dvopet

Druhá část Duny odzbrojujícím způsobem naplňuje zážitek z audiovizuální stránky, to je to KINO, ten důvod, proč vůbec chodíme do kinosálů. A to vůbec není málo, věřte mi. Z hlediska samotného vyprávění přece jen "Duna 2" malinko trpí neduhem "toho prostředního dílu". Rozpracování postav i motivů je v první třetině filmu méně obratné a ucelené než v jedničce. Ve dvou dalších třetinách pak přicházejí emocionální vrcholy i přerod hlavní postavy jako podle "příručky" :) Pro nenáročné diváky nabízí snímek precizně zvládnuté atrakce, pro vnímavější diváky také např. silné téma morálky. S předlohou záměrně nesrovnávám, stále si totiž myslím to stejné a sice že Villeneuve vůči knize dosahuje maxima možného. Film, který nemá smysl vidět jinde než právě na plátně. S přivřeným jedním okem za plný počet!

Karaoke blues patří k těm subtilnějším a niternějším filmům Kaurismäkiho, nejvíc mi asi připomíná Děvče ze sirkárny. Výrazově je to opět setkání se "starým dobrým známým", v tomto ohledu se Aki nemění, přitom ale neztrácí vypravěčský um. Po dlouhých letech tu navíc vrátil Jarmuschovi poctu z Noci na zemi, když cituje jeho The Dead Don't Die. Kinozákusek nejen pro cinefily.

Druhý Avatar je nejen důslednou syntézou stylu a témat Avatara prvního, ale v závěru tak činí i při odkazování na celou Cameronovu tvorbu (Propast, Titanic, Terminátor ... you name it). Je druhý Avatar dobrý film? Ano. Stálo na něj čekat celých 13 let? Pravděpodobně ne. I tak ale Camerona v tomto přístupu obdivuju, nemá v něm totiž konkurenci.