Ulfursdottir

Naprosto skvělý a vizuálně velmi uspokojivý film. Není to nic pro nikoho, kdo v hororu potřebuje litry krve, lekačky a děsivé masky. Slowburn, což ale ničemu nevadilo, působivý příběh i zobrazení rituálu, podmanivý minimalistický soundtrack. Skvělá práce.

Skvělý film o rodinné tragédii s poetikou, kterou umí asi fakt jen na Islandu. Nepotřebujete přehnanou akci, aby ten film dával smysl. Je to celý nesmírně lidský. A největší pozér je tady kolega komentátor 6thSun.

Polovina tam vůbec nemusela být, pak by to možná jako celek dávalo větší smysl. O hlavní zápletce nevíme vůbec nic, zato jsme si mohli užít 5 minut soft porna s olizováním podpaží.

SPOILER: Asi jsem toho prostě už viděla až moc na to, aby mě tohle vyděsilo. Hlavní záporák vizuálně sice celkem fajn, ale zase se jede podle stejnýho mustru: někdo (nejlépe žena) vidí věci, začne se odkrývat její temná minulost, její rodina se vloupá do záznamů psychiatrické léčebny, koukne na pár VHS a vyřeší děsivou záhadu velkýho starýho baráku. Tohle nebylo dobrý giallo, tohle nebylo ani giallo. Herecký výkony špatný, scénář neměl spád,... Wan už má svoje nejlepší rozhodně za sebou a vykrádá sám sebe.

Než jsem se na film podívala, něco jsem si přečetla o Kamevédě, abych věděla, o co se tam vlastně jedná. Není to úplně můj šálek čaje, ale snažila jsem se do toho dokumentu jít nezaujatě. Dařilo se mi to zhruba půl hodiny, jenže pak mě začal prostě přepadat pocit, že je tam něco hrozně špatně.  Cením bilingvní výuku, cením pěstování lásky ke sportu, ale to je tak všechno. Miškova matka je extrémně otravná celou stopáž filmu, pokaždé, když začne mluvit německy, mám chuť si fyzicky ublížit (takže vlastně pořád). Přijde mi, že především mezi ní a dítětem chybí běžný mateřský pouto, jaký většina z nás zná. Všechno je založené jen na úkolech, za jejichž splnění přijde odměna. Kluk plní kilometry, plní pětiletku. Jakmile mu jeho matka začala vtloukat, že "velcí kluci přece nepláčou", musela jsem to na chvíli vypnout a jít si zanadávat. Život toho kluka vypadá jako série zákazů a příkazů. Fuj čokoláda a kult velkýho silnýho chlapa. Zajímalo by mě, jak bude Miško vypadat za deset let. Byla bych ráda, kdyby se Erika Hníková k Hanuliakovým vrátila a zdokumentovala, jak se výchova (ne)povedla. Nedokážu si představit, jak bude Miško zvládat neúspěch. Dokument je sám o sobě natočený dobře, bavil mě, ale to téma je pro mě tak těžko skousnutelné, že nemůžu jinak, než dát tři hvězdičky.

Prosím vás, četl tady vůbec někdo tu knížku?

Pro mě přesně ten film, ke kterému se pak ještě několik dní vracím a zkoumám ho. Dafoe byl perfektní a Pattinson mě příjemně překvapil. Zvuk a obraz naprosto dokonalý, běhal mi z toho mráz po zádech. Milovala jsem už Čarodějnici a doufám, že Eggers bude takhle pokračovat dál.

Tahle Lovecraftova povídka je jedna z mých nejoblíbenějších a adaptace se vážně povedla, i s převedením do trochu jiné doby. I menší změny v příběhu vůbec nebyly na škodu, je vidět, že režisér opravdu věděl, co dělá.

Ach, ten hloupý americký zvyk, dělat ze všech ostatních národů idioty a zaostalce. Aspoň že Američani jsou vykreslení jako materialističtí blbci.

Ono to vlastně není vůbec špatný... pokud tedy neznáte ten příběh za tím. Åkerlund si tím pěkně zavařil hlavně u lidí, co se v black metalu orientují a především tedy asi u těch žijících aktérů, kterým to po chuti úplně není. Nejen, že měl ten geniální nápad vykreslit Varga Vikernese jako chudinku, otloukánka a později totálního idiota, který spí se vším, co se hýbe (zrovna Vikernes, hahaha), co hrozně brutálně zabil chudáka Øysteina (ta scéna je naprosto šílená celkově), on ještě do jeho role obsadí "tlustého Žida" Cohena, který se Vikernesovi nepodobá ani minimálně (a tou jizvou na bradě to už fakt nevylepšil). Podvyživeného Pelleho hraje poměrně dobře živený Američan se žlutou parukou, který se na plátně moc dlouho neohřeje, protože jak už tady zmiňoval Corpsegrinder, jeho postava přijde, tváří se depresivně, zakope svoje oblečení, čuchá k mrtvý vráně a pak si s velkou pompou ve scéně s tisíci střihy prostřelí hlavu (a chybí mu brýle). Dead byl kvalitní vokalista a tohle zpracování svý smrti si nezasloužil. Méně vychlastaný z bratrů Culkinových mě svým výkonem nijak nepřesvědčil o tom, že je vůdčí osobností norského black metalu a sám Euronymous je ve filmu vykreslený jako ultraklaďas, o čemž dost pochybuju. I když byl podle všeho docela idiot, na drsňáka si jen hrál, žádný kostel nezapálil, ničeho se nezúčastnil, vlasy si nikdy neostříhal, přítelkyni neměl a umřel před domem kvůli jedné ráně do čela. Jeho dějová linka je prakticky jeden velký výmysl. Údajně tam měl být i Fenriz, toho jsem nezaregistrovala vůbec, Snorre se mi taky úplně nepozdával, Fausta jsem poznala až když se chystal zabít toho homosexuála a o ostatních postavách nepostavách ani nemluvím. Ale abych nebyla jen kritická, povedl se jim Hellhammer, Attila (což bude hlavně tím, že to je jeho syn) a napodobování všech těch kultovních fotek. Jinak je to jen jedna velká snůška keců, kterou si režisér vycucal z prstu a překroutil všechno, co mohl. Pár lidí pošpinil, z pár lidí udělal oběti. Doporučuju dokument Until The Light Takes Us a YT kanál ThuleanPerspective, abyste se vy, co o tom nic nevíte, dozvěděli, jak to doopravdy bylo. Odpad to úplně není, ale naštvalo mě to slušně.