Tom Riddle

Ten díl, jak je unes ten úchyl, byl boží :-DDD Má české Primky a boty Svit...

Obsahuje větší než malé množství spoilerů!!! Tzn. v podstatě hlavně pro ty, kteří viděli film, a nečetli knihu Těžko tenhle film hodnotit jako celek, protože on jako celek tak nějak nefunguje, a ani by nikdy fungovat nemohl. Osmisetstránková předloha je k prasknutí přeplněná vedlejšími motivy, které hlavní příběh obohacují nejen o spoustu humorných situací, ale taky o "kouzlo" uvěřitelnosti. Navíc i hlavní postavy (myslím kromě Harryho, tedy Hermiona a Ron) mají v knize opravdu spoustu prostoru, který je ve filmu (obzvláště u Rona, i když moje milovaná Hermiona ho taky nemá o moc víc...) po hříchu nevyužit. Co naplat, smíříl bych se s osekanou předlohou i se spřeházenou chronologií děje, kdyby to bylo uděláno vážně mistrovskou formou, ale ono není. Příběh je osekán opravdu hodně (a co si budeme povídat, stopáž 138 minut je uboze krátká, vždyť i čtyřikrát kratší první díl trval asi 150 minut, a stejně nedokázal knihu vystihnout ani zdaleka, viz můj komentář k němu), a vynechány jsou i stěžejní události a situace. Postavy jednají naprosto nelogicky (jistě že vím, proč členové BA letěli na ministerstvo na testrálech, a ne na košťatech, ale vím to, protože jsem četl KNIHU! Vážně by byla desetivteřinová scéna, kde Umbridgeová zamyká košťata do kumbálu, tak nemyslitelná???), a o nějaké psychologii tady nemůže být vůbec řeč. Zřejmě je objektem tohoto tvrzení sám Harry, se kterým si v knize jeho mysl opravdu ďábelsky pohrává, ovšem ve filmu jde jen o naprosto nesmyslné a nevysvětlené divadélko pro oko (Leelo :-) diváka. Herecké výkony všech zůstávají víceméně stejné (už se skoro stydím jí chválit, ale Emma je prostě fakt Hermiona :-), Daniel Radcliffe se ani o kapku nezlepšil, jeho výkon se mi tedy líbil asi stejně jako jeho ošmiklané vlasy (BOŽE!!! Musejí za každou cenu ku.vit předlohu???!). Krom Hermiony jsem bezvýhrad spokojený s Lunou Lovegood (pro češtinofily Lenka Láskorádová), která je fakt dokonalá (ovšem škoda, že význam její postavy ve filmu naprosto zaniknul, vzhledem k tomu, že o Jinotaji padla asi jen jedna zmínka), stejně jako charismatem sršící Helena Bonham Carter, která mojí milé (opravdu mám Belatrix rád) Belatrix vdechla zajímavou podobu (ale nejlepší Belatrixina scéna - boj na život a na smrt s jejím bratrancem Siriusem - se změnila na jediné kouzlo, které vyslala poté, co Sirius svedl souboj s Luciusem... (mimochodem výborný Jason Isaacs, a ohavný dabing Pavla Trávníčka)), a taky se mi hodně líbila Natalia Tena jako Nymfadora Tonksová, která sice vůbec nevypadala tak, jak jsem si představoval (promiň, Aneto Langerová), ale na tu roli se hodila dobře. Jako předposlední pozitivum bych viděl Imeldu Staunton, která předvedla Dolores Jane Umbridgeovou v skoro tak úžasně ohavné formě jako v knize, a kterou zkrátka musíte sympatizujícím způsobem nenávidět (tedy já to tak mám). Posledním pozitivem je pak gigantická bitka na konci, se kterou jsem (až na strašně idiotsky skrouhlou Belatrixinu bitku) hodně spokojený, a ve chvíli, kdy bitva vrcholila, a všude létaly střepy, dostavilo se příjemné mrazení v zádech, které pomohlo tomuhle docela slušnému filmu (i když knihu pomrvil gargantuovsky...) přehoupnout se přes hranici 70% na 71.

Opilý otec Elisy Galindo Héctor srazí autem dítě na skateboardu. Protože má Héctor záznam, znamenalo by to jednosměrnou jízdenku do vězení, a vzhledem k tomu, že dítěti se nic nestalo, přesvědčí Elisa svého přítele Chemu, aby to vzal na sebe. Ten to udělá, ovšem dítě nečekaně zemře na vnitřní krvácení. Chemu proto začne hledat policie. Ten však ještě dříve odletí se svým kamarádem Marcosem ze země. Letadlo se zřítí, a Marcos při letecké havárii zahyne, kdežto Chema přežije, a přivlastní si Marcosovu identitu - rozhodne se navštívit Marcosova strýčka Edgara, který Marcose od dětství neviděl. Tam se zamiluje do Edgarovy dcery Fernandy, a ona do něho. Edgar však tají, že Marcos byl jeho pokrevním synem, a proto se snaží všemi prostředky zabránit krvesmilnému vztahu. Do toho se po Chemovi truchlící Elisa rozhodne vypátrat "Marcose". Rozpoutává se neskutečný kolotoč intrik, který svou originalitou a nepodceňujícím přístupem k divákům konkurenční telenovely převyšuje o několik tříd. Lidi, zkuste být k telenovelám milejší, tahle si to fakt zaslouží. (aneb všichni máme svá guilty pleasures)

Zajímavá soutěž v zajímavém prostředí. I když se soutěže opakovaly (no nějaké obměny by tam byly, ale ty hlavní stále zůstávaly), bylo to moc zábavný. Ony úkoly byly některé jednoduché (houpačka), některé nesplnitelné (kluzká stěna, případně točící se válce, které snad nikdo nikdy neudělal...), jiné nechutné (hadi a pavoučci, mezi které tvůrci tak rádi vypouštěli vřeštící děvčata, kterým jsem hlavně kvůli plazivým společníkům opravdu nezáviděl), některé ve mě už od pohledu vyvolávaly pocit klaustrofobie (ano, roura), jiné zase tak trošku závratě (houpačka na bungee lanech), a další byly příjemné (bitvy slečen v bahýnku). Pak tu byla hádanka otce Fourase, kterou skoro nikdy nikdo neuhádl, takže někdo další (nebo to byl ten, co to u otce Fourase pomrvil?) podstoupil nezbytné lovení klíče z moře. Když to takhle píšu, sám nechápu, co mě na téhle soutěži tolik fascinuje (možná to byla Leonka Machálková, která v jednom díle soutěžila :-), ale je to prostě tak.

Malý psychopat v podání Macaulaye Culkina (ten podle mě hraje velice přesvědčivě) je v pravdě démonický, příběh kolem něj je vážně zajímavý a dramatický. Celkově se mi zdá, že nemám důvod tomuhle slušnému dílku míň jak 4 hvězdy. (Ano, jsem v dobrém rozmaru, až přestanou drogy působit, možná trochu snížím)

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Sociální experiment á la Pán much poprvé a hnedka do černého. 16 trosečníků rozdělených do dvou týmů bojuje s přírodními živly a mezi sebou v kruté hře o milion dolarů, kde může být jen jeden vítěz. Nepochybná revoluce v reality show započala svojí cestu se zajímavými a sympatickými charaktery, nádhernou divočinou a napínavými soutěžemi. Skoro nikdo sice moc nevěděl, jak se hra hraje (obzvlášť outsideři z kmene Pagongů), ale i tak to byla zábava Vítěz: 5* - dokonalá první hra a zakladatel agresivní herní strategie se zábavně arogantní osobností. TOP 20: Richard Hatch. Oblíbenci: Jenna Lewis (bojovná mamka, co mě dojala), Colleen Haskell (křehká květinka), Kelly Wiglesworth (železná žena)

OBSAHUJE SPOILERY Kucha vs. Ogakor, aneb tým dobrosrdečných naivů co všichni táhli za jeden provaz vs. tým mazaných sviní a tupých kovbojů. No, jednoho tupého kovboje. Víceméně mírumilovné žití ve kmeni Kucha narušovala akorát příležitostná hádka vegetariánky Kimmi a hlučné trenérky Alicie o zabíjení slepic, proto Kucha vcelku výrazně drtila disharmonický Ogakor. Tam mrška Jerri vytvořila alianci čtyř sestávající z ní, ňoumy Mitchella, miloučké tiché Amber (oh my god, it is soooo good!!!) a namyšleného svalouna Colbyho, hezky manipulovala, obvinila Kela, že žvýká sušené hovězí, pak vyřadila nejstarší členku Maralyn.. Měla rozehranou fajn hru, kterou ale překazila Tina, sympatická mamina, které se nelíbilo, že neomalená Jerri vládne kmeni, a tak s Keithem přesvědčila Colbyho, aby se místo toho přidal k nim, což tupoun Colby pochopitelně udělal. Potom Jerri polil kýblem vody, hodil s ní na zem z asi dvoumetrové výšky a při soutěži jí řekl, že se má jít oběsit. Gentleman za všechny prachy. S Mitchelem pryč a v situaci Ogakor 5 vs. Kucha 6 se zdálo, že Ogakor se všemi jeho zajímavými osobnostmi bude rozmetaný, na(ne)štěstí vůdce Kuchy Michael spadnul do ohně a musel být evakuován, takže došlo ke sloučení 5 vs. 5 a sebekontrolující se Ogakor dokázal využít situace a přelstít Kuchu. Pak už víceméně šlo jen o hru Tiny, která rozhodla, že první půjde Alicia, která holt byla velkou hrozbou. Potom přišel podraz na Jerri (ouvej), který zosnovala, protože chtěla ve hře déle udržet sluníčko Elisabeth a tatíka Rodgera. Potom už přišlo jen odstřelování kachen na střelnici, a ve finále proti sobě stáli mastermind Tina a atlet Colby, naštěstí porota rozhodla správně. Vítěz: 4* - nenápadnější osobnost než vítěz první, tišší strategie, ale po celou dobu hra pevně v rukou a zasloužilá výhra. TOP 20: Jerri Manthey. Oblíbenci: Tina Wesson (ocelová magnólie), Rodger Bingham (dobrosrdečný tatík), Elisabeth Filarski (tehdy ještě normální...), Amber Brkich (modrooká liška)

Daleko lepší než vykrádající pokémoni (myšlenka digimonů vznikla daleko dříve). Krom celkem pěkné animace a tradičních demoralizujících bitek rozkošných zvířátek s očima jak melouny je tu taky ústřední motiv boje dobra se zlem (narozdíl od pokémonů, kde trenéři bojují jen pro zábavu), který je překvapivě zpracován docela příjemně. Zkrátka i Digimon patří mezi japonskou vymývárnu dětských mozků, ale ze všech zástupců tohoto nehezkého odvětví u mě svou nenásilností a sympatičností vyšplhal až na tři hvězdy (tedy tak 5 z deseti...).

Jen polemika o Bohu a závěrečné morální ponaučení od anděla vyzdvihly tuhle příšernou kravinu aspoň na tu jednu hvězdu.

Opravdu dobrá černošská komedie, která překvapivě málo využívá fekální humor k vyvolání úsměvné situace, což je o to překvapivější, vzhledem k hlavnímu představiteli. Vzhledem k bláznivému ději je též překvapivě umírněná, což je škoda. Ohromně však potěší vtipné vedlejší postavy, a krom celkově úsměvného naladění filmu taky pár opravdu neskutečných scén. Vzato kol a kolem 70 %.