo jasno, já mám moc rád takové typy filmů (stačí třeba i mrknout do mé topky) - takže jen aby bylo jasno, že nejsem žádnej morous a nekňuba, pro kterého je slovo láska sračka. I když... :D

Velmi silné tři hvězdičky, celkově bych to viděl na 3,5/5. Civilní a prostý snímek, který se vyvíjí pozvolna a nese v sobě jednu lidskou pointu. Ta animace a kresba je nádherná, smysl pro detail - doopravdy mravenčí práce, uchu lahodil nádherný mix zvuku i jeho mistrovské nastřihávání do obrazů, to fakt byla pastva (kontrast lodí a města, přístav, příjezd vlaku, ulice). I přes to všechno nemůžu udělit více i přes superlativy vizuálu, hudby a již zmíněných záležitostí. Je to prostý snímek, taková lehká japonský telenovela o devadesáti minutách, která ale vzbuzuje úsměv na tváři, Goró sem tam příjemně vtipkuje, školu vyobrazuje jako čistě komunistickou se všemi náležitostmi, a vedlejší postavy byly doopravdy fajné, hlavně filosof, kterému ke štěstí přece stačí jen malý sud:) Příběh o oslavě mládí, dospívání, školních let, jojo, z režiséra jde cítit velký sentiment. Možná jsem až moc přísný, rozhodně nevylučuji, že někdy dám snímek zase a tu čtvrtou udělím, protože cítím, že to za pár let mohu vnímat jinak, ta empatie tam jde cítit na každém kroku, a to já rád:) Ghibli je prostě Ghibli... ***7,0/10***

Mrazivý pohled konce války a jejich dozvuků očima nevinných dětí, kteří ztratili dětství vlivem tohoto nejstrašnějšího konfliktu v dějinách lidstva. Líbí se mi, že drtivá většina filmu je pouze pohledem dětí, které tyto události prožívají jejich očima, a vážné problémy a nebezpečí se rozvíjí pozvolna, až nemilosrdně dospějí ke svému konci. Ty kontrasty s ruským obyvatelstvem byly dobře natočeny a jen poukázali na to, že o tom, kdo je náš nepřítel nerozhodují ti nad námi. Působivá krásná animace a vizuální efekty na vysoké úrovni. Snímek připomíná Hrob světlušek (1988) - ten jsem ale nepřijmul zcela pozitivně skrze skutečnosti, které tam uvádím, naopak tento film dokázal ukočírovat potenciální přítomnost kýče a tlačením na pilu, a realisticky tak vyobrazuje něco, co já osobně nezažil, a doufám ani nezažiju. ***8,0/10***

Svět je koloběh destrukce a obnovy. Shromáždíme se, explodujeme, rozptýlíme se a znovu shromáždíme. Jako naše galaxie.