Ghoulman

Hodně dobrý raný Boyle, který pod hávem pohodové partičky nenucených spolubydlících rozehrává potemnělou hru na téma, jak by se tak asi banda přátel mohla zachovat, kdyby našla ve svém bytě mrtvolu nového nájemníka s báglem plným peněz. Oceňuji schopnost režiséra (i herců) vytvořit ze všech postav nejednoznačné charaktery. Z ústřední trojice vám ve skutečnosti nepřiroste k srdci nejspíše nikdo, protože každá postava má velkou kupu nesympatických vlastností, ale ani tak se neubráníte, abyste postupně všem z nich v různých částech příběhu nefandili (ale jen po omezený úsek času - dokud se jednotlivé charaktery nevynoří zase v jiném "podsvícení" a jiné situaci, která sympatie překlopí k jinému z trojice). Zajímavá narativní i psychologická hra s divákem i se samotnými protagonisty.

Hodně vtipná a zároveň nervyderoucí pointa. Na konci filmu nevíte, zda se smát nebo nadávat.

Surrealisticky laděný rytmus činností postav v jednom pokoji, jež pomocí nekonečné smyčky rozmnožují svoje činnosti v obdivuhodném a neskonale precizně provedeném filmečku, kde se bezmála každou další vteřinu přidávají další a další postavičky ke sledování a vy jste stále překvapováni novými a novými podněty, vtipnými, nápaditými a veskrze fascinujícími...

Taková o dost umírněnější variace na nechvalně známou Velkou žranici. I když ani z tohodle filmu vám asi apetit zrovna nevzroste...

Skvělá atmosféra paranoie a bezmoci, mlaďoučký Goldblum s odstávajícíma ušima a napětí smíchané v precizním poměru s nejistotou propůjčují tomuto snímku zaslouženou patinu kultu....

Akčně vtipný nářez se zajímavým sociálním podtextem, který má svěžest, šťávu a jede jako dobře promazané kolo panelákových chuligánů. Zvlášť jsem byl mile překvapen jednak nápaditostí tvůrců a druhak hódně kvalitním vizuálním zpracováním emzáků...

Navzdory nízkému hodnocení si myslím, že tohle je dost povedený film - sympatické obsazení mladých talentovaných herců, božský výběr indie hudby, velice zajímavé pracování s konvencemi zombie žánru, nekompromisní černý (nebo lépe řečeno spíše šibeniční) humor a k tomu navíc přesah v podobě možnosti skrytého čtení příběhu, které je možno číst jak v rovině, v níž mladý muž ztratil přítelkyni, která se vrátila jako zombie, ale též je možné jej vnímat jako příběh o vztahu, kde to dvěma lidem neklapalo, ale když se pokusil jeden z partnerů vše slepovat ze zármutku a osamělosti, zjistil, že vše, co získává od tohoto "přezrálého" vztahu je jen zatuchlý pach čehosi, co mělo raději zůstat v symbolické rovině mrtvé. Já osobně jsem navýsost spokojen (a jsem moc vděčný, že jsem mohl DeHaana po delší době znovu vidět v hlavní roli (jo a Plaza je k sežrání (byť ke konci filmů bych už asi neřekl, že přímo k nakousnutí).

Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba.

Audiovizuálně velice dovedně udělaný film, některé akční scény jsou velice dobře provedené a řekl bych, že zde je též velice solidní casting. Bohužel, co se týče části příběhové, tak kromě pomrkávání na fanoušky původního GITS pomocí replikování jednotlivých scén (skok ze střechy, boj na vodní hladině, interiér bytu majora, souboj s "pavoukem", etc.) film zdaleka nedosahuje myšlenkové hloubky a filozofických kvalit japonského originálu. Ale to se dalo celkem čekat, původní snímek (a jeho pokračování Innocent) je natolik promyšlený a komplexní, že americká verze by nejspíše bez simplifikace ani nemohla vzniknout - jednak kvůli komerčním ambicím, druhak kvůli tomu, že ne každý tvůrce je schopný zachytit a rozebrat podobně komplikované problémy jako je existence vědomí, duše, povahu informací a transformaci toho, co bude znamenat "já" v budoucnosti (potažmo co individuální identita znamená již v současném věku internetu)...

Mnozí hosti + The Roots + hudební nápady = skvělý, Jimmy Fallon = nesnesitelný...