major.warren

Je načase tenhle film okomentovat. Viděl jsem ho sice na posledních hodinách matematiky ve škole, a trochu na přeskáčku, ale stejně komentář napíšu. Na Teorii všeho jsem se dlouho chystal, ale pořád jsem se k němu nějak nedostal. Stephen Hawking- co říci, než nejslabší tělo, které na sobě má tu nejchytřejší hlavu. James Marsh se režie ujal dobře. Film je zajímavý, humor nechybí, romantika a vztahy také ne, jen sem tam nějaká nudná pasáž, jimž ovšem převahují scény doslova velkolepé. Anthony MaCarten si stejně jako ve svých dalších dvou projektech značně drží svůj rukopis. Převádí nám příběh velké osobnosti a převádí ho dobře. Ale myslím, že Bohemian Rhapsody bylo scenáristicky lepší. Ale rozhodně scénář není špatný. Spíš by chtěl trochu více soustředit se na Hawkinga z pozice vědce. Vztahy jsou tam super. Film je vlastně z pohledu jeho ženy, což je extravagance, ale něco tam chybí. Takový ten epos, vrchol tvorby. Eddie Redmayne herecky vévodí. Tam je Oscar bez námitek. Felicity Jones ho ovšem v mnoha pasážích herecky převeze. Opravdu. Její ztvárnění Jane Hawkingové je za Oscara jednoznačně. Ostatní herci jsou též skvělí. Vizuálně je film působivý, hudební složka Jóhanna Jóhannssona dotváří skvělou atmosféru, výprava, kostýmy a masky zas autenticitu. Je to film o životě a o čase, a to doslova. Ne o vědci, ani o fyzice. Prostě se to tak někdy v životě vyvine, a Stephen Hawking měl holt tu smůlu. A na stranu druhou měl jedno velké štěstí. Štěstí jménem Jane. U mě 75% a čtyři hvězdičky, a opravdu krásné. Jeden Oscar za hlavní roli Eddieho Redmayna. Nebo vlastně ne. To nebyl Redmayne, ale Hawking. Největší scéna je dialog mezi Stephenem a Jane, večer když jí oznámí, že jede do USA a přijde dialog o životě a smrti, kdy oba herecké výkony vrcholí. Ti dva, stejně jako třeba Day-Lewis a Vicky Krieps v Niti z přízraků předvádějí neskutečně synchronizovaný, jeden dohromady jdoucí herecký výkon, který celý film posouvá o deset procent dopředu.

Na téhle animované bombě jsem vyrostl. Příběh Pumby a Timona na pozadí událostí prvního velkofilmu je super. Ukazuje, že oni tam nebyli od chvíle co se na Simbu slétali ptáci, ale byli tam celou dobu. Ten závěr s matkou a strýcem je tam trochu navíc, ale čert to vem. Dám 70%. Proč ne? Je to moje dětství. Pěkná animace, skvělé hlášky, krásná hudba, proč ne. Pumba a Timon jsou dle mě největší zvířecí hrdinové, co film má. A na tom Hakuna Matata něco bude. U mě krásné čtyři hvězdičky. Začátek trochu slabší, ale pak se to rozjede, a jede to, a pořád zrychluje. Až dojedeme ke Lví skále. Nádherný idylický animák, který se dívá za to co vidíš:-).

Dnes neumírej je Bondovka, ke které mám velmi osobní vztah. Je to totiž první Bond, co jsem kdy viděl, tím pádem jeto film, který mě vůbec poprvé seznámil s agentem 007. Vždycky jsem ji miloval, vždycky ji milovat budu. Ale jak říkám, čas něco s filmy i lidmi dělá, a dnes i já vidím některé slabší stránky tohoto filmu. Co mě kdysi tak ovlivnilo? Jako šestiletý kluk mě ovlivnila už jen Bondova osobnost. Já věděl sotva to, že je to nějaký agent, a najednou jsem viděl zarostlého robinsona v Koreji, luxusní akční scény v Havaně a v ledovém paláci na Islandu neviditelné auto pana Q, které i přes velkou nadsázku považuji po modelu DB5 za nejlepší Bondův vůz, a samozřejmě bojové finále v letadle. Dnes neumírej není zdaleka tak špatná Bondovka, jak o ní mnozí soudí. Dodnes mám Pierce Brosnana asi ze všech Bondů nejraději. Halle Berry mě kdysi nadchla, nyní ji považuji už "jen" za standardní Bond girl, protože mi přijde, že ji chybí kouzlo pravé Bondovy dívky. To ovšem v tomto filmu ztělesňuje female fatale v podání krásné Rosamund Pike. Toby Stephens a Rick Yune jsou skvělí protivníci, John Cleese pak zase můj vůbec první Q, stejně jako Judi Dench má první M. Technicky se mi Dnes neumírej moc nelíbí, Lee Tamahori totiž nechává příliš prostoru vizuálním efektům namísto klasické akce. Co je ovšem skvělé, je hudba Davida Arnolda. Brosnan má kouzlo a šarm jako původní Connery, ke kterému se ze všech bondovských představitelů také nejvíce blíží, a tenhle Bond je pro mě jednou z definic agenta 007.

Diamanty jsou věčné jsou naprosto standardní zábavnou bondovkou staré školy Seana Conneryho. Podobně jako Moore ve Vyhlídce na smrt, trochu Brosnan v Dnes neumírej a vlastně i Craig ve Spectru, jsou na Connerym znát šediny a už zkrátka nemá tolik energie jako ve svých starších Bondovkách. Není to úplně Goldfinger, ale jednoduše dobrá Bondovka ano. K tomu vedle Bonda skvěle ladí překrásná Tiffany Case v podání Jill St. John. Nejlepší scény jsou s panem Kiddem a panem Wintem, a také finále na plošině.

Ve Smrt a dívka nás Polanski zavádí do divadelní hry o třech protagonistech. Hrdinka (Sigourney Weaver) si v sobě něco nese, její manžel (Stuart Wilson) se snaží vše poklidně řešit a cizinec (Ben Kingsley) má zaděláno na pořádný problém... Roman Polanski mi opět dokázal, že je velký režisér, i když k dokonalosti mi tentokrát něco chybělo. Polanski nás hodně pokouší, samozřejmě nezapomíná ani na provokaci (viz. dámské kalhotky jako roubík). Příběh nakonec dovádí do epického finále, jež leží kdesi mezi pravdou a lží / spravedlností a slepou mstou. Závěr se krom dramatického rozuzlení nese i v duchu obrazového kouzlení Tonina Delli Colliho (jeden z jeho posledních filmů) a hudebního doprovodu Wojciecha Kilara. Zároveň nesmím opomenout pro děj zásadní Schubertovu skladbu "Death and the Maiden," která zazní hlavně v úvodní a závěrečné scéně. Rafael Yglesias a Ariel Dorfman (autor původní hry) napsali skvělý příběh o utrpení, poznamenání i smíření. Polanski zde nezastírá svůj tvůrčí rukopis, jako vždy výborně vede herce, přičemž je umí pevně držet na určitých pozicích a dle potřeby s nimi hýbat jako na šachovnici. Sigourney Weaver hraje duševně poznamenanou Paulinu, v níž přítomnost Bena Kingsleyho odstartuje dlouho skryté osobní trauma a započne cestu odplaty. Stuart Wilson sehraje v této hře důležitou úlohu - prostředníka, který jejich setkání více méně řídí. Co filmu ubírá? Svým způsobem jeho nepřirozenost, chvílemi mi přijde příliš vykonstruovaný, což pro mě není u Polanského úplně zvykem. 75%. Pořád je to každopádně dobrý film.

Povolení zabíjet rozhodně není tak špatná Bondovka, jak o ní velká spousta diváků soudí. Ba naopak Bond je zde osobní, sice ne tak moc jako v OHMSS či Quantumu. Zejména ve druhém jmenovaném to bylo až příliš. Tady je to anděl pomsty a v podání Timothyho Daltona je to ten nejlepší mstitel. Dalton je elegantnější a drsnější než v Dechu života, kde ovšem zahrál Bonda více flemingovski a cosi budeme, ale myslím, že Dech života je o kus lepší. Ale i tak je Povolení zabíjet vynikající osobitou Bondovkou, která patří do krabice k OHMSS, Casinu Roayle, Quantum of Solace a možná i dalších Bondovek, a ne příběhem ani jeho kvalitou, ale Bondovým charakterem. Bond mstící Leitera je vynikající myšlenka, která se zároveň drží původní Flemingovy pasáže Leiterova ukousnutí nohy žralokem. Robert Davi představuje excelentního záporáka Sancheze, a moc mě baví, že není cílem MI6, ale jen Bondovou osobní mstou a útvarem DEA. Carey Lowell též ušla a stejně tak Talisa Soto, obě tomu dodali trochu kouzla a elegance. Benicio Del Toro poprvé na filmovém plátně úplně září. I když skončil na prach. A ostatní jako Anthony Zerbe, David Hedison podruhé coby Leiter či Desmond Llewellyn poprvé v přímé akci byli také skvělí. John Glen se loučí s Bondem velice důstojným způsobem. Richard Maibum stejně tak. A Rubby Broccolli také. Michael Kamen se postaral o pěkný energický soundtrack s akční verzí Bond theme či luxusními tajemnými mexicky laděnými kytarovými tématy. Vizuálně též pěkné a výpravně bravurní. Nevím proč tenhle Bond netáhl, ale zase čas filmy mění, a já mám Povolení zabíjet rád tak i tak. Dalton na poslední misi je vynikající. U mě to nejlepší hodnocení. A nejlepší scény jsou asi když Bond krade kokain na moři a pak to finále, skok do bazénu je úchvatný.

Otevřená studie lidské závislosti. Pro mě osobně film hrůzy, ale zároveň skvělý umělecký a i edukativní zážitek, který bych pouštěl povinně všem generacím jako odstrašující příklad. Requiem za sen patří k těm filmům, které nechci zas nějakou dobu vidět, ale za to jsem jím extrémně unesen. Darren Aronofsky si pohrává s divákem jako kočka s myší. Na to, že je to jeho teprve druhý film, je nevšedně chytrý a filmařsky pevný. Ellen Burstyn předvádí oscarový výkon a celkově souhlasím s ovacemi vůči její roli, protože to jakým způsobem se vžila do role Sary Goldfarbové je nepopsatelné. Jennifer Connely předvádí výkon stejně impozantní. Jared Leto a jeho oči symbolizující už od pohledu zánik je také přesvědčivý a Marlon Wayans předvádí neskutečně věrohodnou kreaci dealera a zároveň člověka majícího silný absťák. Clint Mansell dodává atmosféru mrazivou hudbou, která vešla do dějin kinematografie. Lux Aaterna dělá filmu tvář, kterou by nejspíš žádná jiná skladba nedokázala tak dobře vtisknout.. Aronosky sice nepatří k mým nejoblíbenějším režisérům, ale Černá labuť se mi moc líbila a Requiem za sen mi dokázalo, že je to opravdu velký režisér. Krásně to shrnul jeden uživatel ČSFD: "Tak jako po skončení tohoto filmu mi už dlouho nebylo.

Jako vždy fantastická Brosnanovka. Tady není moc co vytknout. Skvělý Pierce Brosnan, konečně se svým nejlepším účesem, plný energie, střílející super hlášky a k tomu Sophieu Marceau, která vytvořila jednu z nejlepších filmových female fatale. Robert Carlye se zase převtělil do úžasného záporáka Renarda a Denise Richards ztvárnila krásnou Bond girl. Robbie Coltrane opět jako Žukovski ze Zlatého oka tomu dodá humor a pak už stačí jen skvělá režie Michaela Apteda, dobrý příběh a scénář, poprvé od dua Neal Purvis/Robert Wade a Bondovka jak má být je na světě. Celkově myslím, že z Brosnanovek jde o jednu z nejlepších, ale to nemůžu přesně určit, protože všechny jsou výtečné. Jeden svět nestačí je ale takový nejelegantnější a Brosnan také. A hlavně je poctou Desmondu Llewellynovi, který při své poslední scéně v Bondovkách zmizí v podlaze. A nástupce R Johna Cleeseho také ujde. A Judi Dench. No možná vůbec její nejlepší ztvárnění M. U mě to nejlepší hodnocení. Vše skvěle doplnila akční atmosféra, pěkná úvodní píseň, skvělá akční hudba s arabským nádechem Davida Arnolda a skvělá výprava. Co dodat? Prostě Bondovka všech formátů. Nejlepší scény jsou lyžování, a scény s Žukovskim.

Fantastická zvířata 2 rozhodně nejsou úplným brakem. Začnu kritikou. Největší chyba? Scénář! J.K. Rowling sice opět sama převedla svůj svět na filmové plátno, ale dosti jí to vrže. Druhý díl nemá samostatně fungující kostru jako jednička a sama Rowlingová až moc fantazíruje. Řešení: Jen jedno, ale sakra vypiplané pokračovaní, kterým se celá sága Fantastických zvířat kauzálně i formálně uzavře. Eddie Redmayne jako Mlok Scamander hraje opět výtečně, vtipně, zároveň nepodléhá slabším scénám a dodává filmu kouzlo filmu předchozího. Johnny Depp byl pro roli hitlerovského Grindelwalda skvělou volbou. Vizuálně je to standard utápěný v CGI. Kouzlo prvního dílu mi tu dost chybělo. James Newton Howard opět předvádí standardní ba chvílemi až geniální hudební doprovod. Hudebně je to krásné a možná o něco živější než jednička. Celkově jsem zvědavý na trojku, byť nejsem z druhého dílu zrovna nadšen, natož pak příjemně překvapen jako u jedničky. 60%.

Vyhlídka na vraždu je rozhodně jedna z těch nejslabších Bondovek vůbec (za což nemůže ani tak příběh jako spíše již trochu přestárlý Roger Moore). Dodnes si však zachovává určité kouzlo (zejména díky Barryho hudbě) a já osobně s ní nemám vcelku zásadní problém. Akorát ten Bond. Moore už tu je opravdu starý a nesvědčí mu to. Příběh a režie se mu nutně přizpůsobují, čímž ošizují diváka o zážitek. Na stranu druhou, například úvodní lyžařská sekvence na Sibiři je výtečná. Ani Bond girls se mi tu příliš nelíbily. Největší jiskru paradoxně vyzařuje záporák Zorin v podání Christophera Walkena. Pro Lois Maxwell v roli Miss Moneypenny to byla bohužel poslední Bondovka, stejně jako pro Moorea, ale myslím, že oba dva odešli se ctí.