バブル
Réžia:
Tecuró ArakiKamera:
Kazuhiro JamadaHudba:
Hirojuki SawanoHrajú:
Riria., Džun Šison, Tasuku Hatanaka, Júki Kadži, Mamoru Mijano, Šin'ičiró Miki, Alice Hirose, Marina Inoue, Sajaka SenbongiVOD (1)
Obsahy(1)
V opuštěném Tokiu plném bublin a gravitačních anomálií zažije nadaný mladík osudové setkání se záhadnou dívkou. (Netflix)
Videá (7)
Recenzie (17)
Araki předkládá tu nejlepší vzdušnou akci, kterou překonává i vlastní Útok titánů. Do toho se otevřeně cituje až kopíruje Malá mořská víla, ekologicky se pomrkává a emocionálně se Bubble bez přehánění přidává až na úroveň Miyazakiho nebo Shinkaie. A já to nechápu. Vážně jsem čekal, že půjde o vizuálně podmanivou lepenku všeho možného a nakonec jsem se nemýlil. Překvapení spočívalo jen v tom, že právě to všechno možné mě rozklepalo a dojalo doslova v každém aspektu. Hrozně se mi z téhle verze Tokia nechtělo a býval bych si raději přál seriál minimálně o dvanácti epizodách. Chápu ale, že by nikdy nevypadal takhle bezchybně. ()
Nezískalo si mě to. Celou dobu jsem (naivně) čekal na to, že se to bude víc věnovat svému světu a záhad kolem něj, ale ono ne, celé to je o parkouru, veliké lásce zachmuřelého chlapce s traumatem a tajemné dívky z jiného světa, která skoro nemluví, nad její tajemností se nikdo moc nepozastavuje (a přitom tam je vědkyně, co ty anomálie vyšetřuje!) a která vypadá spíš jako z hentai porna a hlavně je to adaptace na Malou mořskou vílu, což nám Araki (Tecuró, ne Gregg) nezapomene asi padesátkrát připomenout doslovnými citacemi. Ve finále je to tedy jen adaptace, která je natolik laxně pojatá, že si myslí, že když už tak okatě ukazuje jinak pojatý světoznámý příběh, tak že tím pádem nemusí nic podstatného o svém světě vysvětlovat a tak jsem se odpovědí na to jediné, co mě opravdu zajímalo, vlastně nedočkal. Leda bych jako adekvátní vysvětlení bral ty pseudofilozofické řeči o tom, jak se všichni jednoho dne staneme jedním a vše se bude opakovat od znova a ti dva se znovu setkají, atd, atd... Ten film bych chápal snad jedině, kdyby byl pro děti, ale anime vyloženě pro děti už jsem párkrát viděl a tohle je spíš to klasické anime, takže to tak zrovna nebude. On ten příběh totiž nemá logiku, soustředí se hlavně na akci a kýčovitou romantiku, postavy jsou nezajímavě klišovité a nebo otravné a hlavně tomu chybí nějaké skutečné emoce. Jediné, co mě na tom vyloženě nadchlo, byla naprosto skvělá hudba a animace pozadí, která vypadá krásně - ale o dost horší už to mám s animací postav, kterou nechválím, bo v každém anime vypadá stejně. Aspoň tedy z toho, co jsem viděl, ale snad jediné anime, kde byla jiná animace, byla v jednom segmentu z Memories, jinak jsem nikde žádnou změnu nikdy neviděl. Každopádně, za tyhle dva velice kladné aspekty dávám dvě hvězdy, jinak je to bída. 2* ()
Parkour! Přestože se víceméně považuji, za romantickou duši se smyslem pro estetiku, jak píše Jeoffrey, tento roztomiloučký film je prostě bubbleshit. Možná kdybych byla trochu mladší, třeba o patnáct let nebo tak, nejspíš by mě vůbec netrápilo, že zde nenarazím ani na špetku logiky, ale bohužel mi už není osm. Animace a hudba jsou opravdu jediné věci, které lze na filmu reálně ocenit. Ačkoliv i hlavní hudební téma se opakovalo do zblbnutí, až to začínalo být otravné. Oceňuji ale hlavně mistrnou práci s hudebními proměnami, kdy v temnějších chvilkách ústřední melodie vhodně zabloudila do mollové stupnice a podobně. Vizuál byl skutečně krásný, ale ani ten nenechám bez výhrad, protože mi animace přišla někdy rozkolísaná a nelíbilo se mi, že se postavám v detailních záběrech až příliš měnily obličeje. Parkour byl taky super, ale bohužel ubíral prostor hloubce a konstrukci pořádného pozadí. Ani jako moderní a neotřelá adaptace Malé mořské víly to pro mě moc nezafugovalo, to už ale perfektně popsal Scalpelexis, proto se ani nebudu pokoušet jeho slovům přiblížit. Overall, dvě hvězdy mi přijdou naprosto adekvátní, ale jak říkám, pro děti asi fajn, kdybych to měla hodnotit jako pohádku pro nejmenší, nejspíš bych byla mírnější. ()
Bubble mi teda vůbec nesedlo. Anomálie a bublinama mě zaujala, postavy taktéž, ale z nějakého záhadného důvodu nic z toho nedostalo více prostoru. Pak už jsme jen sledovali analogii na malou mořskou vílu a byl konec - který proběhl asi ve třech etapách, což mě teda popíchlo. Jenže aby to ve mě něco zanechalo, je třeba víc, než hezký obrázky… a tady se nikdo neobtěžoval ani závěrem nic vysvětlit. Nevím, prostě to bylo slabé (asi jako nedávná Belle), třeba na Mijazakiho tvorbu to rozhodně nemá. Tam jsou jak vizuální tak i příběhová stránka dotažené do dokonalosti! ()
Začnu tím, co musí být všem jasné, když vidí u nějakého většího projektu napsané jako hlavní animační studio WIT, je to prostě nádhera! Po stránce animace je to krásná ukázka toho, co tohle studio dokáže a vzhledem k faktu, že je podstatnou součástí filmu i parkúr, tak tu animátoři doslova flexují, jak umí animovat pohyb a jak geniálně ho dokáží nasnímat. Ovšem ani ti, kdo měli na starosti pozadí se neflákali, a tak je tu strašná spousta záběrů, které by obstáli jako nádherný plakát, wallpaper, spořič obrazovky... Každý záběr ukazuje smysl pro estetiku, umění kreslířů, a tak divákovi prostě přechází zrak, užívá si nádherné finále, ale i běžný parkúrový závod. Studio WIT nezapomíná, co se naučilo během své práce na anime Atack on Titan, a tak mnohé scény vypadají, jako Leviho slavný „příchod do baru“ a celá závěrečná sekvence dává vzpomenout na ty nejlepší vzdušné souboje, protože ten pohyb postav je tu až tak ikonický. Vše je nádherně barevné, když se cokoli hýbe, tak to nemá chybu, když něco padá k zemi (třeba budovy) tak to působí náležitě epicky, vše je prokreslené do detailu. Podtrženo, sečteno, animačně je tohle dílko 10/10. Co tu máme dál? Hudba – Hirojuki Sawano. Hudba funguje dobře, v některých momentech (finále) doslova výtečně, takže si jí opravdu často všimnete, navíc tomu pomáhá i fakt, že hudba, nebo spíš jedna konkrétní píseň, je ve filmu důležitým tématem. Na druhou stranu to není tak úplně nezapomenutelný zážitek, hlavně v první polovině jsem hudbu opravdu vnímal jen z části, skoro jako by se pan Sawano ze začátku zbytečně krotil. Na druhou stranu to vynahrazuje v části druhé, a především během již zmíněné dynamické finální sekvence ukazuje, proč je v rámci anime mnohými považován za jednoho z nejlepších japonských hudebních skladatelů současnosti. Hudebně je to za mě celé 8,5/10. A co ten zbytek? K příběhu řeknu asi tolik – znáte Malou mořskou vílu od Hanse Christiana Andersena? Autoři jí znají, nestydí se nám to všem říct a vystavět kolem toho hlavní linku příběhu. Na to našroubují parkúrové závody jak vystřižené z nějakého sportovního anime, a i tahle linka jim tak nějak funguje a celé to proloží notnou dávkou docela zajímavé fantasy, kterou k tomu prostě musíte přijmout. A tady mi to trošku skřípalo, všechny ty bubliny a co se tu během pěti let událo na mě působily tak nějak až moc neuvěřitelně a chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vším smířil. Stejně tak i ty parkúrové závody působili docela zvláštně, říkal jsem si, že bych chtěl vidět vládu, která by tohle povolila a moc jsem nevěřil, že když se jeden z týmu rozhodl hodně radikálním způsobem zdvihnout sázky, a ještě to vysílá na internetu, že by nikdo nějak nezasáhl. Prostě byly tu věci, které se mi přijímaly trošku hůř. Na druhou stranu tempo příběhu bylo dobré, rozjezd sice trošku pomalejší, ale film stihl ukázat a zpracovat to co zamýšlel a dokázal vše vybudovat tak, aby na mě fungovalo emotivní finále i se vším tím drobným filozofováním o zrodu a zániku. Atmosféra taky ušla, sice jistá romantická část mé duše říká něco o tom, že bych ocenil víc Malé mořské víly a trošku míň parkúru, ale i tak s tím dokážu bez problémů žít. Příběh, tempo, atmosféra za mě 7/10. Takže když si to shrnu, tak jsem si Bubble užil, doporučuji ho každému, kdo se chce podívat na to, jak má vypadat opravdu kvalitní animace, nebo těm, kteří jsou romantické duše se smyslem pro estetiku, ale asi i běžnému divákovi, který má rád anime. 8/10 () (menej) (viac)
Galéria (11)
Fotka © Netflix
Zaujímavosti (2)
- Snímek je do jisté míry inspirován „Malou mořskou vílou“ od Hanse Christiana Andersena, nicméně v něm můžeme najít i stopy jiných děl. (Emo-haunter)
- Pár měsíců po uvedení snímku vznikla i manga vydaná v časopise „Shōnen Jump+“. (Emo-haunter)
Reklama