Carthorias

LFŠ 2018, Film 13: Když i celkem ostřílený filmový fanoušek jako já má co dělat aby u filmu neusnul, asi bude něco špatně. Slabá zápletka, nic moc herecké výkony, papundeklové interiéry, a nudná kamera dělají ze strašidelného zámku zapomenutelnou kapitolu němého filmu. Závěrečný twist je příliš málo, příliš pozdě.

LFŠ 2018, Film 20: Říkali jste si někdy, když jste se dívali na nějaký dobrodružný film, co tak asi dělají ti lidi v pozadí? Jak pěstujou rýži vesničani, kteří ji potom dají jako dar Indianu Jonesovi? Jak se po večerech baví čeledíni Markéty Lazarové? Co si dávají na večeři hobiti v Kraji? Máte tři hodiny čas? Pusťte si strom na dřeváky. Co by studie života na italském venkově 19. Století je to famozní. Ideálním divákem je člověk, který se rád dívá na panství Downton, ale přijde mu, že je v něm moc aristokracie.

LFŠ 43 (Film 19): Přeslechnuto na záchodcích po skončení filmu: "A ona jako měla ta hospodyně k tomu komorníkovi nějakej vztah?" "Ty vole vždyť ona ho milovala!" Pokud máte aspoň minimální vztah k anglickému prostředí počátku 20. Století, díváte se rádi na Panství Downton, Hercule Poirota či Sherlocka Holmese (toho původního), a tají se vám dech při podzápletkách typu komorník nechal na schodech smeták, budete nadšeni. Pokud by vám to nestačilo, je do filmu navíc vpletena nit předválečného britského Appeasementu zosobněná tragickou postavou Lorda Darlingtona a jeho odporných kumpánů (s odstupem je až bizarní poslouchat věty typu Mír v naší době aj). Děj se sice nikam neposunuje, hlavní zápletka taky moc není vidět, ale za to obě hlavní postavy prochází nádherným psychologickým vývojem, podpořeném skvělým hereckým výkonem. Ani nevím který z dvou hlavních hrdinů žere kulisy víc, zda Emma Thompson a její expresivní vyjádření citů, nebo Anthony Hopkins a jeho minimalistické potlačování toho samého. Jako zajímavost si povšimněte, jak jsou ve filmu zobrazeny jednotlivé národy na konferenci. Francouzi pošlou tlustého a zbabělého chlapíka s křečovými žilami, Němci ledovou árijskou valkýru a Američani Supermana.

Jako celovečerní film v kině by to asi neobstálo, ale když se na to člověk dívá pozdě v noci, doma a sám, není to špatné. Je spousta horších filmů podobného žánru.

LFŠ 43 (Film 25): Tříska v roli markýze (De Sade?) je naprosto dokonalý. Málokterý český herec by zvládl odříkat sáhodlouhé filozofické monology o církvi, bohu, náboženství a přírodě aniž by působil směšně či nudně. Zbytek ansámblu mu pak hraje druhé housle (i když někdy i ty dokáží pěkně zahrát, viz. Dušek parodující sám sebe). Záměrné neukotvení děje do jednoho časového období (ve filmu je zároveň počítač a koňské spřežení) není vůbec na škodu, co ale vyloženě otravuje jsou Švankmajerovy signature surrealistické předěly, které si autor nebyl schopen odpustit. Někde v Šílení se skrývají dva velmi dobré filmy, jeden hraný, filozofický horor a jeden animovaný jinotajný kraťas. Bohužel to dopadlo jak když Rachel v přátelích dělala dort s hovězím a pudinkem, dohromady to prostě nepasuje. I přesto je Šílení jedním z nejlepších českých porevolučních filmů.

LFŠ 2018, Film 11: Když jde člověk na ústřední film Řecké Divné Vlny, musí trochu počítat s tím, že se nebude jednat o klasické tříaktové drama. Popravdě, čekal jsem to mnohem horší, úrovni kupř. takového Funky Forestu se to ani nepřibližuje. Místo toho zde máme celkem komorní povídání o jedné izolacionistické rodinné sektě ve Fritzlovském stylu. A když člověk pomine pár nelogičností, dá se tomu ději docela věřit. Obzvlášť mě nadchl newspeak, dávkovaný pomocí "Slov na dnešní den". Co mi ale dost vadilo byla absence jakékoli pointy. Když už načrtnu takhle fantasticky propracovaný svět, měl by tam být i nějaký silný závěr. Námitky ve smyslu "domysli si sám" odmítám, tak by se dalo pracovat s jakýmkoliv filmem.

Rozvláčné melodramatické vyprávění o jednom toxickém vztahu, s Tony Leungem v hlavní roli. Bohužel ani takovej kabrňák jako Tony není schopen dodat filmu děj či tempo, zápletka je čitelná už po 5 minutách, a k tomu všemu je film nepříjemný na oči - tma, soumrak či šero, mlha, tlumené interiéry, a občasné nepřiměřeně zvětšené záběry na obličej. Oproti stvořeni pro lásku je toto o několik levelů níž.

LFŠ 2018, Film 18: Film se klidně mohl jmenovat adoptovaní a neplodní. Hlavní hrdinka, adoptovaná černá optometrička, zjistí že její matkou je brit trash ženská pracující v továrně na krabice. Rasový úhel je přitom sympaticky neakcentován, to že Hortensie je černoška je spíše náhoda. Kromě téhle dějové linie se filmem vinou další dvě až tři zápletky, například fotograf Timothy Spall s manželkou, které všechny vybuchnou v epické závěrečné scéně, ne nepodobné např. Vinterbergovým Festen.

Nad dobré Shoyu ramen prostě není. Od mé cesty do Japonska hledám nějaké jídlo, či spíš pokrm, který by se tomu aspoň přiblížil, ale kde nic, tu nic. Ostrosladká umami chuť vývaru, spolu se zásaditou chutí tažných ramen nudlí,  vedle kterých se potměšile schovává lahodně propečený plátek vepřového, a nahoře čerstvá jarní cibulka, dodávající svěžest každému soustu. Tak jednoduché a přitom tak složité na zvládnutí. Ale pokud máte k ruce truckerského kovboje se srdcem ze sóji, mistra bezdomoveckých planin a mecenáše žravého jak žralok, vše půjde snáz než uvaření rýžového čaje.

Letní Filmová Škola 2019, film 23: Argenta znám především pro Suspirii a Ptáka s Křišťálovým peřím, přičemž především Suspiria mne uchvátila. Zde je to už slabší. Dějová linie se spisovatelem, podle jehož knihy řádí sériový vrah není nic přkevapivého či nového, a nebýt jedné scény na konci, trpěl bych též na nedostatek kečupu. Nejhorší je však jakási fádnost. Šedé betonové hranaté exteriéry Itálie 70. let s podobně nenápaditými herečkami, s nudnou kamerou a uši trhajícími dialogy. Nebýt závěrečné krvavější půlhodinky, asi bych usnul, takto hodnotím jako průměr. Argento to umí mnohem lépe.