major.warren

Nádhera a půvab v kovbojské romanci pod režijním vedením Anga Leeho. Vynikající Heath Ledger v hlavní roli a krásná hudba! 80%.

Skrytá identita je film, jenž má v sobě raketový pohon. A navíc i herecká esa! Martin Scorsese je zárukou kvality. Skrytá identita netvoří výjimku, naopak je výborným "zakončením" Scorseseho mnohaleté tvorby, především z hlediska vývoje jeho filmové řeči. Jedná se navíc o remake, o to větší radost z filmu mám, obstojí totiž sám za sebe. Leonardo DiCaprio je vynikající, silně mu nahrává i Matt Damon a jakousi špičkou je Mark Wahlberg. Avšak hereckým králem je jednoznačně Jack Nicholson. Skrytá identita funguje na maximum od začátku do konce, ani na chvíli nenudí, spíše s každou minutou ještě víc baví. Oscara by si Martin Scorsese zasloužil už dávno (minimálně za Taxikáře či Poslední pokušení Krista). I tak jsem však rád, že cenu za režii konečně získal a že to bylo právě za Skrytou identitu, kterou opět aktivně dokázal, že jako filmař ještě rozhodně neskončil. 85%.

Nenápadný půvab buržoazie zůstává z hlediska filmového surrealismu nedostižnou ukázkou toho, jak efektivně se dá tento umělecký (snový a podvědomí osvobozující) směr ve filmovém vyprávění využít. Luis Buňuel má oproti jiným filmařům, kteří točí v surrealistickém duchu, jednu velkou přednost, a tou je závažnost společenského sdělení jeho snímků. Nenápadný půvab buržoazie je na první pohled salonní konverzací, kterou však právě snová struktura vyprávění (realita x sen x sen ve snu) posouvá do fáze neobyčejně fascinujícího díla, které od doby svého vzniku (1972) vůbec nezestárlo a stále v sobě přechovává aktuální celospolečenská témata, mravními nešvary počínaje a buržoazními přežitky konče. Značně rozvolněná stavba scénáře, na němž Buňuel spolupracoval s legendárním Jeanem-Claudem Carrierem, podporuje humornou, téměř groteskní složku filmu. Buňuelův významný cit pro společenské podobenství, kvalita hereckých výkonů v čele s Fernandem Reyem v roli velvyslance Rafaela, a obrazová pospolitost dělají z Nenápadného půvabu buržoazie možná vůbec nejlepší "surrealistický film" všech dob. Na rozdíl od jiných totiž Buňuel umí se surrealismem zacházet tak, aby zbytečně neodtrhával pozornost od ústředního tématu a zároveň zůstal nedílnou součástí vyprávění.

Jestliže jsou Ostře sledované vlaky a Postřižiny všeobecně považovány za vrchol spolupráce Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala, pak musím s čistým svědomím i uctivým respektem k oběma jmenovaným titulům označit za tento vrchol Skřivánky na niti, jež sice nevynikají až tak silnou formální přesností jako "Vlaky," ani půvabnou nostalgií jako Postřižiny, ale spojují v sobě hrabalovskou poetiku, jeho laskavost i zájem o člověka s kritickým pohledem na temná léta padesátá, kdy i ti největší intelektuálové byli ze dne na den odstaveni, a kdy se budoucnost bytí začala jevit jako značně nejistá. Scéna s hrdiny stojícími za deštivého počasí okolo ohně, ve snaze se alespoň trochu zahřát, je přesným ztělesněním toho, co mám na tvorbě Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala tak nekriticky a upřímně rád.

Perfektní film. Coeni opět dokázali, že jsou fantastičtí režiséři a především scenáristé. Původní film Maršál s Johnem Waynem si jistě zaslouží své uznání, ale tato adaptace knihy Charlese Portise je přeci jen o ještě o stupeň výše. Působivá kamera Rogera Deakinse a především značně drsnější pojetí celého příběhu staví Opravdovou kuráž do popředí. Jeff Bridges jako jednooký Rooster Cogburn byl možná ještě lepší než původní John Wayne. Skvěle ho doplnil Matt Damon. Hailee Steinfeld bych dal Oscara! Ta holka má talent a kuráž, co se jen tak nevidí! Hvězdné obsazení lemují Josh Brolin a Barry Pepper. Carter Burwell film skvěle doplnil svou komorní hudbou. Krásné kostýmy, masky a dekorace. Působivý zvuk. Vynikající střih. Perfektní hlášky, ale i velice napínavé a silné momenty. Za nejlepší považuji scénu, kdy Matti i s koněm přeplave řeku jen aby dohnala Cogburna s LaBoeufem. Finální scéna je velmi dojemná. U mě má tento film to nejlepší hodnocení. Dvanáct nominací Oscara včetně ceny za nejlepší film.

Slavný snímek Henryho Hathawaye s Johnem Waynem v jeho životní roli. Nemůžu si pomoc, ale více se mi líbila nová verze od Coenů. Knihu Charlese Portise jsem nečetl, takže nevím, kdo se více držel předlohy, ale jejich verze mi přišla o něco dotaženější a hlavně mnohem více emotivní a stylovější. Maršál je ukázkou typického westernu s Johnem Waynem, navíc v podstatě končí happyendem. Ovšem co se týče Waynea, není co vytknout (právoplatný Oscar). Jeho Rooster Cogburn je prostě super (byť Jeff Bridges byl taky vynikající). Pár zajímavých tvářiček jako Robert Duvall či Jeff Corey rozhodně potěší. Jako celek Maršál už poněkud zestárl, ale pořád je to dobrý western, který rozhodně stojí za zhlédnutí.

Obraz římské smetánky v režii génia sice už dnes není tak filmařsky drásavý jako v době svého uvedení (Zlatá palma v Cannes), avšak po stránce významové je stále plnohodnotnou výpovědí o roli jednotlivce uvnitř hemžící se lidské marnosti. Felliniho opus magnum pro mě sic představuje spíše 8 1/2, či ještě více nedostižná Silnice, a přestože z hlediska filmových odpovědí na Sladký život dávám přednost Sorrentinově Velké nádheře, zůstává La Dolce Vita přelomovým dílem moderní kinematografie s úchvatným milovníkem Mastroiannim a grandiózním finále.

S láskou Vincent je detektivka a animák v jednom. Takhle se na to musí. Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku 2017. Zcela jedinečný a dokonalý "ručně" natočený animovaný film o posledních dnech života velkého umělce Vincenta Van Gogha a následném střetu událostí a teorií. Když jsem se dozvěděl, že film byl připravován sedm let a 100 světových umělců každý záběr ručně namalovalo na plátno, a že postavy byli točené se skutečnými herci a následně zabarveny, tak jsem si řekl, že takového filmu si opravdu cením, a hlavně jeho tvůrců, avšak celé to působilo spíše jako jeden velký experiment, než ucelené dílo. Zfilmovat život jednoho z největších umělců všech dob a ještě v animované verzi jeho vlastních děl je jedinečný nápad. Životy mnoha malířů jsou ve filmovém zpracování opravdu zajímavé. Egon Schiele, Francisco Goya či právě Van Gogh. Na filmy o těchto lidech chodím opravdu rád a zejména u Egona Schieleho jsem byl doslova unesen. Nechci stejně skvělý film Egon Schiele urazit, ale tou vnitřní poetikou bylo S láskou Vincent ještě o něco silnější. Schiele měl ale zase silnější, jak vnitřní, tak vnější vyprávěcí linie. Tím nechci říct, že S láskou Vincent, který byl ještě k tomu ručně malován, byl vystavěn hůře. Egon Schiele ho u mě o takových 5% porazil, ale to vůbec nevadí. Musím říct, že S láskou Vincent mohu po umělecké stránce přirovnat k hrané klasice Žízen po životě s Kirkem Douglasem. Duo Dorota Kobiela a Hugh Welchman se filmu skvěle zhostili a napsali výrazný a opravdu skvostný scénář, jenž kombinuje rysy experimentálního animáku a temnou detektivkou. Jednotlivé záběry byly jako Van Goghova galerie. Herci v čele s Douglasem Boothem a skvělou Saoirse Ronan byli všichni skvělí - jejich překreslení bylo fantastické. Bylo krásné vidět právě Van Gogha v barvě jeho vlastních děl. Clint Mansell je skladatel, kterého moc nemusím, za tento film bych ho ale nominoval na Oscara pro nejlepší hudbu. Hlavní téma The Night Cafe bylo překrásné. Přeji filmu, aby v kategorii animovaný film zvítězil, i když to bude s neméně skvělým Cocem velký boj. Tenhle film stojí hlavně na příběhu. Není to životopis. Je to film o teoriích, lásce, smrti, psychologii, a podává nám pozoruhodně obraz a poslední okamžiky života jednoho z největších umělců. Je to drsný, něžný a dech beroucí film zároveň. Finální scéna byla jedinečná. Délka je ideální. Ke konci to začne být lehce zdlouhavé na dialogy, ale stejně jde o fantastické dílo kterého si budu velmi považovat. Opravdu si cením těch, co ho kousek po kousku poskládali k sobě. U mě to nejlepší hodnocení.

Jedinečný filmový zážitek! Z mého pohledu nejčistší Lynchův snímek, a přesto tak neuvěřitelný! Ohromné humánní poselství, které zosobňuje toto nadčasové dílo mě absolutně semlelo! Nemůžu uvěřit, že jsem viděl skutečný příběh "Sloního muže" a nikoliv jen dokonalou fikci z pera snového vizionáře Davida Lynche. Anthony Hopkins (v hlavní roli lékaře Fredericka Trevese) je naprosto vynikající a John Hurt coby zákeřnou nemocí deformovaný "sloní muž" John Merrick je zkrátka kouzelný:-). Fenomenální filmařina, podpořena krásnou černobílou kamerou, podtrhující temný obraz Londýna 19. století, vrcholí v samotném finále, když se ozve špička celého díla: znějící Adagio v závěrečné scéně, kdy se John uchyluje ke spánku... Jsem z toho uchvácený a zároveň neuvěřitelně emočně strhaný a zdeptaný. Musíme jen doufat, že příběh "Sloního muže" se už nikdy nebude opakovat. 100%. Dokonalý film.

Ještě nikdy jsem asi neviděl film, jenž by definoval vztahy mezi nebem a zemí s takovou silou prožitku jako Dreyerovo Slovo. A přitom je to zcela prostinký příběh. Už teď se nemůžu dočkat až zhlédnu Utrpení Panny Orleánské. Masterpiece!