Genryuusai

Po prvních 15ti minutách jsem vážně zvažoval, jestli se na to vůbec budu dál dívat. Kvůli Morganovi jsem ale nevolnost z první totálně céčkoidní scény překonal a... vyplatilo se. Film mě docela mile překvapil, závěr sice může vyznít kapku překombinovaně a občas mi vadila fluktuace inteligence jednotlivých postav, ale jako celek mi to přišlo velice zdařilé.

Kurogane není seinen, to určitě ne. Ovšem na druhou stranu je jako shonen imho zaměřen spíš na staršího diváka (takže těch 20-30 let:)). Většina seriálu popisuje poklidný život Shinsengumi a jejich studenou válku s imperialisty. Chvílemi mi to dokonce připadalo vyloženě jen jako historický exkurz do éry bakumatsu. Ale zase jsem se přiučil pár (pro mě jako milovníka Kenshina) zajímavých věcí - např. že Hajime Saito a Okita Soji jsou skutečné historické postavy. Dál mě celkem překvapuje, že jak v seriálu, tak v nynějším Japonsku jsou Shinsengumi (imho) vnímáni velice kladně, i když tehdy stáli na straně šógunátu... možná mi něco uniká, ale podle všeho nebýt tehdejší režim rozvrácen, je teď Japonsko rozvojovou zemí nebo kolonií Číny. No ale zpět k Peace Makerovi; pomalý děj se v závěru docela pěkně zrychlí a jeho vyvrcholení je na 6*. Ovšem hlavní postava mi přišla prakticky celou dobu vyloženě otravná a i některé díly (s mystickým čarodějem) se mi zdály, že jsou zde trochu navíc a degradují vážnost a úroveň celého seriálu. Proto "jen" 4*.

Tenhle seriál má spoustu silných, ale bohužel i spoustu slabých stránek. Mezi jeho silné stránky určitě patří námět a skvělá fantasy atmosféra, ovšem celkový dojem ubíjí nedotažený děj a vůbec levné provedení... Opravdu je zde v animaci poznat rukopis Madhouse - pěkné obrázky, ale většinou bez pohybu. To u bojového anime trochu zamrzí. Na druhou stranu mi ale (kupodivu) i tak ty boje přišly docela fajn. 5* ale nemůžu dát, ne něčemu, co je tak nevyvážené. Btw, dobrý příklad nevyváženosti Claymore je hudba. Ta někdy vážně umocní atmosféru a velice dobře pasuje k dané scéně (př. Awakening Priscilly), někdy ale celou scénu v mých očích úplně pohřbí a to je co říct, protože to se mi u anime prakticky nestává.

Komedie (a romantická k tomu) není žánr, který bych u anime nějak zvlášť vyhledával. Ovšem když jsem se podíval na prvních pár dílů OKHC, musel jsem se začít alespoň přiblble usmívat a nebylo v mých silách se odtrhnout. Jedinou vadou, kterou jsem na tom shledal, bylo postupné představování mého ze začátku oblíbeného Tamakiho jako většího a většího idiota. No, ale posledních 5-6 dílů jeho reputaci napravilo, takže i tahle vada odpadla... Ještě bych chtěl poznamenat, že i když jsem v daném žánru nováčkem, tak si stále myslím, že tohle není klasický příklad rabukome, spíš důstojná parodie. Stojí to hlavně na situačním humoru a to je podle mě jen dobře - zatím druhé nejlepší (čistě) komediální anime, co jsem kdy viděl.

Tak tohle je dost mimo... Ostatně Mandelbrot to ve svém komentáři vystihl docela přesně. Za chování Rossiua a někdy i Šimona jsem sice původně chtěl dát 4*, ale konec to vytáhl na pohodových 5*. Sice to ode mě nemusí moc znamenat, protože jsem zvyklý anime hodnotit dost mírně - mecha anime je ale žánr, který nemusím a většinou jsem kritičtější. Proto by tady moje plné hodnocení mělo dokazovat, že Gurren-Lagann je právem jedním z nejoceňovanějších anime roku 2007. Doporučuju se na to dívat po částech, určitě ne v dlouhém zátahu, on děj i tak ubíhá docela rychle.

Pěkné. Není to podle mě sice úplně klasický akční film, ale klasický Rambo to je. Ze všech pokračování nejpodobnější jedničce a to je jen dobře. Mohlo to sice být trochu delší, ale to je asi tak jediná vada, kterou na tom vidím.

Try je lepší než první série, to jo. Koneckonců v první sérii není Xellos, takže ta je prakticky bez šance.) Ale i když dávám plný počet, Next mi pořád přijde ještě o něco lepší... Ze začátku to tak nevypadalo, Try si takových prvních 15 dílů vede hodně dobře. Konec je ale jednoznačně horší než u Next a ona i ta Martina byla nakonec lepší než Filia. Taky mi vadil styl nakreslení těch dvou "přátel" Almayce - to už nebylo slayerovský nakreslení, to vypadalo jak yu-gi-oh nebo pokémon, prostě hrůza.

Jak to tak ve světě anime bývá, pokračování Slayerů je lepší než první řada. Ze začátku to vypadalo dost stejně - bavil mě prakticky jen Zelgadis a už sem si říkal, že to na víc jak 4* nemá, ale když se ke konci dostal Xellos víc ke slovu a vůbec se urychlil děj, začalo to být o úroveň lepší. A nakonec i ta Maritna byla celkem ok...

Nezvyklý film o Zatoichim a to nejen účastí Mifuneho. I dějově to není úplně klasický Zatoichi, i když všechny "povinné" prvky splňuje (hraní kostek, pár přepadení v noci atd.). Je tam zdá se málo zloduchů a navíc žádný z nich nic nevydrží - a to musejí zásobovat Zatoichiho i Mifuneho.) Scénář jako takový je sice dobrý, ale prostě není Zatoichiovský (jako kdyby James Bond potkal v akci agenta CIA, který by za něj vyvraždil všechny zloduchy, byl by místo něj v cool scénách a sbalil by bond girl)... Navíc samotné souboje jsou dost podprůměrné. Přes to všechno je to rozhodně dobrý film, který stojí za to vidět.

Forma skvělá, obsah žádný (v tom lepším případě).