Tristaver

Celkem typický Bay, kterému ale sluší spíš absolutně volná ruka než "podle skutečné události", protože jak je vidět na příkladu 13 Hours, zbytečně ho to limituje. Co se týče akce a vizuálu, nemám výhrad. Třebaže prvního je tam zoufale málo a druhé je až přehnané. Horší je to se stopáží - bohužel 2 a půl hodiny na dějeprostý příběh je neskutečně moc. První polovina je sice příjemně dynamická a zábavná, ale od té chvíle, kdy se CIA jen drží na své základně, je to nuda.

Shodou okolností jsem nedávno dočetl knižní předlohu, od které se seriál poměrně zásadně liší. Seriál nastavil výrazně svižnější tempo, což mi přijde trochu na škodu - myslím si, že cesta další série, případně aspoň o čtyři, pět epizod více by bylo mnohem lepším řešením. Kromě toho je (pochopitelně) v seriálu méně postav, a ty mají často i významněji pozměněné role (Bill Turcotte, Muž se žlutou kartou). Řemeslně nemám k seriálu absolutně žádné výhrady. Je to opravdu kvalitně natočené televizní dílo, které zaslouží poklonu. Vizuálně naprosto dokonalé, prostředí šedesátých let mne opravdu vtáhl neskutečným způsobem. Vrcholem seriálu je ovšem casting. Třebaže jsem si Jakea představoval jinak, musím říct, že Franco ho zahrál bravurně. Potěšil také Cooper, který Ala taktéž skvěle vystihl. Nejlepšími ovšem byli Sadie, která je stejně kouzelná jako v knize, a Oswald, který byl jednoduše dokonalý. Celkově vzato, na knihu to pochopitelně nemá, a navíc ji to s ohledem na scénář ani dokonale neadaptuje. Bez znalosti předlohy bych ale šel jednoznačně k pěti hvězdám, protože se jedná o velmi kvalitní minisérii. PS: hrozně se mi líbily detailní záběry na některé "celebrity" v závěru na Dealey Plaza - např. Zaprudera, muže s deštníkem či babushka lady.

Neskutečný masterpiece ze strany DC Comics. Ponuřejší a temnější atmosféru v komiksovém filmu aby člověk pohledal. Bez ohledu na to, kolik flashbacků ten film obsahuje, příběh se naprosto jistým tempem posouvá dál, a to tak skvělým způsobem, až oči přecházejí. Efekty, slow-motion, R-kové scény... toho si člověk musí vážit, i kdyby nechtěl. A ano, opravdu u Watchmenů vychvaluji i jejich vizuální stránku - o které tenhle komiks-film primárně samozřejmě vůbec není. Je jen škoda (ale asi spíše komiksu než filmu), že divák v podstatě nemá šanci oblíbit si jakoukoliv jinou postavu, než právě Rorschacha, který je ovšem excelentní. Ty nízké tržby jsou naprosto nezasloužené.

Hype, hype, hype. Ani nevím, jestli jsem se na CW nějak extra těšil, ale každopádně jsem dostal přesně to, co jsem čekal, a (bohužel) nic víc. Marvel potvrdil svoji nálepku, ulitu, ze které evidentně odmítá vylézt. Spousta superhrdinů, hromada akce, dvě hromady hlášek a příběh... žádný. Ale zatímco u Avengers nebo jakéhokoliv single-hero MCU filmu příběh hraje vždy druhé housle, s námětem, s jakým přichází CW to chce víc než jen akci a vtípky. Chce to sofistikované dialogy a promyšlený scénář. Ty zoufale chybějí. První polovina filmu je k uzoufání nudná, následný vrchol filmu (letiště) to ale poctivě dohání, a tak to tolik nebolí. K tomu skvělý plot twist, který úžasně zamíchal kartami, a vyvinul opětovný potenciál. Který se ale nakonec nekonal, protože jsem si ani nevšiml, že film najednou skončil. V podstatě bez závěru. Abych ale jen nekritizoval, CW přinesl nejlepšího Spider-mana stříbrného plátna a k tomu bezchybného Black Panthera (který má skvělý theme sound). Závěrem: jsem zklamán, ale nad Marvelem hůl nelámu.

Beru to tak, že Smith si splnil "povinnost" - natočil film věnovaný zesnulému otci, o vlastní dceři (jak praví v titulcích), a tím to hasne. Smithovská osobitost zde téměř úplně chybí, naopak skoro nevidím rozdíl oproti žánrovkám z osmdesátých, resp. devadesátých let. George Carlin válí, stejně tak Raquel Castro, zatímco Affleck s Tyler hrají spíše svůj průměr. Celkově na filmu potěší spíš vybrané dílčí části než obecně celek - camea Damona, Leeho a Smithe a menší role Biggse. Kevine, vyměkl jsi až příliš.

Zcela dominantní vítězství formy nad obsahem. Nic, z toho mnoha, co má The Revenant na obalu, neskýtá pod ním. Výpravný dvouapůlhodinový snímek opravdu vypadá nádherně. Lubezki je v současnosti naprostý mistr ve svém oboru, jeho odvážně dynamická kamera mě celou dobu nepřestávala fascinovat (i když je pravda, že v první polovině filmu Lubezki místy až "přehrál sám sebe") a je rozhodně tím nejlepším z celého filmu. K tomu je potřeba ještě zařadit kostýmy a hlavně výpravu, které řadí film ještě výš. Vrcholem filmu je hned úvodní scéna bitvy s Indiány, v níž se všechny tyto přednosti protnou, a u níž jsem opravdu napětím nedýchal. Zde ale klady víceméně končí. Scénáristicky se jedná o dvě a půl hodiny natahovanou nudu, v níž se Leonardo střídavě plazí, leží, belhá, případně má vidiny. Oscara za herecký výkon nechápu, jakkoliv ho DiCapriovi přeji. U mě to herecky vyhrál Hardy, kterému role sedla mnohem víc (ale pro změnu dostal málo prostoru). Smutná je i absence lepšího než tohoto obskurního soundtracku, který jako by nebyl. Hrozně rád bych hodnocení zvedl, ale bohužel jen vizuál krásu nedělá. PS: po opakovaném zhlédnutí zmíněné úvodní bitvy se bavím představami o tom, kterak režisér s kameramanem poslali střihače na pivo.

Tleskám nápadu spojit Within Temptation se symfonickým orchestrem. Black Symphony je nádherným koncertem, který stojí za to vidět, byť jen na obrazovce. Je plný starých metalových pecek, stejně jako několika nádherných balad (obzvláště Forgiven a duet Somewhere s Anneke van Giersbergen jsou úžasně jímavé). Co mě opravdu překvapilo, byla vizuální stránka celé show. Sám jsem navštívil už několik koncertů WT, ale možná bych je všechny vyměnil za tenhle. Propracovaná choreografie (Sharon se pohybově odvázala jako nikdy), oheň, kouř, andělé (!)... Klobouk dolů i před štábem, který zajistil nejen skvělou kameru, režii a střih (slow-motion záběry v první polovině jsou skvělé), ale také perfektní ozvučení, což jde skvěle vidět na dokonalé synchronizaci hlasitosti vokálů a hudby. Potěšili také tři hosté, nejvíce zřejmě Keith Caputo při What Have You Done. Celkově se jedná o opravdu skvělý koncert, při němž mi často běhal až mráz po zádech (hlavně u Our Solemn Hour - tradičně, Ice Queen, What Have You Done a Forgiven). Jediným menším minusem zůstává skutečnost, že orchestr byl v cca 40 % písniček extrémně "přebitý" kapelou.

Počáteční Critical Acclaim mě překvapivě moc nenavnadil, ale Second Heartbeat (byť bohužel zkrácený) už to rozjel ve velkém. Je škoda, že koncert byl nakonec tak krátký, protože tohle mělo všechno. Efekty, skvělý zvuk, šikovnou práci s kamerou a především pak entuziasmus A7X, na nichž byl vidět neskutečný zápal. Scream a Seize the Day za mě (možná překvapivě) nejlepší, které byly navíc následovány příjemným coverem Walk, který fanoušek úžasně zvládl - a zároveň mě příjemně překvapilo, jak si M. Shadows užíval fanouškovy výzvy ke vstupu do písničky. Ukázalo se, že A7X jsou neskutečně sympatičtí kluci, na jejichž další návštěvu ČR se moc těším. Jen mě mrzí, že už u toho nemůže být The Rev. Obrovská ztráta nejen pro kapelu, ale také pro celý metalový svět. Nejvíc je to vidět na tom smutném faktu, kolik písniček A7X stojí na extrémních bicích. PS: Synyster Gates je bůh!

Vzpomínám si, že když jsem se poprvé dozvěděl o klipu, který spolu chystají Sharon a Tarja, málem jsem blahem umřel. Povedlo se to dokonale, spojení dvou úžasných hlasů a zajímavého klipu s pěkným poselstvím je vskutku perfektní.

Krásná Sharon versus odporné CGI. Evergreen každého druhého klipu téhle skvělé kapely.