DJ_bart

Co jinýho čekat od feel-good coming of age retro melodramatu pod režijní taktovkou George Clooneyho, než feel-good coming of age retro melodrama pod režijní taktovkou George Clooneyho? Christopher Lloyd si celej film krade pro sebe, no a Ben Affleck by se měl vykašlat na herectví a začít pracovat jako barman.

Zatímco jeden kámoš mi většinu děje několik dní po premiéře vyspoiloval, a druhej odešel v půlce projekce a tvrdil jak nudná je to sračka, já jsem byl i přesto zvědav, jak s otvírákem nový éry Marveláckého univerza oscarová režisérka Chloé Zhao naloží. Ačkoliv jsem se po celých 150 minut ani na okamžik nenudil, jsem přesvědčen o tom, že kdyby se Zhao vykašlala na žánrový serepetičky okolo, mohla 'Eternals' pojmout výhradně jako artový komorní drama - potažmo jako psychologickou sondu do duší postav - s hlubším humanistickým přesahem, kosmologickými/mytologickými motivy a existenciálním podtextem o skupině polobohů, kteří se na pozadí vývoje lidské civilizace vyrovnávají jak se svou vlastní (nad)lidskostí, tak nesmrtelností, a zároveň do jejich intimních příběhů mohla i bezproblémově zakomponovat fikční expanzi MCU – a výslednýmu dojmu by to neubralo ani špetku poutavosti. Tím vším mohli 'Eternals' být, Chloé Zhao však schizofreně uvízla na půli cesty mezi melodramatickým filozofickým eposem a standardní blockbusterovou omalovánkou, takže na druhou stranu jsou 'Eternals' typicky monotematickou marvelovkou kde zas a znova jde o rádoby záchranu světa, která je k připosrání plná scenáristickejch anomálií, banalit a deus ex machiny, a která si povrchně hraje na něco víc. Upřímně, radši bych po celou stopáž dvou a půl hodin sledoval, jak spolu tahle banda kecá, než abych civěl na to, jak fightí s digitálníma příšerkama...... Samozřejmě, risk je zisk – je to jiný, je to inkluzivní, dospělejší, diverzita je plus, jde o projekt kterej kdejakou stereotypní komiksovku lehce strčí do kapsy – přeci jen, hrdinové zde krom záchrany světa řeší svá osobní traumata, krizi identity a celkem zásadní morální dilemata. Je nad slunce jasný, že tyhle aspekty jsou stejně super jako schopnosti samotných členů Eternals, a Chloé Zhao si za svý tvůrčí ambice zaslouží respekt – jenže k inovaci a autorský nezávislosti to má hodně daleko, což zamrzí. Laicky řečeno, oný jinakosti je žalostně málo. 'Logan' a 'Joker' dokázali jít na komiksový žánr odjinud, takže mě zaráží, proč to nešlo i tady. Potenciál tam byl. O tom jsem si stejně jist jako tím, že Země je kulatá. Možná jsem měl jen až moc vysoký očekávání, že opět půjde o komiksovku, která se bude vymykat žánrovým konvencím a mainstreamu – jenže skutek utek. 'Eternals' tak ve mě zanechávaj neuvěřitelně ambivalentní dojmy a zároveň jistotu, že se na ně znova už nikdy nepodívám..... PS: Makkari a Druig by si zasloužili sólovku.

Uuuuuff, tak tady bylo horko těžko obtížný udržet nervy na uzdě, aby mi z toho nepukla hlava...... Real-time gastro-drama – nebo chcete-li 'kuchařský thriller' – 'Bod varu', který měl mimochodem světovou premiéru na KVIFF, je nervydrásajícím filmovým zážitkem, z kterýho vám vyletí adrenalin až do mozku, a tam po dosažení onoho BODU VARU exploduje. Snímek má totiž relativně skromný, ale zato peprně originální námět: observační metodou zachycuje náročnou předvánoční pracovní šichtu v narvané londýnské pětihvězdičkové restauraci, kde se hraje jak o blaho hostů, tak o čas. Na tomto striktně minimalistickém měřítku režisér Philip Barantini ukuchtil pikantní omáčku plnou osobních konfliktů, emočně vypjatých situací, kolektivního chaosu a hektickýho tempa. Roli vrchního šéfkuchaře/britského Zdeňka Pohlreicha si střihl neurotik Stephen Graham, který si nátlak pracovního stresu ulehčuje pochoutkami, jež jsou na pracovišti zakázaným ovocem. Kvalitativní laťku tak jedině sráží předvídatelnost a mnohdy zbytečný tlačení na pilu – to jsou však zanedbatelný marginálie, který požitek z tohoto pokrmu na vašich chuťových pohárcích nijak nekazí. TO VŠE KOMPLET NA JEDEN ZÁBĚR. Takže jestli ti tahle prvotřídní delikatesa servírovaná na stříbrným podnose nešmakuje, máš hodně divnej apetit...... Verdikt? Vaření nikdy nebylo takhle napínavý. 'Bod varu' je definice strhujícího zážitku, po kterým si budete při dalším obědě či večeři ve vaší oblíbený restauraci kuchařů a číšníků snad vážit o něco víc. Cinefilní žeraso.

Chci celovečerák.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...... Přestože 'Krotitelé duchů: Odkaz' jsou v rámci možností blockbuster kterej jednoduše nešel natočit jinak, mě tohle klišovitý dojení nostalgie z kultu populárních filmových sérii a značek (na vyjímky) nejenže nebaví, ale vyloženě nasírá.

"Listen, I fucking know what you are. You're just a fuckin' junkie-ass bitch and you're probably fucking eating that ginger's ass for fuckin' drugs or whatever the fuck you're into. Fuckin' junkie-ass bitch." ________ Režisér Sam Levinson se ani po víc než roční odmlce s ničím nesere a v expozici druhé řady generační výpovědi 'Euforie' eklekticky prezentuje působivou backstory antihrdiny a drogového dealera Fezca, exkurzi do drogového byznysu, a posléze na pozadí víru novoročních oslav rozehrává důmyslnou šachovou partii plnou intrik, napínavých konfliktů a vztahových peripetií. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozeným světlem, častější využití retro songů, anebo přímočarou lineární naraci na relativně minimalistickém měřítku...... Vzhledem k tomu, že většina lákadel z traileru se už vyčerpala, máme se určitě nač těšit. Dokonce dorazil i Justin Bieber z Wishe a pornoherečka Chloe Cherry. Nathan každopádně dostal to, co si zasloužil. Fezco steals the show!

"I feel like my entire life, I've been trying to conquer femininity. But along the way, femininity conquered me." ________ Druhá speciální epizoda 'Euforie' - jež je absolutní tečkou za její první řadou - je famózní transgenderovou baladou která bere dech svou virtuózní lyrickoepickou stylizací a surreálnou formou. Epizoda je zároveň výjimečná tím, že ji lze interpretovat ku libosti diváka. Třeba pro mě jde o introspektivní terapeutickou konverzačku, která je ponorem do oceánu reminiscencí, snů a vzpomínek na lovestory jíž zažila s Rue, k níž cítí skutečnou a nenaplněnou lásku. Divák zároveň zjišťuje, jak moc je Jules znejistěná rozdíly mezi skutečným, virtuálním a imaginárním světem, díky čemuž poznává její pravou tvář. Mimo jiné, transgender bohyně Hunter Schafer zde podává fenomenální herecký koncert. Keep it up! 💜 ________ "I think Rue was the first girl that didn't just look at me. Like, she actually saw me. But when I say me, I mean that me that I was talking about earlier. The me that's underneath a million layers of not me."

"Rue. You're high." "Uh. I feel like you're not listening to what I'm saying." "Rue, I don't think you're listening to what you're saying." "That's physically impossible." ________ Pandemie koronaviru umožnila tatínkovi seriálu Samu Levinsonovi ukázat, že dokáže 'Euforii' přenést do jakékoliv kreativní polohy. Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere, říká se – a proto jako pomyslný prolog k nadcházející druhé sérii HBO a A24 vypustily do světa dvě speciální epizody, které na minimalistickém měřítku ilustrují komplexní studii charakterů Rue a Jules. A právě první z nich překvapí tím, že má na klasické formální parametry 'Euforie' velmi netradiční námět, poněvadž je koncipovaná jako komorní dialog mezi Rue a jejím mentorem Alim, jejichž osudy mají jedno společné pojítko – a tou je závislost na drogách. Nečekejte ale nic velkýho – v jedné místní restauraci za štědrovečerní noci spolu Zendaya a Colman Domingo kecaj o všem možným, filozofují o tom že život je nelítostná kurva která místo potěšení nabízí jen trápení, a polemizují nad tím, kolik klacků jim kdekdo hodil pod nohy. A právě v tom tkví ono kouzlo. V tý obyčejný všednosti, nárazu do reality, a zdrcujícím závěru. Víc takových epizod, prosím. ________ "Ali, I don't believe in God." "Guess what. God doesn't give a fuck if you believe in him. He believes in you."

"Every time I feel good, I think it'll last forever. But it doesn't." ________ Abych se naladil na vibe před druhou sérii, rozhodl jsem se, že se na 'Euforii' podívám komplet znova. A nelituju toho, protože tahle formalisticky opulentní generační výpověď která přepisuje konvence seriálového vyprávění mě pohltila natolik, že mě bavila mnohonásobně víc, než když jsem ji viděl poprvý. Každopádně, finále první série mělo velmi melancholický až hořkosladký konec. Skrze hudební motivy, jemné nuance a náznaky mohl kdekdo vydedukovat, že celá série směřuje k jedné veliké katarzi – tedy v moment, kdy Rue při songu 'All for us' opět propadne drogové závislosti – což symbolizovalo ono závěrečné extravagantní taneční číslo. Zendaya se zde naprosto zaslouženě zbavila nálepky hvězdičky brakových disneyovských seriálů a stala se z ní jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti. S odstupem času si navíc začínám uvědomovat, že 'Euphoria' není jen pouhopouhý seriálový projekt který chce ukojit poptávku po teenage subžánru, ale plnohodnotnou artovou queer epopejí, která v historii televizního formátu nemá obdoby. Tenhle seriál rozhodně není jen obyčejná obsese. Sledovat 'Euforii' je čirá cinefilní euforie......

V podstatě terapeutická epizoda s velmi pomalým až rozjímavým tempem, kde si naši (anti)hrdinové žehlí svý osobní problémy. Retrospektiva na téma 'Moje stručná (a děsivá) sexuální historie' byla priceless.