Mouzon

Vynikající film, k němuž stačí říci pouze: chytlavě napsaný, skvěle zahraný, energicky zrežírovaný. A ačkoli u některých filmů musíte kromě těchto rysů vymýšlet další klady, tomuhle to bude naprosto stačit. Hodně vtipný a pohodový počin z Curtisova punkového období.

"D'Artagnan!!!"

Vynikající, "impresionisticky" laděná adaptace, která jde postavám, jejich psychologii, motivacím a citovým pohnutkám opravdu na dřeň. Z christieovských adaptací se Suchetem, které byly natočeny v novém miléniu, je tato moje nejoblíbenější - právě díky té snivé, romantické a hluboce tragické náladě.

Léty to ztratilo hodně ze své dravosti a novosti. Tento film má nepopiratelnou historickou hodnotu, ale dnes už nemůže mluvit tak jako kdysi. A pokud k němu přistupujeme s našimi analytickými prostředky (které se od Truffautových dob podstatně změnily), poznáváme, že jeho největším tahákem byla právě ona ztracená novost.

Splněný sen v podobě vynikající adaptace, která je opojná a kdyby se celou dobu držela své divadelnosti, vůbec bych se neurazil. Musím to vidět znovu. Až vystřízlivím, možná budu schopen říci něco s vyšší výpovědní hodnotou.

Zajímalo by mne, kolik si Cumberbatch vydělal za jedno slovo, které ve filmu pronese ("Radegaaaast"). Ne, vážně - je to poměrně rozporuplný snímek. A délka opravdu není to nejpodstatnější. Upřímně řečeno se ani moc nebojím, že by další dva díly byly nudné, jelikož Jackson představil nejúčinnější z možných cest, jak natáhnout stostránkovou knížečku do devítihodinového opusu - retrospektivy odkazující k mytologii jednotlivých postav. Resp. nebál BYCH se. Problém totiž nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že režisér (spolu se scenáristy) se místo na mytologii rozhodli sázet na honičky a la HARRY POTTER (kterého tu z nějakého záhadného důvodu evokuje i ten velký bílý skřet na bílém vrrku alias Voldemort), jež fungovaly v HARRY POTTEROVI, ale v HOBITOVI nefungují. Je velkou neznámou, proč se Jackson s takovým komplexním světem za zády zabývá scénami typu "bitka kamenných obrů", když by místo toho mohl uvést a rozpracovat např. zajímavé postavy jen okrajově zmíněných čarodějů........Na druhou stranu, úvodní scéna se Šmakem je natočená naprosto geniálně, jelikož se zde ukazuje, že Jackson ví, že chceme vidět, a právě proto nám podává pouze zmatečné záběry (které navíc zcela souzní s atmosférou strachu na plátně). Také celý svět Středozemě je udělán nádherně a už jen z toho důvodu má cenu film vidět. Některé scény vyloženě budí příjemnou nostalgii, další mají skvělou atmosféru. Nepůsobí to na mne ale zcela dotaženě.

Bohužel jsem se rozešel s Viscontiho estetickým uvažováním, resp. s estetickým uvažováním maskéra, takže se s tímto filmem nemohu plně ztotožnit. Sice jsem si utvořil subjektivní představu, co mělo které nalíčení znamenat a vyjadřovat, ale moc se mi to nelíbilo. Jako film-meditace je to ale poctivé a nehraje to s divákem nějakou pseudo-intelektuální šarádu.

Hercule Poirot by mohl dávat lekce slušného chování, Sherlock Holmes jde příkladem ve svém absolutním stoicismu, slečna Marplová ukazuje, jak navázat příjemné vztahy se sousedy, a Andy Dalziel dle vlastních slov "užívá sprostý výrazy a nadávky, dloube se v nose a škrábe na poklopci, pšouká hlasitěji, než je biologicky nutný - a to všecko na veřejnosti". Dalziel je absolutní monstrum, které je potřeba sledovat celou dobu, až do poslední epizody, abyste pochopili, jaký doopravdy je. Peter Pascoe je studovaný a slušně vychovaný sarkastický hoch, kterému jeho sarkasmus zamlžuje schopnost vidět věci emocionálně - čímž skvěle zobrazuje jednu z ideových poloh své generace. Seriál, který zraje jako víno a končí jedním z vrcholných momentů moderní detektivky. Hlášky typu "cokoliv řeknete bude posuzováno se značnou skepsí, obzvláště proto, že ste teplej, jako že se Dalziel menuju" by se dnes už v žádné audiovizuální produkci nemohly objevit - přesto je Dalziel chlápek se srdcem a pochopením tak stokrát větším, než mají dnešní zastánci všech možných rovnoprávností.

Zatím bez hodnocení, viděn pilotní díl........Nějak si nedokážu představit, komu má být seriál určen. Řekl bych, že je to zcela nový typ audiovizuálního díla, které je revolučním způsobem určeno celé rodině - v tom smyslu, že se při jeho sledování bude u televize postupně střídat celá rodina. Při scénách s dvanáctiletými dětmi se z pokojíčku zavolají dvanáctileté děti, rodiče si mezitím dojdou udělat kafíčko, starší teenageři zahrají několik kol Mortal Combatu. Následně jsou dvanáctileté děti odeslány zpět k učení na zítřejší písemku, jelikož se na obrazovce objeví Lucie Benešová a začne sexuálně laškovat s tělocvikářem. V té chvíli se vrací rodiče s uvařenou kávou a usedají k televizní obrazovce - aby ji za deset minut opět opustili a předali štafetu náctiletým, kteří sledují životní peripetie učitele Adama a jeho kapely složené z nehrajících neherců, teenagerů bojujících s militantně emancipovanou matikářkou a kluka, který chce na svého třídního učitele sehrát podraz a podfu(c)k v jednom (bohužel bez Redforda a Ritchieho). Jediný moment, kdy se u televize sejde celá rodina naráz, jsou proto závěrečné titulky........Dobrou polovinu herců mám rád, někteří i hrají poměrně dobře, ale co naplat, když tak činí v seriálu, který mi přišel nerealistický a toporný hereckými výkony těch ostatních. Do toho tam osciluje Šteindler, který hraje homosexuála (?!?), Kopta, který hraje školníka (?!?!?) a Petr Kutheil, což je jeden z účastníků talentové soutěže TV Nova, jinak muzikálový zpěvák (?!?!?!?). Tak já už vážně nevím. Na takovéto vylhané blbosti (tvůrci zřejmě neví, co obnáší tvrdit o řediteli, že je alkoholik - Karel Heřmánek si zde decentně zavdává vínka, ale učitelé-alkoholici jsou ve skutečnosti šílené existence, nikoliv romantické duše) si lze skvěle brousit vtip, ale já bych byl mnohem radši, kdyby Libuška a Karel hráli v něčem přímo-úměrném jejich velkým hereckým kvalitám...

Tohle můžete pouze buď milovat nebo nenávidět... Některé momenty působí jako nefalšované absurdní drama (Lucie Vondráčková na závěr dílu hovoří o svém nedávno narozeném synu a Jiří Krampol to celé zakončí recitací básně Josefa Kajetána Tyla), některé jako scény z porevolučních komedií Marie Poledňákové (přehnaně artikulující Krampol, kterýžto fakt přisuzuji buď tomu, že má nové zuby, nebo tomu, že má ve zvyku si před každým natáčením přivodit v zákulisí decentní opičku), některé jako Rumburakovo alternativní vysílání - a celé to působí jako dokonalý brainwashing. Což o to, byl bych pokrytec, kdybych se nepřiznal, že se také rád zasměji na cizí účet, ale jsem si vědom, že by se dal čas trávit užitečněji. To je slušná bilance. Nebo ne? Co?.......Po zhlédnutí prvních pár minut z premiérových dílů vysílaných v současnosti na TV Prima Family musím poupravit svůj komentář - Krampolovi už definitivně, s prominutím, hráblo. Jinak si nedokážu vysvětlit stupňující se "nesofistikovanost" (chtěl jsem být slušný, kdyby si to náhodou Jirka četl, proto využívám eufemismu) pořadu. Bylo mi stydno, ale zároveň jsem si uvědomoval, že jsem svědkem něčeho naprosto neopakovatelného. Takový blázinec by si jeden nevymyslel, ani kdyby chtěl. Kdysi jsem na to koukal, jelikož mne upřímně fascinovalo, jak ze sebe Jiří na začátku vždycky vypálil "A teď příchází PEtr Vojnar". Ale po odchodu PEtra Vojnara už zbyl pouze marasmus a deprese...