hazaba

jsem koukání filmů lehce flákala, ale když se dostanete ke skvělým knížkám, musíte chodit do práce, jíst a spát, tak to prostě jinak nejde... ale začínám se zlepšovat :-)

ke špatným filmům je pro člověka radost - zatímco u dobrých jste tak omráčení jejich kvalitou, že se zmůžete jen na výkřiky typu: fantastičtí herci, skvělá hudba, úžasná kamera..., u špatných se s chutí pustíte do toho, co je na nich děsivého, a pak se nestačíte divit, jak se písmena množí a počet řádků roste... neříkám, že vždycky je tomu tak, ale v mém případě hodně často. Snad se člověk prostě musí ospravedlnit, proč se mu to nelíbilo, snad si prostě musí poznamenat PROČ se mu to nelíbilo :-)

chtěla jsem ohodnotit film, dokud ho mám čerstvě v hlavě, kliknu na něj na stránkách a ejhle - hodnotit nelze, ani psát komentáře! Vzhledem k tomu, že už rok koluje po různých festivalech, je to docela s podivem. Tak nám ho snad správci zpřístupní 30. září, kdy má mít oficiální premiéru v USA...

půl hodiny mastila s hodnocením celého festivalu, abych pak jedním neopatrným posunem myši veškerou práci ztratila... Frustrace nejvyšší... a proto jen pár slov...

Celková spokojenost s festivalem, filmy byly v drtivé většině kvalitní, jak je vidět z mého hodnocení a komentářů (ale viděla jsem "jen" pětinu všech promítaných filmů). Asi nejvíc na mě zapůsobily Dech, Návrat ztraceného otce a Nickyho rodina. Výtek je pár: blbě nastavená klimatizace v sálech, přílišná hlasitost u některých filmů, záchody v prvním patře Thermalu a všudypřítomný smrad cigaretového kouře tamtéž.

A nechtěli mi dát pantera, protože prý už nejsem dítě :-(

filmově vyhořelí a potřebujete si dát od filmů pauzu, máte přes den několik možností - bloumat po Varech, vyšplhat se/vyjet lanovkou na Dianu či Jelení skok, nebo se třeba vydat do 10 km vzdálené Kyselky, kde si můžete načepovat zadarmo pravou mattonku a zděsit se nad stavem komplexu lázní a Mattoniho vily, které současný majitel pravděpodobně schválně nechává chátrat, aby je posléze mohl strhnout a ve velkém otevřít nové vrty...

Další možností je samozřejmě dospávání půlnočních filmů a pařeb :-)

je mor současné doby - na jednu stranu je příjemná, když jsou venku čtyřicítky, na stranu druhou díky ní lidi v sále kýchají, kašlají, smrkají a vykazují všechny známky nachlazení. Všimli jste si? Pokud byla venku spíše zima, byla klimatizace v sálech nastavena docela na příjemnou teplotu (člověk se dokonce někdy i ohřál) a dalo se vydržet i to nepříjemné proudění dosahující v některých případech síly brízy. Jakmile se však oteplilo, šla paradoxně teplota v sálech rapidně dolů... Takže tlusté svetry a šály v taškách zůstávají a člověk se psychicky připravuje na to, až vyleze ze sálu ven, dostane horkou facku a obráceně... Mrazák čekejte ve Velkém sále a v Času, severák pak fouká v Richmondu :-)

že jsme šestý den na festivalu a že končí státní svátky - kruhy pod očima návštěvníků, chybějící ranní fronty u hlavních pokladen, nevyprodané filmy kolem deváté hodiny ranní, spousta lidí s kufry a baťohy...

I personál toho už má asi plné kecky: když na projekci Medvědí ostrovy zhasla světla, všichni očekávali záběry na zasněžené pláně dálného severu. Po úvodní znělce (s Judem Law - asi má nejoblíbenější) se objeví první záběry na... Prahu. Titulek: Láska v hrobě. Další scéna: nahá obézní žena se máchá v jezírku na hřbitově. Všichni se nestačí divit. Vyskakuje jeden divák a jde upozornit obsluhu, že se asi stala chyba. Vzápětí na to se film vypíná, rozsvěcují světla, zhasínají světla, film se rozjíždí... a konečně se ukazuje bílá pustina.

je dokument Nickiho rodina, který se věnuje osudům zachráněných dětí sirem Nicholasem Wintonem za druhé světové války. Přestože filmaři natočili přes cca 450 hodin materiálu, podařilo se jim to všechno sestříhat na cca hodinu a půl - sám režisér před promítáním prohlásil, že by člověk potřeboval buď psychiatra nebo velmi dobrého střihače a on měl to štěstí, že jej našel v Patriku Paššovi. V sále po celou dobu bylo slyšet smrkání a vytahování kapseníků, takže jsem nebyla asi jediná, koho film dokonale vyšťavil.

Nic, běžím na Medvědí ostrovy a doufám, že se zase zpátky nabiju.

pro mě byly dva filmy - Návrat ztraceného otce v Espace Orleans a Dech v Malém sále. Oba filmy doprovodili jejich režiséři a po každém následovala tradiční diskuze s diváky. Řekla bych, že tyhle diskuze jsou hodně přínosné, protože se při nich člověk dozví věci, které z filmu nemusejí vyplývat (např. že proces přípravy a vzniku filmu Návrat ztraceného otce trval osm let). Přestože se oba filmy zabývají vážnými událostmi, neskutečně mě nabily pozitivní energií...

Úsměv na tváři tradičně vzbuzují geniální panteři, které běžně potkáte v ulicích Varů (já potkala dva naráz :-))  a můžete na ně narazit i při pózování u červeného koberce před Thermalem.

Mimochodem, Espace Orleans jsem se docela obávala, protože jsem o něm slyšela nejrůznější zvěsti, ale nakonec nebyl nejhorší - když si odmyslíte všudypřítomný puch, který se naštěstí po několika dnech dostal na snesitelnou úroveň, a fakt, že při sezení cítíte ocelovou konstrukci sedaček (nebo z čeho jsou vyrobeny). Je ale pravda, že na delší než devadesátiminutový film bych tam rozhodně nešla.

stydím se, ale přestože vstupuji teprve do čtvrtého dne festivalu, začínám být filmově vyhořelá. Tak snad se to v průběhu dneška zlepší - mám v plánu pět filmů, z toho jeden už jsem viděla... Aspoň že počasí se lepší - venku je mnohem tepleji než v minulých dvou dnech a zdá se, že ani pršet tolik nebude...

Mimochodem, zdá se mi, že největší koncentrace ČSFD agentů je v tiskovém centru v Thermalu - skoro pokaždé, když si najdu skulinku a běžím zapsat nějaké dojmy a okomentovat shlédnuté filmy, tu někoho potkám. Nebo mám prostě štěstí...

Taky je vidět, že se festival naplno rozjel - po ránu na kolonádě moc lidí nepotkáte - většinou dospávají akce nebo filmy z předchozího dne, anebo stojí šílené fronty u pokladen v Thermalu... aby pak zjistili, že už jsou lístky na všechna představení vyprodané... tak by mě zajímalo, kam ty lístky mizí, když na SMS prodej je vyčleněno cca 40% vstupenek...

jsem si našla čas, abych si mohla zapsat pár postřehů - jak ze včerejška, tak z dneška. Když se člověku nakupí filmy, tak je rád, že si při přebíhání mezi sály najde pět minut na to, aby si zašel na záchod a snědl těch pár sušenek, které si chytře koupil dopředu (ale zásoba se tenčí...)

U obou dnů se našel film, který svou délkou i obsahem byl spíše zklamáním až utrpením, ale to člověk dopředu nemohl vědět. Na druhou stranu jsem viděla i filmy optimistické (třeba Win win) či extravagandní (Britský průvodce uměním předvádět se) a pak taky příjemná překvapení, jak jsem psala včera ráno. Skoro u každého filmu byla nějaká delegace, která jej představila a projekci tak oživila.

Mimochodem, včera jsem ve Velkém sále strávila skoro sedm hodin - naštěstí tam jsou docela pohodlné sedačky :-)

Na tiskovku s Judi Dench jsem se hodně těšila, protože to je dáma nejen podle titulu. Před začátkem jsem zažila malou bojovku - najděte konferenční sál, když někteří pořadatelé nevědí, kde to je a jiní vás posílají na různá místa nebo vám dávají matoucí informace :-) Naštěstí jsem jej vypátrala ještě před příjezdem hvězdy...

Samotná tisková konference trvala 45 minut a padala spousta dotazů: hodně jich bylo směřováno na Shakespeara, kterého Judi Dench miluje proto, že podle ní nikdo nenapsal nic lepšího o závisti, vášni, lásce tak krásnými slovy. Její oblíbené shakespearovské postavy jsou Juliet, Kleopatra, Hermiona a Perdita a lady Macbeth. Její vášní je divadlo a názorně všem ukázala, jaký je rozdíl mezi filmováním a divadlem (kamera ukazuje emoce v očích, u divadelních her gesta až skoro přehráváte). Ocenění z MFF ji připomíná ženu Oskara, takže sošku postaví vedle něj. Na dotaz, jestli se dívá na své filmy, odvětila, že ano, ale že je lepší se na ně dívat s odstupem.

Cvakání fotoaparátů je standardem každé tiskovky, ovšem jedna fotografka byla až neuvěřitelně oprsklá, když strkala foťák Judi až skoro pod nos. Ta to komentovala slovy: Hello, how are you... Další moment, který stál za zaznamenání, bylo vyzvánění telefonu jedné organzátorce - a opět komentář od Judi: Is it mine?

Bez typického britského humoru by nemohla žít a přiznávám, že já taky ne.

P.S.: Své zážitky popisují i Starsfan a Caym v deníčcích, takže já pouze přikládám fotku :-)

můj nejlepší film a příjemné překvapení je Habemus Papam.

Mám ve dvanáct tiskovku s Judi Dench, už se těším :-)

můj poslední zápis do deníčku. Za sebou mám tři filmy, obecná spokojenost, ale mírné zklamání u Hanny, na kterou jsem byla hodně natěšena.

Zítra mě čekají čtyři filmy: ráno Habemus Papam, od dvou Markéta Lazarová, od sedmi Letící šíp a vše zakončí Win Win :-)

mezi filmy, takže ji využiji a kromě krátkého entré do deníčku napíšu komentáře k prvním dvěma filmům. Počasí zatím v pohodě - občas spadne pár kapek, kupodivu se oproti ránu docela ochladilo, ale na kulichy to není :-) A hlavně se to zaplnilo spoustou a spoustou lidí... A pak tady jsou situace, které člověk počas festivalu bude zažívat každý den: jde si takhle po ulici a ejhle, míjí jej černá limuzína... a druhá... a třetí... Aspoň že oproti loňsku mají pražskou poznávací značku a ne německou :-)

Jo, už mám agentské tričko, které se tak "krásně" vyjímá na úvodní stránce ČSFD, takže se už nemůžu zařadit do davu :-)

byla úspěšně provedena, v tašce člověk našel spoustu různých věcí (např. plechovku Budweiseru, gel na vlasy, gumové medvídky, různé propagační papíry, Euro, Respekt, vzorek šamponu... ale HLAVNĚ kompletní seznam filmů s podrobným popisem a program v tištěné podobě)... tak by mě zajímalo, kdo tašku "naplňoval" a jestli všechny ty věcičky spolu nějak souvisí... co se nám podařatelé snaží říct? :-)

Dopoledne ve městě pořád ještě relativní klid, v okolí Thermalu se možná nakupilo trochu více lidí, ale předpokládám, že hlavní nápor nastane kolem první/druhé/třetí hodiny...

Dneska vyrážím na tři filmy: Nahý polibek, Park Row a Hanna, těším se :-)

Přetrpěla jsem 2 klimatizované autobusy a po šesti hodinách dorazila na místo činu. První dojmy: Počasí zatím přeje - neprší a není ani moc velká kosa, nejsou lidi (!) - jen pár (snad) lázeňských hostů, červený koberec stále ještě zabalený do igelitu, proti mě jde Eva Zaoralová, kolem Thermalu se potuluje spousta individuí v oranžových košilích... Program si člověk mohl koupit jen do 20:00 a my dorazily 20:10... A nejvíc mě dorazilo, že zatímco 'obyčejný smrtelník' si festivalový pas může koupit už dneska, akreditace pro press a industry budou k dispozici až od zítřka... Hmm...

minulý rok vypadalo jako zarostlá džungle, jak je vidět z obrázku, zato letos už prý září barvami a rozhodně se zapojí do festivalu. Podle informací se sem vleze 3500 lidí... A začíná stylově - sobotní projekcí Jany Eyrové (ve 23:00), kterou se chvíli předtím kochala "honorace". Kromě filmů tu budou i různé akce a já vím, že kámoška rozhodně půjde na koncert Gorana Bregoviče. Mno, osobně ještě nejsem rozhodnuta, možná dám přednost filmu Návrat ztraceného otce :-)

P.S.: Balím a zítra s předstihem vyrážím :-)

i ve Varech počas festivalu obvykle prší. Někde jsem slyšela, že Vary se nacházejí v jiném klimatickém pásmu, a kamarádka, která odtamtud pochází, mi to potrvdila :-) Takže když pro republiku hlásí, že bude hezky a sluníčko, ve Varech je kosa a prší... Jen loni se stal zázrak a my si počas festivalu užívali jak vedra tak slunce a přeháňka byla jen jedna (pravda, byla jsem tam počas prvních čtyř dnů a už si nevzpomínám, jestli se počasí "vzpamatovalo" a vrátilo do zajetých kolejí), jak je vidět z přiložené fotky. Mno, zázraky se dějí jednou za sto (světelných) let, takže pro letošek si balím deštník, pevné boty, tlustý svetr... Na druhou stranu, aspoň člověk nebude litovat toho, že sedí v kině a nesluní se na trávíku před Thermalem, a má to taky jednu obrovskou výhodu - nebudu zažívat "facky" z klimatizace v některých sálech :-)

co? No přece Karlovy Vary! Víceméně poklidné lázeňské městečko se změní v bublající kotel filmových nadšenců a lázeňští hosté, kteří o festivalu neví (ano ano, najdou se kupodivu tací), se nestačí divit.

Na rozdíl od loňska jedu na celých devět dnů, takže budu mít mnohem větší šanci vidět mnohem více filmů, než loni :-) Vybírat je z čeho - 179 filmů je fakt hodně a asi ani není v silách jednoho člověka je všechny během týdne shlédnout. Navíc výběr bude velmi složitý - už jsem si svůj osobní program sestavovala dvakrát, a pokaždé mi vyšly jiné filmy :-) Nicméně jsou stálice, které se nemění - hlavně retrospektiva Samuela Fullera, a pak taky Hanna - že je to mainstream? no a co!  Jako trochu depresivní film může vyznít Dech, ale třeba tam bude i nějaké pozitivum - nechám se překvapit :-)

Jsem zvědavá, kolikrát si svůj program budu ještě měnit - rozhodně se to bude vyvíjet podle situace, nálady, stavu vyčerpání, skvrn na slunci... ale myslím, že okruh 41 filmů, které jsem si zatrhla, asi rozšiřovat nebudu, spíš naopak.