Tom Riddle

Mám rád Family Guye i American Dada, i když obojí je často stupidní a extrémně nevkusná zábava. Obojí má totiž nápady a spoustu svérázných postaviček se sobě vlastním humorem a jasně definovaným charakterem. Spinoff Clevelanda nemá ani jedno. Dobrosrdečný a nekonfliktní Cleveland, jakého známe z FG, tady mění charakter nejenom z dílu na díl, ale i ze scény na scénu, a přepíná z původní osobnosti do černé variace na Petera Griffina, z té na tyrana, co šikanuje vlastního syna, potom se sám nechá šikanovat miminem, do toho rapuje o prstění a fetování, a tak dále a tak dále. Už tak je dost zarážející, že ani u leada seriálu nejsou tvůrci schopni sebemenší konzistence, mnohem horší je to co se vedlejších postav týče, ty totiž nemají osobnost žádnou. Jedinou výjimkou je pětiletý Rallo, který se chvíli chová jako gangster a chvíli jako skutečné malé děcko, a příležitostně vyvolá aspoň nějaké, byť ojedinělé pousmání. Jinak je Cleveland Show až překvapivě prostá jakékoliv inspirace, scénáře dílů by mnohdy nevystačily ani na dvouminutový skeč, natož dvacetiminutový díl, seriál prakticky nikdy nemá co říct, což je fakt, který se snaží zakrýt horou blitek, obrazných i doslovných (running joke, kdy se někdo poblije stylem Sheily ze Santa Clarita Diet, pročež způsobí explozivní blití u všech okolo, je dost možná nejhorším running jokem, který znám), a od odpadu tak Clevelanda dělí jen Rallo a občasně vtipný cutaway gag typu FG.

Vražda Versaceho, byť pro mnohé jakkoliv zlomová a důležitá chvíle moderní doby, Amerikou nezahýbala zdaleka tak mocně, jako proces s OJem. Svými tématy (gay scéna, rozvrácená rodina) je nicméně Murphymu mnohem bližší, což se projevuje i na celkovém pojetí série (přesným výběrem stylové hudby počínaje, Gloria! ; opulentním vizuálem konče). Místo civilního dramatu se širokým záběrem tentokrát sledujeme detailní a osobní pohled do duše Cunanana, a události, které vedly k jeho vražednému řádění. Sledujeme je ale chronologicky převrácenou mozaikou, a i já se přikláním k názoru, že ač to působí cool, ve výsledku je to spíš na škodu, především co se dramatického dopadu na diváka týče (patrné zvolnění v dílech 4-7). Přesto se jedná o kvalitně zpracovanou minisérii, která je strhující, po všech stránkách uhlazená, a dokonale zahraná. Darrena Crisse jsem se po pěti sériích Glee docela přejedl, jako Cunanan ovšem předvádí něco nezapomenutelného, a Penelope Cruz, i když v seriálu minimálně, je naprostou zlodějkou scén. 90%.

Znáte to, jak si takhle jdete do sámošky, pracujete, nebo vaříte večeři, a najednou fuk, a před očima vám zmizí kamarád/ka, dítě, manžel/ka nebo rodič? Zmizely sice jenom dvě procenta lidí, ale ať už mezi nimi byl nějaký váš bližní nebo ne, život už pro vás nikdy nebude stejný. The Leftovers jsou potenciálně velice frustrujícím zážitkem. Díl za dílem totiž přináší celou řadu otázek, a málokdy některou z nich zodpoví. Odpovědi totiž nejsou tak docela důležité, v jádru všeho stojí ona ztráta a nevratná změna, a způsob, jakým se s ní postavy snaží vyrovnat. Jsou tu ti, co hledají odpovědi v náboženství, další ve vědě, a někdo se pokouší předstírat, že se to vlastně nikdy nestalo. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové, jsou to lidé z masa a kostí, kteří se snaží udržet si všech pět pohromadě ve světě, který se zbláznil. Seriál se jim někdy věnuje rovnou měrou (první dva díly, pár vybraných dalších), většinou se ovšem co díl zaměřuje na jiný charakter, a tak navzdory relativně velkému počtu regularů spoustu z nich uvidíme jenom sporadicky. To divákovi na jednu stranu dovoluje se s každou hlavní postavou seznámit na takřka intimní úrovni, na straně druhé to představuje ten problém, že ne všechny postavy jsou stejně zajímavé/zábavné (což je ovšem samozřejmě čistě otázkou vkusu). Přesto se relativně brzy a trvale dostavuje intenzivní drama, které svým pojetím a záběrem nabízí rozjímání nad životem a ztrátou, jako žádné jiné. Pečlivě budovanou hloubavou atmosféru dokonale dokresluje úžasný soundtrack, ze kterého mi pravidelně naskakovala husí kůže. Není to pro každého, je to velice jiné, než jsem to podle námětu čekal, ale je to smysluplné, fantasticky zahrané (Theroux, Brenneman, Coon!) a mistrovsky zpracované. Malé PS a vysvětlivka toho, proč se navzdory samým superlativům zdržuji páté hvězdy. První série mi (narozdíl od většiny ostatních, koukám...) seděla mnohem víc než ty další. Její vyvrcholení bylo pro mě osobně záležitostí nezapomenutelnou a téměř nerozdýchatelnou, zbytek seriálu už jenom velice dobrý.

Chip Baskets je snílek, který chce svoje sny žít naplno. Sny o tom být klaunem. A když naplno, tak na prestižní škole klaunů v Paříži. I kdyby měl potom po zbytek života vystupovat na nejzaplivanějším rodeu. Nesnáším klauny. Vždycky to tak bylo, nejspíš to tak vždycky to tak bude, a Baskets na tom nic nezmění. Ten potenciál by tady byl, dramedy z dílny FX totiž není vyloženě odpadovou záležitostí. Chvílemi umně balancuje na hraně tragédie a komedie, a optimistická maminka Christine (v podání zřejmě zaslouženě cenami ověnčeného Louieho Andersona) i velice monotónní a suchá kamarádka Martha dobře pobaví (občas dokonce rozesmějou!), a člověk ani nemá problém s nimi sympatizovat, žel bohu jsou obě dvě pouhými přihrávačkami v one man show Zacha Galifianakise, který hraje nejenom Chipa, ale i jeho dvojče Dalea (Chip & Dale, got it? haha). A ten, nutno podotknout, tragicky selhává v obou úlohách. V té, ve které má být za nesnesitelné hovado, působí jako přehrávající plochá karikatura, a v té, ve které velice očividně má být za sympatického losera, je zase jenom za to nesnesitelné hovado. Je až paradoxní, že vysněný Galifianakisův projekt by o poznání lépe fungoval bez něj.

Obsahuje náznaky spoilerů. Krásná Mia má zvláštní povolání. Živí se totiž zabíjením lidí. Jako by to samo o sobě nebylo složité, život se jí ještě zkomplikuje, když obdrží dopis, ze kterého se dozví, že je už jedenáct let otcem. Pokud se snad bojíte, že jsem vám vyspoilil celý seriál, není důvod, všechno řečené se totiž dozvíte během prvních dvou minut (prostřednictvím záběrů velice explicitních, a to jak ve smyslu násilí, tak lidské anatomie). Hit & Miss má příznačný název, neb onou slovní hříčkou dokonale vystihuje nejenom premisu, ale i moje pocity k celému seriálu, a sice někdy se trefí, jindy je úplně mimo. Za většinou tref stojí vynikající herecké výkony (především přesvědčivá Chloë Sevigny, která de facto antihrdince Mie propůjčuje potřebnou hloubku a škálu emocí, a činí ji tak takřka sympatickou) a řada napínavých a emocionálních chvil. Za rány vedle zase může fakt, že H&M často působí neorganicky, jako slepenec několika různých seriálů (což možná i vyplývá z mého popisu příběhu), a mnohdy vypadá, že sám neví, jestli je dramatem, thrillerem nebo dokonce komedií. Nepomáhá ani to, že příběh má, když ne nezbytně logické díry, tak alespoň celou řadu nezodpovězených otázek, které zbytečně ruší. Po celou dobu jsem se vlastně slušně bavil, a kdyby seriál nabízel konzistentnější tón a tempo, a třeba i nějaké vysvětlení historie postav, mířil bych se svým hodnocením určitě výš, takhle je to přesně na rozstřel mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

Pohodový remake nesmrtelné klasiky, který zdaleka není tak strašlivý, jak zdejší hodnocení napovídá. Casting je až na jednu výjimku vynikající (usměvavá baculka Abigail Breslin z role Baby ždíme, co se dá, a po Chanelce pětce tak definitivně potrvzuje status mojí oblíbenkyně + Grace Adler!!, Peggy Bundy & Haley Dunphy), šedesátková atmosféra příjemně zachycená a větší prostor pro vedlejší postavy opodstatněný (neb jinak by se jednalo o naprostý, a tehdy opravdu zbytečný, kopírák), dolů ho táhne jenom skutečně velký přešlap v podobě Colta Prattese, který se dokonalému Patricku Swayzemu v žádném ohledu ani nepřibližuje, a sem tam předělávky soundtracku, které postrádají kouzlo originálu. Bezproblémových 69 (chuckle) procent, s oběma přimhouřenýma očima snad i slabší 4 hvězdičky.

Obsahuje spoilery Survivor býval spoustou věcí. Býval přelomovou reality show, velkou srdcovkou, hrou šokující a napínavou... A především velice dlouhou dobu (zhruba do Heroes vs. Villains, možná i trochu dál) bývalo pravidlem, že kvalita série stojí a padá s castem. To bohužel dávno neplatí, teď už se jedná čistě jenom o to mít co největší počet twistů (a že se nejedná o žádné twisty hráčské, ale produkcí uměle vytvořené, ať už trojnásobným promícháním kmenů nebo deseti tajnými imunitami), a o to, jak co nejúčinnějším způsobem zajistit, aby se do finále protlačil Jeffův oblíbenec. Snad nikde to nebylo patrnější, než u HHH (mimochodem nejnesmyslnější "téma" série ever?). Spolu s finálovým dílem, který Jeff už před začátkem série prohlašoval za jeden ze svých nejoblíbenějších (čili jsem průser čekal, to ne že ne, ostatně už Jeffa nějakou dobu znám), přijde v Survivoru chvíle, kdy každému skutečně aspoň trochu objektivnímu diváku musí zhořknout v puse. V HHH se našla celá řada fajn momentů, většina castu mi přišla herně schopná/zajímavá, nebo aspoň sympatická, po oné tajné "výhodě" pro vítěze poslední soutěže o imunitu přesto zvažuju hodnocení úplně nejnižší. Vítěz: odpad! Člověk strašně arogantní, bez špetky sociální hry, do finále produkcí násilím dotlačený množstvím příhodně poschovávaných imunit (to jak šel nějakou cestičkou ke svojí zpovědi přímo kolem stromu, na kterém byla (čerstvě natřená?) stopa k imunitě) a takřka zaručeným postupem z final 4 do final 3 (buď vyhraje imunitu, nebo v rozdělávání ohně porazí kteréhokoliv ze zbývajících tří). Ano, uvědomuju si, že dokonce ani Jeff Probst a produkce CBS nemůže donutit porotu pro někoho hlasovat, a že porota rozhodla, jak rozhodla (za což je asi nijak neviním, že se porota rozhoduje na základě emocí je normální), ovšem poprvé v historii se dá objektivně a s jistotou říct, že ve finálové trojici seděl někdo, kdo tam v první řadě vůbec neměl být.

Seriálů o antihrdinech je jako hub po dešti, těch o antihrdinkách už ovšem nikoli. Jsem proto rád, že kanadská televize Global skrovné řady antihrdinek rozšířila svým přírůstkem o doktorce Mary Harris, která přes den zachraňuje životy a pokouší se vychovávat svoje zvídavé dcery, a k tomu po nocích melouchaří jako anděl smrti. Do MKP jsem se pustil díky svojí náklonnosti ke Caroline Dhavernas, kterou jsem si zamiloval ve Wonderfalls (a později v Hannibalovi + videohře Child of Light), jinak jsem ovšem přílišná očekávání neměl. O to příjemněji mě ale Mary nakonec překvapila. V duchu výstižného názvu jde seriál rovnou na věc, nejenom, že od první chvíle řeší kontroverzní téma asistované sebevraždy, začíná navíc už ve chvíli, kdy dvojí život hrdinky překračuje zvladatelnou hranici a pomyslná smyčka se utahuje. Pod uhlazeným vizuálem pobublává všudypřítomný černohumorný podtón, který MKP zachraňuje i v těch klišovitějších či ne zcela logických momentech (které nastanou, ne že ne), přímočarý příběh ukrývá pár zábavných twistů a několik skutečně výborných dialogů, a vedle vynikajících hereckých výkonů v hlavních rolích (Mary, Des) navrch potěší dobré výkony postav vedlejších (především z řad klientů, Morgan). Nečekaně chytlavá záležitost, která na ploše pouhých šesti dílů dává s úsměvem vzpomenout na Dextera či již jmenované a rovněž kolem smrti se motající Fullerovky. 85%

Desna Simms se stará o autistického bratra Deana, vede nehtové studio spolu se svými kamarádkami, a sní o lepší budoucnosti s vlastním podnikem a novým domem. Když se ovšem zaplete s mafií, věci se chtě nechtě zkomplikují. O příběhovou revoluci či vysoce sofistikovanou záležitost se v Claws nejedná, o pohodovou guilty pleasure pro fandy Niecy Nash rozhodně ano. Známé schéma na sebe se nabalujících problémů jí dává možnost pořádně se vyřádit na celé herecké škále, od groteskní komedie až po (s trochou nadsázky) nervydrásající thriller. K tomu jí zdatně sekunduje sympatický podpůrný cast (Judy Reyes, Carrie Preston, Dean Norris a Harold Perrineau především), stylová hudba a zřejmě nejhustější výskyt (často samoúčelných, vždycky cool) zpomalených záběrů na pětačtyřicetiminutovou stopáž, a výsledkem je tak ženská gangsterka, která je chaotická, nablýskaná a zábavná, stejně jako její hlavní hrdinka. 75%

Humor a emoce celovečeráku narvané do čtyř minut animáku, který je nejenom vynikající, ale především důležitý.